Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Čekám na prstýnek a pořád nic
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
4.9.19 14:14
@Ba-stet píše:
A mít chytré děti, které se udrží na vejšce
Nebo takové co se po skončení školy hned odstěhují 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.19 14:14
@Netopirek píše:
Lepší je dobrá pojistka
a ta se vztahuje na manzela nebo i na partnera?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.19 14:15
@Šáruší píše:
Nechce si tě vzít, kdyby chtěk, byla bys vdaná, zvláště, pokud jsi mu to několikrát řekla. Vykašli se na žádosti o ruku, netrvej na žádosti o ruku. Prostě si večer sedni a řekni mu, že si chceš promluvit o svatbě, že řekl, že si tě chce vzít, že už máte dvouleté dítě, takže řeči, kam spěcháš jsou na nic. Takže se domluvíte prostě na termínu svatby. ž e už ani nečekáš nějaké teatrální gesto s prstýnkem a podobně, že prostě pragmaticky, jak to vidí, kdy se vezmete, žádné výhledově do dvou let, ty že už uplynuly a on se k ničemu nemá. Jestli je problém cena prstýnku, prstýnek nepotřebuješ. Takže si stanovme nějaký měsíc, kdy by se to hodilo a já zjistím nějaké volné termíny. A hotovo. Uvidíš hned. Ale on si tě nechce vzít, slibovat ti dva roky, že se jako vyjádří, to je trapnost non plus ultra, nechce se ženit, nemá proč, tebe má jistou, dítě má, pojmenované po sobě, takže nemá důvod.
Amen, lépe bych to nenapsala 
teď už nemá důvod si tě pojišťovat svatbou, vše už dostal 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.19 14:16
@Venetia píše:
a ta se vztahuje na manzela nebo i na partnera?
Na kohokoliv je napsaná. Klidně i na souseda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.19 14:22
@Netopirek píše:
Nebo takové co se po skončení školy hned odstěhují
No, ale to přijdeš o vdovských a sirotčích 14tis Nejlepší budou děti na vejšce, co jsou furt v luftu a nic nepotřebují
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.19 14:31
@Ba-stet píše:
No, ale to přijdeš o vdovských a sirotčích 14tis
Se obávám, že dítě na vejšce by těch 14tis spotřebovalo jak nic
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.19 14:40
@Netopirek píše:
Na kohokoliv je napsaná. Klidně i na souseda
se na to musim podivat, bude to asi dost palka mesicne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.19 16:01
@Venetia píše:
myslela jsem si, ze to jen nejaka mala suma…dekuji
no tak je to u starých žen, vdovy s malými dětmi jsou na tom úplně jinak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.19 16:41
@stinga píše:
no tak je to u starých žen, vdovy s malými dětmi jsou na tom úplně jinak
ano, to je jasne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.19 18:34
Chápu tady ty chlapský rady typu, nech ho být, netlač, chlapi to děsí apod..Ale vážně máš zapotřebí hrát s ním tyhle hry když už jste rodina? To mi přijde dost smutné… To budeš pořád tam kde jsi a čekat a nikam se zase (s jeho přístupem) nepohnete. Takže za mě, nemluvit o tom denně a trapně nenaznačovat, to fakt nikam nevede. Ale po delší odmlce si s ním seriozně popovídat a otevřeně mu natvrdo a rázněji říct, že je prostě pro tebe důležité jmenovat se stejně, už kvůli dítěti. Že ti tím dá najevo že s tebou do budoucna počítá. A že pokud se hodlá vymlouvat, tak že si z toho vyvodíš své (i s následky). A teda dost by se mě dotklo kdyby mi řekl, že tím že už má dítě jeho příjmení tak už nemá takovou motivaci, tvl. jako fakt??? Tak to mi přijde hnusný. Jakoby si udržoval otevřené zadní vrátka. A příjmení dítěte…Vím nemáme to psát, ale fakt to byla blbost dát příjmení po otci. Už jen proto, že když se nakonec rozejdete (joo i to se v životě stává), jsi to ty kdo jako matka zařizuje většinu věcí a jmenovat se jinak prostě není žádná výhra…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.19 18:45
@nototo píše:
Chápu tady ty chlapský rady typu, nech ho být, netlač, chlapi to děsí apod..Ale vážně máš zapotřebí hrát s ním tyhle hry když už jste rodina? To mi přijde dost smutné… To budeš pořád tam kde jsi a čekat a nikam se zase (s jeho přístupem) nepohnete. