Fór za 4 000,-

Doktor mi řekl, že se teď nesmím stresovat, to asi nečekal, co se nám zas stane. :D Tak jsme zase jednou našli tiskárnu. Doporučenou. Úžasnou. Specializující se na japonskou vazbu. Za maketu jsme zaplatili 4 000Kč. Poslali mi fakturu se splatností 1 den. Ježišmarjá, přece nebudu dlužit, obratem zaplaceno. A pak jsme čekali. Týden, dva, tři…

*

Přečtěte si také předešlé díly deníčku

Divný pocit v žaludku není u nás v projektu nic nového. Nakonec to přišlo… Ještě večer před jsme byly roztomile naivní, jak je naším zlozvykem. „Su na to děsně natěšená!“ Trocha střízlivosti ale taky byla… „Já už se bojím těšit, teď sedím na Hithitu od rána do večera a jestli se zase něco nepodaří, tak mi hrábne.“

Mimochodem, víte, co je to maketa? Nebo co jsem si alespoň já myslela, že je maketa od firmy, u které chcete něco vyrobit? Ukázka finálního produktu. Maximálně se liší nějaký detail, který se dá změnit, proto se ta maketa vyrobila, aby se odhalily mini chybky. Zkrátka maketa vám má ukázat, jak to bude vypadat, když si pak objednáte třeba těch našich 500 kusů. V našem případě tedy dokonalá kniha Já, miminko se všemi specifikacemi, na kterých jsme se dohodli. Samozřejmě jsme poskytli i naši maketu, kterou vyrobila doma Renča, a dostali jsme souhlasné vyjádření, že ano, že přesně tuhle krásu nám vyrobí.

Nevyrobili.

Když ji Renča dostala do ruky, tak mi jen napsala, že to potřebuje v sobě zpracovat a zavolá mi večer… Pro začátek se mám připravit, že je to vytištěné na bílém papíře… „Hele, já se nebudu stresovat, ale do háje, jak je možné, že je to bílé, když jsme jasně řekly krémové a ukázaly jim papír, který chceme!?!?!?“ No nic… KLID, není to lék na rakovinu, ale proč máme platit čtyři tisíce za to, že lidi ignorují domluvené a vzájemně schválené požadavky?! Nakonec to Renča zpracovala asi až okolo deváté večer… Poslala mi fotky. A pak jsem to zase potřebovala zpracovat já a pro jistotu jsem jen psala: „Nejsem si jistá, jestli je úplně dobrý nápad volat.“ Představa, že volám Renče ve chvíli, kdy se mi kouří z nosu i z uší, z hlavy mi začínají rašit rohy a můj vztek nabývá kolosálních rudých a nezkrotných rozměrů mi nepřišla příliš vhodná.

„Jak sem pochopila z toho, co mi řekli, tak jsme se s panem tiskařem nepochopili. Každý z nás čekal něco jiného… My kvalitní maketu, adekvátní finálnímu výrobku (a ceně, kterou za ni chtěli!). Pan tiskař si prý myslel, že to je jen tak, že si jen chceme do toho zkusit psát a lepit fotky.“

Po tom, co jsem zjistila, co si pan tiskař „myslel“ dospěl můj hněv do apokalyptických rozměrů… Hellboy ve mně přestal pilovat rohy a zažehl ohnivou korunu. „ZA ČTYŘI TISÍCE??? TO JSME SI MOHLY POLEPIT SEŠIT ZA DVACET KORUN!!!“ Takhle by ta maketa vypadala, kdybych si já zašla na workshop japonské vazby, a abych byla upřímná, já nejsem moc šikovná.

Během telefonátu jsem několikrát řekla: „Renčo, omlouvám se, že jsem tak sprostá.“ Protože jsem fakt sprostá byla. Jakože hodně. Moc. Fakt. „To se neomlouvej, jsi přesně v té fázi, kde jsem byla před dvěma hodinama já.“

My si tedy maketu představujeme jako prakticky hotový výrobek s prostorem pro malé úpravy. Bylo nám ale řečeno, že takhle to oni nedělají. Aha. Takže si prý máme zkusit do toho lepit a psát… Sorry, není mi 5, abych si potřebovala něco zkoušet! Myslím, že už jsem párkrát něco napsala a fotky nalepila. Kopu se do hlavy. Jak jsem jim mohla zaplatit předem? Jsem snad úplný idiot? Asi ano. Chybami se člověk učí.

Ale já myslela, že jsem se ohledně placení dokonale poučila už v patnácti, když jsem šla na víkend dělat servírku. Pro zajímavost jsem dělala dvě 16hodinové šichty s šestihodinovou pauzou uprostřed. Za 32 hodin práce jsem měla dostat 1 000 Kč plus dýška. A já je dostala. A asi fakt hodně, protože na konci víkendu vzal majitel hospody do ruky moji pracovní peněženku, vyndal z ní všechny peníze za jídlo a pití a pak z ní zaplatil za víkend mně tu tisícovku, pak druhou servírku, číšníka i kuchaře. V peněžence pak zbyly moje dýška v hodnotě 54 Kč… Trochu zaraženě jsem si je vzala a šla domů. Nicméně mi to nedalo. Zeptala jsem se tety, která dřív měla hospodu, a říkám jí: „Teto, ale jak je možné, že jsem dostala jen těch 54K č, když ta hospoda byla celý víkend narvaná a jenom ta skupina Holanďanů mi dala dýško tři stovky?“ Potom co mi teta vysvětlila, jak z MÝCH DÝŠEK zaplatil majitel personál na celý víkend, mi to došlo. Teta tam samozřejmě chtěla vlítnout a vymlátit z něj duši (věřte, fakt by to dokázala), ale mně bylo z mojí blbosti a z toho parchanta tak zle, že už jsem tam nikdy nechtěla vkročit. A vidíte, o třináct let později nejsem o nic chytřejší.

Kdyby si aspoň pan tiskař sypal popel na hlavu, kdyby se omluvil, že třeba měli chvilkové celofiremní kóma, ale nic. Absolutně nic. Jen výmluvy a požadavky, co všechno bychom měli předělat, aby se jim to líp vyrábělo. Myslím, že tomuhle se říká bod zlomu v důvěře mezi firmou a zákazníkem, protože jakákoli důvěra, kterou jsem v tuhle firmu jako zákazník mohla mít, právě odplula do věčných lovišť.

Fajn, konec fňukání, chce to nový bojový plán.

  1. Odložit focení a natáčení videa pro Hithit kampaň, jelikož nemáme maketu, za kterou bychom se nepropadli hanbou.
  2. Vyfotit Renčou vyrobenou krásnou maketu a sepsat novou specifikaci i se všemi věcmi, kterým se chceme vyhnout.
  3. Shánět tiskárnu. Spousta z vás nám totiž doporučilo tiskárny, ale my jsme je odmítli, protože jsme měly zaručené tyhle „borce“. Teď nastal čas využít vašich cenných rad.


Tak to začalo nanovo. Strávila jsem tři dny na telefonu. A říkala jsem pravdu a nic než pravdu, k tomu mi dopomáhaly fotky toho fóru za čtyři tisíce, které jsem měla neustále před očima, s rudým filtrem.

„Už od září marně hledáme někoho, kdo by nám vyrobil knihu/fotoalbum, někoho, kdo by nám vyrobil krásnou, vkusnou knihu. K této specifikaci jsme došli po sedmiměsíčním ježdění po tiskárnách, kde nám každý něco omezil, např. už jsme na polovině stran, než kolik jsme původně zamýšlely. Teď jsme si mysleli, že jsme konečně našli, protože se nám výrobce dušoval, že to dokážou vyrobit. Místo toho, jsme teď museli zrušit natáčení i focení pro kampaň na Hithitu. Je pro nás důležité, aby až do knihy lidé nalepí fotky, aby se normálně zavřela jako album a nezůstala rozevřená. A aby hodně vydržela.“

Sehnala jsem. V báječném grafickém studiu VOALA mi řekli, že mi maketu vyrobí do týdne, abychom mohli natáčet a fotit na Hithit. Nebude to japonská vazba, ale mají pro nás lepší technologii, díky které můžeme mít víc stránek. U čekání na tuhle maketu jsme si zakázaly být šťastné. Prostě ani zrnko těšení. Naprosto rozhodnuté to tentokrát nezakřiknout. A vyšlo to. Je krásná. Je to elegantní designový zázrak a my jsme štěstím bez sebe!
To jste v šoku, že nějaký náš deníček má dobrý konec, co? No upřímně já taky.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
1397
19.6.19 07:59

Ano, jsem v šoku :) a rovnou klepu na zuby i na dřevo! Co se týče makety za 4000, zkusily jste ji reklamovat? Vyžadovala bych vrácení alespoň části peněz z té nemalé sumy. Tohle není o zisku zkušeností, ale o obchodu. Druhá strana evidentně nepochopila zadaní (anebo hůř, prostě Vás očůrala), takže by měla převzít část odpovědnosti. Doufám, že jste to být nenechaly a vše, co zaznělo zde v deníčku, si vyslechl i pan tiskař.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1397
19.6.19 08:20

Tak jsem si teď vzpomněla na jednu dobrou kamarádku. Pekla makronky, které byly opravdu výborné. Objednala jsem proto od ní krabičku pro jinou kamarádku k svátku. Přinesla je na poslední chvíli s tím, že jí nevyběhly, jsou takové „spláclé“, ale chuťově dobré. Takže si řekla o plnou cenu a já se neopovážila ani muknout. Obdarované i přes pochybný vizuál chutnaly, a tak si je při nejbližší příležitosti objednala také. Ptala se, kolik stojí jeden ks a odpověď zněla, že 30,–. Když si pak holky krabičku předávaly, autorka makronek si řekla o sumu 3× vyšší. Když kupující vyjádřila opatrný údiv, dostalo se jí odpovědi: „No 30,– stojí jedna ta placička, 30,– druhá, a něco stojí i ten krém, ne?!“ Bohužel tenkrát taky ani necekla a vytáhla peněženku. A to je myslím blbě. My byly na vážkách, protože šlo o kamarádku a na rozdíl od ní jsme neuměly rozlišovat přátelství a obchod. Ale v případě makety za 4 000 (pořád nechápu, jak to vyčíslili? To tam vkládali zlatá zrnka, ne?) to byl jen obchod, takže bych se šidit nenechala.

  • Nahlásit
  • Zmínit
298
19.6.19 08:20

Máte někdo odkaz na hithit?

  • Nahlásit
  • Zmínit
6002
19.6.19 08:49

@mota v jejim profilu je odkaz na tu knizku.

  • Nahlásit
  • Zmínit
722
19.6.19 08:54

Jeste to tak, platit za maketu :lol: pracovala jsem v podobnem oboru a casto jsem vyrabela pro zakazniky vzorky. Pokud by pri obj odecetli sumu za maketu, tak ok, to se delava. Ale.ja teda nikdy kc za vzorky nebrala. To k tomu proste patri, musi se zakaznik vyslednym produktem presvedcit, ze je to od nas je to nej. Nebo jde jinam.

Holky, fandim vam!

  • Nahlásit
  • Zmínit
722
19.6.19 08:57

@PenelopaW

Znam take. Drive jsem hackovala satky, z duhovych klubek, kdy jedno stoji kolem 250 kc plus posta, na jeden satek asi 1,5 klubka. Prvne se ozvala kamoska, ze by jeden taky chtela. Ok, dobre, napsa jsem ji sumu, kterou jsem povazovala za adekvatni, prece na ni nebudu vydelavat, hackovala jsem pro radosz. Obj si jeste tri. Pak jak ve snu koukam, ze ty moje pod cenou dane satky prodava na fb na bazaru za neskutecne sumy…tak skoncila kamaradka, dobra zkusenost. Od te doby uz pratelstvi a byznys nemicham, chces? Zaplat si jako kazdy jiny.

  • Nahlásit
  • Zmínit
19.6.19 14:05

@PenelopaW Děkuji moc! Taky už klepu na všechno ve dne v noci. :mrgreen: Byly to nervy, ale asi to tak mělo být, protože ta výsledná kniha, kterou vyrobila nová tiskárna, se líbí i nám i lidem, co jsme se s nimi potkali třeba na veletrhu atd., takže konec dobrý, všechno dobré. :dance:
Reklamovat jsme zkoušely a dostaly jsme v první fázi právě ty výmluvy, že si mysleli, že si chceme lepit a kreslit. :palec: ALE domluvili jsme se, že po skončení Hithitu se nám to pokusí aspoň nějak částečně vynahradit tiskem jiných věcí. Tak teprve uvidíme, jestli ta dohoda bude platit. Jak je naším zvykem, tak doufáme v nejlepší, ale nechci to zakřiknout. :think:
Takové koule jako paní s makronkami bych tedy chtěla mít. :lol: Pro nás je cenotvorba naprosté peklo. Teď jsme třeba na Hithit přidávali milníkové kartičky, protože nám napsalo spousta maminek, že by je chtělo ke knize. Všude na internetu stojí i s poštovným okolo 380Kč. Jenže to jsou firmy, které je vyrábí v takovém počtu kusů, že se nám o tom ani nezdá. Takže jsme to nakonec udělaly tak, že kartičky i s ručně šitou obálkou z plátna stojí 349Kč, ale jen na Hithitu, a pak budou stát bohužel mnohem víc, ale tak jak by je nacenil český maloobchodník. Hodně se v nás bije to, že chceme, aby maminky používali naše věci, ale nemůžeme si dovolit být v mínusu. No uvidíme, jak se nám to povede táhnout dál. Zajímalo by mě, jak je na tom teď paní s makronkami? Daří se jí prodávat? I když tedy asi ne zrovna kamarádům. :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
19.6.19 14:05

