Vyhledávání v diskuzi

Ahoj holky, když to tak čtu, hrozně mi to připomíná mě. I když ma situace se před půl rokem změnila!!! Partnerovi konečně došlo že je hloupost čekat na to a ono… Teď když mám svatbu za sebou, tak musím uznat, že to není nic světoborného Stále jsme to my dva, nic se nezmenilo
Ale být stále na druhém břehu, tak se trápím… Dlouho jsem poslouchala, že si mě chce vzít, ale… A mně došlo že to bude nejdříve po 7 - 8 letech, až potom děti…
Hrozně mě to štvalo, on mě stval. Je skvely, ale tohle mu asi úplně nedocházelo!! Měla jsem obavu z prechozeneho vztahu… A popravdě, řekla bych - asi se pak sám zalekl a napadlo ho, ze naše situace mi fakt nevyhovuje a že bych ho mohla i opustit - i kdyz to tak neni. To si tedy myslím. Nejsem si tím jistá… Ale je pravda, že když jsem to konečně hodila za hlavu, tak mě požádal A opravdu o nic nejde, ale jsem stastna, že jsme svoji. Snad se Vám také zadari 

Ja si teda taky nevim predstavit ze bych prisla za chlapem a zeptala se ho jestli si me vezme.To bych asi radeji zostala i nadale slobodna.No ved uvidime.Mozna nas ty nasi chlapi prekvapi 

absolutne ti rozumim…ale radu nemam

Já to nikdy nehrotila, nechtěla jsem aby věděl, že po tom tolik toužím a pak to udělal jen kvůli mně. Asi je chyba v tom, že bych chtěla spontánní, zamilované požádání o ruku (tím nemyslím nic složitého). Klidně to může být u piva v hospodě, jen cítit, že to je od srdce. Však víte jak to myslím. Asi jsem cvok co? Buď si o to přímo řeknu nebo mám smůlu… a tohle dilema se mi vůbec nelíbí.

me to v dnesni dobe pripada uz uplne normalni…ale sama bych to asi taky neudelala taky bych mela z toho pocit, ze to vlastne nechtel me je teda zatim 21, priteli 30 (jeste tyden ) ale uz jsme spolu 6 let
ja jsem se teda pred porodem nehodlala brat, pripadalo mi to jako bych delala jen z toho duvod, i kdyz se neskonale milujeme ale posledni dobou asi meknu a v podvedomi vim, ze pokud nezacnu ja, tak on urcite ne
zkouseli jste si spolu sednout a bez emoci si o tom popovidat? 

Nebo byste překously hrdost (či konzervatizmus nebo co je ten pocit) a požádali přítele o ruku sami? Už jsem nad tím přemýšlela, jenže je to prostě tak kostrbaté. Copak můžu přijít s kytkou v ruce, kleknout na koleno a vybalit prstýnek? To mi připadá směšné a jiný reálně proveditelný způsob jsem nevymyslela… Navíc mi tak nějak připadá, že bych si toho svazku vážila jen z poloviny.....asi jsem málo emancipovaná 

Mně je 29 let, přítel je o 18 let starší. Od té doby, co ho znám opravdu věřím, že existují 2 poloviny, které patří k sobě Nicméně to, že svatba nebyla, není a zřejmě se ani nechystá mi vadí nejen z toho romantického pohledu (který už začínám ztrácet), ale i z praktických důvodů. Např. naše dcera má jeho přijímení, takže mě všude automaticky oslovují také tak a mě je vždy líto a trapné, říkat nene, já se jmenuji jinak. Nevím, možná se na tohohle jediného bubáka (alespoň pro mne) našeho vztahu poslední dobou moc upínám. Holky poraďte jak si to nebrat osobně a prostě se s tím smířit?

ahoj holky to je krasna diskuze, asi ji dam precit nasemu tatinkovi, stale memu priteli mame spolu (zítra) 6týdenni holcicku a uz bylo toto tema reseno statisickrat, zvlaste pred porodem, i jeho rodina na nej ,,tlacila", ale stale nic, taky uz mam pocit, ze se toho nedockam a uz ani nevim, zda o to stojim a to jsem mlada mamina 

Kdyz jsme se snazili o prvni holku tak jsme si rekli ze svadba kvuli diteti byt prece nemusi ,ze se vezmeme proste jedneho krasnyho dne.Pak jsme se snazili o druhy a ja tak doufala ze kdyz uz jsme tehu podruhe ze uz se snad i vezmem,ale nic.No a tak jsem slobodna s dvema detmama.A kolik je vam let?Me je 30 a priteli je 37 let,tak u me je to i tym starym ze uz chci se vdat .Jinak ja mam 2,5 letou a taky rocni holku ( jak jsem koukala je od tvy o den starsi-narodila se 27.4.2011 ).Ale vis co je nejhorsi?Ze s holkou kterou byl prede mnou,tak planovali svadbu po nejakych 4rech letech chozeni ale pak jsi to rozmysleli.A ja si ted rikam ze jsem asi naka horsi kdyz u me to zatim nejak nechce 

tak přesně takhle se cítím.....my jsme spolu 4 roky, máme roční holčičku. Několikrát jsme o svatbě mluvili, přítel se k tomu postavil jako k hotové věci - jasně že se JEDNOU/NĚKDY vezmeme - nicméně při poslední příležitosti prohlásil, že se „přeci nebudeme brát proto, že se to od nás očekává“! Myslím že od lidí, kteří spolu žijí a vychovávají dítě se to bude očekávat asi už vždycky… bohužel jsem nebyla v tu chvíli tak hbitá, abych tento argument nadnesla. A od té doby zase ticho po pěšině a já nechci být zas ta, která toto téma otevírá. A je to přesně jak jsi psala - možná mě to bude štvát tak dlouho, až mu potom řeknu, že já se vdávat už nechci. jenže ne z trucu (tahle metoda u nás nefunguje) ale proto, že mě ta léta čekání otupila a znechutila celou tuhle záležitost, která měla být krásná a romantická…

Ahoj,my jsme spolu 5 let a mame 2 holcicky ( planovany ).Ja bych uz svadbu chtela.Pritel sem tam neco taky spomene ale tym to konci .I jeho rodice uz rikaj aby jsme se uz konecne vzali.Ale mam pocit ze kdyu uz do toho prijde tak ja natruc povim ze svadbu nechci 

tak už jsem si začínala připadat úplně blbě, že jsem asi fakt jediná… jak jste spolu dlouho?

Jako bych ten tvuj uvod psala ja sama