LETNÍ MIMINKA 2004 105 Jak se rodí sumo zápasníčci...
- Rodičovství
- cibulka
- 09.09.07
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj maminky !!! Tento deníček bude, jak jinak, než porodový..... Časy jsou samozřejmě + nějaká minuta, ale dost jsem hodiny hlídala. Jak jsem prožívala své těhotenství jste byly pravidelně informované, takže přejdu rovnou k oné slavné události :))))
Porod č.1 se Šimonkem- spontání 41+2tt, začal kontrakcemi, celkem 10hodin kontrakcí, husté bolesti jen poslední 2 hod. Při příchodu na porodní box otevřená na 6cm, bez nástřihu, bez klystýru,bez analgetik, bez kommplikací. Měl 3950g a 52cm. Procházka růžovým
em.......
Nevím proč, ale tajně jsem doufala, že tentokrát přenášet nebudu. To se mi nesplnilo. Stejně tak to, že jsem si plánovala, že porod bude probíhat podobně jako se Šimonkem. Konec popisu mojí naivity
A jak to tedy bylo?
Takhle si to pamatuju 18 dní poté......
NEDĚLE
V neděli 19.8 jsem byla už 40+4tt . Po cíleně náročnějším dni mi navečer malinko začala unikat plodovka. Nebyla jsem si jista, jestli je to ona, ale přeci jen jsem zavelela k odjezdu do porodnice. Tam jsme přijeli kolem 22.00 hod. PA udělala zkoušku na plodovku a byla to ona.
Přijímala mně stejná PA, co mě rodila se Šimonkem. To mě potěšilo. Kontrakce jsem sice žádné neměla, jen nějaké tlaky, ale na monitoru byly vidět a tak mě místo na JIP s dalšíma maminkama dala rovnou na porodní box, protože si myslela, že se to do rána rozjede. V noci mě kontrolovala, ale nic se nedělo. A při svých kontrolách nikdy neopomněla říct pro mně stresující větu : „No, vy máte ale obrovské břicho, to bude zase asi macík jako ten první!" Na základě toho jsem se fakt začala obávat, že by miminko mohlo být tak velké, že by nastaly nějaké komplikace. O představách nekonečných bolestí při porodu obříka nemluvě.....Do rána jsem neporodila.
PONDĚLÍ
A neporodila jsem ani v pondělí přes den. Ráno mi sice u vizity nabídli, že mi porod vyvolají už dnes, ale já odmítla, protože jsem strašně doufala, že se to přirozeně rozběhne přes den samo. Sdělili mi, že pokud ne, tak by mi měli porod vyvolávat večer (24h po odtoku plodovky), ale na noc že nevyvolávají, takže nejpozději v úterý ráno. Přes den mi několikrát točili monitory, po 8h jsem dostávala ATB do žíly a jinak jsem celý den ležela jak placka v posteli. To už jsem ale byla na té JIP, protože na box byl nával. Ani do úterního rána jsem neporodila. Přiznávám, že jsem to i obrečela, že to nebude přirozené. Na stresu mi přidávaly hlasité výkony jiných maminek, které právě rodily. To byl pro mě po celou tu dobu nejvíc stresující…nejdřív vždycky křičela maminka a potom miminko. Jak jsem slyšela křičet mimi, tak jsem si vždycky oddechla za tu maminku. U svého prvního porodu jsem nikoho neslyšela. No však jsem taky tehdy pobyla na porodním jen asi 4 hodiny a teď asi 40h…
Úterý
Kolem 7.15 se po vizitě začaly na JIP trousit PA a seznamovat se s námi několika, které jsme čekaly na vyvolání. Tu první, která na mě koukla jsem moc nechtěla, ale jako druhá nakoukla PA, která se mnou rodila poprvé. Říkám jí: „Budete mně mít?" a ona mi na to: „Mám si vás vzít? A já jsem kývla. Když už to nebude přirozené, tak aspoň s PA, kterou už mám vyzkoušenou.
7.30 mně převedla na porodní box.
7.45 mi zavedla první tabletu, že do půl hodinky se rozjedou kontrakce po 10min. Po ani ne 5 minutách nastupují rozdýchatelné ale už rovnou dost silné kontrakce po 2-3 minutách.
8.15 konečně můžu po zavedení vstát z postele. To už mám fakt velké bolesti, ale ne ještě ty nejhorší.
8.45 PA kontroluje nález a bohužel konstatuje, že se nic nezměnilo. Stále jen na 1cm. Bolesti se ještě zhoršují. Už ani nemůžu mluvit s manželem.
9.45 opět kontrola stavu a konstatování, že jsem tak na 2-3 cm. Vím, že je to teprve 2 hodiny, ale bolesti už jsou veliké a přelévají se jedna v druhou, takže si mezi nimi neoddychnu.
9.50 mi PA dává klystýr, aby se to popohnalo a uvolnilo.
10.00 pro mě PA přichází na WC. Tam se mi totiž udělalo špatně a navíc bolesti už byly skoro nesnesitelné. Po cestě zpátky na pokoj se mi na chodběudělalo tak slabo, že jsem nebyla schopná jít sama a sunula se k zemi. Když mně dotáhla s dalšíma PA na pokoj, vynadaly manželovi, že nešel se mnou, tak jsem ho musela bránit, že jsem nechtěla, aby se mnou šel kontrolovat na WC výsledek klystýru
Nečekla jsem, že se mi tam udělá špatně, že? Potom bolesti na chvíli téměř ustaly, což mně děsilo.
10.15 PA mně vyšetřuje a jsem na 5cm. Vzhledem k intenzitě bolestí nadávám: „To je málo, to je málo!“
Dostávám další vyvolávací tabletu. Bolesti se okamžitě zintenzivňují.
10.45 PA říká, že miminko je ještě pořád moc vysoko a že je to tím, že tam má moc plodovky, tak mi navrhuje, že mi nějakou odpustí. Souhlasím. Pak mně manuálně roztahuje čípek (bolest hrozná) a vždycky u toho zatlačí přes břicho na dělohu a po částech odtéká další a další voda. PA říká, že mám sekundární vak neboli, že se ten otvor v plodových obalech kudy voda odtékala zacelil a že mám nezvykle hodně vody.
Dál už čas moc nesleduji i když mám hodiny přímo na stěně naproti sobě. Ale mezi 10.45 a 11.30 bolesti nadále šílené. PA se mně pořád ptá, jestli mám zrovna bolest, ale já nevím, protože to nikdy nekončí a nikdy nezačíná. Ona konstatuje, že u vyvolávaných porodů to tak je. Pomalu si můžu začít přitláčet. Při tom mi PA vždycky dole něco dělá, ale co to nevím. Myslím, že říkala, že tomu malinko pomáhá.
11.30 už to nemůžu vydržet a i když mi PA tvrdí, že do hodinky porodíme, tak žádám o epidurál a něco od bolesti. Snaží se mně vysvětlit, že než mi vezme na epi odběry a dojdou výsledky, tak že to mám za sebou. Trvám na svém, protože jí to nevěřím a když krev odnáší, tak jí připomínám, ať si v laboratoři pohnou
Chichi. Teď jak to píšu se tomu fakt nahlas musím smát, jak jsem ji chudinku komandovala.
Pak mi dává vykapat něco od bolesti. Nadávám, že to, co mi dala je slabý, že to je spíš voda a žádám si nějaký opiáty
Chichi. Už se tu zase směju.
Zapomněla jsem hned na začátku napsat, že po podání první tablety mi doporučila celou 1.dobu porodní ležet na boku a při kontrakcích odtahovat opačnou nohu, aby se to „velké miminko" dobře dostávalo do pánve a dobře dorotovalo. Takže celý porod kromě tlačení jsem strávila na levém boku na lůžku. Párkrát jsem navrhovala, že bych si chtěla stoupnout nebo jinak lehnout, ale ona mi vždy řekla, že to samozřejmě můžu, ale že jestli chci porodit rychleji, tak mám zůstat, tak jak jsem.
11.55 Můžu tlačit na plno! Hurá! Jaká to úleva…zatlačím asi 4-5× a hlavička je venku. Nějak se tam ovšem zašprajcovala ramínka, takže nesmím tlačit dál, ale jen prodýchávat. Pak dotlačím i ramínka a maličké kluzké miminko vyklouzne ven. Báječný pocit !!!
Je přesně- 12.00. Položili mi ji na břicho a ona ani nezaplakala, jen tak kňourala. Nikdo neřekl, co se nám narodilo, já sama jsem se taky ani nekoukla, co to je, ale i přesto říkám :„Ahoj holčičko, ty jsi krásná. Ty jsi krásná.....ty jsi krásná.....“ .....pořád dokola ![]()
Pak si ji na chviličku vzali na ošetření a zabalení. Potom hlásí, že má 55cm. Tak si říkám, že to jistě bude mít kolem těch 4kg. Váha nakonec ukázala 4550g a PA konstatuje, že jsem porodila už rovnou kojence a novorozence jsem přeskočila. ![]()
Pak mi miminko podávají znovu a ještě nahaté a tentokrát mi ho posazují na břicho čelem ke mně. Vypadá jako zápasníček sumo a je prostě nádherné (jak jinak, když je mnou osobně porozené, že?)
Pak jsem porodila placentu. Šlo to snadno. Opět jsem ji chtěla ukázat. PA říká, že je obrovská. Potom najednou zvážní a odběhne. Během chvilky je porodní box plný lidí. PA říká, že moc krvácím. Najednou slyším všechny hlasy jako z dálky a slova mi splývají v šum. Někdo mi napichuje druhý žilní vstup a další rozvěšují kolem mě infuze. Dr. mi dělá UTZ dělohy a pořád dole něco kontroluje. Dostávám led na břicho. Všechno kolem je nějaké vzdálené a tlumené. Mám třesavku. Zavírají se mi oči, čemuž se chvíli snažím bránit, protože chci vidět na svoji holčičku. Pak si chvíli nic nepamatuju.
Když se mi znovu daří udržet otevřené oči, registruju, že se mně Dr. chystá šít. Ač jsem neměla nástřih mám jen pár malinkých trhlinek uvnitř a jen jeden steh dostávám zvenku. Už prý tolik nekrvácím.
Potom mi Dr. vysvětluje, že nastaly jisté komplikace s dělohou, která se nesmrštila, tak jak by měla (čímž se uskřípnou všechny cévy v ní), ale zůstala roztažená a proto jsem hodně krvácela. Říká, že dostávám plazmu, infuze a o transfuzi se rozhodne podle dalších odběrů. Taky mi nasazuje injekce proti srážení krve a pak odchází.
Pak nás konečně nechávají s manželem o samotě jen s naším miminkem. Já už se začínám cítit docela dobře. Po vykapání druhé plazmy jsem už zase při síle. Pořád mě chodí někdo kontrolovat. Pak mi PA připomíná, že jestli se cítím, můžu miminko přiložit. Jasně, že se cítím!!! Hned se přisálo a sosalo jako o život.
Asi 1a1/2 hod. po porodu mi najednou zatrnulo až jsem se opotila a nesměle jsem se zeptala manžela:"A co teda vlastně máme? Je to ta holčička?
Během toho zmatku mi nedošlo, že kdybych jí říkala, že je krásná holčička a nebyla, tak že by mně snad opravili… Manžel vzal foťák a ukázal mi fotku, kde bylo vidět, že to holčička fakt je.
Po 4 hodinách jsem se rozhodla vstát a jít do sprchy. PA mi to dovolila. S potěšením zjišťuji, že hnedka můžu sedět ! Tam se mi opět udělalo slabo a nazpátky mě vezli na vozíku. Ale to se mi stalo i po prvním porodu a to jsem žádné velké ztráty krve neměla.
Pak mě převezli na šestinedělí a oznámili, že mi miminko nedají a budou ho vozit až do zítřka jen na kojení, abych si po té velké krevní ztrátě odpočinula. Cítila jsem se dost dobře na to, abych odmítla. Sestra mi to sice rozmlouvala a byla naštvaná, že odporuju , ale já na tom trvala, tak mi ji dali na pokoj.
Po zbytek pobytu v nemocnici se mi stále zhoršoval krevní obraz a měla jsem problém se srážlivostí, takže jsem dostávala injekce atd. A všichni se divili, jak můžu takhle čiperně běhat a starat se o malou s takovýma odběrama, co jsem měla. Ale já se opravdu cítila docela dobře. No, teda na vysokohorskou tůru bych si netroufla, to je fakt. Protože ani po 4 dnech se mi děloha nestáhla, tak jak by měla ani po všech těch injekcích na její stažení a stále jsem dosatávala ty injekce proti srážení krve, tak mně nechtěli pustit. Tak jsem pak jednu Dr. uprosila s tím, že injekce bych si píchala sama a že ještě budu chodit na UTZ. Na posledním byla stále ještě dutinka, která už tam být nemá a čekají mně samo ještě nějaké ty odběry atd.
Ale co, už se cítím v pohodě a doma mi v malinké postýlce spinká zdravá i když veliká holčička, která ve svých 18 dnech má přes 5 kg a nosí většinou vel. 68. ![]()
No, je to dlouhé, ale když já si to chci poznamenat do detailů, tak se omlouvám ![]()
PS. Když jsem žádala o ten epidurál (který jsem samozřejmě nestihla), tak jsem z legrace řekla PA:" Jestli mi ho zařídíte, tak slibuju, že potřetí už nepřijdu." A ona se divila proč že bych už po třetí nepřišla.:-)))) Když jsem pak už byla po porodu, tak mi řekla: Vy už si třetí nepořizujte nebo budete rodit obříka přes 5kilo!" ![]()
Mějte se hezky a za případné chyby se předem omlouvám.
CIBULKA+ŠIMONEK 3r+1m+ APOLENKA 18 dní
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1423
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 831
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1449
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 602
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 360
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19834
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2565
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2820
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2543
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1708
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....