Nikdy neříkej nikdy!
- Rodičovství
- Jadala
- 26.09.18 načítám...
Jak jsem postupně přicházela o své iluze.
Matkou jsem se stala (na můj vkus) v poměrně pokročilém věku. Touha po dětech mi byla věrnou družkou spoustu let, ale člověk, se kterým by se můj sen proměnil ve skutečnost, ne a ne protnout mou životní cestu.
Je tak více než jasné, že jsem žila v určitých iluzích a představách o tom, co skutečné rodičovství obnáší. Ne všechny se ukázaly jako pravdivé. Z většiny těchto chimér mě život dříve nebo později úspěšně vyléčil.
Chiméra číslo jedna: Nikdy bych si nepořídila dítě s někým, koho znám jen krátce. Je to celoživotní závazek a v bláznivé zamilovanosti není člověk schopen racionálně uvažovat, natož poznat toho druhého bez příkras.
Skutečnost: Na výrobu produktu naší společné lásky jsme se zcela plánovaně vrhli po čtyřech měsících od prvního setkání. Kdyby mi někdo něco takového řekl dříve, ťukala bych si na čelo a brumlala si pod vousy cosi o blahoslavených chudých duchem.
Chiméra číslo dvě: Nikdy nebudu hysterická nastávající matka, nikdo a nic mě nerozhází.
Skutečnost: Před každou kontrolou u lékaře jsem si ze stresu div neokousala nehty, když se nějaký výsledek, byť jen nepatrně lišil od normálu, byla jsem schopna hodiny vyhledávat informace o dané problematice. V hlavě mi pokaždé hlodal pořádný červ pochybností.
Chiméra číslo tři: Nikdy se u porodu nenechám dotlačit do věcí, které jsou mi proti srsti.
Skutečnost: Obzvláště při prvním porodu jsem byla tak vykulená, že kdyby mi někdo dal v tu chvíli podepsat papír a na něm by stálo: „Voda je žlutá a slunce modré“, neváhala bych s podpisem ani minutu.
Chiméra číslo čtyři: Nikdy nedám svému dítěti láhev, kojení je přece tak přirozené.
Skutečnost: První syn při odchodu z porodnice toleroval moje mateřské mléko jen a pouze, pokud bylo odstříkané v láhvi. Odloučení, vynucené jeho pobytem na novorozenecké jipce, si zkrátka vybralo svoji daň. O mléko jsem však v žádném případě přijít nechtěla, a tak mě čekaly další tři měsíce odstříkávání a krmení z nenáviděné láhve. Pak řekly moje ruce dost a odvděčily se mi zánětem žil. Musela jsem tedy také říci dost. Nevím, jakým zázrakem se mi podařilo syna přesvědčit, ale ve třech měsících vzal konečně prso na milost, i když do té doby to pro něj byl nástroj spíše mučící.
Chiméra číslo čtyři: Nikdy nevezmu své dítě do postele, ta patří jen mně a mému muži.
Skutečnost: Všichni moji potomci dělali, a nejmladší ještě stále dělá, čest pojmenování savec. Obzvláště v počátcích našeho vzájemného soužití se, hlavně v noci, toužili neustále přesvědčovat o tom, že zdroj nevyschl. Nechat je vyřvat, na to nemám srdce, a opouštět v noci snad po sté můj vyhřátý pelíšek, na to jsem zase příliš líná. Všechna má mláďata skončila proto v určitém období ve společném pelechu a světe, div se, naše noci se zklidnily.
Chiméra číslo pět: Nikdy nebudu na své děti křičet.
Skutečnost: Moje Zlatíčka mě občas dokáží vytočit doběla. Opravdu jsem se přesvědčila o tom, že největší problém nastává zpravidla tehdy, když je dlouhou dobu ticho. Malůvky na stěně čerstvě vymalovaného obýváku, dětskými nůžkami vystřižené díry do nových kalhot, či rozbité sklo u dveří, to je jen nepatrný výčet toho, co moje malé lásky dovedou. Uznejte, zachovali byste v takové situaci kamennou tvář a jednali s rozvahou? Přiznávám, mně se to občas nepodaří.
Chiméra číslo šest: Nikdy nepustím dítěti televizi nebo tablet, abych se ho zbavila
Skutečnost: Jelikož jídlo se samo neuvaří a byt se sám neuklidí, občas vezmu moderní techniku na milost a dětem ji dopřeji, i když mám stokrát raději chvilky, kdy společně něco tvoříme, čteme si, nebo jsme prostě jen spolu a sdílíme své pocity. Kolikrát si říkám, jestli by nebylo záhodno nalepit na dveře známou ceduli s nápisem: „My také uklízíme, ale máme i jiné priority.“
Chiméra číslo sedm: Nikdy nebudu dělat s dětmi opičky u jídla, když se jí, pro zábavu není místo.
