Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Odstěhujte se.. nevím co si od toho čekala. Já bych tam nešla bydlet ani za zlatý prase.
@JancaS84
Nemuzeme, hypotéku sice nemáme ale brali sme si sroko milion na rekonstrukci… To už je v domě. Bez přepisu, bez ničeho hlavně že oni mají spodní patro hotové.
To je těžký. Na nájem neumíte vydělat a dům je jejich. Nemáte oddělené prostory, takto se těžko žije a hlavně se těžko vymezují práva tam, kde Ti nepatří ani klika od dveří ![]()
@Anonymní píše:
@JancaS84
Nemuzeme, hypotéku sice nemáme ale brali sme si sroko milion na rekonstrukci… To už je v domě. Bez přepisu, bez ničeho hlavně že oni mají spodní patro hotové.
Nejde to nějak zpětně? Určitě máte faktury, co jste kde platili.
@Anonymní píše:
@JancaS84
Nemuzeme, hypotéku sice nemáme ale brali sme si sroko milion na rekonstrukci… To už je v domě. Bez přepisu, bez ničeho hlavně že oni mají spodní patro hotové.
Taky jsem asi za milion zrekonstruovala část domů u rodičů a stejně jdeme nakonec bydlet do svýho a to máme vztahy oproti tem vasem zlaty. Akorát já mám teda část domu napsaný na sebe.
@Pears206
Přesně tak se cítím, je to jejich dům nikdy nebude nás ikdyz ho možná jednou přepisu na přítele. Oni tu budou pořád, a dům stavěli oni..
Já nechci aby sme šli s partnerem od sebe ale už je to někdy tak vyhrocene že jsem mu řekla jestli to nepůjde odejdu.
Jediné řešení, které má smysl, je bydlet ve svém. Soužití s rodiči nikdy nedělá dobrotu. Jestli jste dva zdraví lidé, není důvod nepořídit si samostatné bydlení.
@Pears206
To asi ne, příteli když to zmíním. Tak začne silet ty si dobrá teď když v tom máme peníze.. A tak.. Jako tohle nepůjde a to sme tu fakt Chvilku…
@terien
No… Sme ale už máme zebrany milion a popravdě na to nemáme už začínat zas něco od nuly kor v téhle době.. A já na mateřské.
Kdyby bylo na mě jdeme… Ale přítel by už prostě nešel, on to bere tak jak kdyby měl hotovo…
@Anonymní píše:
@terien
No… Sme ale už máme zebrany milion a popravdě na to nemáme už začínat zas něco od nuly kor v téhle době.. A já na mateřské.
Tak ti nezbyde nic jiného, než s tchýní vydržet. Za hloupost se platí.
Pěkný večer,
Chtěla bych znat názor i ostatních..
Je to asi 9 měsíců co bydlíme u tchyně, s naším teď už 1,5 letym synem.
Bydleli sme na bytě, ale po neustálém placení nájmu, kde přítel neustale musel na brigády sme usoudil, že bude lepší jít k nim do domu, kde bude mít syn, přírodu, dvůr, klid. Šli sme tam, s tím že si zařídíme podkroví, došlo to do fáze vyklízení půdy, a projektant. Souhlasily s tím že přepisou dům, na přítele a vezme se hypotéka.
Z tohle všeho ale sešlo, v době kdy přišel tchán že máme opravit spodní patro, a oni nám nechaji to jejich.( šlo jen o přepis, a hypotéku který se do teď neudělal, můj názor) S těžkým srdcem jsem souhlasila jelikož to vyjde na min financí a časově min náročné.
Je to 9 měsíců, co sme byli na jednom patře, já ze synem v jedněm místnosti.
Teď už mají spodní patro hotové, a my jsem na tom,, našem,,
A teď k věci.. Co sme byli spolu na patře tchyně mi neustále chodila do pokoje, bez zaklepani, bez optani, několikrát jsem ji na to upozornila že jim malého donesu sama. Ale říkala jsem si, výdrž až budou dole bude to lepší. A ejhle není, je to snad ještě horší, denně mě chodí opět nahoru, že jdou pro malého, a chtějí ho dole.
S tím mám problém oni si myslí že tam syn bude snad celé dny, hodina denně jim je málo, nehledne na to že jsem jich několikrát prosila aby ho nekrmily čím nemají, že má nahoře svoje sladké, které může ale na to taky neslyší. Jejich hlídání spočívá sednou si před tv s ním a nebo jdou ke kablom, vypínačim a podobně…
Nevím co s ní mám dělat, včera jsem za ní byla zkusit se domluvit, ať respektuji moje soukromí že je mi to opravdu nepříjemne když mě neustale chodí do pokoje, jak ona tak i tchán. Celou dobu mě neřekla nic, jen hm hm hm… Podotkla jsem take na to že se kvůli tomu dost hadame s přítelem na což mi zas nic neřekla.
Jak jsem odešla tak do přítele jela- jak chce hlídat malého celý den a podobne. Jaká jsem ta nejhorší že jim ho nedávám a pod…
Ale co to nebylo vše dnes ráno jsem šla dát prádlo dolů, a slyšela jsem jak se o mě baví s tchanem, že skrz moje nálady to odnáší přítel a syn, a že ho izoluji a bude sociálně narušeny.
Myslela jsem že vyletim z kůže, tak jsem to šla rozdychat nahoru, po včerejším rozhovoru kdy mě nebyla schopna něco říct tohle tak otočí, a řekne že se vozím po svém dítěti skrz me nálady? Jako vážně.. Řekla jsem to partnerovi na což mě velice nic neřekl protože jsem poslouchala cizí rozhovor, a konstatoval ty máš na ni taky názor..
Takže má otázka… Jak bojovat s tchyni aby mě nerozhodovala o tom kolikrát denně mám dát malého, narusovala soukromí, krmila ho čím nemá. A neuměla to semnou řešit z očí do očí.
Jsem z toho unavená je toho víc ale to by se sem neveslo, nevím jak to řešit.
Neměli sme tam chodit já vím…