Ubližuje nám očkování?

Dvěma lékařkám z různých částí názorového spektra jsme položili po dvou otázkách.

1. Loni v létě vydal Nejvyšší správní soud důležitý verdikt: osvobodil rodiče, kteří odmítli nechat své děti očkovat a měli být za toto své rozhodnutí pokutováni. Myslíte si, že by bylo správné ponechat v budoucnu očkování čistě na svobodném rozhodnutí rodičů? Nemáte obavu, že očkovanost populace klesne a nebezpečné nemoci se vrátí?

2. V čem vidíte hlavní rizika i pozitiva plošného očkování v dětském věku? Myslíte si, že může mít „na svědomí“ prudký nárůst alergických onemocnění?

MUDr. Renata Chmelíková, dětská lékařka specializující se výhradně na homeopatickou léčbu:

1. Ponechat rozhodnutí na rodičích by určitě bylo správné. Díky tomu se budou muset daleko více zajímat o problematiku očkování, budou se aktivně snažit získat co nejvíce informací. Když je něco povinné, je to dané, nediskutuje se o tom, ani moc nepřemýšlí.

Ptáte se, zda se nebojím návratu nebezpečných nemocí. Prosím vás jakých? Spalničky, zarděnky, příušnice… to jsou přece běžné dětské nemoci, které dítě ohrožují ve zcela výjimečných situacích. Je dokázáno, že po prodělání planých neštovic se imunitní systém většině dětí dramaticky zlepší. Tak proč se proti nim začíná očkovat?

Tetanus – ano, to je smrtelná nemoc. Do těla se nákaza dostane nečistotami z poraněné kůže. Proč se začíná očkovat už ve 3 měsících věku, kdy je děťátko ještě v peřinkách, a teprve začíná zvedat hlavičku? Souhlasím s očkováním, ale až v jednom roce, kdy dítě začíná chodit. A tak bych mohla pokračovat.

2. Zastávám názor, že očkování je geniální myšlenka a jeho zavedení bylo pro zdravotnictví velkým přínosem. Ale jak to bývá, když je něco dobré, máme tendenci to používat stále více a více… až to přestává fungovat, a naopak začíná pomalu, ale jistě spíš škodit. Je to stejné jako s antibiotiky. Penicilín zachraňoval miliony lidí, dnes se dokáží bakterie antibiotiky i živit. Neznáme obrnu, pravé neštovice, záškrt. Zato známe alergie, atopické ekzémy, AIDS. A proč v poslední době stále častěji onemocní děti černým kašlem nebo spalničkami, i když byly očkované, a průběh není vůbec lehký?

Hlavní problém vidím v tom, že se začíná očkovat příliš brzy (tuberkulóza už v porodnici) a příliš mnoho (hexavakcina + pneumokok = 7 nemocí 3× během 3 měsíců do půl roku dítěte).

Každá matka ví, jak důležité je kojení. Nejen kvůli nutriční hodnotě, ale především kvůli předávání imunoaktivních látek, které dítě tolik potřebuje. Očkujeme do imunitně nezralého dítěte, a co je ještě daleko horší, do nezralého nervového systému. Mozkové buňky a spoje se tvoří a dozrávají do 2 let věku. Co náhlá úmrtí kojenců - nemůže za nimi stát očkování? Při určování alergie laboratoř zjišťuje zvýšení IgE (jedné ze složek imunitního systému). Očkování ale stimuluje především jeho další složku, IgG. Tvrdím, že za enormním nárůstem alergií stojí „popletení“ imunitního systému předčasným a masivním očkováním. Vždyť břízy, roztoče i prach znali lidé již v jeskyních.

Můj názor: očkovat tetanus před 1. rokem dítěte, další očkování už nezbytná nejsou. Jsou v dnešní době léčitelná a nejsou smrtelná. Zarděnky očkovat cca ve 12 letech a to pouze u děvčat (před nástupem menstruace - dochází k těžkým deformacím plodu v těhotenství). Příušnice očkovat chlapcům např. v šesti letech, mohou totiž poškodit varlata. Ostatní nemoci očkovat podle uvážení po 3. roce věku dítěte.

Podávat antibiotika i očkovat je třeba se stále větším rozmyslem a opatrností.

MUDr. Jitka Škovránková, vedoucí ambulance očkování Fakultní nemocnice v Praze Motole:

1. Pokud je mi známo, není to ještě právně zcela dořešeno. Ty případy byly totiž dva s protichůdnými rozsudky. V jednom z nich soud rozhodl, že rodiče musí zaplatit několikatisícovou pokutu, v druhém případě je osvobodil. Jsou tu tedy dva odlišné rozsudky, a než projdou další právní jednání, event. novela zákona, nelze vydat závazné stanovisko. Otázka zákonného postihu za odmítání očkování je ostatně zatím právně dost nejasná, povinné očkování totiž neukládá zákon, ale jen vyhláška.

Kdyby se očkovací povinnost úplně uvolnila, očkovanost by asi skutečně poklesla. Řada lidí by se vakcinaci vyhýbala. V řadě zemí je sice očkování dobrovolné, společnost je k němu ale tlačena jinými formami -šestiletého Američánka bez určitých očkování nevezmou do kolektivního zařízení, protože by ohrožoval děti, které očkovány být nemůžou, třeba kvůli chronickému onemocnění.

Lidé už zapomněli na to, jaké opravdu byly nemoci, proti kterým se dnes očkuje, třeba spalničky. To bylo nebezpečné onemocnění, u kterého 15% nemocných prodělalo komplikace a ročně na něj zemřelo 50 dětí. Začátkem 70. let jsem tady v nemocnici takové děti ještě viděla – děti, které dostaly spalničky příliš pozdě, třeba až ve 14 letech a zůstaly těžce postiženými neurologickými pacienty po zbytek života. Na záškrt umíraly malé děti v důsledku obstrukce dýchacích cest nebo tehdy, když se k němu přidružil zánět srdečního svalu. Tohle všechno už ale z povědomí lidí vymizelo. Rodiče si prostudují všechno o nežádoucích účincích, už si ale neuvědomí, že když jejich neočkované dítě vyjede ve dvaceti někam, kde není očkovanost taková jako u nás a dostane tam spalničky, tak může jít o velice závažné onemocnění.

Je pravda, že třeba žloutenka nebo obrna by se klidně mohla posunout na pozdější dobu. Černý kašel, jehož výskyt nyní stoupá i u nás, je vhodné očkovat co nejdříve, letos například připravil o život dva kojence. Znovu se v Evropě začínají objevovat i spalničky a příušnice.

Teď už se nelze otočit zpátky a říct – tak to očkování zrušíme! Je třeba jít dál a soustředit se spíš na optimální složení vakcín, vylepšování nosičů a dalších podpůrných látek, aby imunitní odpověď co nejvíc připomínala odpověď na přirozenou infekci.

2. Nárůst alergických onemocnění v populaci částečně vysvětluje tzv. hygienická hypotéza. Fakt, že se od určité doby začalo s pravidelným očkováním, do ní také patří, ale až kdesi na jednom z posledních míst mezi ostatními příčinami. Mnohem důležitější zlom nastal tehdy, když se člověk začal intenzivně bránit proti infekcím antibiotiky. Současně s tím se začalo hodně dbát na hygienu. Náš imunitní systém je ale nastavený tak, aby se hned po narození, kdy je ještě chráněný protilátkami od matky, začal setkávat se zevním prostředím, byl s ním v kontaktu a dostával i infekční podněty. Tím, že se začaly vyvářet pleny a sterilizovat nádobí, léčit antibiotiky, zbavovat se parazitů a samozřejmě i očkovat (takže dítě nedostalo možnost prodělat si řadu onemocnění), „trénink“ imunitního systému se výrazně omezil. Očkování ale určitě není hlavní a jedinou příčinou.

Způsobuje očkování autismus?

Když londýnský lékař Andrew Wakefield přišel v roce 1998 s tvrzením, že vakcína proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám zvyšuje riziko rozvoje autismu, vyvolalo to mezi rodiči paniku. Počet očkovaných britských dětí se snížil z 95% (v roce 1995) na 50% (v roce 2000) a výskyt příušnic se v následujících letech zněkolikanásobil. Ani jedna z desítek studií, které se následně prováděly na celém světě, však Wakefieldovu práci nepotvrdila. Naopak – byla zpochybněna její odborná i etická důvěryhodnost a prestižní lékařský časopis The Lancet, ve kterém byla původně publikována, studii ze svých stránek stáhl.