Jak Štěpánek přišel na svět
- Porod
- P.e.t.r.a
- 21.04.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Je to už celkem dlouho, co jsem porodila (skoro 2 roky), ale i přesto jsem se rozhodla i já svůj porod popsat. Možná proto, abych si zavzpomínala, možná právě proto, že na to asi nikdy nezapomenu.
TP jsme měli vypočítaný na 1. 7. 2009 - jak krásné a zajímavé to datum, říkali jsme si, můj děda v ten den slavil 70 let, tak jsme doufali, že i Štěpánek bude v termínu… No, nebyl 
Vše začalo až v neděli 5. 7. asi ve 22:30h, s přítelem jsme se chystali spát, už jsem ležela a najednou jsem cítila bolest v podbřišku a vlhko. Šla jsem na WC, zkontrolovat co a jak a moje „obavy“ se potvrdily - odtekla mi hlenová zátka a začala jsem krvácet. Zavolala jsem přítele, že už je to asi tady.
Byl nervóznější víc než já Podal mi vložky, začal se oblékat a připravil tašku do porodnice a volal na mě, jestli mám vše sbalené, co ještě potřebuju…? Bylo hezké, jak se staral Já jsem se jen oblékla a ani se mi do nemocnice moc nechtělo, ale jako prvorodička jsem neměla žádné zkušenosti, tak jsem si netroufla zůstat doma. Bydleli jsme od nemocnice kousek, hezky jsem se prošla, přítel byl stále nervózní, pořád se mě ptal, jak mi je…
Na příjmu mě sestry přijaly rychle, byly dokonce i milé a tatínka poslali domů… To jsem koukala jako „puk“. Celou dobu jsem čekala, že tam bude moct být se mnou, držet mě za ruku… Nic. Že mu prý zavolají. Tak jsem se převlékla, absolvovala všechna ta vyšetření, zodpověděla kupu otázek a uložily mě na „hekárně“, že se mám snažit co nejvíce spát, že porod mě vážně vyčerpá. Byla jsem docela v klidu, nic mě nebolelo, nic se vlastně nedělo. Chtěla jsem i docela spát, ale to se nedalo, na „hekárně“ byla ještě jedna dívčina, co měla blízko k porodu…
Ve 3/4 na 3 ráno mi odtekla plodová voda a bylo mi řečeno, že dnes (6. 7.) určitě porodím. Ještě jsem se v duchu usmívala, že si to malý vybral hezky na státní svátek No, ale nic se nedělo. Často mě volaly na pásy, ptaly se na kontrakce. Nic moc. Snažila jsem se odpočívat. Několikrát mě prohlédl pan doktor M., a bohužel mě zklamal, k porodu to ještě nevypadalo, ještě jsem se ani neotvírala. Tak to šlo celou noc.
Dívčina, co tam byla se mnou, ráno porodila a mně z toho bylo celkem ouzko, slyšela jsem vše z porodního sálu a začaly mě napad myšlenky, abychom byli v pořádku, aby malý byl v pořádku. Pak jsem začala mít trochu silnější kontrakce, pravidelně se opakovaly, ale nebyly nijak zvlášť bolestivé. Přítel mi každou chvíli psal, jestli už to bude a jak to vypadá.
Opakovaly se kontroly, kardiograf, taky jsem často chodila do sprchy - zahřívat se, procházela se a odpočívala. Po poledni se za mnou stavil přítel, byl dost nervózní z toho, že pořád nic, asi se bál víc než já, chudák 
Já jsem na strach nějak nemyslela.
Ani nevím, jak uplynul celý den, jen vím, že jsem od domova nic nejedla a pak už jsem nesměla ani pít. Cítila jsem se hrozně. Sestřičky se střídaly, jen já pořád zůstávala Večer už byly kontrakce silnější, to už jsem měla za sebou holení – byla jsem oholená z domova, ale i přes to si nenechala jedna sestra tu radost mě pořádně sedřít, ujít
A klystýr - hnus, ale radši to, než „nehodu“ na sále… V noci už kontrakce bolely, a to dost, začaly se opakovat ne uplně pravidelně, asi po 10 minutách. Chtěla jsem usnout, ale to nešlo. Cítila jsem se hrozně slabá, unavená. Procházela jsem se, seděla na míči, byla skoro pořád ve sprše, to jediné mi pomáhalo. Už jsem se i začala otvírat, na 4 cm, každou chvíli mě prohlížel pan doktor, byla jsem na pásech… Ale pořád nic.
Už se to skoro nedalo, fakt to bolelo, ale snažila jsem se držet a neskučet. Vím, že přijela ještě jedna paní, prakticky hned rodila a to mi taky moc nedodalo. Všechny mě předbíhaly Měla jsem obrovský hlad a žízeň a už jsem si fakt přála mít vše za sebou. Ani nevím, jak utekla noc, jen vím, že mi daly kapačku s antibiotiky, kvůli odteklé plodové vodě. Tu jsem dostávala pravidelně.
Ráno 7. 7. mě vzaly na pásy a kolem 7:30 h převezly na sál, že je tam kyslík. Dostala jsem kapačku glukózy. Bolesti už byly hrozné, už jsem chtěla rodit, vážně jsem myslela, že to nevydržím. Ale děloha prý nefungovala, jak měla a i když jsem byla otevřená asi na 7 cm, nešlo to. Službu už měl doktor R. (toho jediného jsme u porodu nechtěla)
A s porodními asistentkami se radili, co dál. Chtěli udělat císařský řez, ale zavolali si na radu primáře, ten mě prohlédl a řekl, že ne, že mi dají oxytocin a že ještě počkáme. No, v tu chvíli jsme se cítila fakt bídně, chtěla jsem už tu bolest pryč a když řekl, že počkáme… To jsme si fakt neuměla představit. Uklidňoval mě, pohladil mě, vysvětloval co a jak.
Po tom, co mi píchli, jsme byla totálně oslabená a otupěla, usínala jsem a budila se na kontrakce. Po hodině přišel primář a řekl, ať mi oxytocin píchnou znovu, že se uvidí za půl hodiny. A odešel, úplně pryč ze sálu! Měla jsem vážně strach, že budu rodit sestřičkám do rukou Po půl hodině přišel a že už je to k porodu, ale že ještě nesmím tlačit a že jde ještě na 10 minut pryč!
Sestřičky mi daly kyslík, radily, jak dýchat, uklidňovaly mě… Nikoho jsem u sebe neměla, s přítelem jsme se nakonec dohodli, že u porodu nebude (ani se na to necítil a já ho nechtěla tlačit), taky jsem si to chtěla „odbýt“ sama, ale docela jsem toho litovala, v tu chvíli mít koho držet za ruku… Držela jsem sestřičky, asi ze mě měly fakt radost
Už se to nedalo, v bolestech jsem je prosila, ať už primáře zavolají, že už MUSÍM tlačit, že nechci rodit bez doktora. Najednou byl tam, daly mi nohy do háků, a začalo to. Říkaly mi, kdy tlačit, jak dýchat. Šlo to rychle, ještě si vybavuju, jak na sál někdo volal a sestra říkala, že paní už rodí, ať přijde za 2 hodiny. Byl to přítel. Neměla jsem u sebe telefon, tak jsem nereagovala, zůstal na hekárně.
Celkem jsem zatlačila 3× a malý byl na světě 
Byla to obrovská, ale OBROVSKÁ úleva a pocit štěstí… No, nepopsatelné Malého hned odnesli a já čekala na jeho křik. Dočkala jsme se Ještě jsem porodila placentu, doktor mě zašíval (ani jsem nepostřehla, že me nastřihl) a to už malý ležel vedle mě a kulil na mě bojácně ta svoje očička. Najednou přišla sestra, malého vzala a někam ho odnesla. Ale jen na chvilku
Tatínek se trefil a akorát přišel, takže si malého vlastně pochoval dříve než já. Když mi ho vracela, řekla, že tatínek plakal. Dvě hodiny jsme ležela na sále, střídavě usínala a střídavě se culila na kulíška a byla jsem tak neuvěřitelně šťastná a spokojená a sama na sebe pyšná Tohle asi vážně pocítí jen žena, co porodí, ten pocit, vítězství, štěstí, radosti, uvolnění… A hlavně obrovské lásky k tomu drobečkovi!
Po dvou hodinách mě převezli na pokoj, dostala jsem jídlo ( konečně! A řekla jsem si, že půjdu do sprchy. Nikoho jsem nevolala, ale měla jsem. Jak jsem vstala, pode mnou najednou plno krve. Dostala jsem „vynadáno“, že jsem měla zavolat, omluvila jsem se, že jsem nevěděla, že se to stane, že se cítím celkem dobře a že příště už zavolám. Na to mi bylo řečeno, že už ne, že jsem už dokázala jít sama, tak už volat nemám.
No, nechápala jsem to, ale vážně jsem to neřešila. Rychle jsem se osprchovala a už jsme chtěla mít Štěpánka u sebe. Nemohla jsme se na něj vynadívat Jen mě překvapilo, jak má dlouhou a šišatou hlavičku. Až později jsem se dozvěděla, že byl přidušený a hlavičkou natočený a namáčknutý na stranu, proto už byly kontrakce, ale nemohl ven… Zanedlouho se hlavička srovnala do normálu Zkoušely jsme přisátí, ale nedařilo se. Nepodařilo se vlastně úplně nikdy.
Takže holčiny,
nebojte se porodu, sice je to téma, které vždycky děsilo a děsit bude, ale v nemocnici se o vás postarají a co nejvíce pomohou, aby porod byl co nejhladší A ten dáreček, co potom dostanete… Ten Vám pomůže všechnu tu bolest a trápení překonat
Je to sice událost, na kterou asi jen tak (nikdy) nezapomenete, ale stojí to za to… Teď mi tady běhá skoro dvouletý rarach a já snad ani nemůžu uvěřit tomu, že byl tak malinký, bazbranný, uplakaný, jen papal a spinkal… Je to dar
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 685
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20595
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
!Zvládla jsi to na jedničku 
.My máme TP podle UZ 4.7.a podle MS 10.7 tak doufám,že se zadaří v termínu 
A jinak, nechtěli, aby jsi vstávala sama, protože bys mohla omdlít, tak jako jsem to měla já celý den..