Skutečnost: Nejmladší potomek je tak extrémně nežravý, že jsem ochotna podstoupit jakékoliv pitvoření, jen abych do něj něco dostala. Jezdíme na pumpu, létáme do hangáru, krmíme všechny plyšáky, najíst dostanou rovněž obrázky na tričku či na kalhotách a já jsem blažená, když vidím prázdný talíř.
Mateřství mě vyvedlo z mnoha omylů, ale zároveň mi poskytlo celou škálu nových prožitků.
Už vím, co je to bezpodmínečná láska, znám probdělé noci plné obav, kdy tělíčko mého dítěte hoří. Znám tu bezmoc, kdy bych chtěla vzít jeho bolístky na sebe a ono to nejde. Znám ale rovněž dny plné radosti, kdy se dokážeme hodiny a hodiny smát nesmyslům a těšit se z toho, že jsme všichni spolu. Chvíle, kdy se prostřednictvím dětí vracím do svého dětství.
Vím, že už nikdy v životě nebudu myslet jen na sebe. Nikdy mě neopustí strach o jejich budoucnost, o to abychom z nich vychovali hodné, slušné lidi.
Přes všechny těžkosti si však troufám říci, že mateřství je ta největší věc, která mě v životě potkala.
A jak změnilo mateřství vás?
Přečtěte si také
Dcera se z přijímaček úplně složila. Teď navíc budeme čekat měsíc na výsledky
- Anonymní
- 15.04.26
- 2078
Přijímačky na střední školu má moje patnáctiletá dcera Lucie a desetitisíce dalších deváťáků za sebou. Přiznám se, že jsem to nikdy tolik neprožívala, dokud se to netýkalo mého vlastního dítěte. A...
Syn chtěl hrát fotbal. Děti se mu smály, že je tlustý, a už tam chodit nechce
- Anonymní
- 15.04.26
- 1572
Když jsme se přestěhovali do menšího města, můj osmiletý syn David si moc přál hrát fotbal. Říkala jsem si, že to bude dobrý nápad. Seznámí se s místními dětmi, zapadne do kolektivu a konečně si tu...
Chtěla jsem dítě bez chlapa. Teď lituju, že jsem na dceru sama a nic nestíhám
- Anonymní
- 15.04.26
- 1002
Mám za sebou pár nevydařených vztahů, které mě ujistily, že je mi nejlépe samotné. Jenže když jsem chtěla dítě, chlapa jsem k tomu zkrátka potřebovala. Vím, že to teď bude znít cynicky. Našla jsem...
Děti se odstěhovaly do zahraničí a my si s manželem připadáme hrozně opuštění
- Anonymní
- 15.04.26
- 461
Pociťujete někdy taky tu zvláštní nostalgii? Kolikrát jsem si říkala, když byly děti malé, ať už vyrostou, a máme s manželem konečně čas pro sebe. A ony vyrostly tak strašně rychle. Dcera i syn se...
Vzala jsem si o dost mladšího muže. Před lety mě miloval, teď se za mě stydí
- Anonymní
- 15.04.26
- 1354
Bylo mi čtyřicet let, když jsem potkala Petra, který byl v té době jen o něco málo starší než moje dcera. Potkali jsme se na jedné oslavě narozenin a skvěle si rozuměli. Brala jsem to jako...
Doufala jsem, že najdu lásku na seznamce. Nevěřili byste, co je tam za individua
- Anonymní
- 14.04.26
- 5505
Na muže mám prostě smůlu. Ve dvaceti jsem se vdávala, mám dvě děti, které už si žijí vlastní život. S jejich otcem jsme se po čase rozvedli. Mám za sebou ještě jedno manželství, které také...
„Nemáme ani korunu,“ brečí kamarádka, ale hračky kupuje po kvantech
- Anonymní
- 14.04.26
- 2452
Tenhle fenomén mě fascinuje a zároveň neskutečně vytáčí. Znáte to taky? Otevřete Messenger a tam na vás svítí pět odkazů na „totální výprodej“ v hračkářství, doprovázených textem: „Hele, to musíš...
Manžel si přál syna, porodila jsem tři dcery. On chce další, já už nemám sílu
- Anonymní
- 14.04.26
- 3458
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě opravdu hodně trápí. A vlastně o tom ani nemůžu s nikým mluvit, protože se za svého muže i za sebe stydím. Můj manžel Pepa si vždycky přál syna. Řekla bych, až...
Najít práci jako samoživitelka na zkrácený úvazek je dnes prakticky nemožné
- Anonymní
- 14.04.26
- 1899
Mám sedmiletou dceru, která chodí do první třídy. Jsem s ní sama, tatínek není ani v rodném listě. Mám tedy ještě obrovské štěstí, že žijeme s rodiči v rodinném domě. Sama bych to nezvládla vůbec....
„Maminko, ty záříš!“ – 1. část
- PenelopaW
- 14.04.26
- 932
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
moc jsem se pobavila 
hodně radosti! 
ať Vám těhotenství uteče, máte skvělý porod a už držíte ten svůj uzlíček v náruči. Hezký den
. 
A ta cedule je bezva nápad 