@mota Dobrý den, moc děkuji a ráda pošlu https://www.hithit.com/jamiminko :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
19.6.19 14:07

@TopSecret Díky moc, že jste napsala! :srdce: Já dnes nemám hlídání, tak jsem se sem dostala až teď, když dcera usnula. :lol: Jako všem mámám mi začíná druhá šichta, když díte usne. :dance:

  • Nahlásit
  • Zmínit
19.6.19 14:14

@Astyna88 Právě! Taky jsme dostali avizo, že nám kdyžtak tu částku odepíšou z objednávky, ale původně tu maketu ani nechtěli dělat, že to tak nedělají a bude rovnou celá objednávka. No když jsem viděla tu maketu, tak se mi udělalo úplně špatně z představy, že bychom tohohle měly 500 kusů. To by bylo dobré leda na to s tím doma topit. :potlesk: Na maketu se vydává materiál a samozřejmě se na ni vydá čas, takže chápu, že se za ni má platit, ale jak píše @PenelopaW nějak nám tam zapomněli nasypat ty zlatá zrnka. :mrgreen:
S těmi šátky máte můj obdiv, to by mi asi praskla hlava, kdybych tohle zjistila. :zed:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4606
20.6.19 00:40

No super, moc vám fandim - a nejen proto, ze jsem se právě dočetla, ze spoluautorka Renča je taky Plzeňacka ;) :palec: :potlesk: :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1397
20.6.19 10:39

@Sebi Chomiszak Nevím, jestli bych já osobně po této zkušenosti od té tiskárny ještě cokoli chtěla. Asi bych se tvrdě hádala o vrácení, alespoň části, peněz a pak sbohem a šáteček :).

@Astyna88 Týjo, tak to je tady „dobrá“ zkušenost. Ovšem toto nemá s přátelstvím / obchodem nic společného, to je prostě vych*anost! Vydělávat na cizí práci… možná by si „kamarádka“ měla zjistit, co je to fair trade ;). Je to síla, s čím se občas člověk setká…

Makronková paní svého času pekla i dorty - se skvělou schopností sebeprezentace (upřímně závidím) se uměla vychválit do nebes, takže kupa lidí objednala, aby zjistila, že vizuálně jsou dorty sice moc hezké, ale chuťově spíše podprůměrné a cenově hooodně nadsazené. Jenže jak to tak bývá, člověk si smutně pomyslel, že se dal napálit a negativní reference už nešířil. Tudíž věřím, že ona i žila v bludu, že je fakt dobrá a svoji pověst vytrvale šířila dál… Teď už - co vím - díky návratu do pracovního procesu nepeče :).

  • Nahlásit
  • Zmínit
24.6.19 08:37

@Jahudka82 Moc děkujeme! Renča vystudovala na Sutnarce a do Plzně ještě pořád často jezdí, jinak je z Moravy jako já :srdce: Obě nás to nějak zaválo do Čech. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
24.6.19 08:46

@PenelopaW Taky z toho nejsem moc nadšená, ale peníze nám vrátit nechtějí, tak to je jediná možnost, co nám zbývá. :nevim: Snad to nedopadne úplně špatně a když ano, tak to dám na hraní dceři. :dance:
Paní s makronkami to teda pěkně rozjela, i když to vypovídá o tom, že kolem sebe nemůže mít žádné dobré přátele, kteří by jí řekli, co si fakt myslí. :think: Držím palce, ať jí to nevyjde u další oběti. :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit