Happy end
- O životě
- Štofik
- 04.09.19 načítám...
...pokračování Mrchy
Přečtěte si také předešlé díly deníčku
Beru tablet do ruky a koukám, kdo to píše. No jasně, ex. I po tom všem má tu drzost mě otravovat a zkoušet moji trpělivost, to je neuvěřitelný! Kde se to v něm bere? Zase našel nějaký papíry a má potřebu mi je vracet? Nebo je to tentokrát pánvička a metličky do šlehače? Jasně jsem mu řekla, ať mi to pošle poštou a ať mě už nekontaktuje. No je to víc jak 2 týdny a zatím nic nedorazilo. Asi není schopnej zajít na poštu.
Mažu zprávu a dávám si ho do blokace. Sedám si do křesla a zamýšlím se nad tou situací. Pár měsíců zpátky bych asi jednala jinak, skákala bych tu radostí, že se mi ozval. A souhlasila bych se setkáním. Ale něco se ve mně zlomilo, už nejsem stejná, jako jsem bývala. Nedolízám za ním, nechci ho zpátky, pochopila jsem, že je tohle definitivní konec za našim 12letým šíleným vztahem.
Bolí to, to vědomí. Někdy je to hnusná pulzující bolest, chybí mi to hezký. Naše výlety, když pro mě vařil a občas mi donesl kytku, jak byl šťastnej, když jsem šli na túru. Nebo když jsem mu čistila uši a mačkala beďary na zádech, já vím… nechuťárna, ale on to měl rád a mě to bavilo.
Nebo naše začátky, když se na mě po první puse koukal úplně omámeně, myslela jsem si tehdy, že je to ten nejsprávnější chlap, jakýho jsem poznala. Chvíli nám to vydrželo, jenže nám to nebylo souzeno. Začly lži, nadávky, nedůvěra… a šlo to s námi z kopce. Teď se na to dívám střízlivě, byla jsem převozník v době, kdy mu zemřel otec a on by se asi nebýt mě uchlastal k smrti, nebo by k tomu měl minimálně slušně nakročeno. Všechny ty sračky, co nasledovaly potom… to už byla jen třešnička na dortu. Odkopl mě už tehdy před lety, asi jsem byla moc velká pijavice. Nevím. Spíš si myslím, že jsem se mu už nehodila. Stejně jako teď. Jenže tehdy mi bylo 20, byla jsem blbá, naivní. Myslela jsem si, že on jedinej může zlepšit můj podělanej život, že se odstěhujeme z týhletý díry a začnem znovu.
A tak jsem dolízala jak chudinka, tak dlouho, dokud to prostě nevzdal. Utáhla jsem ho na sex. Vždycky to tak bylo. Sex byla věc, která nám šla nejlíp. Díky sexu jsme přežili tolik let spolu. Tolik ztracených let. Měla jsem to tehdy nechat být. Měla jsem být chytřejší. Nikdy jsme se z těch lží nevzpamatovali a stejně to mezi námi viselo a trávilo to pomalu náš vztah. Já se přes to nedokázala přenýst, strašně mě sral. A představa, že mi něco tají a že pořad nevím celou pravdu. Podkopávala jsem nohy sama sobě. Někde uvnitř mi teňoučkej hlásek našeptával, že je to na nic. Že ho mám opustit i za cenu, že se vrátím bydlet k matce. No a koukejte se na mě teď. Neudělala jsem to já, udělal to on. Zase mě vykopl ze svýho života, napůl šílenou. A co chce po mě jako teď?
Od rozchodu uplynulo 5 měsíců. Na nějaký zbylý věci u něj s prominutím se*u. Tak proč píše? O co mu jde? A ještě se chová, jako by se nic nestalo. Ti chlapi jsou fakt divní, nemaj žádnou soudnost. Nebo ho ke mně přitahuje pravě ta moje nedostupnost? Že se prostě neozývám a ozývat nebudu? I kdybych to brala tak, že jsme oba dělali chyby a že se třeba pořád trochu nemocně milujeme, tak v tomhle příběhu my 2 neskončíme happy endem. Na to vsaďte jed. Protože tohle není romantickej film, ani písnička, ani román… tohle je zatraceně hnusná realita života, kde princové už dávno vymřeli a z princezen se staly hysterky. Draci neexistujou a neexistuje ani žadný „šťastně až navěky“. Kdybychom se dali znovu dohromady, bude to pokračovat tam, kde to skončilo. Ten vyhazov bych mu nebyla schopná odpustit a ani nic odpouštět nechci. Nám dvoum už se nepíše žádný společný pokračování. Nám zbyl jen hořkej konec. Víme to oba. On to musí vědět taky.
