Jako klaun aneb I za úsměvem může být ukrytý smutek

Zdání někdy klame. Ostatní ve mně vidí věčně usměvavého člověka bez starostí. Což je možná i dobře. Protože podle všeho by to tak logicky mělo být.

Jako klaun aneb I za úsměvem může být ukrytý smutek

Spokojený vztah, zdravé děti, fungující podnikání a dostatek možností i sil dělat vlastně všechno, co chci. Třeba můj, možná trochu zvláštní, koníček. Totiž dělat občas lidem radost jen tak. Něco, co jim zlepší den. I kdyby o jedno procento, o jeden malý příjemný zážitek navíc, stojí mi to za to. A baví mě to.

Jsem rád i za přátelské vztahy s pár lidmi, kteří mi léta svěřují své nejniternější pocity, přání, starosti. Jsem rád, že se od některých těším takové důvěře a mohu jim být pomocníkem při hledání cesty, odpovědí, řešení jejich trápení. Být jim zpovědníkem, důvěrníkem, občas rádcem nebo průvodcem.

Jenže pak jsem tu i já sám… Životem, nebo spíše lidmi než životem, docela zklamaný muž. Přesně jak se říká o klaunech, že za namalovaným obličejem ukrývají svůj smutek, tak bývám někdy smutný sám. Ani to nemusí mít konkrétní důvod v aktuální události, zážitku, situaci. Prostě to tak někdy je.

Přijedu domů a žena to pozná. Zeptá se, co se stalo, a já jí popravdě řeknu, že vlastně konkrétního nic. Jen to tak prostě je. Určitě jako člověk dělám chyby, ale snažím se jiným vědomě neublížit. Chci, aby ti, kterým vstoupím do života, brali to setkání jako něco, co jejich životy zlepší. Má vnitřní bolest často pochází ze setkání s lidmi, kterým nevadí druhým vědomě ublížit. Pro svůj prospěch. Nevím, jestli je to dar nebo prokletí, ale na svět jsem přišel se schopností v lidech docela dobře číst. Věda by to vysvětlila jako vysoké EQ. Léta se snažím lidi, co umí ublížit jiným, pochopit. To pak přijdou domů, přepnou do role vzorný rodič, dokonalý partner či partnerka a večer jdou s klidem v duši spát? Nebo z toho mají dokonce radost, jak se jim povedlo někoho přechytračit, a jak díky tomu postoupí v kariéře, koupí si větší dům, dražší auto a já nevím co ještě? Nebo to vůbec, ale vůbec nevnímají?

Vysiluje mě, když potkám cizí pár, který místo hezkých slov spolu už neumí promluvit jinak, než jako když na sebe štěkají dva cizí, sobě nepřátelští psi. Když vidím rodiče, který ubližuje dítěti. Třeba neúmyslně, v domnění, že se jedná o výchovu. Ale já vím, že ubližuje… Nemůžu poté spát a přemýšlím - proč to dělají. Proč spolu lidé jsou, když nemají toho druhého rádi? Proč už v tom druhém nevidí to, kvůli čemu se do něj zamilovali? Proč někomu přijde normální jinému ublížit?

A tak to se mnou moji blízcí nemívají snadné. Snažím se být dobrý manžel, otec, dobrý syn. Dobrý a spravedlivý šéf v práci, který nebere zaměstnance jako výrobní prostředek, ale jako lidi, bez kterých by sám nikdy nedošel úspěchu. A jako lidi je chápat v jejich soukromých potřebách. Někdy se mi to daří lépe, někdy hůř, ale to je život.

Vím, že můj smutek blízké někdy trápí, ale neumím mu poručit, aby někam zmizel. A chci pak většinou jediné - obejmout. Od ženy, od dětí. Anebo být sám. Zavřít se před světem, jako když se šnek schová do ulity. Nebo jít do hor či lesů a vnímat nekonečný klid stromů, vytrvalost větrů, energii vody a tisíce dalších podnětů. Pocítit, že skutečně žiju, když mi do tváří štípe slunce nebo konečky prstů okusuje mráz.

Snažím se učit od dětí. Pořád ještě jsou ty naše ve věku, kdy mají krásný pohled na svět. Kdy se stále na něco těší, každému novému dni důvěřují, rádi se s někým vidí a umí své city bezprostředně sdílet. Žijí tím, co je. Jejich smích, radost, ale i pláč jsou tak opravdové. Upřímné. Bez přetvářky. A vždy si říkám - co se s námi dospělými děje? Kdy tento pohled na svět, na život ztratíme? A proč? I o tom přemýšlím, když se jdu v noci podívat, jak spí a přikrýt je peřinou, když se odkopou.

Vlastně bych si sám měl být schopen udělat diagnózu. I přístup k životu, který by hodně smutku odnesl znám. Stačilo by nezabývat se zátěží minulosti, nemít strach z budoucnosti, prostě jen žít tím, co je. Protože fakticky nic jiného stejně není možné. Ale neumím to. Prostě to tak mám.

Často dávám jiným radu: „Nemůžeš za to, co řeknou nebo udělají jiní. To neovlivníš. Tvoje zodpovědnost je jen to, co řekneš, uděláš ty sám.“ A vím, že to tak je. Přesto… jsem jednáním druhých tak snadno zranitelný…

Možná i proto ve mně před časem uzrálo rozhodnutí do pěti let žít jinak, v podstatě odejít ze společnosti a pouštět k sobě jen ty, které u sebe chci mít. Být často v lesích, u vod a strání, které mi dodávají klid. A těší mě, že je to plán dosažitelný. Docela sobecký a bude muset projít nějakou úpravou, abych jím přespříliš nezasáhl do životů ostatních členů rodiny. Neomezil jejich možnosti, jak si oni sami představují ten okamžik, který život trvá, prožít.

Proč to píšu? Možná považuji za správné otevřít svou duši, když zde mnozí otevírají duši mně. Možná mě k takové zpovědi přiměl smutek, který se z nitra dnes opět vynořil a já se zrovna teď nemám komu svěřit. Možná i jako poznámku, aby lidé vnímali, že lidé na pohled veselí a spokojení také mohou na svých bedrech mít své bolesti, jen jsou třeba více skryté. Možná si má tuhle „zpověď“ přečíst někdo, kdo si z těch slov vezme něco pro sebe a pomůže mu to. Vesmír to tak někdy zařídí :-).

Ne, není to vůbec tak zlé, jak se z předešlých slov může zdát. Mám život rád a neměnil bych nic. Jenom někdy, hlavně když ostatní spí a já trávím další bezesnou noc, propadá má mysl smutkům…

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
294
23.4.21 06:01

Při čtení deníčku jsem se několikrát zastavila, zamyslela a přemýšlela nad napsaným. Takže děkuji a přeji co nejvíce šťastných dní.

  • Zmínit
  • Nahlásit
7355
23.4.21 09:55

@Leopoldina Děkuji. Ano, pokud je tam třeba jen jedna věta k zamyšlení, pak mě to těší.
Já to s tím štěstím cítím, jak je v závěru filmu Velká nádhera. Každý den si umím (pokud hledám) najít nějaký důvod ke střípku štěstí. Když vidím děti se smát. Když vidím někoho, kdo má radost. Když si dopřeji dobré jídlo.
Jen někdy je toho smutku víc, než bych si přál. Ale třeba bych si pak nevážil těch drobných radostí…
Mějte krásný den.

  • Zmínit
  • Nahlásit
23.4.21 18:14

Jo, tak to asi máme všichni, nebo každej druhej :).
Jestli se léta snažíš pochopit jednání lidí, doporučuju ponořit se do tajů psychologie. Vážně. Pak si podobné otázky nebudeš klást, protože uvidíš přesně to, o čem píšeš - ty skryté motivace, smutky a zranění nebo prostou nevědomost, z nichž pramení všechno „ošklivé“. A taky naše vlastní iluze, které si o sobě a své jedinečnosti vytváříme. Je to obrovsky zajímavé, pronikat do reality bez všech těch růžových a černých brýlí.

Nakonec většina z nás se snaží žít, jak nejlíp umí, stejně jako ty. A všichni druhým ubližujeme, stejně jako ty, i když se snažíme neubližovat, stejně jako ty.

Tak hodně zdaru při objevování toho, co oči nevidí… :kytka:

Příspěvek upraven 23.04.21 v 18:15

  • Zmínit
  • Nahlásit
2165
25.4.21 12:02

Tak kdyz dnes ctu tvuj denicek, chce semi brecet. Mam stejne pocity. A momentalne citim strasny zmar a frustraci. Chci delat druhym svet krasny, aby byli stastni a meli radost, ale strasneme ubiji to, ze opravdu nikdy nepotkavam nekoho, kdo by chtel to same pro me a opravdu se snazil, abych byla stastna. Presto nedokazu na ty lidi zanevrit, tak pokracuji dal, snazim se byt stastna sama od sebe, presto to zklamani obcas prijde a mam jako ty chut nekam utect a byt tam sama, kde mi nebude moct nikdo zamerne ublizovat

  • Zmínit
  • Nahlásit
9729
25.4.21 21:32

Ahoj, promiň tedy, ale Tvoje prožitky nejsou normální, jsou prostě příliš přehnané, příliš intenzivní, za hranicí normy.
Je super být empatický, je super nebýt lhostejný, ale co je moc to je moc.

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.4.21 04:57

Manzel taky skryva sve pocity a trapeni. Nesnasi plac, ktery je zase pro me ocistujici. Proto si svoje “bolesti” uzivame kazdy zvlast. Jeho sen je take zmizet do prirody, a jelikoz se nesmi zacit nudit, tak se porad premistujeme a zaciname vsude od znova. Myslim ale, ze jednou rekne “ja jdu” a bude z nej lesni muz a zjevi se nam doma dvakrat do roka (narozeniny a Vanoce). Ani nevim jestli by stal o mou pritomnost, protoze po tolika letech uz vime co rekne ten druhy. A ja zase nevim, jestli bych sla s nim a poprela samu sebe. Anonym: prilis osobni informace

  • Nahlásit
7355
26.4.21 11:17

@Sedmnactnulajedna Ahoj, děkuji za Tvůj příspěvek. Někdy ty vnitřní pocity a prožitky jsou obtížně vyjádřitelné textem, nebo nemám třeba dostatek schopností vyjádřit je srozumitelně… Ve vědomostech o lidské duši, motivech, způsobech jednání se snažím dovědět co nejvíce obsáhnu, ale právě mi někdy přijde, že znalostí jen propadám do toho pocitu, že stále nevím vlastně nic.

  • Zmínit
  • Nahlásit
7355
26.4.21 11:18

@tini Vnímám, jak to cítíš…

  • Zmínit
  • Nahlásit
7355
26.4.21 11:24

@negra Nemohu tvrdit, že to tak není. Určitě mám velmi nízký práh citlivosti, což někdy život mým blízkým a mě samotnému komplikuje, jindy to může být výhodou. Jsem za Tvůj pohled rád, děkuji.

  • Zmínit
  • Nahlásit
7355
26.4.21 11:26

Anonymní, jsem moc rád že jsi napsala o sobě, o Vás. Děkuji.

  • Zmínit
  • Nahlásit
20937
26.4.21 18:42

Doporučuji změnit nick na Mirek Dušín, bude jasno na první dobrou. Opět se mi potvrdilo, že chlap, co tráví tolik času na holčičím serveru nemůže být úplně normální.

  • Zmínit
  • Nahlásit
614
26.4.21 20:33
:srdce:
  • Zmínit
  • Nahlásit
4254
26.4.21 22:29

Víš asi si myslíš že to co děláš je vlastně úplně nejlepší a měl by to dělat každý. Ale úplně ti uniká že máš nejspíš velký problém a měl bys ho sám řešit. Ten tvůj samaritánský pohled na svět a to že se tak zaměřuješ na druhé a ne na sebe je tvůj obranný mechanismus. Přečti si něco o tom něco.

  • Zmínit
  • Nahlásit
18
27.4.21 10:11

@terien pojem normalni je relativni a v dnesni dobe naduzivan. Neco jako „norma“ neexistuje, pouze to slouzi lidem ke skatulkovani ostatnich a mozna nekterym k tomu, aby se na ty tzv. Nenormalni mohli povysovat. Neberte prosim osobne, pouze konstatuji. A myslim si, ze na tomto denicku neni nic spatneho, proste je jaky je, stejne jako jeho autor :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
20937
27.4.21 10:26

@Bamaj norma existuje a na to, co je normální, je definice. To jen pro info.

  • Zmínit
  • Nahlásit
7355
27.4.21 10:45

@terien Děkuji za Tvůj komentář, protože i on mi poskytuje cennou zpětnou vazbu. A málo věcí v životě je cennějších, než mít možnost poznat sám sebe.
Jinak Mirek Dušín ne, ten chyby neměl, já jich mám mnoho.

  • Zmínit
  • Nahlásit
7355
27.4.21 10:50

@Leviatan Děkuji, samozřejmě, je to možné. Nebo chci v životě sehrát nějakou roli, abych nepovažoval život za promrhaný. Nakonec, je možná trochu jedno z jakých důvodů či pohnutek se člověku poštěstí někomu jinému pomoci, zlepšit jeho život, sehrát nějakou kladnou roli. To vždy smysl má.

  • Zmínit
  • Nahlásit
18
27.4.21 10:50

@terien Jenže ty normy si stanovují lidé, jak se jim to hodí, pojem norma sice exitovat může, aby jako bylo čím se řídit, jak kdyby to bez toho nešlo, ale ve skutečnosti není normální nebo nenormální nic a nikdo. Všechno je takové jaké to je. A takových definic už bylo stanoveno habakuk a pak s novými poznatky a objevy se měnily a měnily, protože v tomto proměnlivém a z převážné části stále velmi nepoznaném světě a vesmíru je snaha lidsta o definici čehokoliv naprosto naivní a zbytečná.

  • Zmínit
  • Nahlásit
27.4.21 11:14

Přemku oráči
V životě jsem nepotkala na internetu člověka, jako jsi ty.
Ten plán, to ješte přehodnoť. To je prostě útěk. jo, máš na to právo, ale je to zbabělé.

Hej, koukni se na batmana, na tu trilogii od nolana. Bojuje proti zločinu, strká do basy lidi, kteří zase za chvíli vylezou, všechno kolem zkorumpované, marnost nad marnost. Přesto to dělá a bez nej by se to tam v tom gothamu zhroutilo celé.
Taky to nezabalí, i když by krásně mohl.
Víš proč? Je to taková služba lidstvu. A ty jsi dostal do vínku velký talent, velké schopnosti. Můžeš se s nima zahrabat někde u potoka mezi svými (tomu já říkám v ústavu, protože tam nám je dobře a nikdo nás nezraní) a nebo se svými zbraněmi jít do toho šírého světa a používat je na boji proti zlu, ať si pod tím představíme cokoliv. když se zahrabeš, bude o jednoho bojovníka dobra méně a to je špatně.

Aby človek mohl se zlem bojovat, musí se s ním setkávat a není to hold snadné.
Vím, že člověk má chvíle dobré i horší, kdy ma chuť se na to vykašlat. Tak doufám, že ten deníček vznikl jen v té špatné chvíli a nikdy to doopravdy nezabalíš. Zlu k šíření stačí, aby dobro nic nedělalo.
Jinak souzním, taky mám občas špatné chvilky. Nedovedu věci „neřešit“ a naopak se s nimi trýzním. Nedovedu veci, co mne stvou, jen tak přecházet. Poslední dobou jsem o tom začala mluvit i s víc lidmi než s nej kamarády. Zjistila jsem, že ačkoliv na mne čumí jak na ufouna, tak mně to pomáhá.
Nemusíš pořád všem jenom dávat, být oporou.

Nejlepší lék na tyto myšlenky je čas strávený s přáteli se spoustou smíchu. To ti dodá sil. Dej dohromady kámoše a naordinuj si minimálne jednou za měsíc pořádnou akci kde bude sranda.

  • Zmínit
  • Nahlásit
27.4.21 11:19

Úplně stačí nazývat věci pravými jmény. Já mám kolem sebe Mirků Dušínů hromady. Všichni jsou přesvědčeni, že v tom více či méně zlém světě páchají dobro. A v zásadě mají pravdu. Akorát je krásně vidět, jak to všechno dělají pro svůj vlastní dobrý pocit, pro své vlastní uspokojení a naplnění. A to je úplně v pořádku, protože přirozené. Všichni toužíme po uznání.
Takže osobně doporučuju mít vždy na paměti zásadu číslo jedna - vše co dělám, dělám buď ve snaze dosáhnout úspěchu (tj. mít dobrý pocit), nebo ve snaze vyhnout se neúspěchu (tj. nemít špatný pocit). Každý z nás na to jde jinak, ale podstata je stejná - v první řadě jde o sebe sama. Takže stačí si položit otázku, co mi/mu to přináší, a když najdeme opravdu upřímnou odpověď, nemusíme si aspoň sami před sebou na nic hrát.
Ano, naše vlastní motivace jsou často nelichotivé, ale jsou lidské, a mně se líbí si je natvrdo přiznat. Přijde mi to jako laskavý, přijímající přístup. :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
7355
27.4.21 11:34

@Pozitivni-obrazy Ahoj, moc děkuji. Na něco takového se reaguje vlastně těžce… tak snad jen, že své chování vnímám jako přirozené, které pochází z toho, jak chápu samotnou podstatu, smysl bytí. Nemyslím, že jsem nějaký bojovník (to vůbec), nemyslím, že dělám vždy dobře. Pokud ale můžu někde někomu něčím prospět, co je v mých silách či možnostech, pak vnímám jako správné to udělat.
A takové to stáhnutí se někam do samot… Co přijít má, si cestu najde.
Děkuji a krásný den.

  • Zmínit
  • Nahlásit
27.4.21 12:00

@Sedmnactnulajedna
Zajímavý pohled
Jen poznatek, snaha dosáhnou úspěchu mi nepřijde jako nelichotivá motivace :) pokud se ten úspěch skládá z pozitivních činů, slov a úspechů ostatních.

  • Zmínit
  • Nahlásit
7355
27.4.21 12:01

@Sedmnactnulajedna Ahoj, velmi správně, samozřejmě, že tomu tak je. Dává mi to radost. Někomu udělá radost třeba nový telefon a je to v pořádku. Je to jeho radost, pro jejíž dosažení vynaložil nějaké úsilí. Radost kterou baví pocítit mne vyžaduje jinou formu úsilí. A snad je to v pořádku také.

  • Zmínit
  • Nahlásit
7355
27.4.21 12:24
  • duplicitní - smazáno

Příspěvek upraven 27.04.21 v 12:32

  • Zmínit
  • Nahlásit
27.4.21 12:26

@Pozitivni-obrazy
ale často je maskovaná přesvědčením, že to vše dělám pro ostatní, a vůbec ne pro sebe

@Premek_Orac
však se nemusíš vymezovat vůči ostatním - viz já jsem rád, když můžu pomoct, někdo jiný je rád, když má nový telefon… to my a oni mi všeobecně leze na nervy :).

Ale například sem na emimi chodíš proto, abys vyslechl, poradil? Anebo je ta hlavní motivace uznání a pochvala, kterých se ti tady dostane (a nutno říct, že právem)? ženy omdlivaji - to by mě taky hnalo dopředu :lol: -, plácají tě po ramenou…
Nic ve zlým, Přemku, máme to tak všichni. Taky často činíme dobro cizím, protože vlastní to zdaleka tolik neocení a tak nějak běží vedle nás samospádem. A to všechno je lidské, já pro to mám hluboké pochopení. Jen, znova opakuju, ach ty naše iluze :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
7355
27.4.21 12:45

@Sedmnactnulajedna Psal jsem, že radost každého je v pořádku, proto se právě nevymezuji. Ať si každý zařídí život tak, aby ho naplňoval, aby byl spokojený. Snažím se lidi vůbec nesoudit, vlastně i u chování, které se dá označit za zlé, spíše pochopit, co je k tomu vede. Souhlasím, že vnucování vlastních pohledů jiným je jedním z důvodů rozdělování společnosti.
K druhé části - ano, to tak samozřejmě to tak částečně je. Až na to omdlévání :-). Pokud mám být osobnější, tak zde si možná opravdu částečně kompenzuji to, že jsem až příliš často v určitém období života slyšel, že jsem špatný. A z toho pramení má vnitřní nejistota.
S čím nesouhlasím - že bych si tím kompenzoval něco, co mi chybí v blízkém okolí. To si nemyslím. A také, což nepíšeš, ale dodám, není to něco, co bych očekával. To je čistě věcí jiných lidí, jak zareagují a jakákoliv reakce (či nereakce) je v pořádku, protože to je zase jejich přirozenost.

  • Zmínit
  • Nahlásit
27.4.21 13:31

@Premek_Orac Já tě ještě nenechám :D Na to si mi moc utkvěl v hlavě tady.
Jo, mám chlapské myšlení, vnímám svět jako bojiště. Pokud lidi jako ty z toho zdrhnou (na což mají právo a nikdo jim to nemůže zazlívat), bude tu přibývat sobců a dobro dostane na pr…na zadek, jinak mi to emimino nedovolí vložit :lol:
Jen taková myšlenka, právě před třemi týdny jsem se setkala s přáteli, kteří z toho matrixu zdrhli. Mají neziskovku a prodávají sazeničky, žijí si jako v hobitíně ve své malé pozitivní bublině a nic neví o světě kolem.
Moje první myšlenka byla, že jim strašně závidím, že jsou na dobré cestě a že na takovou cestu chci taky. No jo, je snadná a růžová.
Pak to přebila mnohem silnější myšlenka, že takové lidi (mysl, životní styl) je třeba chránit. před vykořisťujícími sobci právě proto, aby nezanikli, protože jsou snadným terčem hajzlíků. Byl to pro mne hodně silný nákop něco začít dělat (zase v jiné oblasti, ale defakto se to s tím psychicky spojilo). Ač nejsi dle svých slov bojovník, já tě mám v kategorii „péče“. A ta je stejně potřebná. Je blbý, když to nedáš a zahrabeš se.
Třeba se zahrabeš, načerpáš sil do dalšího boje a pak zase vylezeš. I to by bylo fajn.
Z tvých příspěvků soudím, že se pracovně motáš někde kolem psychologie. Neleze na tebe počáteční syndrom vyhoření? Nebo deprese? To první by asi chtělo nějakého supervizora, to druhé trochu si dát odstup a jít na to od lesa (u mne právě fungují ti přátelé, nebo sport..). Pokud to není přehnané a opravdu máš dlouhodobě „další bezesné noci“, tak už se pohybuješ asi za hranicí toho, kdy si můžeš pomoci sám.
Víš co, já vůbec nejsem psycholog ani do té oblasti nijak nefušuju. Jen zájmově. ale věty typu: „Chci, aby ti, kterým vstoupím do života, brali to setkání jako něco, co jejich životy zlepší.“ a pod mi zní opravdu jako takový ten pomahačský komplex, kdy člověk svojí hodnotu na světě soudí podle toho, nakolik byl přínosem pro ostatní. Teď mně budeš určitě hned oponovat, že to tak není. Ale uvědom si, že dobro z toho nevychází - viz tvůj deníček. Takže něco je očividně špatně. Když se máš špatně ty, nemůžeš být tím, na čím si zakládáš - přínosem pro ostatní. Nejdřív se postarej o sebe. Možná si tak definovat konkrétní věci - dojít na stopu tomu, co je to, co tě „tahá dolů“ a vytvořit si proti konkrétním věcem konkrétní obranu. Celý svět to jistě nebude, aby jsi před ním musel utíkat :kytka:
@Sedmnactnulajedna No ono je to vlastně fuk, co si říká, důležitý je výsledek, si myslím. Tím, zkudma ta motivace proudí, se můžou zabývat lidi kteří mají jako koníček sebezpyt. :lol: Ale ve skutečnosti to asi roli nehraje.
To s tím dobrem samospádem, to mne pobavilo a poučilo. U mně to teda platí, na internetu se hlavně předvedu jak jsem strašně chytrá (uznání) no a když je mi někdo sympatický tak se mu snažím pomoci. Ale to výjimečně, třeba tu u Přemka, jinak spíš bod číslo jedna. Ve skutečnosti nejen že snahu doma nikdo neoceňuje, ale blízcí lidi spíš obecně nohy podkopávají, no prostě platí staré rčení „Doma není nikdo prorokem“.

