Nikdy neříkej nikdy!
- Rodičovství
- Jadala
- 26.09.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsem postupně přicházela o své iluze.
Matkou jsem se stala (na můj vkus) v poměrně pokročilém věku. Touha po dětech mi byla věrnou družkou spoustu let, ale člověk, se kterým by se můj sen proměnil ve skutečnost, ne a ne protnout mou životní cestu.
Je tak více než jasné, že jsem žila v určitých iluzích a představách o tom, co skutečné rodičovství obnáší. Ne všechny se ukázaly jako pravdivé. Z většiny těchto chimér mě život dříve nebo později úspěšně vyléčil.
Chiméra číslo jedna: Nikdy bych si nepořídila dítě s někým, koho znám jen krátce. Je to celoživotní závazek a v bláznivé zamilovanosti není člověk schopen racionálně uvažovat, natož poznat toho druhého bez příkras.
Skutečnost: Na výrobu produktu naší společné lásky jsme se zcela plánovaně vrhli po čtyřech měsících od prvního setkání. Kdyby mi někdo něco takového řekl dříve, ťukala bych si na čelo a brumlala si pod vousy cosi o blahoslavených chudých duchem.
Chiméra číslo dvě: Nikdy nebudu hysterická nastávající matka, nikdo a nic mě nerozhází.
Skutečnost: Před každou kontrolou u lékaře jsem si ze stresu div neokousala nehty, když se nějaký výsledek, byť jen nepatrně lišil od normálu, byla jsem schopna hodiny vyhledávat informace o dané problematice. V hlavě mi pokaždé hlodal pořádný červ pochybností.
Chiméra číslo tři: Nikdy se u porodu nenechám dotlačit do věcí, které jsou mi proti srsti.
Skutečnost: Obzvláště při prvním porodu jsem byla tak vykulená, že kdyby mi někdo dal v tu chvíli podepsat papír a na něm by stálo: „Voda je žlutá a slunce modré“, neváhala bych s podpisem ani minutu.
Chiméra číslo čtyři: Nikdy nedám svému dítěti láhev, kojení je přece tak přirozené.
Skutečnost: První syn při odchodu z porodnice toleroval moje mateřské mléko jen a pouze, pokud bylo odstříkané v láhvi. Odloučení, vynucené jeho pobytem na novorozenecké jipce, si zkrátka vybralo svoji daň. O mléko jsem však v žádném případě přijít nechtěla, a tak mě čekaly další tři měsíce odstříkávání a krmení z nenáviděné láhve. Pak řekly moje ruce dost a odvděčily se mi zánětem žil. Musela jsem tedy také říci dost. Nevím, jakým zázrakem se mi podařilo syna přesvědčit, ale ve třech měsících vzal konečně prso na milost, i když do té doby to pro něj byl nástroj spíše mučící.
Chiméra číslo čtyři: Nikdy nevezmu své dítě do postele, ta patří jen mně a mému muži.
Skutečnost: Všichni moji potomci dělali, a nejmladší ještě stále dělá, čest pojmenování savec. Obzvláště v počátcích našeho vzájemného soužití se, hlavně v noci, toužili neustále přesvědčovat o tom, že zdroj nevyschl. Nechat je vyřvat, na to nemám srdce, a opouštět v noci snad po sté můj vyhřátý pelíšek, na to jsem zase příliš líná. Všechna má mláďata skončila proto v určitém období ve společném pelechu a světe, div se, naše noci se zklidnily.
Chiméra číslo pět: Nikdy nebudu na své děti křičet.
Skutečnost: Moje Zlatíčka mě občas dokáží vytočit doběla. Opravdu jsem se přesvědčila o tom, že největší problém nastává zpravidla tehdy, když je dlouhou dobu ticho. Malůvky na stěně čerstvě vymalovaného obýváku, dětskými nůžkami vystřižené díry do nových kalhot, či rozbité sklo u dveří, to je jen nepatrný výčet toho, co moje malé lásky dovedou. Uznejte, zachovali byste v takové situaci kamennou tvář a jednali s rozvahou? Přiznávám, mně se to občas nepodaří.
Chiméra číslo šest: Nikdy nepustím dítěti televizi nebo tablet, abych se ho zbavila
Skutečnost: Jelikož jídlo se samo neuvaří a byt se sám neuklidí, občas vezmu moderní techniku na milost a dětem ji dopřeji, i když mám stokrát raději chvilky, kdy společně něco tvoříme, čteme si, nebo jsme prostě jen spolu a sdílíme své pocity. Kolikrát si říkám, jestli by nebylo záhodno nalepit na dveře známou ceduli s nápisem: „My také uklízíme, ale máme i jiné priority.“
Chiméra číslo sedm: Nikdy nebudu dělat s dětmi opičky u jídla, když se jí, pro zábavu není místo.
Skutečnost: Nejmladší potomek je tak extrémně nežravý, že jsem ochotna podstoupit jakékoliv pitvoření, jen abych do něj něco dostala. Jezdíme na pumpu, létáme do hangáru, krmíme všechny plyšáky, najíst dostanou rovněž obrázky na tričku či na kalhotách a já jsem blažená, když vidím prázdný talíř.
Mateřství mě vyvedlo z mnoha omylů, ale zároveň mi poskytlo celou škálu nových prožitků.
Už vím, co je to bezpodmínečná láska, znám probdělé noci plné obav, kdy tělíčko mého dítěte hoří. Znám tu bezmoc, kdy bych chtěla vzít jeho bolístky na sebe a ono to nejde. Znám ale rovněž dny plné radosti, kdy se dokážeme hodiny a hodiny smát nesmyslům a těšit se z toho, že jsme všichni spolu. Chvíle, kdy se prostřednictvím dětí vracím do svého dětství.
Vím, že už nikdy v životě nebudu myslet jen na sebe. Nikdy mě neopustí strach o jejich budoucnost, o to abychom z nich vychovali hodné, slušné lidi.
Přes všechny těžkosti si však troufám říci, že mateřství je ta největší věc, která mě v životě potkala.
A jak změnilo mateřství vás?
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 930
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 823
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 1357
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 1093
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 626
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 2050
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1251
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2309
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 956
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 572
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
moc jsem se pobavila 
hodně radosti! 
ať Vám těhotenství uteče, máte skvělý porod a už držíte ten svůj uzlíček v náruči. Hezký den
. 
A ta cedule je bezva nápad 