Někde mezi pípnutím zprávy a mým přemýšlením se snesl soumrak, oknem vidím vrcholky stromů a bíly měsíc. Kdesi zahoukala sova, srdce mi poskočilo v hrudi a já si musela chtě nechtě přiznat, že ten happy end by přece jen nebyl špatnej.
Přečtěte si také
Dcera se z přijímaček úplně složila. Teď navíc budeme čekat měsíc na výsledky
- Anonymní
- 15.04.26
- 2836
Přijímačky na střední školu má moje patnáctiletá dcera Lucie a desetitisíce dalších deváťáků za sebou. Přiznám se, že jsem to nikdy tolik neprožívala, dokud se to netýkalo mého vlastního dítěte. A...
Syn chtěl hrát fotbal. Děti se mu smály, že je tlustý, a už tam chodit nechce
- Anonymní
- 15.04.26
- 2318
Když jsme se přestěhovali do menšího města, můj osmiletý syn David si moc přál hrát fotbal. Říkala jsem si, že to bude dobrý nápad. Seznámí se s místními dětmi, zapadne do kolektivu a konečně si tu...
Chtěla jsem dítě bez chlapa. Teď lituju, že jsem na dceru sama a nic nestíhám
- Anonymní
- 15.04.26
- 1295
Mám za sebou pár nevydařených vztahů, které mě ujistily, že je mi nejlépe samotné. Jenže když jsem chtěla dítě, chlapa jsem k tomu zkrátka potřebovala. Vím, že to teď bude znít cynicky. Našla jsem...
Děti se odstěhovaly do zahraničí a my si s manželem připadáme hrozně opuštění
- Anonymní
- 15.04.26
- 585
Pociťujete někdy taky tu zvláštní nostalgii? Kolikrát jsem si říkala, když byly děti malé, ať už vyrostou, a máme s manželem konečně čas pro sebe. A ony vyrostly tak strašně rychle. Dcera i syn se...
Vzala jsem si o dost mladšího muže. Před lety mě miloval, teď se za mě stydí
- Anonymní
- 15.04.26
- 1806
Bylo mi čtyřicet let, když jsem potkala Petra, který byl v té době jen o něco málo starší než moje dcera. Potkali jsme se na jedné oslavě narozenin a skvěle si rozuměli. Brala jsem to jako...
Doufala jsem, že najdu lásku na seznamce. Nevěřili byste, co je tam za individua
- Anonymní
- 14.04.26
- 5653
Na muže mám prostě smůlu. Ve dvaceti jsem se vdávala, mám dvě děti, které už si žijí vlastní život. S jejich otcem jsme se po čase rozvedli. Mám za sebou ještě jedno manželství, které také...
„Nemáme ani korunu,“ brečí kamarádka, ale hračky kupuje po kvantech
- Anonymní
- 14.04.26
- 2588
Tenhle fenomén mě fascinuje a zároveň neskutečně vytáčí. Znáte to taky? Otevřete Messenger a tam na vás svítí pět odkazů na „totální výprodej“ v hračkářství, doprovázených textem: „Hele, to musíš...
Manžel si přál syna, porodila jsem tři dcery. On chce další, já už nemám sílu
- Anonymní
- 14.04.26
- 3802
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě opravdu hodně trápí. A vlastně o tom ani nemůžu s nikým mluvit, protože se za svého muže i za sebe stydím. Můj manžel Pepa si vždycky přál syna. Řekla bych, až...
Najít práci jako samoživitelka na zkrácený úvazek je dnes prakticky nemožné
- Anonymní
- 14.04.26
- 2048
Mám sedmiletou dceru, která chodí do první třídy. Jsem s ní sama, tatínek není ani v rodném listě. Mám tedy ještě obrovské štěstí, že žijeme s rodiči v rodinném domě. Sama bych to nezvládla vůbec....
„Maminko, ty záříš!“ – 1. část
- PenelopaW
- 14.04.26
- 1028
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Bude pokračování nebo to zůstane otevřené?? 
. Ale to není důležitý 
.
Děkuju. Na to vemte jed 
Pardon, to asi v zápalu psaní 
mám radost z každýho komentáře 
Děkuji
No necham se prekvapit, je to napinavejsi nez detektivka! 
Sama jsem zvědavá jak to nakonec bude 
pokračujte, těším se na další..jen mě mrzí, jestli tohle vše fakt prožíváte, tak je to peklo (vlastní zkušenost) 
