Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Ahoj, čeká vás hormonální vyšetření, genetické, klasické na gynekologii, urologické (většinou je s tím spojen ultrazvuk), pokusí se zjistit příčinu azoo a podle toho vám doporučí nějaké řešení, např. operaci mesa/tese - odsátí spermií z varlete, příp. nadvarlete (příp. biopsie - snad to píšu dobře). Nebo vám řeknou, že šance je maličká a zvolíte radši inseminaci dárcem. Mudr. Kočí z Andromedy v Praze je odborník velkého formátu (taky to něco stojí), kdyby byl zádrhel…
@Busy A u vás se teda našly spermie? Byli jste na M/T? Netušila jsem, že i spermie získané touto cestou je možné použít na IUI. Já se teď před 4. IUI chystám na laparoskopii a hysteroskopii, aby mi zkontrolovali, jestli je vše v pořádku a na podzim snad už konečně poslední IVF s dárcem. Ještě jsem začala brát Inofolic a Femigard. Jestli se to ani pak nepodaří, tak fakt nevím, co dál,…:( Možná ještě nějaká IUI. Ale pro jistotu jsme už objednaní na konzultaci skrz adopci.
@Busy
Ahoj moc dekuji,, objednali nas z genetu v Lbc k nejakemu urologovi take v Lbc (dr. Schanilec ) tak uvidime.. Kdyztak se obratíme na dr. Kočího, četla jsem o něm dobre recenze..
Ahoj, tak se po dlouhé době opět hlásím. Byli jsme na dovolené a před tím jsem řešila vše možné. Hlavně 4 pozitivní těhotenské testy - samozřejmě falešně pozitivní, pak si něčemu věř. To je ale na dlouhé vypravování. Před námi je inseminace cca za 14 dní, manžel M/T odmítá. Lituji toho, že jsme šli do Pronatalu - řekli verdikt, ale žádné další možnosti jako Kočí (bohužel k němu už manžel nechce).
@Anonym82 Ahoj, sme na tom podobně jako vy, zkoušíme dárce, ale ani tak se nedaří. Já jsem úplně v pořádku… ani mesa/tesa nám nebylo doporučeno 0 šance, máme za sebou 5× iui a ivf. Pořád hledám nějakou podporu na netu, ale nějak nic nikde nevyčtu. Sem už s toho vyšťavená a hledám sílu do dalšího pokusu, hlavně se bojím, že si myslím, že s tim sem smířená, ale třeba to v hlavě je jinak a prostě se tomu nějak brání
nevim, přijde mi to nekonečný snažení
a co vy chystáte se do dalšího pokusu?
Ahoj všem, tak se blíží iui a už mi z toho šibe. Měla jsem zpoždění a vychází to na týden, kdy se vracím do práce, čeká mě na zápis na VŠ, školení atd. A do toho jet do Prahy… Ale už jsme tak blízko, že do toho půjdeme.
@Busy Ahoj, nerozumím těm těhotenským testům. Vy máte nějakou šanci počít vaše dítě přirozeně? Jakože nemáte azoospermii? Teď ta IUI je váš úplně první pokus o početí dítěte za pomoci lékařů jakože jste neabsolvovali ještě ani IUI ani IVF? Tak snad se vám zadaří líp než nám a Anonym 231!
@Anonym321 No já ti asi moc naděje a pozitivního myšleni nepředám. Jsem už taky na pokraji sil. Máme vlastně před sebou poslední placený pokus IVf a nevím, jestli vydržím další pokusy skrz neustálé přerušovaní práce a finančně a psychcky to je prostě strasně náročné. Ty kecy, že na to nemáme myslet a třeba se nám podařilo teď na dovolené a že určitě jednou se podaří, že ti či oni čekali na prcka 5, 10, 15 let atd… Kurňa, já prostě vím, že nejsem teď těhotná a že nikdy, prostě nikdy neotěhotníme společně s manželem, ale prostě to nikomu nemůžu říct, to je prostě šílený!!!:(((( Kdo toto nežažil, tak vůbec neví. Kdyby byla aspoň 1 jediná spermie, tak naděje nějaká je a já si klidně počkám na prcka i 20 let, nemusím být těhotná teď.
IVf máte za sebou teprve 1.? No vůbec nevím, co ti poradit, aby to příště vyšlo, já jsem jen začala brát Inofoloc a Femigard, jinak ani doktoři už neví, co se mnou:(
Ahoj holky, jsem tady nově. Zkoušíme mimi - já 39 let a předčasné ovariální selhání díky sportu. Fsh 12. Počítám, že to dorovnám hormonální jógou, ale můj muž 29 let spermiogram před 3mi týdny nula, pak vašetření - nádor varlete, operace a teď jsme byli na dalším spermiu a zase 0. Na hormonech má Fsh 21 a LH 9,6. Měl někdo z vašich partnerů takové hodnoty před Tesou. Doktor Vik z Gennetu nám včera sdělil, že do 30ti Fsh se operovat dá. Moc díky za každou radu. Krásný den všem, Karolína ![]()
@Anonym82 Ahojky dlouho sem se nedostala k pc, vim přesně jak se cítíš. Když ti řikaji ono to přijde, počkej netlač na pilu, buď v klidu, nemysli na to… je to pak jako časovaná bomba a snažím se nevybuchnout. Je to hrozně těžký a ty pocity co se mísí v těle s kterýma se nemůžeš absolutně nikomu svěřit je opravdu šílené, k zbláznění. Strašně moc si mimčo přeji a manžela miluji proto sem s dárcem souhlasila, ale fakt se bojim, že moje hlava to prostě nějak překazí a nedovolí to tělu
Asi píšu zmateně, ale tak se i cítím, ty to chápeš. Ano máme teprve 1, ale 5 iui, takže 6 pokusů, měla sem se na ty iui vykašlat, vzali mi zbytečně moc síli do dalšího boje.
