Ivana Jirešová je česká herečka, moderátorka a příležitostná zpěvačka, kterou si diváci nejvíce spojují s postavou barmanky Lucie v oblíbeném seriálu Ordinace v růžové zahradě. Kromě herectví je však klíčovým tématem jejího života i mateřství. S dcerou Sofií, která je dnes již dospělá, si prošla nelehkými časy, kdy musela bojovat nejen s jejím otcem, ale také se systémem, který ji zklamal.
Vyčerpávající střídavá péče o dceru
Narodila se 15. července 1976 v Písku a už od dětství tíhla k umění. Po absolvování Státní konzervatoře v Praze se začala objevovat v různých divadelních inscenacích a postupně si budovala jméno i v televizi.
Ivana je nejen úspěšnou herečkou, ale také ženou, která se aktivně zajímá o zdravý životní styl, jógu a osobní rozvoj. Věnuje se také moderování a čas od času vystupuje i jako zpěvačka. Je známá svou energií, disciplínou a hlubokým vztahem k pohybu. Sama říká, že jóga jí pomohla překonat nejtěžší chvíle v životě, včetně psychicky náročného období spojeného se střídavou péčí o dceru Sofii.
V rozhovoru, který vám přinášíme, se Ivana svěřila s tím, jak náročné bylo zvládnout situaci, kdy musela svou dceru pravidelně odevzdávat do péče druhého rodiče, a jaký vliv to mělo nejen na ni, ale hlavně na samotnou Sofii. Otevřeně hovoří o tom, proč by střídavou péči zrušila, co by v systému změnila a jak se snažila zvládnout situaci, kterou nikdy nechtěla zažít.
Střídavá péče může být pro dítě velmi bolestivá, pokud mezi rodiči chybí komunikace a respekt.
Ivano, vaše dcera byla ještě velmi malá, když jste se s jejím otcem rozešli. Jak k tomu došlo?
Ano, vlastně ještě nebyla ani na světě. Sofie byla v bříšku, když jsme se s jejím otcem rozešli. Před porodem jsme se to ještě pokoušeli dát dohromady, ale nefungovalo to. Bylo to pro mě těžké období plné nejistoty.
Otec Sofie od začátku usiloval o střídavou péči?
Ano, už od samého začátku chtěl dceru buď do své péče, nebo do střídavé. Soud mu ji přiznal velice rychle – hned po odvolání, přibližně do měsíce. Bylo to jako blesk z čistého nebe.
V té době nebyla střídavá péče tak běžná jako dnes. Jak jste to psychicky zvládala?
Nedokážu ani popsat, jak těžké to pro mě bylo… Sofii ještě nebyly ani tři roky. Každých čtrnáct dní jsem se dívala do všech kočárků a měla slzy v očích. Plakala jsem skoro každý den, kdy jsem ji neviděla. Nejhorší bylo, že jsem o ní neměla žádné zprávy. Nikdo mi neřekl, jak se jí daří, co dělá, jestli je v pořádku. Byla to bezmoc, která mě doslova paralyzovala.
Jaký vliv měla střídavá péče na Sofii?
Bohužel pouze a jenom destruktivní. Střídání domovů a úplně odlišné přístupy k výchově jí neprospívaly. Viděla jsem na ní, že je z toho zmatená a často nešťastná.
Jak jste s dcerou o této situaci mluvila? Snažila jste se jí to nějak vysvětlit?
Samozřejmě jsem jí říkala, že ji tatínek má rád. Ale jak jí vysvětlit, proč ji táhne násilím, když ona nechce? To jsem jí prostě vysvětlit nedokázala. On jí říkal, že tak rozhodl soud a že se s tím nedá nic dělat. Bylo to pro ni nesmírně těžké a já jsem se cítila bezmocná.
Říká se, že pokud rodiče nekomunikují, střídavá péče nemůže fungovat. Bylo to tak i ve vašem případě?
