Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Naše dcera už měla jedno šílené období kolem 6 roku, trhala si vlasy, štípala se, kousala se. Nyní je jí deset a když není po jejím, křičí na nás nechci žít nebo zapíchnu se nožemNení to rozmazlenec, ale nezvládá emoce. Včera nám doktorka vypsala urgentní žádost na psychiatrii, ale já nemám to srdce jí tam dovést a nechat zavřít. Máte někdo zkušenost s takovým chováním? Dá se dělat něco jiného než jí zavřít na x týdnů do nemocnice?
Ne, zkušenost nemám. Jen tak přemýšlím, jestli si tím vyhrožováním a manifestacemi našla cestu dosáhnout svého, nebo je opravdu psychicky labilní?
V obou případech bych ji hospitalizovat nechala, nějak mi nejde do hlavy, proč se tomu bráníš?
Proč je na tobě tak závislá? ![]()
@betuska.bathory píše:
@lleennttiillkkaa
Já vím, že to není klasická nemocnice, ale v tak nízkém věku, kdy je dítě závislé na matce a potřebuje s ní mít kontakt, je to teda mazec. Chudáci děti, chudáci rodiče - to musí být náročné pro obě strany! To si u takové diskuze člověk uvědomí, že někdy řeší naprosté blbosti!
dnes si to nedovedeme představit a před 20.lety, kdy měl můj syn necelé 4.roky a starší 7.let byli v ozdravovně na 8.týdnů. A návštěvy mohly jen 1× za pobyt. A oba to přili bez újmy na zdraví. Horší to bylo se mnou.
@berry4
No prostě je taková, mám ji odhánět? Vyhrožováním nikdy ničeho nedosáhla i když takové hnusné řeči ještě neměla. Je fakt že jsem na ni mírnější než na syna, to přiznávám, abych zbytečně nevyvolávala další nervy, ale přes jisté meze nejdu. Normálně mi srdce zastaví, když to říká.
@Anulka
No jo, no.. asi jsme teď větší citlivky. Já vím, že když je to pro dobro dítěte, tak člověk musí něco vydržet, ale osobně si to nedovedu představit. Syn byl 1× v nemocnici (měl dva roky) -skončil na JIP a já jsem celé dva dny spala s jeho pyžamkem a brečela, pak ho dali na klasický pokoj, takže už jsem tam mohla být s ním. Ale samozřejmě zdraví dítěte je na prvním místě, to si člověk musí opakovat.
A jak se k tomuto problému staví otec holčičky? Vůbec se tu o něm nezmiňuje…
@Anulka píše:
dnes si to nedovedeme představit a před 20.lety, kdy měl můj syn necelé 4.roky a starší 7.let byli v ozdravovně na 8.týdnů. A návštěvy mohly jen 1× za pobyt. A oba to přili bez újmy na zdraví. Horší to bylo se mnou.
Není to tak dlouho, co se normálně jezdilo na tři týdny na tábor… Poslední dobou už se to taky moc nevidí, dva týdny jsou maximum…
Ale tehdy jezdily klidně i 7, 8 letý děti a zvládly to všechny… ![]()
Já bych jí do té nemocnice poslala, než si pak něco vyčítat… ![]()
@Anonymní píše:
Naše dcera už měla jedno šílené období kolem 6 roku, trhala si vlasy, štípala se, kousala se. Nyní je jí deset a když není po jejím, křičí na nás nechci žít nebo zapíchnu se nožemNení to rozmazlenec, ale nezvládá emoce. Včera nám doktorka vypsala urgentní žádost na psychiatrii, ale já nemám to srdce jí tam dovést a nechat zavřít. Máte někdo zkušenost s takovým chováním? Dá se dělat něco jiného než jí zavřít na x týdnů do nemocnice?
poslala bych pravidelně k psychlogovi
@Anonymní píše:
@berry4No prostě je taková, mám ji odhánět? Vyhrožováním nikdy ničeho nedosáhla i když takové hnusné řeči ještě neměla. Je fakt že jsem na ni mírnější než na syna, to přiznávám, abych zbytečně nevyvolávala další nervy, ale přes jisté meze nejdu. Normálně mi srdce zastaví, když to říká.
