Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@medvidka píše:
A tak co by zazdíval, má kde bydlet, má sex i vytoužené dítě, vlastně mu nic nechybí. Chybí mu jenom ta pravá, které by byl schopen vyznat lásku, a požádat ji o ruku. A tu pravou může klidně hledat i s děckem na krku a pak se zdejchnout.
A že je ma.gor? To souhlasím, protože který normální chlap by byl schopný říct matce svého dítěte, že ona ta pravá vlastně není, dělat že to je hrozná sranda a dál si žít spokojeně vedle ní. Totální neúcta k té ženě. S tím že si rozhádá rodinu asi holt zapomněl dopředu počítat.Druhá věc je, že zakladatelka se od počátku toho vztahu tvářila že ho vlastně nepotřebuje a že vše zvládne sama, takže on je zvyklý že má vedle sebe „mužatku“ a proč by se najednou snažil. Počká si až potká tu princeznu. Oba mají co chtěli.
@Anonymní píše:
Tohle to asi přesně vystihuje. Ano, řekla jsem mu, že mne to zraňuje, my nemáme problém spolu mluvit… on mi řekl, že přece vím, že to tak nemyslí a že žertuje…a příště to udělá znovu. On na „citový” záležitosti prostě takhle reaguje.Věřím, že odpovědět by uměl, my si mezi sebou tyhle věci říkáme, co na sobě oceňujeme, co se druhému povedlo, na co jsme pyšní a tak… já teda víc, ale on se to se mnou postupně nějak naučil…
Tvou touhu po svatbě chápu, stejně jako chápu, že v Tvé situaci logicky vzato moc smysl nemá (není pro Tebe výhodná, pojí se s ní spousta kroků, které bude třeba udělat…). Možná právě to přítele odrazuje. Je to takové hodně rozumové.
Nicméně způsob, jakým reaguje, není v pořádku. Hlavně teda to, že jsi vyjádřila nespokojenost s tím, co říká, ale on v tom jede dál. To mi přijde hodně blbé. Znovu bych si s ním promluvila. A možná bych i otevřeně, při té příležitosti, řekla, jak to s tou svatbou vlastně máš. Možná to ani neví.