Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Asi se chci vdávat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
1.1.22 18:12
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.1.22 18:21
Ahoj, dovtipila jsem se 
. Jestli správně, tak to s tou pojistkou jde řešit, jde sjednat individuálně jinde a může být tak vysoká s tak malou spoluúčastí, že to nikoho nezruinuje. Já mám na 50 000 000, spoluúčast 50 000, stojí to 40 000. Příjmení jsem vyřešila dvěma. Přijde mi, že je to zástupný důvod. Spíš my jsme ke svatbě takoví obecně rezervovaní, není to spíš tím?
Já bych před ním zmiňovala své pocity jak jsou, že tě ty žádosti až dojaly a tak. A sama uvidíš časem jestli je to něco trvalejšího nebo ne. Pokud jo, určitě bych nějak netlacila když je to jinak tak dobré. Ale netajila bych, že se moje pocity změnily. Uvidíš, třeba o tom mluvit začne.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.1.22 18:34
@Anonymní píše:
Ahoj, dovtipila jsem se
Ježíš, kde za 40.000? Já dostala nabídky asi od 250.000 výše.… za tip ti budu nehynoucně vděčná, paní kolegyně…
No jo… rezervovaní jsme. Já o tom i celý léta vtipkuju, že to s mou profesí a specializací prostě nejde dohromady … a teď tohle.
- Citovat
- Upravit
1.1.22 18:40
Ja nevim, ale pro me nevzit si muzovo prijmeni bych brala jako neuctu k nemu. Neni to podobne jako to, ze si te nechce vzit?
Jinak si s nim asi budes muset promluvit narovinu no, pokud se opravdu rozhodnes, ze by ses vdavat chtela
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.1.22 18:57
@Ananas123456 píše:
Ja nevim, ale pro me nevzit si muzovo prijmeni bych brala jako neuctu k nemu. Neni to podobne jako to, ze si te nechce vzit?
Jinak si s nim asi budes muset promluvit narovinu no, pokud se opravdu rozhodnes, ze by ses vdavat chtela
Jako promluvit na rovinu nemám problém v situacích, kdy mám jasno. Jenže tohle je dost specifický. Za prvé tady zdaleka jasno nemám a za druhé tady, obávám se, moc promlouvání nepomůže, protože na rozdíl ode mne on jasno má - svatba nikdy.
Já se potřebuju nějak porovnat sama se sebou a za ním pak přijít s hotovým názorem. Nechci potlačovat a popírat svoje přání a touhy, to jsem nikdy nedělala. Dokážu asi mnohem snáze žít v tom, že na tématu svatba se neshodneme a tudíž nedostanu co chci (pokud tedy tohle je to, co chci, čímž si aktuálně vůbec nejsem jistá), než spotřebovávat energii na předstírání, že jsem s tím v pohodě. I kdyby svatba nebyla, neopustím ho, na to je to moc hezký vztah. Nějaké vydíračky typu ultimát, vyhrožování rozchodem a dávání příjmení dítěti po matce mi vždycky byly cizí.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.1.22 19:00
@Anonymní píše:
Ježíš, kde za 40.000? Já dostala nabídky asi od 250.000 výše.… za tip ti budu nehynoucně vděčná, paní kolegyně…
No jo… rezervovaní jsme. Já o tom i celý léta vtipkuju, že to s mou profesí a specializací prostě nejde dohromady … a teď tohle.
Jo, česká podnikatelská, vyjednal to náš pojišťovák, jsme v tom dva ve sdružení a jeden spolupracující kus. My jsme doma dva takoví spolu, takže chápu 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.1.22 19:04
@Anonymní píše:
Jako promluvit na rovinu nemám problém v situacích, kdy mám jasno. Jenže tohle je dost specifický. Za prvé tady zdaleka jasno nemám a za druhé tady, obávám se, moc promlouvání nepomůže, protože na rozdíl ode mne on jasno má - svatba nikdy.
Já se potřebuju nějak porovnat sama se sebou a za ním pak přijít s hotovým názorem. Nechci potlačovat a popírat svoje přání a touhy, to jsem nikdy nedělala. Dokážu asi mnohem snáze žít v tom, že na tématu svatba se neshodneme a tudíž nedostanu co chci (pokud tedy tohle je to, co chci, čímž si aktuálně vůbec nejsem jistá), než spotřebovávat energii na předstírání, že jsem s tím v pohodě. I kdyby svatba nebyla, neopustím ho, na to je to moc hezký vztah. Nějaké vydíračky typu ultimát, vyhrožování rozchodem a dávání příjmení dítěti po matce mi vždycky byly cizí.