Slyšela sem, že pomáhá i ženám maca, tak ji před ivf budu 2 měsíce brát a uvidim. A co adopce už ste o tom mluvili? My si řekli, že ještě 2 ivf a pak pujdem do adopce, znám rodinu, která teď dostala druhé mimčo, děti sou super, ale nikdy nezažiješ kopání v bříšku, no uvidíme co nám osud dál připraví. Hodně sil v bojování ![]()
@Anonym321 S tou hlavou máš možná pravdu. Já se totiž furt nějak nemůžu smířit s tím, že i když se podaří s dárcem, tak to mimčo nebude geneticky manželovo, že nikdy nepoznáne výsledek spojení nás obou, jestli mi rozumíš. Jakože až budou všichni hádat, komu se mimi víc podobá, tak já budu vědět, že z manžela nemá nic:( Na druhou stranu jsem možná tak trochu sobec, že ještě víc než adopci si přeji aspoň moje mimi, i když s dárcem. Manžel mi říká, že bude aspoň malinká holčička po mě…
Jinak jsme se byli na adopci ptát minulý týden. Roky už nám letí a to vyřízení je cca 2-3 roky a nechceme zůstat celý život sami…
Ty IUI bych si nevyčítala, že ti stály moc sil. Ono nikdy nevíš, zda se zadaří IUI či IVF. Já naopak uvažuji, že než půjdeme do posledního IVF, ještě zkusím IUI, ať mám ještě ten větší kalibr do zásoby.
Na tu Maca jsem se též dívala, ale Mudr. mi doporučil Inofolic na zkvalitnění vajíček a Femigard na povzbuzení vaječníků, tak jsem dala na jeho radu a snad to zabere;)
@Anonym82 Vůbec nejsi sobec, také to tak cítím, když to jinak nepůjde budem moc rádi za adopci, ale dost se bojím těch genů, že nevíš jaké mimčo bude, ale to ani u vlastního člověk neví jakým směrem se dostane. Kdyby sme tak věděli jak to jednou vše dopadne a netrapili se pořád jen tím co kdyby…S tou podobou si taky říkám, hlavně když mi ukazuje paní máma fotky manžela z dětství a říká takhle nějak bude vypadat váš chlapeček…v tu chvíli se držím abych se nerozbečela.
A copak vám řekli na úřadu, dali vám nějaké papíry na vyplnění. Máš pravdu, že to pak vše dlouho trvá a musí to být náročné.
Ten inofolic je na předpis?
@Anonym321 Konečně mám pocit, že mi někdo rozumí:) To já bych řvala furt, když vidím těhotnou, mimi a hlavně když přijedu za segrou, mají týdenní Dianku… taky toho hodně má za sebou několik IUI a 2 IVF a pak se jim podařilo přirozeně, jelikož švára mám výborný spermiogram a jeho spermouši překonali, alergii i srůsty. Co my bychom daly za jednu jedinou spermii, že? Strašně ji závidím, že už nemusí lítat po doktorech a že už aspoň 1 jejich mimi mají:(
Jaká je příčina azoospermie tvého partnera?
Ten Inofolic je bez předpisu, čučni na netu, kde ho mají za kolik. Určitě to můžeš brát společně s tou Maca, je to vlastně listovka plus inositol. Na sociálce nám paní povykládala jaké jsou možnosti, vyptala se na nás a dala nám hafo moc papírů:)
@Anonym82 to znám, kolem mě je tolik těhotných… a teď nemyslím náhodných. Kamarádky z VŠ všechny otěhotněly na 1. pokus. Prostě si jen řekly: Chceme dítě. A hned napoprvé jim to vyšlo. A jak se to má s námi. Falešně pozitivní testy jsem měla, ale důvod nevím. Myslím si, že jak moc toužím, že mám vsugerové těhotenské příznaky. Už jsem o tom párkrát četla, některé ženské to tak mají, dělá to podvědomí (může růst i břicho, tvořit se mléko, vše je jen v mozku). Cysta to nebyla, byla jsem na UTZ. Proč jdeme na iui? Manžel má azoo kvůli nesestouplému varleti a zjistili, že to není náš jediný problém, čekají ho teď nějaké 2-3 větší operace. Už jsme nechtěli čekat. Roky přibývají (zatím mi je „jen“ 32, ale vím, že po 35 klesá možnost otěhotnění), a tak jdeme do dárce. Dohodli jsme se, ale bylo to dost psychicky náročné (rok jsme nad tím uvažovali - krapet nám to všechno trvá). Ani teď nejsem moc vyrovnaná s myšlenkou mít dítě s dárcem, ale snažím se si vsugerovat, že dítě bude manžela a tečka. On je na tom podobně. Pořád mi říká, že je všechno ok, ale není, to poznám. Taky ho to žere. Adopci nechceme, když je ta možnost aspoň z mé strany. Obavy máme pořád. Včera, tj. 25.8. jsem byla na folikulometrii, mám 3 folikuly (velikost nevím), píchli mi Pregnyl a ve středu nás to čeká… V skrytu duše jsem pořád doufala v zázrak, hlavně po dovolené. Teď už se tomu postavit jen čelem.