Odhánět, nikdo tu nepsal odhánět. Ovšem nezlob se na mne, dělat si starosti s umístěním 10 ti letého dítěte do léčebny na 3 týdny mi přijde trochu dost choromyslné. Z tvé strany.
Chceš jí pomoc? Asi ano. Tak proč zase rovnou hledáš kličky? ![]()
Já bych dítě na psychiatrii asi hodně uvažovalo, ale pokud by to trvalo dýl zase na druhou stranu je to lepší dřív než později. Asi bych dneska byla vděčná za to kdyby mě rodiče poslali na psychiatrii, když moje psychické problémy vznikly než se to všechno vyhrotilo
@berry4 na 3 týdny bez kontaktu s rodinou - choromyslné??? To dítě je pravděpodobně autistické, to není nějaké rozmazlené 10 leté dítě, které má všechno a už roupama neví, co by vymyslelo!
Ano, pokud argumentuješ co se dělo „dřív“, tak dřív taky byly i maličké děti v nemocnici třeba se spálou, x dní bez matky, netušily proč, za jak dlouho se vrátí-nevrátí. Znám takových příběhů okolo sebe desítky. Moje třicetiletá sestra si od té doby kouše nehty… Díkybohu za dnešní dobu, kdy se rodiče nemusí od dětí hnout, pokud nechtějí.
Já bych vzala tu žádanku a okamžitě a střelhbitě bych vyhledala dobrýho psychiatra a šla za ním. Pokud řekne hospitalizace, s krvácejícím srdcem, těžko je to představitelné, ale nechala bych ji zavřít. Rozhodně bych nedala rady na ženský na emiminu, kterým se to zdá drastické a zbytečné. I mně se to tedy zdá drasťárna nejvyššího kalibru a je mi tě i dcerky upřímně líto, ale jakmile byť v afektu vyhrožuje sebevraždou, lítost musí jít stranou. Je to strašné, zvlášť pokud se sebepoškozovala už v šesti letech, je to zanedbané, už tehdy měla být v péči psychiatrů, alespoň ambulantní. Za chvíli se jí totiž může v hlavě zrodit plán, že přitvrdí, demonstrativní sebevražda. A nedej bože, aby jí to nevyšlo tak, jak naplánuje. Zavřít nezavřít, okamžitě vyhledej psychiatra, nech klidně udělat závěr od dvou tří, a řiď se tím, co ti oni poradí. Tohle ti přerůstá přes hlavu.
@AnastazieB ale ty děti kontakt s rodinou mají, rodiče můžou denně volat a dokonce za dítětem přijet, jen nejsou hospitalizované s dítětem, protože ono by to ničemu moc nepomohlo
A kde je psáno, ze ji navštěvovat nemohi? zase to nehrot
@AnastazieB
Souhlasím s @terinka4444, a dodávám, že navíc se to může zhoršit v pubertě, a ta už tu může být (moje dcera poprvé zašpinila v 8,5 letech, teď nic, ale je náladová, pupínky na obličeji…). Hodně puberťáků už spáchalo sebevraždu nebo se alespoň pokusili, a to neměli za sebou takové problémy jako dcera zakladatelky. Začne k tomu hormonální disbalance a neštěstí může být na světě.
Nedokážu si to představit, ale pokud hrozí sebevraždou v 10 letech, tak je to na pováženou. Tohle už podle mě není na psychologa, jak tady některé radí. To už chce opravdu psychiatra. Ono možná to oddělení od rodičů může mít svůj smysl. Buďme k sobě upřímní, rodič může situaci dítěte zhoršovat, i když to myslí dobře, jedná v nejlepším vědomí.
Mimochodem já v první třídě zvládla měsíc v lázních, bez jediné návštěvy. Ty byly zakázané, protože prý by to adaptaci dětí zhoršovalo nebo tak nějak. Už si to přesně nepamatuju. Bylo to dlouhé, ale trauma z toho nemám. A taky tam rodiče neposílali děti, aby se trápily, dělali to pro jejich zdraví.
Zakladatelko, píšeš, že nemáš to srdce ji tam odvést, ale máš to srdce dívat se, jak se týrá, jak se trápí v zajetí svých emocí, které není schopná zvládnout? Ona není právě zdravá ani ta závislost na tobě, to je třeba taky vidět. Přece nechceš, aby dopadla jednou jako Bartošová? Tam šlo o neléčené psychické problémy.