Muž v přechodu

Na jednu stranu bych mohl být šťastný, za vše, co mám. Na druhou mě tíží, že spoustu věcí nemám, ztrácím nebo mít nebudu. Říká se tomu krize středního věku, já tomu říkám, že jsem muž v přechodu. A vám nabízím pohled do duše takového muže.

*

Objektivně vzato si vážně nemám na co stěžovat. Manželství funguje, jsem spokojený. Děti jsou zdravé, žádné závažné problémy s nimi neřešíme. Materiálně jsme zabezpečení více, než potřebujeme, a tak zbývá dost prostředků na koníčky, cestování, investice. Jenže poměrně intenzivně cítím, že mi některé věci chybí.

Přestože ani mě zdraví nijak vážně netrápí, svoje tělo už někdy cítím. Stačí špatná postel a ráno bolí záda. Migrény se dostavují častěji než dřív. V rozích hlavy začínají řídnou vlasy a žena mi občas ke své radosti objeví šedý vlas či vous. Také břicho není pevné jak dřív, i když jak jsem při návštěvě aquaparku zjistil, i desetileté děti na tom jsou v dosti případech hůř. Ale uvědomuji si, že lepší už to nebude. Šedivých vlasů bude přibývat, objeví se kouty. Divné bude probudit se bez bolesti zad, ne s ní. A když se budu snažit dostat do formy, na pekáč buchet už to asi nebude.

A tak s radostí větší než dřív přijímám jakýkoliv zájem žen. Aby jste to zle nepochopily, ne že bych někde zahýbal. Ale pochvaly od servírky, zájem popovídat si u kávy od mladších žen a podobné příležitosti jsou pro mne záchvěvem naděje, že teď, ještě teď to se mnou tak hrozný není. Ještě nejsem starej. Ještě nejsem troska. A naštěstí mám tedy také dost rozumu na to, abych věděl, že dál než k popovídání u kávy žádná z těch známostí dojít nesmí.

V práci bych se mohl cítit na vrcholu. Řídit několik firem, mít desítky zaměstnanců, dobrý příjem a co mě těší nejvíc – dobré vztahy se zaměstnanci. Jenže čas v práci trávím čím dál méně rád. Nechci být zavřený na jednáních do pětašedesáti či kolika, než mě sociální systém vykopne mezi seniory. Vím, že v tom věku už nebudu moci dělat spousty věcí, které mě baví. A tak každá minuta v práci je pro mě minutou, kterou nejsem s milovanou rodinou nebo nedělám něco „jen tak“.

Děti pomalu dorůstají do věku, kdy se z pozice takřka komiksového hrdiny (táta a máma jsou vždycky hrdinové!) dostanu do pozice trpěného zla, které je překážkou větší zábavy. U staršího potomka už to trochu pociťuji. A já chci ještě chvíli být tím hrdinou…

Pro ženu chci být ještě chvíli takovým, jakého mne poznala. Klidnou, vyrovnanou a spolehlivou silou. Jenže ten klid někdy nepociťuji ani já sám.

A tak přemýšlím, co v životě vlastně ještě chci. Co mi chybí? A jakou mít další motivaci. Větší rodinu nebo mladší ženskou vážně ne. Víc majetku nebo kariérních úspěchů také ne. Chci víc času. Víc času teď. Pro ně, i pro sebe. Chci se dostat do situace, kdy budu dělat jen to, co chci. Bydlet u lesa. Toulat se po horách. Číst a psát. Pomáhat… A díky událostem posledních měsíců mé okolí pochopilo, proč to tak chci a proč k tomu mířím. Ale… je to slučitelné s jejich představami o životě? Není to třeba přímo v rozporu s nimi?

A tak cítím, jak se mi nepodaří vše, co bych si přál, aby to neznamenalo i ztráty. Smiřuji se s tím, jako by umíraly některé mé sny. Dříve jsem to tak necítil. Myslel jsem, že stihnu za život vše.

Vlastně se cítím porouchaný. A hledám naději, že mě někdo nebo něco spraví.

PS: Třeba něco podobného cítíte někdy také. A pokud máte to štěstí, že ne, třeba vám to pomůže pochopit, jak se cítí jeden z mužů v období „krize středního věku“.

Váš příspěvek

Odesílám...
308
15.7.20 10:08

Děkuji moc za vyjádření, takto náhled do duše chlapa jsem tedy nikdy nezažila/nepočetla. Asi to je skutečně nějaká ta krize středního věku. Já myslím, že prostě už cítíte, že tělo stárne fyzicky, ale mentálne pořád zrajete, jen nevíte, kam a jak to přesně nasměřovat, děti odrůstají… Zkuste s ženou procházky v lese a prostě jen tak povídat si spolu jako v době, kdy jste byli bez dětí, dát si rande na neobvyklém místě… My s manželem na to nyní nemáme moc času (máme 2 r dceu a další na cestě), ale manžel občas sám vyjde do lesa na „provětranou“ a sem tam se výjimečně zadaří být i o samotě nám oběma společně. Jinak si zabavujeme na zahradě - pěstujeme si ovoce a zeleninu, v případě chuti čteme knihy - dříve dost businnes zaměřené, nyní duchovně, historicky… Do toho podnikáme… člověk by řekl, že máme plno času, když nemusíte být v práci od-do, ale víme, že čas je naše nejcennějí komodita, co máme, a tak jej chceme trávit co nejúčelněji. Jinak z životní nudy vznikají problémy, nevěry, závislosti, zkuste najít koníčka, co vám sedne, já bych se klonila k randění se ženou na nezvyklých místech…

  • Nahlásit
  • Zmínit
1636
15.7.20 10:28

Podobné pocity mne trápily, a to je na tom docela zpětně vtipné, na základní škole. Když jsem seděla v lavici, koukala z okna na modrý obzor a říkala si, že by větší smysl mělo být tam někde venku, než sedět a poslouchat něco, co mne nebaví (a co jsem už dávno zapomněla). Takže takovou tu nepopsatelnou touhu po něčem, o čem člověk ví, že to racionálně splnit nejde, protože má nějaké povinnosti, kterým MUSÍ dostát, velmi dobře znát. A vůbec, celý život jsem se řídila těmi povinnostmi, a stále řídím, namísto toho, abych udělala něco spontánního a jen podle sebe. Proto mne napadlo, že jestli na to jsou ty příjmy a jistoty, které většina lidí nemá, nebo ne v takové výši, aby si mohla nějaký „únik“ dovolit, tak co si dát od práce třeba na měsíc pauzu a vyrazit s rodinou na okružní cestu kolem světa? Budete všichni pohromadě, budete trávit čas podle sebe, nebudete se muset na nikoho ohlížet, zapomenete na věk či pekáč buchet (na bolest zad na visutém lůžku v nějaké kajutě asi ne :) ) a syn z tohohle určitě dovodí, že táta je hrdina :).

Příspěvek upraven 15.07.20 v 10:29

  • Nahlásit
  • Zmínit
16691
15.7.20 10:51

Přemi :hug: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8383
15.7.20 11:10

Tyjo pěkný, to byste si rozuměli s tím mým… ;) Dík moc za výstižný deníček z pohledu chlapa! :palec: :potlesk:

  • Nahlásit
  • Zmínit
811
15.7.20 11:14

Naprosto skvěle napsáno! Myslím, že by ses mohl realizovat právě v psaní. Napiš nějakou knihu ve stylu Pohled do duše muže v krizi středního věku. A výdělek můžeš věnovat na nějakou charitu, když chceš, aby to mělo další rozměr. Píšeš fakt dobře, uvažuj o tom!

  • Nahlásit
  • Zmínit
14841
15.7.20 12:13

Skvělý deníček. :palec:

A víš, já bych to vůbec nebrala jako poruchu, ale naopak příležitost, protože jsi dokázal vyjádřit a napsat, co tě trápí. A je na druhých, jak.to přijmou. Nemusíš žít podle očekávání všech a makat až do důchodu.

Naopak mám v okruhu známých muže, kteří to mají jako ty. V práci jsou zajištění a pracují jen to, co nutně musí. Někteří to tak plánovali a vydělali si.na to. Cestují, tráví čas s rodinou, dělají, co je baví.

Za mě máš můj obdiv, že jsi to dokázal vypustit do světa, a že se toho nebojíš. :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
463
15.7.20 12:47

Ahoj, obrovský respekt!! DĚKUJI TI, žes to takto napsal. Mám to hodně podobně. A aniž bych se schovával za anonym, tekla mi slza po tváři, když jsem to četl. Od dneška vím, že v tom nejsem sám. S úctou Petr

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
15.7.20 12:52

Já nutně potřebuju k životu toulky přírodou, nebýt zavřená jen doma, v práci. Manžel je naštěstí podobně založený, takže se vcelku doplňujeme. Druhé dítě je teprve tříleté, tak je musíme občas půjčit babičce, abychom mohli na túru… a to nás dost nakopává, když se vyčerpáme někde na horách např.
Jinak včera zemřel manželovi při nehodě kolega. Necelých čtyřicet let. Měl ženu a dvě děti, s kterými se před dvěma dny vrátil z dovolené-toulali se 14 dní po horách…moc se na tu dovolenou těšil. Byla to poslední dovolená v životě…
A to jsou přesně ty chvíle, které by nás měly probrat, abychom si vážili toho, co máme a žili tak, jak je to správně…

  • Nahlásit
3373
15.7.20 13:17

Skvěle napsaný deníček, naprosto v něm vidím svého muže. Ikdyž ten je nejspíše o nějaký rok starší a z prvního manželství má dva dospělé syny a doma máme 1.5 roku a 3.5 roku děti.
A naprosto přesně vnímá nedostatek času pro sebe a pro nás. Bohužel toto je daň této doby.
Až to budete nejméně čekat něco se objeví a posune vás to jistým směrem…

  • Nahlásit
  • Zmínit
3267
15.7.20 15:08

Skvěle napsané! I mě to donutilo k zamyšlení… Děkuji :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
6821
15.7.20 15:09

@PETRAKIM Děkuji za Vaše slova. V podstatě jste to trefila. Když bych to měl říci stručně, tak bych použil slova z jedné písničky,,když dospělý už jsem byl, teď chci být zase kluk." Rád bych energii věnoval věcem, kde se mi bude vracet a nemyslel tak moc na to, co bude.

  • Nahlásit
  • Zmínit
6821
15.7.20 15:15

@PenelopaW Děkuji :-). No jeden z problémů mého života je, že když je člověk jediný s podpisovým a rozhodovacím právem, tak mu v každém měsíci ze zákonných povinností vyjde, že je jen 10-11 dnů, kdy může být mimo dosah… A za to se cesta kolem světa asi nestihne :-/.
Ale ano, je to cíl. Poslední rok jsem hodně pokročil v tom, že už umím kompetence delegovat a někdy to ty lidi i potěší…
Myslím, a odvozuji to z těch vašich slov o dělání něčeho užitečného, máme tuto celoživotní touhu trochu společnou. Také to cítím od dětství. Prý jsem asi už ve čtyřech letech rodičům tvrdil, že bych chtěl na sebe přejmout nemoci všech lidí, aby oni byli zdraví. Možná jsem divnej furt :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
6821
15.7.20 15:15

@Lana25 Díky :hug:. Poslední dobou dost mlčím no… Klauni bývají někdy smutní.

  • Nahlásit
  • Zmínit
6821
15.7.20 15:16

@Jahudka82 Také děkuji.

  • Nahlásit
  • Zmínit
71
15.7.20 15:17

Zajímavý náhled do jedné z mužských duší, děkuju za to. Chápu Tvoje pocity. Trochu mi přišel na mysl film Americká krása a zároveň písnička od R. Mullera Rozeznávám :-) A jen by mne zajímalo, tím povídáním u kávy si leštíš ego nebo Ti to dává ještě i něco navíc? Život má různé fáze a myslím, že přejít z dítěte do puberťáka a od puberťáka do dospělého je stejně emočně náročné, jako z aktivně dospělého do „důchodce“. Ale tam ještě rozhodně nejsi. Tohle, co Ty prožíváš je ještě mezifáze mezi tím. A je dobré o tom mluvit, protože obvykle se řeší jen to, jak se se stárnutím a syndromem prázdného hnízda vypořádáváme my, ženy. Jo, něco podobného jsem si uvědomila ve chvíli, kdy jsem šla po ulici s dcerou v pubertálním věku, a poprvé mi došlo, že se už všichni dívají na ní a ne na mně :mrgreen: Na druhou stranu vím, že já obdiv od cizích mužů už nepotřebuju, pro mne je důležité, jak se na mně dívá můj muž. S úbytkem sil a energie se vyrovnávám tak, že jsme si uvědomila a protřídila co mi energii bere (to jsem omezila) a co mi energii dává, toho si dopřávám co nejvíce, ale to je dost individuální. Pokud se se svými nejbližšími rozcházíš v názorech kde a jak žít, já z asebe říkám: nerezignovat na svoje pocity, přání, sny, ale snažit se najít kompromis. Držím Ti moc palce :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
6821
15.7.20 15:18

@LennyL1 Děkuji. Knihu už jsem napsal. Byl to jeden z mých cílů, které jsem si možná v počátcích toho přechodu dal. Teď si říkám, že výzvou by bylo vydat první komerčně úspěšnou sbírku poezie :-). Tak uvidíme…

  • Nahlásit
  • Zmínit
6821
15.7.20 15:22

@P4ja Já si poslední dobou přišel na to, že vlastně nic co člověk cítí není,,špatně." nemá s tím bojovat.
Upřímně cítím ke svojí ženě čím dál větší pouto, protože vlastně umí vždy reagovat nejlíp, jak lze. Třeba teď, když asi nejsem takový producent pozitivní a zábavy, se prostě chová pořád stejně, nic mi neřekne, protože nemusí… Kdyby za mnou chodila a ptala se obden, co mi je, asi by mě to pěkně štvalo :-) Beru to jako z velké části přirozený děj, který se musí odestát, a uvidíme, co z toho nakonec bude. Třeba nic. Někdy se věci dějí bez výsledku.

  • Nahlásit
  • Zmínit
6821
15.7.20 15:24

@T.Petr Toho si cením chlape. Dík! Jinak pravda, s překvapením, když jsem o tom promluvil před kamarády, tak najednou vyprávěli hodně podobné pocity… A byli rádi, že najednou není blbé o tom s někým mluvit.

  • Nahlásit
  • Zmínit
6821
15.7.20 15:29

Anonymní: Dřív jsem na přírodu moc nebyl, no teď jednou za rok dávám nějakou pěší pouť a teď to vypadá, že se spaní v lese nebo ve stanu nevyhnu, protože to jinak nepůjde :-). Takže zas něco nového.
Se smrtí v okolí mám také zkušenost… a nakonec od té smrti jsem nebyl daleko sám. A vlastně to mě přivedlo k napsání knihy. Říkal jsem si, když bych nebyl, děti by viděli z fotek jen to, jak táta vypadal, ale nevěděly by, jaký byl, jak myslel, co prožíval. A tak jsem něco z toho do té knihy dal. A moc mě těšilo, když si z ní nechávaly číst před spaním.

  • Nahlásit
  • Zmínit
6821
15.7.20 15:30

@mofiz To je, myslím, vynikající postřeh. I mě muselo dojít, že není nijak špatné vzít si,,sobecky" nějaký čas pro sebe, protože když jsem spokojený sám, pak je spokojenější i moje okolí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
6821
15.7.20 15:31

@Simona05 Děkuji. Snad ty myšlenky něčemu pomohou.

  • Nahlásit
  • Zmínit
6821
15.7.20 15:41

@Kacabababa Ahoj, děkuji za podnětný příspěvek. Leštění ega? :-) Myslím, že trochu ano, jde o mužskou ješitnost a zároveň asi hojení některých ran z minulosti, kdy jsem o sobě smýšlel velmi nehezky. Zároveň ale platí, že jsem možná měl být jáhen, protože z nějakého důvodu (podle testů dost nadprůměrné EQ) se mi vlastně celý život lidé chtějí vypovídávat a já docela rád poslouchám o životech jiných. Občas se mi snad podaří i trošičku těm lidem pomoci jejich život zlepšit, a to je mi pak velikou radostí. Někdy to vede k paradoxům, kdy se mi,,zpovídá" bývalý psycholog, takže nejde jen o mladé pohledné dámy, jak by někdo mohl soudit.
S tou energií máš velkou pravdu.
A s tím kompromisem… Ono asi vážně nelze mít vše. Nějaké myšlenky jak to vyřešit mám, rozhodně nechci udělat něco, kvůli čemu by byla nešťastná žena… Ale ten letošní rok nám ukazuje, že plánovat je fajn, ale zároveň je potřeba být připraven ty plány měnit. Ono to nějak dopadne :-)
Ještě jedno moc děkuji!

  • Nahlásit
  • Zmínit
590
15.7.20 15:42

Dobrý den, jako speciálního pedagoga mě to donutilo k hlubokému zamyšlení. Určitě pokračujte v psaní blogů. :hug: :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
6821
15.7.20 15:47

@Nnaud2 Máte krásné povolání.
Děkuji, asi občas napíšu :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
8383
15.7.20 17:10

@Premek_Orac Co se stalo, že jsi měl blízko k smrti - nějaká vážná nemoc, příp. nehoda? Ale nemusíš odpovídat tady veřejně jestli nechceš, klidně sz, jen me to zaujalo, protože mi přijde, že to máš dost srovnany v hlavě, co je v životě důležitý - k čemuž člověka často donutí právě nějaká ta krizová situace, když nevi, co bude s ním nebo někým blízkým dál, jestli vůbec něco bude… A pak si začne vážit každé minuty pro sebe a se svými blízkými a přestane se honit…

Manželovi je přes 40 a taky je teď právě ve fázi takového toho bilancování a touhy splnit si svý sny, který ne vždy jdou s rodinným životem a prací dohromady. Mají u nich v práci dokonce možnost si vzít až 6 týdnů neplaceneho volna v kuse, jako prevenci syndromu vyhoření, čas na rodinu apod. Což mi přijde jako fajn nápad. Tipuju, že až toho bude mít plný kecky, využije tuhle možnost taky. Někdy je z té práce pěkně otrávenej a to není na nějaký vysoký pozici, a i to bydlení ve městě ho nějak přestává těšit…

O stěhování někam do přírody, nejlíp asi na samotu u lesa, mluví čím dál tím častěji, ale přijde mi, že moc přitom nemyslí na takové ty praktické věci týkající se třeba dětí, občanský vybavenosti a dopravní dostupnosti, financí, údržby baráku… Prostě představy jak Hurvajs o válce mi to přijde, vidi jen ten klid pro sebe…

Příspěvek upraven 15.07.20 v 17:22

  • Nahlásit
  • Zmínit
71
15.7.20 17:34

@Premek_Orac Já děkuji Tobě, protože je milé vědět, že existují i muži, kteří mají bohatý vnitřní život. A možná ho mají i někteří, u kterých to není na první, ba ani druhý pohled vidět. To mi třeba u toho mého trochu chybí, protože to trochu omezuje pole komunikace, na druhou stranu to není nic, co by člověk nenašel jinde, a hodnotu našeho vztahu to nijak nesnižuje. Já bych zase asi měla problém s tím, aby chodil s jinými ženami na kávu a řešil jejich problémy :-)) Jsi ohleduplný, možná v některých oblastech na sebe až moc přísný. Pokud něco chceš a bojíš se, aby to nebylo v rozporu s očekáváními Tvých nejbližších, je potřeba s nimi o tom mluvit, čtou Tvé deníčky? Vše, co popisuješ je takový přirozený koloběh života. Já se čím dál více přikláním k přírodě, ke způsobu života našich předků, mělo to své zákonitosti a logické návaznosti v souladu s přírodou, a to mě uklidňuje. Myslím, že vlastně většina věcí je strašně jednoduchá, to jen my v tom současném způsobu života a chaosu, co vlastně máme chtít a co máme cítit se ztrácíme nejen jeden druhému, ale i sami sobě. No a takovým tím nahozením motoru, který teď jede tak trochu samospádem může být cokoliv, co by Tě třeba ani nenapadlo. Může to být inspirativní náhodný rozhovor s cizím člověkem, kniha, zážitek, cesta, ale třeba i něco naprosto obyčejného. Já čerpám sílu z mých dětí, hlavně v posledních měsících mě nepřestávají překvapovat svojí statečností a samozřejmostí, s jakou přijímají běh světa, hodně se od nich učím. Taky se snažím dozvědět se něco o svých předcích, i tam je síla, ze všeho, co oni museli překonávat, z toho si beru sílu i já. Přišla jsem do nové práce, kde jsem našla skvělé lidi, kolegy a hlavně šéfa, který na tom byl svým způsobem trochu jako Ty, to se dalo poměrně rychle poskládat ze způsobu jednání, chování, informací. Vede tým, kde si málokdo udělá něco nad rámec svých povinností, a on tou prací žije, snaží se ji posouvat dál, snaží se své podřízené posouvat dál, ale vždy to tak nějak vyšumí. Já jsem čerstvá krev, práci žeru někdy až moc, a směr, kterým jde on, je pro mě naprosto smysluplný a okouzlující, takže stačilo poměrně málo z mojí strany - projevit zájem, ocenit jeho snahu, snažit se přijít s jiným úhlem pohledu ode mě jako nováčka - a je znát, že jeho nálada a chuť je už někde jinde, než když na jeho úsilí nikdo nereagoval vůbec a nebo se žbrbláním. Co tím chci říct…Někdy je prostě člověk tak ubitý všedními povinnostmi a stereotypem, že stačí málo a zas roztáhne křídla. Ale věřím, že to Ty víš moc dobře a časem se najde i to, nebo někdo, kdo Tě „poopraví“ :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
3988
15.7.20 17:48

Hele, když nezabralo vytuněný auto nebo Harley Davidson, zkus svůj majetek rozdat. :wink: Jinak dobře vystihnutý pocity. Přeji pohodu na další dny a roky.

  • Nahlásit
  • Zmínit
6821
15.7.20 18:28

@Jahudka82 Můžu zmínit, už jsem to zde myslím stejně uváděl. Třikrát v poměrně krátkém období jsem ztratil vědomí. Tři měsíce jsem chodil po doktorech, výsledek byl kombinace přetažení a nespavosti, tělo se prý dostalo na limit možností a tak odpojilo orgán, který nepotřebovalo k přežití, což byl mozek. Ale poslední dva a čtvrt roku nic a alespoň vím, že jsem vlastně zdravý :-). Svým způsobem mi to určitě pomohlo, ikdyž víc jsem asi vyděsil okolí, než sebe. Byl to zajímavý zážitek, protože to vypnutí vědomí je vlastně hezký zážitek. Ty chvíle po nabytí podstatně horší, těch pár desítek minut, než vše zas naběhne do normálu.
To co píše o manželovi mi považuje, že to prostě asi k tomu věku patří. Je to na nás hodně vidět, čím si procházíme?
Těch šest týdnů volna zní dobře. Má to jedno riziko - že se pak člověk nebude chtít do toho běžného života vrátit. Když jsem vloni absolvoval svou první pěší pouť, tak se mi to nebezpečně líbilo a vlastně mě to utvrdilo v tom, že spoustu věcí bych docela rád opustil.
To, co popisuješ v posledním odstavci, to jsou přesně ty překážky, které jsou na straně zbytku rodiny. A jsou tam zcela oprávněně. Že chci nějak žít já nemůže vést k tomu, že k tomu budu nutit ty, co potřebu takové změny nemají.
Hezký podvečer!

  • Nahlásit
  • Zmínit
6821
15.7.20 18:43

@Kacabababa Nikdy muže nepodceňuj, co se vnitřního prožívání týká. Vážně. Jen máme asi menší tendenci o tom mluvit. A jinak samozřejmě, jak o muži píšeš, je spousta dobrých důvod, proč s ním jsi. Každý máme silné stránky a slabosti, důležité je, aby to ve vztahu ladilo a ty slabosti nebyly u věcí, které ten druhý považuje za podstatné.
Když si s někým jdu popovídat, žena o tom ví. Nevyčítá mi to, asi to bere jako mou součást. A asi ví, že riziko, že bych ohrozil vztah v kterém jsem spokojený, je hodně malé.
Poměrně jsi mě vystihla :-), asi umíš vidět do lidí. Přímo číst deníčky nedávám, ale asi o všech tématech si povídáme.
Je pro mě velmi zajímavé číst, co jsi napsala, protože vlastně jdu podobným směrem. A s tou jednoduchostí - to občas lidem říkám. Že málo důvěřujeme životu a vlastně s ním bojujeme. Že ve své podstatě je všechno hrozně jednoduché - buď to dopadne dobře, nebo špatně. A někdy že ty špatné události jen nepochopíme jako něco, co nás ochránilo před mnohem horšími.
Docela zajímavé by bylo vědět, jak na ty kolegy v práci působíš. jestli jsou rádi, že přišel někdo, kdo tomu dění na pracovišti vdechl život, nebo je to štve.
Možná to není porucha, jen únava materiálu :-).
Moc děkuji a hezký večer.

  • Nahlásit
  • Zmínit
71
15.7.20 19:24

@Premek_Orac Vidět do lidí je někdy snadné, ale u Tebe je to spíš tím, že jsem si dočetla všechny Tvé deníčky ;) Já doufám, že kolegy neštvu, i když chápu, že takový Krhounek a vlezdoprdelka, jak by to mohlo působit, je v kolektivu nepříjemný element. Ale ono to pro ně není zřejmé, ta moje „iniciativa“ se odehrává na úrovni mailů nebo rozhovorů, u kterých jsme jen my dva. Můj zájem nad rámec základních povinností je upřímný, já to jinak ani neumím, navíc jsem se dostala na místo, pro které nemám tak úplně „odborné“ předpoklady, ale doháním to svým EQ, který je, jak se zdá, stejně důležitým, a proto je co mně učit, vysvětlovat, a tam se naše vzájemné motivace sbíhají.

  • Nahlásit
  • Zmínit
15.7.20 20:55

Premku, to je normalne do reklamy na stastny zivot… vybudovat rodinu, firmu a zdraveho ducha ve zdravem tele, to bych mela az zavrat z te vysky :kytka:. Ale neboj, za tech dalsich treba padesat let, co te ceka, toho jeste stihnes hromadu. Zvlast kdyz vis, kam smerujes. Jeste v osmdesati budes honit vnoucata po turach - a je jedno, jestli s pekacem buchet na brise, nebo od babicky -, budes cist, psat, pomahat, proste co budes chtit… zda se mi, ze mas skvele nakroceno k naplneni vsech tri muzskych potreb: vykon, pravidelna davka obdivu a pohlazeni po srsti a klid na delani svych veci :lol:.
PS Myslim to laskave (kdyby to nahodou vyznelo ironicky) a preju vsechno dobre :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
338
15.7.20 22:08

Velice hezky napsáno. Vážím si tvé otevřenosti. Jen mě napadlo, proč řídíš několik firem? Nešlo by nějakou prodat? Možná bys získal jeden den v týdnu navíc jen pro sebe a rodinu. Můžeš prosím napsat svůj věk.

  • Nahlásit
  • Zmínit
5224
15.7.20 23:21

Moc hezký deníček. Trošku mi to přišlo jako bilancování nad životem, jaké zažívají stáří a nemocní lidé na jeho samotném sklonku… :think: Myslím, že ve vašem případě je to dar. Dar, že si tyto věci uvědomujete už teď, kdy ještě máte čas vše „napravit“, alespoň některé sny si splnit. Jsou lidé, kteří si to uvědomí až příliš pozdě. A jejich život třeba skončí ne úplně naplněný :think:.
Já také mívám už od dětství takovéto myšlenky, ale nedávám to na sobě znát, okolí by si o mně myslelo, že mi hrabe :), tak ty myšlenky na to, zda člověk dělá to, co má zrovna dělat, zda nemá být někde jinde, s někým jiným, zaháním… Pořád si říkám, ještě je čas, ještě nejsou finance, dcery (7 let, druhá v břiše) mají přednost… Třeba si za pár let budu vyčítat to věčné odkládání něčeho, nebo se jednoho dne nevzbudím a něco, co jsem měla a chtěla udělat, za mě bude muset udělat někdo jiný…
Takže vám radím, pokud jste dobře zabezpečení finančně, užívejte si spolu, co jen to jde, dokud to jde. Ať za vás taky jednou nebude někdo něco muset udělat. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
6821
16.7.20 09:45

@Kacabababa Ahoj,
je, tak to děkuji, snad to čtení nebyl ztracený čas.
Asi rozumím, jak v práci působíš. Já jednou přišel do úplně leklý firmy, viděl jsem, že tam lidi nechodí rádi… a tak jsem si přivedl holku, která to podobně jako ty (když ona jako extrovertka jinými metodami) dokázala proměnit v partu. To byl její obrovský přínos. Takže věřím, že když s tvým talentem v práci dobře naložíte, může to vést ke stejnému efektu.
Jo, to máme podobné. Určitě nejsem žádný špičkový manažer nebo velká hlava, ale dokážu lidem přiřadit práci, kterou dělají rádi, dokážu nevnímat jejich potřeby, motivace a třeba období korony mě přesvědčilo, že ti lidé pak chodí fakt rádi. Z toho jsem měl velkou radost.

  • Nahlásit
  • Zmínit
6821
16.7.20 09:46

@Sedmnactnulajedna :-) nemůže mě urazit to, cos trefila naprosto přesně. A asi se to vlastně více či méně týká všech chlapů, co?
Moc děkuji za milý příspěvek.

  • Nahlásit
  • Zmínit
6821
16.7.20 10:03

@Pajka2020 Věk čerstvě začíná čtyřkou. S těmi firmami se to tak nějak sešlo… To by byl možná také zajímavý příběh, který začal jedním kariérním krachem, a tak jsem pak nebyl úplně žádán jako zaměstnanec, ale asi si někdo myslel, že ve mě něco je, tak jsem pracoval externě, asi ne úplně blbě tak přicházeli další zájemci… až jsem musel začít nabírat lidi chytřejší a schopnější, než jsem sám. A když jsme třeba přichystali pro nějakého investora projekt nebo akvizici, které on nevyužil, sami jsme mu však věřili, tak jsme do toho šli s vlastním kapitálem, protože jsem nechtěl být do budoucna závislý jen na externích zájemcích o naše služby… Rád bych do roku 2025 ze všech společností odešel, pokud to bude dávat smysl, cítím ale také odpovědnost za zaměstnance… Rozhodování je málokdy mezi jen dobrou a jen špatnou variantou a je třeba brát v potaz i to, jak mé rozhodnutí ovlivní životy jiných.

  • Nahlásit
  • Zmínit
6821
16.7.20 10:13

@mmuerka Moc hezký příspěvek. Máte pravdu, že asi jsme trochu podivíni, když tak moc přemýšlíme o žití a pravidlech žití… Možná je dobře, že neumíme předem vědět, co jsou správná rozhodnutí. Třeba by pak život byl k nesnesení veselej :-).
A asi platí, že si vždycky idealizujeme ten způsob života, nebo ty lidi, pro které jsme se nerozhodli. Proto je třeba všechny city a pocity vyvažovat i hlavou. A ideálně se rozhodovat pro to, kde je soulad duše i rozumu. Často si říkám, že dobrý je ten den, kdy jsem viděl své blízké se smát. Kdy jsem mohl někomu pomoci. Kdy jsem sám nějakou malou radost prožil. A když se podaří celé týdny, měsíce nastřádat z takových dní, tak to dá dohromady velkou věc.
Asi už jsem to zde někde psal, ale často poslední dobou přemýšlím, kde se nám ze života ztratila ta dětská bezprostřednost, upřímnost. Ta radost z každé malé hezké věci. A jestli by nestálo za to tyhle věci zase v sobě nalézt… Nebo je jen začít vidět. Protože ony se dějí…
Držím palce, ať máte hodně radosti a málo starostí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
34416
16.7.20 13:33

Kratce po 40tce bilancuje muz i zena, dobre to znam. :mrgreen: Za mnou je zivotni krize, zamysleni a start uplne jinak. :)

Příspěvek upraven 16.07.20 v 13:34

  • Nahlásit
  • Zmínit
3838
16.7.20 13:36

To je nádherný :hug:, celou dobu jsem slyšela v hlavě příjemný hluboký hlas krásného může. Úžasný, děkuji.

  • Nahlásit
  • Zmínit
6821
16.7.20 16:22

@vodolejka Ahoj, a podělíš se o jakou změn šlo a jak ji hodnotíš?

  • Nahlásit
  • Zmínit
6821
16.7.20 16:22

@vodolejka Když to namluví soused, tak to přesně takové bude :-)
Děkuji a hezký den.

  • Nahlásit
  • Zmínit
34416
16.7.20 17:32

@Premek_Orac predevsim jde o zmenu profese. Mam vystudovanou ekonomii, takze ma prace spocivala v hodinach a hodinach prace na pocitaci. Po rodicovske jsem se nemohla preorientovat z prace s detmi zpet na to prostredi. Bylo mi z toho zle. Nedovedla jsem si najednou predstavit, ze takto stravim zbytek pracovniho zivota. A soucasne jsem, dnes nevim proc, nedokazala odejit. Az se mi zacalo sypat zdravi a pak i psychika. Kdyz jsem se po 3/4 roce z toho vyhrabala a znovu se nadechla, uvedomila jsem si, ze takhle uz ne…a vrhla se do studia a prace s lidmi :) Bude to mazec, po 40tce, ale jsem stastna!

Příspěvek upraven 16.07.20 v 17:37

  • Nahlásit
  • Zmínit
2294
16.7.20 18:06

Umíš anglicky? Pak by tě mohl oslovit text a vlastně i klip od Pink Floyd High Hopes ;-) Hodně nás na tom bude podobně a myslím že bez ohledu na pohlaví..

  • Nahlásit
  • Zmínit
2294
16.7.20 18:11

Jinak já jsem na tom dost jako někdo kdo psal přede mnou…Vystudovaná ekonomka, x hodin tlumočení a teď končím rodicak. Po letech s dětmi už nechci sedět v kanceláři a koukat do PC…chtěla bych být v zachránce, krizový intervent, tenhle směr, pomáhat lidem ustát hrůzy, které je mohou potkat..

  • Nahlásit
  • Zmínit
655
16.7.20 18:31

:D tak ze zvědavosti jsem si to přečetla a pěkně napsaný :D ale tím, že mám s Manzelem dost komunikativni vztah tak pro mě to není nic noveho, ale věřím, že se tu najdou ženy, které přesně toto potřebuji, protože neumí se svým mužem komunikovat. A jak se říkám, muž je z Marsu a žena z Venuše a tak se tenhle pohled hodí. No knížek z pohledu může je dost :-) ale zkusitnapsat to můžeš. máš zajímavé a víc osobní podání a to by mohlo být to hlavní díky čemu se to chytí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
29161
16.7.20 22:07

Muzu se zeptat kolik ti je? Pripominas mi meho manzela. Káesvéčko (krize stredniho veku) jak vysity. V blizke dobe si poridis bud motorku nebo milenku. Muj manzel zatim zvolil nastesti to prvni. ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
338
16.7.20 22:57

Na krizi středního věku mi přijdeš ještě mladý. Když chceš opustit všechny svoje firmy, tak bych řekla, že máš pracovní vyhoření. Nejspíš máš oboje zároveň.

To tě tvůj obor už vůbec netěší ani nenaplňuje? Ty si nechceš ani jednu firmu nechat, časem tam zaměstnat dítě/děti předat jim zkušenosti a postupně i celou firmu? Nemyslím nutit děti pokračovat ve tvojí práci, firmu si nechat kvůli sobě. Mít něco v čem jsi úspěšný.

Ty píšeš něco ve smyslu, že jsi průměrný manažer. Myslím, že jsi naopak velmi dobrý manažer a zaměstnavatel. Najmout chytřejší a schopnější lidi, najít jejich silné stránky, dát jim příležitost se realizovat v tom co je baví a v čem jsou dobří. To dělá schopný manažer. Asi by ses měl naučit sám sebe víc chválit za věci, které jsi dokázal.

Vím že prodat firmu není snadné, když člověk přemýšlí o zaměstnancích.

Být rodičem a z hrdiny se stát úplným trapákem, je úděl všech rodičů. Když to zvládneš, tak z trapáka budeš časem kamarád.

Ty schůzky u kávy s holkama a zájem jiných mladých žen je dle mého velmi tenký led. Mohl bys potkat holku, která tě bude sexuálně i psychicky přitahovat a motýlci v břiše tě „přinutí“ spálit mosty (tím jistě ublížíš manželce a nejspíše i dětem). Nebo pokud budeš chtít dodržet manželský slib (věrnost a lásku do smrti), tak by ses mohl zamilovat, a pak se zbytečně furt trápit, že s někým jiným, někde jinde by ti možná bylo lépe. Co si o tom myslíš?

Nikdy už nebudeš mladší. Je třeba si začít plnit sny teď hned. Pro začátek by ti stačila chatička v horách. Bydlet v přírodě a moci koukat jen tak do krajiny je velmi osvobozující. Nebo koupit karavan nebo obytný vůz. Jestli chceš mít zase pevnější postavu, tak začni dnes a denně cvičit alespoň 10 minut. Řekla bych, že nikdo nemůže mít všechno. Respektovat zájmy rodiny a zároveň si postupně plnit sny se nevylučuje.

Možná bych rozlišovala romantické sny a nereálné sny. Napsat knihu básní je krásný a splnitelný romantický sen. Napsat komerčně úspěšnou knihu básní je utopie. Podle mě to není výzva, ale blbost. Zaplatit vydavatele, tvrdou vazbu, ilustrátora, propagaci, umístění v knihkupectvích,.. Byl by úspěch kdybys neprodělal. Jestli už jsi nějakou báseň složil a máš nějak ošetřené autorské právo, tak bys sem mohl něco dát.

Mně nepřijde divné přemýšlet o smyslu života. Přijde mi přirozené chtít být spokojený a radovat se ze života. Najít radost v maličkostech. Je potřeba se naučit rozlišovat co je skutečně důležité, do čeho chceš vložit svůj čas, svoji energii, svoje peníze.

Přeji ti ať brzo najdeš svoji šťastnou cestu životem.

Ještě by mě zajímalo jestli to vnímáte s manželkou stejně, jestli si o tom můžete normálně povídat, plánovat spolu životní změny.

  • Nahlásit
  • Zmínit
338
16.7.20 22:58

@veria Čerstvě 40.

  • Nahlásit
  • Zmínit
5224
17.7.20 00:19

@vodolejka, je fajn, že ses nakonec odhodlala a rozhoupala. :srdce: Taky doufám, že jednou najdu v sobě tu odvahu zkusit něco úplně jiného… Ano, taky bilancuji a to mi ještě pár let do 40 chybí… Není to jen o fyzickém věku, já se třeba cítím občas psychicky snad na padesát :lol:. Když mluvím se svými vrstevníky a vlastně nechápu, o čem hovoří :nevim: :). A jak jsi psala, že ses nedokázala představit už práci v kanceláři. Tak já už teď, krátce po začátku mateřské dovolené vím, že se nechci vrátit k monotónní fyzické práci, která mi dávala jedině to, že jsme měli co jíst…a lidské společnosti jako takové, jsem nedávala vlastně nic.
Myslím, že je krásné moci být potřebným. :srdce:
A to si myslím o @Premek_Orac, strašně se podceňujete. :kytka: Užívat si života a zároveň dělat dobře svou práci podle mě jde. Jen musíte mít tu správnou práci, jež vás baví a naplňuje, a umět jí v životě správně vyvážit právě s tím odpočinkem a rodinou. Vy jste určitě výborný manažer. Myslím, že se obklopujete v práci jen schopnými lidmi, kteří budou moci některé vaše povinnosti za vás převzít, třeba časem, a vám tak zase přibyde nějaký volný čas jen pro vás a vaše sny. :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
29161
17.7.20 00:38

@Pajka2020 aha, jen 40 :think: tak to mu to kaesvecko zacalo opravdu pomerne brzo. ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit