17. listopad: Povídáte si s dětmi o historii, nebo vzdělání necháváte na škole?

Dnes si připomínáme výročí 17. listopadu 1989 – den kdy začala sametová revoluce, která vedla k pádu komunistického režimu v Československu. Mluvíte s dětmi o významných událostech z minulosti? Nebo historii necháváte spíše na učitelích? Zeptali jsme se v diskuzi našich čtenářek.

17. listopad: Povídáte si s dětmi o historii, nebo vzdělání necháváte na škole? Vyrážíte s dětmi do ulic a připomínáte si 17. listopad společně? Zdroj: Profimedia

Výuka moderních dějin se obecně zlepšila

Jak mi nedávno řekl o deset let mladší kamarád (ročník 1999), pro mnohé české obyvatele je 17. listopad 1989 stále živým svátkem, protože s ním mají spojenou svou osobní zkušenost. O to hůře pak vnímají dnešní puberťáky, kteří si v mnohých televizních anketách nevzpomenou, co má listopadové výročí připomínat.

Slýcháváme, že za tento stav mohou hlavně učitelé dějepisu, kteří probírají podrobně pravěk, ale na moderní dějiny nemají čas. Minimálně v mé generaci třicátníků se tak opravdu dělo a zažila jsem přesně to, co říká uživatelka debra.morgan: „My končili v dějepise 2. světovou.“

Přitom dnešní realita možná vypadá trochu jinak, než před dvaceti lety. Od roku 2005 se učí podle nových Rámcových vzdělávacích programů, tedy okruhů témat, jež je třeba probrat. „Každá škola i každý pedagog se může rozhodnout, jak bude učit konkrétní téma a jakým tempem. To ale veřejnost, tedy ani rodiče, většinou netuší. Možná si myslí, že jsou stejné osnovy jako v době jejich dospívání,“ říká Pavel Martinovský, předseda Asociace učitelů dějepisu.

Přesto i on připouští, že ne na každé škole vzdělávání funguje ideálně. „Jedním z problému je, kolik učitelů se striktně ještě drží toho, co je v učebnici. A přitom by nemuseli. Mohou si sami určit, jak konkrétní téma pojmou.“

Pedagogové mají v současné době po ruce řadu zdrojů a interaktivních nástrojů, kterými mohou dějiny dětem zpřístupnit. Například prostřednictvím krátkých videoklipů, komiksů, dobových snímků a různých edukativních pořadů. To potvrzují i naše čtenářky v diskuzi 17. 11. - Mluvíte se svými dětmi o dějinách?.

Překvapivě k rozvoji jeho zájmu o historii pomohla i jedna počítačová hra. A tak mi dokázal o zbraních 2. světové války říct spoustu informací a byl nadšený.
Děcka čerpají informace z různých zdrojů. Jsem příjemně překvapena, co se dozvídají třeba od youtuberů.

Dnešní deníček Myslela jsem, že je válka. Ale bylo to sametové!

Dle učitelů je pro děti klíčovou rodinná historie

Dle zkušeností učitelů ale dětem nejvíce pomáhá, když slyší konkrétní životní příběhy. Pavel Martinovský podotýká: „Bohužel často říkají, že jim rodiče nebo prarodiče své příběhy nevyprávějí. Teprve až impulz ze školy vede k tomu, aby přece jen promluvili o rodinné historii.“ Vyprávění rodinných příběhů může být dle něj zredukované na historky o nedostatkovém zboží, ale mnohem zásadnější je popis situací, které jsou pro nejmladší generaci těžko pochopitelné, například nemožnost studovat nebo cestovat.

Zrovna o 17. 11. jsme ještě nemluvili, naše nejstarší dítě je prvňáček, takže na to zatím nepřišla řeč. Předpokládám ale, že letos už si o tom něco řekneme. Co ale probíráme dost, je jak to bylo za minulého režimu. Hlavně teda z pozice dítěte, například jsme mluvili o tom, jak dřív byly banány jen o Vánocích, zatímco oni je dnes můžou jíst denně, jak bylo běžně, že malinké děti chodily do jesliček apod. Mluvili jsme ale i o (ne)svobodě slova a cestování, o Sametové revoluci, když viděli upoutávky na film o Miladě Horákové, mluvili jsme o tom, kdo to byl a proč vadila režimu. Už jsme taky nakousli téma nacismu v souvislosti s Kameny Zmizelých, které vídáme v naší čtvrti. Nebo třeba téma Rakouska-Uherska a vzniku samostatného Československa. Vědí, kdo to byl Masaryk atp.
Stejně jako mí rodiče s námi probírali rok 1968, i já jsem probírala 17.11. Není nad osobní zkušenost navíc mám přístup k různým materiálům, které jsou zajímavé i poučné. Ale u nás to funguje tak, že probíráme dějiny obecně pořád, při výletech, při čtení knih, při sledování filmů. Škola je jen část vzdělání dítěte, další část by podle mě měla být rodina, pokud ovšem dítě na školu kašle a rodiče kašlou na dítě, pak vidíme v televizi při anketách středo, nebo i vysokoškoláky, co nejsou schopni odpovědět, co se stalo 17.11., kdy vznikla republika, co to byla okupace… Smutná realita.
17. listopad – Státní svátek, Mezinárodní den studentů, Den boje za svobodu a demokracii. Zdroj: Profimedia17. listopad – Státní svátek, Mezinárodní den studentů, Den boje za svobodu a demokracii. Zdroj: Profimedia

Co rodina, to jiný názor

Obdobně jako různě k výuce moderních dějin přistupují učitelé, stejně tak se různí i názory našich čtenářek. Někdo se s dětmi o dějinách nebaví vůbec a školu vnímá jako primární zdroj informací.

Nemluvím, moje děti to nezajímá. A mě taky moc ne, bohatě mi stačil dějepis ve škole.
Kluk je ještě malý, ale ne, nijak extra to neplánuji, pokud se o to nebude on sám od sebe zajímat a nebude nadšenec do historie. Základní povědomí získá ve škole přiměřeně věku. O tom, jestli ho bude chtít prohlubovat, si rozhodne sám.

Od velké většiny rodičů nopak zaznělo, že s dětmi o historii mluví opakovaně.

Ano, o historii doma mluvíme často. Snažím se dávat věci do souvislostí, tak aby to bylo rámcově pochopitelné i pro dětskou mysl.
Zatím mám miminko, ale miluju dějepisné a historické kanály… Ujíždím na dokumentech a podobně. Takže malá se tomu nevyhne. A myslím, že historii by znát měla, všichni by měli. Kdyby se z ní poučil aspoň někdo bylo by na světě líp.

Opravdu rozmanité názory spojovalo jedno. Je potřeba sáhnout po individuálním přístupu. Zohlednit, jak jsou děti staré a jaké mají zájmy. Za všechny příspěvky to nejlépe shrnuje tento:

Ono záleží na dítěti. Dcera milovala historii od malička. Ve 2 letech fascinovaně pozorovala hrady, zámky atd. V 5 letech odpovídala na otázky pro větší děti, koukala na dokumenty, měli jsme doma knížky o historii pro děti. Historie ji baví doteď. Syn byl spíš na techniku, auta, motorky, motory.

A jaký je váš pohled? Připojte se ke zmiňované diskuzi »

Autor:

Klárka se už řadu let věnuje dětem, a to v rámci neziskového sektoru i dětského oddílu. Na eMiminu a Arome působí jako redaktorka. více

Témata článku

Přečtěte si také

Výsledky ankety: Jak vybíráme autosedačky a kočárky?

  • 16.12.19
  • komerční sdělení
Výsledky ankety: Jak vybíráme autosedačky a kočárky?

V dotazníku týkajícím se výběru autosedaček a kočárků odpovědělo 2 700 respondentů na otázky týkající se výběru autosedačky a kočárku. Jaké kupujeme autosedačky? Co je pro nás důležité při výběru...

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
1786
20.11.20 14:01

Objevila jsem náhodou tuhle knížku, a protože s tématem souvisí, vkládám odkaz: https://www.databazeknih.cz/…-1989-425968
Docela mne zaujala a asi si ji půjčím, jen co nám otevřou knihovny.

  • Zmínit
  • Nahlásit
3
19.11.20 21:48

Od malička

O historii se stručně a pro dětské chápání bavíme s dětmi od mala. Dcera se narodila 28.10. a tak bylo jako prvni, naucit ji statni hymnu, kterou na svych 2.narozeninach celou zazpivala, poznala ceskou vlajku…
Ve trech letech jsme pridali 17.listopad, dcera s vlajkou na tvari s nami byla na oslavach na namesti a opet clovek vymysli, jak ji veci vysvetlit a pripodobnit situacim, ktere zna. Letos se do dejin dostane coronavirus😂 “Mami, umyla jsem všechny baterie.” Z kuchyne ji do koupelny chvalim v domneni, ze ošudlala asi hadrem vodovodni baterie. No a myslela bakterie na rukach. 🤷‍♀️

  • Zmínit
  • Nahlásit