  • Zmínit
  • Nahlásit
4254
27.4.21 13:46

@Premek_Orac Já si myslím že vážně by jsi měl zkusit názor nějakého odborníka. Zamyslet se nad tím proč tak hrozně moc lpíš na tom aby si zlepšoval život druhým. Opravdu hodně se na to zaměřuješ. O sebe máš taky takovou péči? Co by se stalo kdyby jsi nikomu dalšímu cizímu život nezlepšoval? Jak vnímáš svíjí hodnotu…

Příspěvek upraven 27.04.21 v 13:47

  • Zmínit
  • Nahlásit
7355
27.4.21 13:50

@Pozitivni-obrazy Dobře, nebudu Ti oponovat. Budu o tom přemýšlet. A děkuji.

  • Zmínit
  • Nahlásit
7355
27.4.21 13:57

@Leviatan To co píšeš je k zamyšlení. Některé komentáře zde mi pomohly získat nový úhel pohledu na to, jak některé věci vnímám. Díky.

  • Zmínit
  • Nahlásit
4254
27.4.21 14:02

@Premek_Orac Já to nemyslím zle, Pokud nejsi šťastný a nevíš proč, třeba ti to pomůže najít příčinu. Nebo spíš alespoň otevřít oči k tomu že asi máš nějaký problém k řešení. Já si teda ani nemyslím že by to bylo k současnému tvému stavu. Možná to spíš pramení z tvé minulosti. Sebehodnoty atd… Držím palce.

  • Zmínit
  • Nahlásit
7355
27.4.21 14:22

@Leviatan Nemyslel bych si, že to myslíš nepřátelsky. Ano, s tou minulostí to pravda je. Určitě jsou lidé, kteří prošly horšími zážitky a zvládli je statečněji. Ale vždy ta bolest, která je naše, je pro nás bolestí nejhmatatelnější. Jestli jsem šťastný? Jistě. Zažívám chvíle, kdy jsem, i ty kdy ne. Život mám složený z mozaiky různých pocitů. To je, myslím, v pořádku.

  • Zmínit
  • Nahlásit
20937
27.4.21 16:49

@Bamaj bla bla bla, další filozofické pokusy si nech pro někoho jiného :mavam:

  • Zmínit
  • Nahlásit
18
28.4.21 15:09

@terien :) okej, třeba pro někoho, kdo se neschová za nějaké pasivně-agresivní „blabla“ sotva mu dojdou argumenty.

Příspěvek upraven 28.04.21 v 15:18

  • Zmínit
  • Nahlásit
20937
28.4.21 15:19

@Bamaj :lol: :lol: filozofie, psychologie, co tam máš dál?

  • Zmínit
  • Nahlásit
12.5.21 10:30

Denicek je moc krasny a fakt me donutil znovu premyslet nad vecmi, nad kteryma jsem sama kdysi premyslela, ale pak jsem se jich musela vzdat s tim, ze z toho snad zesilim :) snazila jsem se abych byla dokonale vyrovnana a nikoho se nicim nedotkla, nenastvala nikoho, nebo snad nerozesmutnila, ale fakt je ten, ze to neumi zadny clovek na svete, protoze prave tim, ze jsme vyrovnani a mili nektere lidi nastvete..Bohuzel, neexistuje clovek, ktery by nekomu nejak neublizil…Kazdopadne nadherny denik, na zamysleni, skvele :) :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
7355
12.5.21 10:51

@svudnice anice Děkuji.

  • Zmínit
  • Nahlásit