Brusinčátka ? 42díl
- Rodičovství
- Jirina
- 28.09.04 načítám...
Ahoj Brusinčátka, po měsíci vás zase zdraví lumpačka Hanička ? desetiměsíční chodička. Začít musím mou novou dovedností , i když už o tom psala mamka ? už 3 týdny SAMA CHODÍM! Přerod z lezkyně v capičku jsem načasovala na den Jírových narozenin, abych pro sebe urvala taky trochu pozornosti, chichi :o) Jeden nebo dva samostatné krůčky jsem sice předvedla už dřív, ale 5.září jsem ušla několikrát rovnou čtyři krůčky a pak den ode dne ujdu víc a víc, při dvaceti krůčkách naši přestali počítat. Poměr chození k hafíkování je už tak 70:30, čím dál víc toho urazím jako dvojnožec. Dokonce už si umím i sama bez držení stoupnout! Ručičkama vyrovnávám stabilitu a dělám maličké krůčky, mamce prý připomínám medvídka a někdy taky opilce :o)
Venku v kočárku mě to pochopitelně nebaví, takže mě dost často mamka vyndá a vodí za ručičku. To se mi líbí, jen je k vzteku, že mě nechce nechat sedět na zemi a ochutnávat kamínky a jiné dobroty, které se válí na zemi. Místo aby byla ráda, že se sama postarám o potravu, tak mě plácá přes ručičky a všechno mi bere, a když se začnu vztekat, zase mě šoupne do kočárku
( Náhodou už jsem pěšky za ručičku ušla půl procházky!
Doma se procházím sama a když se nikdo nedívá, proniknu pod stůl s počítačem a ožužlávám tam šňůry a kabely. Jenže mamka si mě hned všimne a láká mě pryč a dělá na mě tytyty, jenže to se mi hrozně líbí a řehtám se, takže mě většinou vytáhne a odnese, abych tam vzápětí zalezla znova, chichichi. Jinak v obýváku moc takových míst nemáme, díky staršímu bráškovi je vše zajímavé už dávno uloženo mimo náš dosah, ach jo. Ráda taky zdrhám na chodbu, jen se vždy nemůžu rozhodnout, co honem udělat ? jestli jít za mámou, aby mi někam neutekla, nebo ožižlávat Jírovy modré holinky (ty miluju) nebo zkoušet, kam až dolezu po schodech. Mimochodem, už jsem dolezla sama až nahoru, ale za asistence taťky, který mi poskytoval záchranu (nebyla potřeba).
Snažím se co nejdál dosáhnout, už jsem ze stolku ukořistila snad všechno, co tam zrovna bylo odloženo (rodiče už tam bohužel skoro nic nepokládají) a jednou jsem ukradla ze stolku u postýlky chůvičku a pak jsem s ní spinkala, chichi. Docela jsem vyrostla, po údajích zjištěných u paní doktorky mám přepočteno na 10 měsíců cca 8 kg a 72 cm (a co ty, Kristýnko?).
Přes den spím pořád stejně dobře, v noci se pak někdy budím a řádím. Buď vleže pofňukávám, nebo si sednu či stoupnu a kecám u toho, ale mamka mi nic papat nedává, prostě mě párkrát položí a já zase usnu. Mlíko dostávám až ráno okolo šesté, ale někdy ho ani nechci. Od té doby, co nám děda vyrábí jablíčkovou šťávičku, tak já totiž nic jiného nepiju (mamka se děsí, co bude, až jabka dojdou). K svátku jsem dostala lahvičku s dírou uprostřed, kterou si můžu sama držet, tak si ji držím skoro pořád a dokonce s ní i ťapu. Když mám papat, tak musím nejdřív celou láhev vylemtat, jinak jsem vzteklá a stejně jíst nechci. Mamka si docela ztěžuje, jak špatně papám, ale já se prostě nejdřív musím pořádně napít a pak si trošku pohrát (s rohlíkem, piškotou …) a trošku potrénovat moje dva zoubky a každé sousto musím zapíjet, takže mamka se snaží mi pohotově do pusy strčit lžičku s jídlem, když si pusinku otevřu na to, co si tam já chci strčit. Nakonec většinou všechno mámino jídlo spapám, ale trvá mi to hodinu, někdy se zase vztekám a nesním skoro nic. Poslední dobou nechci večer ani kaši a mlíko před spaním už jsem zrušila dávno, takže někdy je moje poslední jídlo odpolední svačina. Taky mám dny, kdy nejím skoro nic a jenom piju. Mamka nechápe, že co se v mládí naučím, v dospělosti se mi bude hodit, kdyby ona měla takové stravovací návyky, tak by si pořád nemusela stěžovat na pneumatiku na břiše!
Vylepšila jsem i svůj verbální projev, mými oblíbenými slůvky jsou teď ?aťáťa aťáťa?, ?em em em em? a ?brrrrmbrrrm? (jako motorka), jindy zase klapu pusinkou jak rybička a vydržím to pěkně dlouho. Když chci napít (to chci dost často) tak říkám ?brmbrm? a když chci jíst, říkám ?am?.
S Jírou milujeme kytaru. Je postavená v pokoji, kde spí Jíra s tatínkem, hned jak tam ráno přijdu, stoupnu si zepředu, Jíra zezadu za kytaru a hrajeme. Mamka doufá, že nám tento zájem dlouho vydrží, no to by nás ale teď nesměla omezovat.
Jednou se mi v postýlce podařilo ztratit naušničku, bohužel ji objevila mamka, když už jsem byla na zemi. Škoda, že jsem si toho nevšimla, ráda bych ochutnala, co to mám v oušku. Mamka byla vděčná, že ji objevila ona a taky že ji viděla dřív, než moje prázdné ouško. Ani jsem moc neprotestovala, když mi ji navlíkala zpátky, dostala jsem totiž na žužlání ponožku, hihi.
Mějte se mrňátka moc prima a užívejte si podzimní dny, dokud je ještě relativně teplo a nemusí na nás navlíkat tolik vrstev oblečení. Už takhle mi to docela vadí.
Vaše Hanička s mamkou Jiřinou
Přečtěte si také
Po letech jsem potkala kamarádku z dětství a nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 04.05.26
- 4563
Myslela jsem, že se mi to zdá. Seděla jsem v kavárně, čekala na klienta a v tom jsem zahlédla Alenu. Nejdřív mě napadlo, že je jí jen podobná. Moje dávná kamarádka z dětství. Taková krásná holka to...
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 1928
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 988
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 3917
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2657
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 1318
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 7729
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 4940
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 3379
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 2004
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...