Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
softvelvet píše:eManzelkaAmama píše:My ji to neřekli. Vlastně to bylo složitější, než se zdá. Nás to napadlo, že by to tak bylo lepší, když k nám nechtěla jezdit (jezdila jen když něco měla dostat), pomlouvala nás… Jde o to, že přítel se k ní nedokázal chovat jako k vlastní a jí to bylo divné, proč se k synovi chová jinak. Já jsem mu milionkrát říkala, aby si na to dával pozor, ale on chudák nevěděl co s tím. Prostě k ní necítil totéž. Ona to zřejmě poznala a proto se tak chovala… V tomhle případě nevím, jestli tomu rozumíte. Ale to je jedno.softvelvet píše:
Opravdu jste ale moc kritické. Já přece neřekla, že jsem tu holku doma nechtěla. To je na mě až moc tvrdé. Já jsem ji měla (a pořád mám) ráda. Museli byste znát všechny podrobnosti, takhle se na to díváte jen z pozice „hodné“ ex.Jsem kritická, protože to vidím z jiné pozice. Pozice dcery.
Já prostě nevidím důvod proč jste jí to řekli? Změnilo to něco, kromě toho, že jste jí ublížili?
Když nám jejich máma nechtěla kluka dávat (dcera nechtěla), tak jsme ji tím myslím pohrozili a ona ji to pak asi řekla sama. My se to dozvěděli náhodou, když s tím přišel syn. Vlastně bychom to sami neřekli.
To, že to ví, nelitujeme toho.
Aha. Jen je mi líto dcery. Její otec ji nedokáže milovat, tak jak by chtěla
a on to nakonec není její otec. Proto se na sebe snaží upozornit krádežemi.
Nebylo by nejlepší prvně vyřešit situaci s dcerou? Sednout si sní a říct ji všechno.. Myslím, že od ní se všechno odvíjí..
Je v pubertě, citlivá a já ji chápu. Musí to být těžké.
Možná, že pokud matka uvidí, že se snažíte udobřit si dceru, půjde to i se synem. Prostě si jít sednou (s matkou) a vyřešit to - bez dětí a s prominutím, bez tebe. Pokud je rozumná, bude chtít pro své dítě to ejlepší..
Příspěvek upraven 22.04.11 v 19:58
byron píše:
Pokud nechcete soudně- tak se bude muset tvůj manžel s ex dohodnout. Myslíš, že by to nešlo? Kdyby si spolu sedli a rozumě to řešili? Sami spolu? Bez přítomnosti dětí a tvé- nic ve zlém…Jinak chápu, že neřešíš jeho nevl. dceru, ale třeba všechno se vším souvisí......A musím teda říct, že to je docela smuutný, že ji nepřijal, nedivila bych se, kdyby to byl důvod k rozchodu.
A ještě něco- krást šperky a peníze můžou i vlstní děti, to jen tak na okraj
Předběhla jsi mě. Moje slova.
eManzelkaAmama píše:softvelvet píše:eManzelkaAmama píše:My ji to neřekli. Vlastně to bylo složitější, než se zdá. Nás to napadlo, že by to tak bylo lepší, když k nám nechtěla jezdit (jezdila jen když něco měla dostat), pomlouvala nás… Jde o to, že přítel se k ní nedokázal chovat jako k vlastní a jí to bylo divné, proč se k synovi chová jinak. Já jsem mu milionkrát říkala, aby si na to dával pozor, ale on chudák nevěděl co s tím. Prostě k ní necítil totéž. Ona to zřejmě poznala a proto se tak chovala… V tomhle případě nevím, jestli tomu rozumíte. Ale to je jedno.softvelvet píše:
Opravdu jste ale moc kritické. Já přece neřekla, že jsem tu holku doma nechtěla. To je na mě až moc tvrdé. Já jsem ji měla (a pořád mám) ráda. Museli byste znát všechny podrobnosti, takhle se na to díváte jen z pozice „hodné“ ex.Jsem kritická, protože to vidím z jiné pozice. Pozice dcery.
Já prostě nevidím důvod proč jste jí to řekli? Změnilo to něco, kromě toho, že jste jí ublížili?
Když nám jejich máma nechtěla kluka dávat (dcera nechtěla), tak jsme ji tím myslím pohrozili a ona ji to pak asi řekla sama. My se to dozvěděli náhodou, když s tím přišel syn. Vlastně bychom to sami neřekli.
To, že to ví, nelitujeme toho.Aha. Jen je mi líto dcery. Její otec ji nedokáže milovat, tak jak by chtěla
Možná, že pokud matka uvidí, že se snažíte udobřit si dceru, půjde to i se synem. Prostě si jít sednou a vyřešit to. Pokud je rozumná, bude chtít pro své dítě to ejlepší..a on to nakonec není její otec. Proto se na sebe snaží upozornit krádežemi.
Nebylo by nejlepší prvně vyřešit situaci s dcerou? Sednout si sní a říct ji všechno.. Myslím, že od ní se všechno odvíjí..
Je v pubertě, citlivá a já ji chápu. Musí to být těžké.
Souhlasím ![]()
To s těma penězma jsem chtěla taky napsat - co když je krade vlastní dítě? Taky se ho „nezbavím“, ale řeším to…
Angua píše:
To s těma penězma jsem chtěla taky napsat - co když je krade vlastní dítě? Taky se ho „nezbavím“, ale řeším to…
Řeknu mu, že je adoptované
pardon, pokud o vtip ![]()
Vrátil bych se k otázce zakladatelky. Taky bych si v první řadě nechal soudně upravit styk s dítětem - a už v úvodu celého projednávání bych sdělil, že ve skutečnosti žádná dohoda ohledně vídání se se synem prakticky nefunguje. Pokud by bývalka ani pak nebyla vstřícná, požádal bych soud, aby mě zprostil povinnosti platit alimenty. Jako důvod bych uvedl, že jsou porušována moje práva jako otce, ale otcovské povinnosti mi zůstávají. No a přece práva a povinnosti mají být vyvážené…
Jura007 píše:
Vrátil bych se k otázce zakladatelky. Taky bych si v první řadě nechal soudně upravit styk s dítětem - a už v úvodu celého projednávání bych sdělil, že ve skutečnosti žádná dohoda ohledně vídání se se synem prakticky nefunguje. Pokud by bývalka ani pak nebyla vstřícná, požádal bych soud, aby mě zprostil povinnosti platit alimenty. Jako důvod bych uvedl, že jsou porušována moje práva jako otce, ale otcovské povinnosti mi zůstávají. No a přece práva a povinnosti mají být vyvážené…
No tak s tím nepochodíš vtipálku!Když matka, ketrá nedostává aliment je povinná děti dávat, ikdy děti nechtějí, tak musí otec platit, ikdyž děti matka nedává
Byron: nejsem sice právník, ale pokud mi znalosti ještě slouží, tak v našem právním řádu pořád ještě platí zásada „Práva bdělým“. Její výklad pak může být individuální.
Přeber si to, jak uznáš za vhodné.....
Když krade vlastní dítě nebo má jakýkoliv společensky nepřijatelný problém, je mnohem těžší odpoutat se od toho, neřešit jeho problémy, vykašlat se na něj než u nevlastního. A to i přesto, že to nevlastní můžeme mít rády hodně..Prostě to není stejné. Přírodu nejde ošálit, je prostě silnější než my.
Do tak vyhrocené situace jsem se naštěstí v žádné podobě nedostala a doufám ani nedostanu Chci tím jen říct, že je sice pravda, že to vlastní může krást taky, ale řešení a uvažování v takové situaci bude úplně jinou cestou než u nevlastního - kde taky záleží, jestli se jedná o dítě partnera, které s námi žije, nežije, jestli má nebo nemá matku, jezdí jen na víkendy, na návštěvy nebo jestli je to dítě adoptované.
Jana206 píše:
Když krade vlastní dítě nebo má jakýkoliv společensky nepřijatelný problém, je mnohem těžší odpoutat se od toho, neřešit jeho problémy, vykašlat se na něj než u nevlastního. A to i přesto, že to nevlastní můžeme mít rády hodně..Prostě to není stejné. Přírodu nejde ošálit, je prostě silnější než my.
