Jsem startovací tip
- O životě
- lemaz
- 08.12.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nejdříve jsem chtěla založit diskusi, ale úvod by byl tak dlouhý, že by to nechtěl nikdo číst. Jsem asi cholerik a nejsem na to pyšná.
Nenávidím lhostejnost, byrokracii, úplatkářství, ale nejvíc LHANÍ. A bohužel v dnešní době je toho kolem tolik, že jsem permanentně napružená a připravená plivat síru. Naše nejpoužívanější věta doma: Mamko, s tebou to jednou sekne.
A asi má pravdu. Rozčiluji se každý den. Nejdřív jsem se bránila, že se musím rozčilovat, protože to jinak nejde. Jenomže, když tu není žádný podnět na rozčilování - já si ho najdu. Z toho jsem usoudila, že budu asi cholerik a věčný potížista.
Další moje hnusná vlastnost - nesnáším blbce chytráky. Takové ty lidi, co si hrají na něco, co nejsou. V tomto byl dobrý specializovaný obchod, kde jsem dělala. Každý den tam přišel někdo, kdo neměl ani páru o tom, co říká. Nezasvěcený by si řekl - páni, ten člověk mluví přesvědčivě. Přesvědčivě možná ano, ale bludy. Většinou se u toho tvářili jako ministři. Takové jsem měla nejraději. Pěkně jsem si je vychutnala. Už jsem v tom byla celkem mistr. Bez jediného sprostého slova (z mé strany) jsem z nich udělala takové idioty, že ti chytřejší pochopili, no a ti blbější na mě nadávají do teď.
A jak reaguji na lhaní? Jeden příklad za všechny. Jeden z mých zaměstnavatelů nám již několik týdnů nedal stravenky, ale peníze si z výplat strhnul. Neustálé výmluvy na firmu, co stravenky dodává. No, spásný nápad! Na zadní straně stravenky je kontaktní telefon na onu velice nekvalitní firmu. Zavolala jsem, dozvěděla se pravdu. My máme nezaplacené faktury za 3 měsíce. Během minuty jsem měla napsanou zprávu a poslala jí na všechny prodejny, na všechny zaměstnance, aby věděli, jak nás náš zaměstnavatel tahá za nos.
Strhla se mela. Bylo mi to jedno - již před 14 dny jsem podala výpověď. Přijela dokonce personální ředitelka a během rozhovoru mi řekla: „No, budu vám muset dát důtku. Ještě jednu a je to důvod k výpovědi.“
DALŠÍ BLBEC NA MŮJ MLÝN!
„Ale já jsem podala výpověď sama před 14 dny.“
„To nevadí. Důtka vám bude zaslána doporučeně a bude vám strženo osobní ohodnocení.“
„Osobní ohodnocení nebereme již několik měsíců, tak co chcete strhávat?“
„No, ale vám ho strhneme!“
Opravdu výživný rozhovor. Je to přes rok a důtku jsem ještě neobdržela. Firma krachla a kdo ví, kde je konec personální ředitelce. Nutno dodat, že týden před podáním výpovědi mi nabídli místo vedoucího obchodu v jednom velikém centru. Odmítla jsem.
Buď blbce přitahuji, nebo jich je na světě tolik, že by je snad mohli brát jako menšinu.
Miluji úředníky jakéhokoliv typu. Vyřizování čehokoliv je strašná sranda. Přijdu k Aleně, ta mě pošle za Bohunkou, pro jiné papíry k Cecílii a s tím vším k Dorotě. Dorota je nová, takže neví a pošle mě za Evou. Eva je zase tak chytrá, že mi řekne, že to nemá cenu vyřizovat. Ve finále skončím opět u Aleny, která si otírá zpocené čelo, protože požaduji zavolat její nadřízenou. Po hodině si to přikvačí paní Zuzana. Z jejího dechu cítím kávu. Po čtvrthodině vysvětlování zvedne telefon, volá asi do nebe, zavěsí, mázne razítkem do příslušné kolonky a běží si dopít kávu. Jupííí, pro dnešek vyřízeno. Příští týden jsem tu zas - opět si vezmu půl dne dovolené, abych mohla dostat jedno razítko.
Další záživné místo je pohotovost kolem Vánoc. Bohužel jsme měli před 2 lety možnost si to vyzkoušet na vlastní kůži. Přítele hrozně chytlo břicho. Po několika hodinách 25. 12. hurá na pohotovost.
„Dobrý večer, prosím vám, mého přítele hrozně bo…“
„Devadesát korun.“
„Ano jistě zaplatím, jen se chci zeptat, jestli jsme tu správně s břichem.“(byla to chirda).
„No, a kam byste s břichem chtěli jít? Na pitevnu? Dejte mi 90,– Kč a posaďte se.“
Po dvou hodinách.....
„Prosím vás,přítel začal zvracet a celý hoří, nemohl by ho někdo prohlédnout?“
„Počkejte si.“
Pořád jsme byli asi desátí v pořadí. Na pojízdném lůžku tam ležel starý pán, lidi se kroutili v křečích a doktor vzal během těch dvou hodin dva lidi.
Za další hodinu.
„Prosím vás, přítel už o sobě skoro neví, nemohli bychom jít za panem doktorem?“
„Musíte si počkat. Když se někdo přežere, tak holt musí trpět.“
Tohle mě nadzvihlo ze židle.
„Jdeme jinam. Vraťte mi 90,– Kč.“
„Nechápu, proč bych vám měla vracet 90,– Kč, když už tady 3 hodiny sedíte.“
„To sedíme, ale doktora jsme nezahlédli.“
„Ale to je váš problém. Doktorů je tady dost.“
Jeli jsme jinam, kde ho ihned vyšetřili a ještě tu noc operovali. Praskl mu vřed, o kterém ani nevěděl, že je jeho vlastníkem.
Tak a teď mi řekněte - jsem cholerik, když se rozčiluju a řvu na lidi, co nedělají svojí práci a jen zahřívají židli?
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20592
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....