Jarní miminka: Diny a Davídek - popis porodu
- Porod
- Diny
- 30.05.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Milé těhulky, maminky, snažilky:) Popravdě už jsem ani nedoufala, že ten dnešní jarní deníček stihnu napsat?protože Davídek si jak jinak usmyslel, že když všechny návštěvy odjely a on vydržel tak dlouho hrát hodné miminko, že mi to dnes vynahradí?Před chviličkou konečně zabral a tak se snad zadaří a já budu moct popsat, jak jsme před 12 dny rodili:)
Především musím napsat , že jsem se rozhodla porodit naše zlatíčko v Plzni v Mulačově porodnici a i přes to, že porod byl dlouhý a docela komplikovaný, tak nelituju a nemůžu než personál jak porodního oddělení, tak šestinedělí a novorozeneckého chválit, chválit a chválit:)
Přístup, který byl na všech odděleních vysoce profesionální a zároveň krásně lidský?to se nezapomíná a díky nim se možná nechám manžou ?ukecat? za rok za dva na dalšího broučka. Ale zatím ještě fakt nevím?
Jak to začalo?v neděli 16.května jsem měla jako skoro po celý víkend poslíčky po 5 minutách, ale navíc se mi zdálo, že se malý nehýbe a začala jsem mít o něj strach. Tak jsme nelenili a jeli do Mulačovky na monitor zkontrolovat srdíčko našeho Juniora a popřípadě i stav můj. Po natočení monitoru se doktor Kuneš (mimochodem, nejen skvělý porodník, ale i velký fešák:)) rozhodl, že si mě v porodnici už nechají, neboť stahy něco signalizovaly. Děloha byla dráždivá a byla jsem otevřená na 2 cm. V podstatě jsem pak celou neděli hopsala na míči a chodila v předpokoji porodního sálu při kontrakcích cca 5-timinutových, ale nijak závratně bolestivých. Večer jsem dostala tabletku, po které se prý porod buď rozjede, nebo usnu. Nerozjelo se nic, spala jsem jak dudek, asi také únavou z toho chození a hopsání:) Spala jsem na ?hekárně?, tudíž kolem mě procházely všechny rodičky skrz přijímací místnost a místnost se sprchou do porodního sálu. Za tu dobu, co jsem tam ležela, se narodil 1 chlapeček a po něm 6 holčiček, vše jsem měla jak v přímém přenosu a notně jsem si poplakala ? nejdříve dojetím a štěstím, u posledních dvou porodů už jsem byla i dost smutná, že já pořád nic?
V pondělí ráno jsem dostala jakousi injekci a po ní to vypadalo slibně. Nebudu se moc rozepisovat, prostě kontrakce po celý den, více bolestivé než v neděli, ale ? neotvírala jsem se, tudíž to nebyly ty ?pravé?. Večer už jsem padala únavou, protože jsem se snažila hodně chodit a pomoct jim, potvorám, ale nebylo mi to nic platné?Malý byl přenášený 8. den?
V úterý 18. května mi při ranním vyšetření v 7. hodin a po skonstatování, že se tomu bude muset pomoct, doktorka Jánová (moc milá paní, jde z ní něco tak teplého, krásně člověčího?ale to jsem v ten moment moc nevnímala, hihi) promiňte mi ten výraz, ale jiný mě nenapadá?paní doktorka mi ?prdla? vodu. Od té chvíle jsem věděla, že do 24 hodin musím porodit. Měla jsem skvělou náladu a strašně se na porod těšila, já blázen jsem se dokonce těšila i na ty pořádný bolesti, které mi pomůžou se otevřít?Po asi půl hodince začaly kontrakce sílit, nastoupily asi po 3 minutách a už to nebylo takové lážo plážo?Nicméně v 11 hodin dopoledne vyšetření ukázalo, že ani tyto kontrakce mě prostě neotvírají?a tak přišla poslední páka?oxytocin do žíly. To už jsem začínala být podrážděná, nesmírně unavená, hladová (jedla jsem naposled v pondělí a to myslím jen jednou kvůli případnému porodu), ale doufala jsem, že podle všeho když nastoupí oxytocin, tak do 4 hodin nejpozději bych měla mít všechno za sebou a čumáčka v náručí?Dokonce sestřička, co tam byla se mnou a končila jí služba ve dvě, tak říkala, že to spolu zvládnem:) Jojo?.
Ve dvě hodiny sestřička odešla a nastoupila další, porodní asistentka Eva, která mi byla vedle manžílka druhou největší oporou a které vděčím za to, že jsem se od těch dvou hodin, kdy se zjistilo, že porod vůbec, ale vůbec nepostupuje, ač bolesti už byly šílené (kdo měl vyvolávaný porod oxytocinem, tak ví?) že jsem se nezbláznila?Manžel přijel v půl jedné a musím říct, že nebýt tam se mnou on, tak?.ne nebudu přehánět, jistě bych to přežila ale tak strašně moc pro mě znamenal a v těch největších bolestech mi tolik pomáhalo prodýchávat se bolestí do jeho ?chlupatých? prsou, že na to nikdy nezapomenu a ten jeho zelený mundůr a ty chloupky ve výstřihu budu mít při vzpomínce na porod pořád před sebou?:)
Ve dvě hodiny už jsem sotva stála na nohou a každé 3 kontrakce jsem musela měnit polohu, nemohla jsem třeba jen být na míči, nebo stát u okna, nebo se sprchovat, občas jsme našli s manželem polohu, která vypadalo, že na bolest pomáhá, ale když se to opakovalo potřetí, tak už mi ta pozice doslova lezla na nervy a museli jsme se posunout třeba o kousek dál, zapřít se jinde, masírovat kříž?to už bolesti byli po dvou minutách, trvali 45 sekund, mezitím minutka a něco na oddych, jenže to už jsem se blokla a s hrůzou čekala na další vlnu bolesti, asi to bylo špatně, protože 5 hodin po podání oxytocinu jsem byla otevřená jenom na 5 cm. Ale i těch 5 cm mi dodalo síly a další 2 hodiny bolestí jsem docela zvládala, věřila jsem, že teď už to půjde?Naštěstí mě sestřička monitorovala ve stoje, vleže bych tu bolest nevydržela, takže takhle se to dalo?no a o další 2 hodiny později , 7 hodin po oxytocinu, jsem byla otevřená?stále na 5 cm?
To byl asi nejhorší okamžik porodu?takový pocit beznaděje, zoufalství?k čemu ty bolesti jsou, když nepomáhají??? Proč to tak bolí, když se vůbec neotvírám??? Vize, že budu rodit ještě bůhví kolik hodin, když jsem si nedovedla představit, jak vydržím tu pouhou jednu příští kontrakci?nebylo to jen, jako by mi chtělo upadnou trhem břicho, ale křížové bolesti byly taky docela prima?prostě intenzita stahů zesílila, byly už po minutě a půl, skoro žádný čas na oddech?a ono to bylo k ničemu!!!!
V tom přišel další anděl, pan doktor, kterého nevím jméno a i přes to, že jsem brečela, asi vypadala hrozně, psychicky byla totálně na dně, tak mě strašně moc chválil, že jsem statečná, že to půjde, že má zkusit ještě sprchu?balon, masáž?asi 5 minut mě chválil, jak krásně dýchám, jak si vedeme skvěle?Vůbec jsem nebyla statečná, vůbec jsem skvěle nedýchala, byla jsem ubrečená, zoufalá, ve fázi největší bolesti jsem dýchat zapomněla a místo toho skučela, byla jsem prostě úplně jiná, než jsem plánovala být, porod jsem prožívala úplně jinak, než jsem si představovala?První porod před 10 lety trval od začátku kontrakcí 3 a půl hodiny?už nikdy nechci slyšet názor, že druhý porod nic není?a že i po 10 letech si porodní cesty pamatují?co si pamatovaly ty moje, to by mě vážně zajímalo, ale jak se rodí to určitě nebylo!!!
V sedm hodin večer jsem byla otevřená na 7 cm!!! Už jsem ani neměla radost, už jsem žila jen od jedné kotrakce k druhé, všechno kolem mi splývalo v mlhu. Teprve po porodu jsem se dozvěděla, že kolem šesté hodiny byl už připravený sál na císařský řez. Unikla jsem mu prý jen o vlásek a já jsem teď zpětně strašně moc vděčná, že v Mulačově porodnici ?neřežou? hned, když se něco nezdá?ale myslím, že hlavně ho neudělali proto, že Davídkovi se i přes to všechno skvěle vedlo a monitor ukazoval, jak mu srdíčko krásně tepe:)
V osm hodin večer, 9 hodin po podání oxytocinu, jsem byla otevřená na 9 cm!!! Jako v mlze jsem šla na porodní sál a myslela jsem si, že hned vyskočím na stůl a zatlačím a bude to?jenže, ještě tam byl ten 1 cm a lem. Ale to už tlak sílil a já jsem švindlovala a přitlačovala si?zaslechla jsem sestřičku, jak šeptem mluví do telefonu a říká novorozeneckým, ať jsou na půl 9 připravení. Kdyby pohled zabíjel, tak by chudinka už dneska nebyla mezi námi, protože z mého pohledu ta půlhodina byla neskutečně dlouhá!!! Proč mi sem teda tahají, když ještě nemůžu rodit??? Brala jsem to jako strašnou nespravedlnost?byla jsem jak malá vzteklá holčička, fakt mi přišlo, že mi je tak 7 a chtělo se mi začít vzteky dupat:)
Bylo čtvrt na devět a mohla jsem si lehnout na to nádherné kožené porodní křeslo, na bok a mohla jsem už přitlačovat oficiálně. Pořád mi nedocházelo, že za chviličku budu mít Davídka v náručí. Tak nějak mechanicky jsem přepla mozek do polohy poslechu a dělala, co se mi řeklo. Za pět minut půl 9 jsem mohla poprvé zatlačit, manžílek mi držel hlavu a tlačil na prsa, a já při stahu zkusila zatlačit. Nešlo to, prostě jsem neměla sílu. Do toho mě začali povzbuzovat jako z velké dálky jak sestra, tak oba doktoři, že musím, že musím začít tlačit?tak jsem se do toho opřela?ještě jsem stačila při té samé kontrakci dvě zatlačení, po tom druhém mi sestřička řekla, že vidí hlavičku?jako v deliriu jsem se jí zeptala, jestli má malý vlásky a jestli hodně?prý ne, buď jsou světlé, nebo je to plešounek:) Přišla druhá kontrakce?a já cítila, jak mnou něco kluzkého, velkého prochází, bylo to nezapomenutelné, bylo to nádherné, bylo to strašně těžké a přitom tak přirozené?na třetí zatlačení, ve 20:32 jsem ucítila, jak mé bříško, mou dělohu, mé já opustilo naše miminko, náš Davídek, aby od té chvíle dýchal sám za sebe a stal se samostatným človíčkem?
Budete se smát, ale první, co jsem z toho našeho štěstíčka uviděla, když jsem se podívala, byly?kuličky:)))) Doktor ho držel přímo proti mým očím, přestřihávali mu šňůru a ta jeho ?chlapská ozdoba? byla prostě nepřehlédnutelná:)))) Do toho doktor říkal: ?Tak máte krásnýho kluka?? a já jsem si pomyslela?? to vidím??:)))))
Maličký ani moc neplakal, odnesli ho na ošetření do boxu, kam šel za ním manžel a fotil, pak mi ho přinesli ukázat a já jsem ho chtěla přiložit, to jste neviděli, jak okamžitě se chytil a sosal jak o život:)))) Apgar skore 10,10,10, byl hned krásně růžovoučkej, co jsem absolutně nečekala, že bude blonďáček:) Nějak jsem si ho vysnila černovlasýho?a přitom černovlasý není ani manžel, ani já:)
Další dvě hodiny na porodním sále utekly jako voda, mám je zamlžené jako ostatně skoro celý konec porodu. Nebyla jsem vůbec šitá, takže jsem se krásně zotavovala, od první chvíle se o malého starala, nechtěla jsem ho pustit z ruky, malý hned jak mi ho přinesly na pokoj, tak začal krásně papat, mlíčko se mi spustilo 3. den ráno, takže časté přikládání se mi vyplatilo a musím zaklepat, zatím s kojením nemáme sebemenší problémy?ale to už patří do dalšího a jiného deníčku:)
Možná mi budou mít některé těhulky za zlé, že jsem průběh porodu napsala jaký skutečně byl, ale nechce se mi lhát, že to nebolí, že to nic nebylo, že to miminko potom vám dá zapomenout. Já ještě nezapomněla a popravdě?.zatím se na další miminko necítím, ač jsme s manželem chtěli za rok zkusit znovu štěstíčko. Neříkám, že ne, ale teď, pár dní po porodu, který mě stál hodně sil a hlavně, přinesl mi hodně rozčarování (po tom prvním, který také ?bolel?, ale o ?trošku? kratší dobu), prostě zatím neříkám, že jo?ani že ne?vím, že nikdy nezapomenu, ale také vím, že mám doma výsledek té ?šichty?, krásného a zdravého chlapečka, kterého moc miluju, každým dnem víc a víc a který za ?to? stál?.:)
Přeji všem těhulkám pohodovější a rychlejší porod, než jsme měli my a hlavně, na jeho konci zdravé miminko. Maminkám šestinedělkám přeju, aby se s miminkem brzy sžili a aby se jim vyhnuly slzičky (já slzím skoro pořád:)))).
A hlavně chci strašně moc poděkovat za všechna ta slovíčka podpory, která jsem si po návratu z porodnice přečetla, vůbec jsem netušila, že nás tak sledujete, moc děkujeme s Davídkem za gratulace k jeho narození, všecičko mu schovám, jemu i sobě a na jeho cestu na svět budeme mít díky vám krásnou vzpomínku:)
Krásný týden přeje
Diny a Davídek
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1641
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20633
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2608
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2595
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....