Do tak vyhrocené situace jsem se naštěstí v žádné podobě nedostala a doufám ani nedostanu Chci tím jen říct, že je sice pravda, že to vlastní může krást taky, ale řešení a uvažování v takové situaci bude úplně jinou cestou než u nevlastního - kde taky záleží, jestli se jedná o dítě partnera, které s námi žije, nežije, jestli má nebo nemá matku, jezdí jen na víkendy, na návštěvy nebo jestli je to dítě adoptované.
Je to jasné, to je rodičovská láska, ale mám za to že pokud dítě vychovám - jsem jeho rodič a většina takových rodičů se chová spravedlivě ke všem dětem - vlastním i nevlastním.
byron píše:
Pokud nechcete soudně- tak se bude muset tvůj manžel s ex dohodnout. Myslíš, že by to nešlo? Kdyby si spolu sedli a rozumě to řešili? Sami spolu? Bez přítomnosti dětí a tvé- nic ve zlém…Jinak chápu, že neřešíš jeho nevl. dceru, ale třeba všechno se vším souvisí......A musím teda říct, že to je docela smuutný, že ji nepřijal, nedivila bych se, kdyby to byl důvod k rozchodu.
A ještě něco- krást šperky a peníze můžou i vlstní děti, to jen tak na okraj
On ji přijal, ale víc lásky dával svému vlastnímu synovi, aniž by to dělal naschvál. Těžko vysvětlit. Nebyl to důvod k rozchodu, on ji bere pořád jako svojí vlastní, ale není to takové.
Já mu nijak nebráním, jsem taky pro to, aby si sedli a popovídali si, ale ona nechce už ty tři roky, co jsme spolu. Asi žárlí či co. Bohužel nemá zájem. Spíš bych řekla, že se mu snaží záměrně škodit (už ty 3 roky). Problémy dělala vždycky, třeba jen proto, že děti se u nás měli dobře a pak ji to „bohužel“ říkali doma, jak se měli dobře. Měla by být spíš ráda, ne?
Určitě je to složitá situace.......At si ještě zkusí promluvit, pokud to nepůjde, at narovinu řekne, že to bude chtít určit soudně, pak už jí může dělat problémy.....
Jura007 píše:
Vrátil bych se k otázce zakladatelky. Taky bych si v první řadě nechal soudně upravit styk s dítětem - a už v úvodu celého projednávání bych sdělil, že ve skutečnosti žádná dohoda ohledně vídání se se synem prakticky nefunguje. Pokud by bývalka ani pak nebyla vstřícná, požádal bych soud, aby mě zprostil povinnosti platit alimenty. Jako důvod bych uvedl, že jsou porušována moje práva jako otce, ale otcovské povinnosti mi zůstávají. No a přece práva a povinnosti mají být vyvážené…
Hm, to je fakt. S těmi alimenty je to taky složité. Platí si s nimi své záležitosti a pak nás vydírá penězi, že pokud ji nedáme další, tak syna nevydá. Není to tatáž situace, ale víceméně to takhle funguje. Když nedáme, neodpovídá ani na sms a ohlašuje se tím, že nemá o syna zájem. ![]()
Jura007 píše:
Byron: nejsem sice právník, ale pokud mi znalosti ještě slouží, tak v našem právním řádu pořád ještě platí zásada „Práva bdělým“. Její výklad pak může být individuální.
Přeber si to, jak uznáš za vhodné.....
Hmmmm, tak to bych chtěla vidět!
Pokud nechcete soudně- tak se bude muset tvůj manžel s ex dohodnout. Myslíš, že by to nešlo? Kdyby si spolu sedli a rozumě to řešili? Sami spolu? Bez přítomnosti dětí a tvé- nic ve zlém…
Jinak chápu, že neřešíš jeho nevl. dceru, ale třeba všechno se vším souvisí......A musím teda říct, že to je docela smuutný, že ji nepřijal, nedivila bych se, kdyby to byl důvod k rozchodu.
, to jen tak na okraj
A ještě něco- krást šperky a peníze můžou i vlstní děti