Ano, přesně tak. Mezi námi žádná komunikace nebyla. A když rodiče nedokážou spolupracovat, střídavá péče se stává spíš bojištěm než řešením.
V jednom z rozhovorů jste zmínila, že byste střídavou péči nejraději zrušila. Můžete to rozvést?
Ano, zrušila bych ji. Apelovala bych na dohodu rodičů, která by měla být nadřazená rozhodnutí soudu. A hlavně bych nikdy nedávala do střídavé péče dítě mladší šesti let. Malé dítě potřebuje stabilitu a jistotu, ne neustálé přesuny. Navíc bych zavedla povinné terapie – pro dítě i oba rodiče, aby bylo možné zjistit, jak dítě na každého z nich reaguje. A zakázala bych exekuci na dítě. Soudy by měly přestat řešit střídavou péči jako matematickou rovnici a začít myslet na to, co je skutečně nejlepší pro dítě, ne pro ego rodičů.
Jaké konkrétní výzvy jste řešila při organizování péče o Sofii?
Bohužel rozdíly mezi naší výchovou byly obrovské. Ve všem. Od základního přístupu k životu, k povinnostem, k jídlu, k učení, k úklidu, ke vztahům v rodině, k práci, ke koníčkům… prostě ve všem. Nebylo možné najít společnou řeč.
Co byste poradila rodičům, kteří se ocitli v podobné situaci? Je nějaká cesta, jak to zvládnout tak, aby dítě netrpělo?
Pokud mezi rodiči probíhá boj, dítě v harmonii vyrůstat nemůže. A bohužel stačí, když nespolupracuje jen jeden z rodičů. Často jsem na OSPODu slyšela: „Jste přece dospělí lidé, tak se musíte domluvit.“ Jenže když jeden z rodičů domluvu odmítá, žádný zázrak se nestane.
Setkala jste se během let s předsudky nebo nepochopením ze strany okolí?
Ano, často. Nikdy nezapomenu na osmnáctileté sociální pracovnice, které mi radily, jak mám vychovávat dceru, na exekutora, na různé organizace na ochranu dětí, které nakonec neudělaly vůbec nic. Věřila jsem, že existuje systém, který děti chrání, ale postupně jsem zjistila, že to tak vůbec není.
Jak jste zvládala skloubit hereckou kariéru s péčí o dceru?
Měla jsem ji vlastně jen čtrnáct dní v měsíci, takže se to dalo. Hodně mi pomáhala moje maminka, za což jí budu vždycky vděčná.
Jaký byl pro vás nejhorší moment v průběhu střídavé péče?
Nejhorší moment? Nejtěžší byly určitě dvě exekuce, které proběhly. A pak zdravotní problémy Sofie, hlavně psychosomatické. Nejhůř jsem na tom byla v noci, když jí bylo zle a já jsem jí nemohla pomoct. Každou neděli, kdy odcházela k otci, po dobu jedenácti let Sofie plakala, že tam nechce a občas mívala i horečku.
V těchto situacích jsem cítila největší bolest. Pomáhala mi jóga a příroda. Když to šlo, jezdily jsme k přátelům do hor, kde jsme si odpočinuly.
Jak dnes vnímáte vliv střídavé péče na vývoj Sofie? Myslíte si, že ovlivnila váš vzájemný vztah?
Určitě ano. Kdybych dnes mohla něco změnit, bojovala bych za to, aby střídavá péče vůbec neproběhla. Dlouhodobé rozdělení mezi dvě naprosto odlišná prostředí dceři neprospělo. Mělo to vliv na její psychiku, na její pohled na vztahy. Přesto se snažíme mít spolu hezký vztah a být si oporou.
Cítila jste během let podporu ze strany institucí?
Bohužel ne. Ani soud, ani OSPOD, ani organizace, které mají děti chránit, nám nepomohly. Bylo to obrovské rozčarování nad tím, jak systém nefunguje.
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