Přistupuješ k tomu hrozně pracovně přece za ním nemusíš jít s hotovým názorem, můžeš jen tak plácat co se ti honí hlavou, to nikdy neděláš? Já se teda snažím být racionální jen v práci a jinak co nejvíc normální…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.1.22 19:28
@Anonymní píše:
Přistupuješ k tomu hrozně pracovně
Já se snažím, ale jsem asi postižená profesi, kurnik. Mně nějak nepřijde fér „jen tak plácat”, já to asi úplně neumím, zahlcovat ho emocionálním balastem, který vlastně nemá úplně řešení. Ze mne holt rovnou padají „podání”. Asi se to budu muset naučit. Ale úplně si nemyslím, že to je pro tuhle chvíli cesta. Já už to doma načala, že mne to zamrzelo a že jsem asi nějak podvědomě ten prstýnek čekala a že trochu závidím tý Zuzaně a spol…. No, řekl „ale prosimtě,” což znamená „nechci to řešit.” A má pravdu, on má jasno a čeho já dosáhnu tím, že mu přijdu vyfňukávat o svatbě? Svatby rozhodně ne. A čeho vlastně chci dosáhnout?
- Citovat
- Upravit
1.1.22 19:45
@DanielaD píše:
Kdybych byla muž, chlapa bych si určitě nevzala.
Jak to myslíš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.22 19:46
@Anonymní píše:
Přistupuješ k tomu hrozně pracovně
To teda nevím, jak často a jak dlouho by ji normální chlap poslouchal. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.1.22 20:26
@Anonymní píše:
Tohle to asi přesně vystihuje. Ano, řekla jsem mu, že mne to zraňuje, my nemáme problém spolu mluvit… on mi řekl, že přece vím, že to tak nemyslí a že žertuje…a příště to udělá znovu. On na „citový” záležitosti prostě takhle reaguje.Věřím, že odpovědět by uměl, my si mezi sebou tyhle věci říkáme, co na sobě oceňujeme, co se druhému povedlo, na co jsme pyšní a tak… já teda víc, ale on se to se mnou postupně nějak naučil…
Tak evidentně nechápe, že tě to zraňuje, když to příště udělá znovu.
A jestli si myslí, že když byl za mlada 3 týdny s nějakou kočkou, ze které byl totálně paf, tak že takhle vypadá ta pravá láska, tak na mě působí tak, že emocionálně zůstal na úrovni tehdejšího věku. To si snad zralý člověk nemůže myslet…?
A jestli emocionálně zastydl ve svých 19 letech, tak to možná vysvětluje ty jeho žertíky a že ve skutečnosti nechápe, že to může být pro tebe zraňující. A vysvětluje to nejspíš i jeho postoj ke svatbě, protože svatba = oficiálně vyhlášený závazek. Což je něco, z čeho může mít nezralý jedinec velký strach.
Radu žádnou nemám. Jen se obávám, jestli vám tahle jeho emocionální zastydlost nebude působit ještě další problémy časem. Asi bych svou touhu po svatbě krotila a radši to odložila na neurčito.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.1.22 20:44
@Anonymní píše:
Tak evidentně nechápe, že tě to zraňuje, když to příště udělá znovu.
A jestli si myslí, že když byl za mlada 3 týdny s nějakou kočkou, ze které byl totálně paf, tak že takhle vypadá ta pravá láska, tak na mě působí tak, že emocionálně zůstal na úrovni tehdejšího věku. To si snad zralý člověk nemůže myslet…?
A jestli emocionálně zastydl ve svých 19 letech, tak to možná vysvětluje ty jeho žertíky a že ve skutečnosti nechápe, že to může být pro tebe zraňující. A vysvětluje to nejspíš i jeho postoj ke svatbě, protože svatba = oficiálně vyhlášený závazek. Což je něco, z čeho může mít nezralý jedinec velký strach.
Radu žádnou nemám. Jen se obávám, jestli vám tahle jeho emocionální zastydlost nebude působit ještě další problémy časem. Asi bych svou touhu po svatbě krotila a radši to odložila na neurčito.
On se paradoxně tváří (a chová) tak, že když má se mnou dítě, tak je to přece závazek navždy. Dokonce mi jednou řekl, že „žena, se kterou máš dítě, se neopouští” a tvářil se u toho tak vyjeveně, co že si to proboha o něm můžu myslet. Tohle mi úplně nezralé nepřipadá, ale co já vím. Ten odpor ke svatbě mi u něj v tomto kontextu nedává smysl.
Nicméně tohle není o něm, ale o mně. Já jeho postoj respektuju, donedávna jsem měla stejný. Nebo furt mám, nevím. Nepočítám s tím, že bych jeho postoj nějak mohla či měla změnit, já VÍM, že si mne nikdy nebude chtít vzít, prostě to tak má a je to v pořádku. Já řeším výhradně sebe a svůj postoj ke sňatku.
- Citovat
- Upravit
1.1.22 23:51
Být vámi, dám si pár týdnů. Je dost možné, že vás to zase přejde, že to opravdu způsobily jen ty hromadné žádosti a proto jste zakolísala. Anebo zjistíte, že jste se vdávat vždycky chtěla, ale potlačovala to. I to je možnost. Ale asi bych na přítele teď nic nevybalovala. Ne dokud si nejsem jistá a dokud mě to nové „chtění“ nebude držet aspoň pár měsíců…
Jinak ty řeči typu „až poznám tu pravou“ by mi příjemné nebyly. To vás plně chápu. Nejspíš bych na to odpověděla něco ve smyslu: „No tak doufám, že nám pak nezapomeneš posílat pravidelně alimenty.“ Pokud by se v tu chvíli nezačal cítit blbě, tak bych ho asi opravdu podezírala z toho, že ta pravá jednoduše nejsem a i když se mnou má dítě, skutečně čeká na něco lepšího… Ono nakonec dítě dneska už není žádná překážka. Ale správně říkáte, že to ani deset svateb.
Nevím no. Nikdo mi nemusí denně vyznávat lásku, ale tyhle řeči bych odmítla poslouchat.
Co se týče naznačování. Nenaznačujte. On to fakt nepochopí. Jestli chcete, aby věděl, že jste si to rozmyslela a ráda byste, aby vás požádal o ruku, tak mu to přesně takhle řekněte. Není to sice žádná romantika, ale naznačovat byste mohla taky dalších 10 let a bez valnějšího úspěchu…
Abych to uzavřela: od začátku jste byli shodnutí, že svatba ne. Moc v to tedy nedoufejte. Myslím, že k ní spíš nedojde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.22 00:07
@Anonymní píše:
Ano, bohužel. Tahle varianta tu je. On má trochu nereálné představy o lásce, myslí si, že pravá láska je nějaký pocit naprosté extáze z pouhé přítomnosti druhé osoby, který přetrvává a nikdy nezmizí. Prý už to zažil. Bylo mu devatenáct, scházeli se tři týdny a pak už ji nikdy neviděl.
Pravá láska je možná ze začátku ta extáze, ale kdykoliv potom je to vnitřní pocit vědění. Prostě víte a celým svým bytím cítíte, že vedle sebe máte tu pravou/toho pravého. Dokud se to nestane, všichni podvědomě jedeme v módu „koutkem oka hledám“. Nemáme ten vnitřní klid. A já bych se bála, že ty jeho řeči nejsou odrazem neschopnosti vyznat lásku normálně, ale že jeho podvědomí prostě sem tam pouští ven trochu té vnitřní pravdy.
Sama jsem nechutně realistická osoba. Ale v tomhle přesně vím, jak to váš partner myslí. Má vás rád, v hlavě mu vycházíte jako skvělá, protože si i rozumíte, máte fajn život… Ale ta vnitřní jistota, že je s tou pravou, ta tam není. Hloupými řečmi si pomáhá. Potřebuje to trochu dostat ven, tak to udělá jakože ve vtipu, protože tím nic nezničí…
Jestli jste byla vybrána na základě racionálního zhodnocení, potom se můžete jen modlit, aby ji nepotkal. Věřte mi, že někoho, kdo právě potkal toho pravého/pravou nezastaví ani armáda dětí a dvacet svateb…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.22 00:09
Pani kolegyne, rozumim. Jsem na tom stejne. Nemam totiz vyhraneny nazor na to, zda svatba ano nebo ne. A presne se to vekem meni. Berte to jako soucast sveho vyvoje, to, ze jste nad tim driv nepremyslela nebo to nechtela neznamena, ze se to do budoucna nemuze zmenit. A to stejne i u pritele. Ja totiz drive take kategoricky svatbu odmitala a byla jsem tom celkem proflakla. Ted uz tak presvedcena nejsem. Pristup k SJM mam ale jasny, s. r.o. kvuli tomu zakladat nehodlam, ale hodlam jit cestou oddeleneho jmeni. Pritel je v tomhle natolik chapavy, ze to jeho ego dava, protoze presne - neni zadny nouma. A neznamena to prece, ze co budeme chtit, koupime spolu. Jmena hodlam mit obe, nevidim v tom problem 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Že jo? Tohle celý je prostě hrozně divný a trapný…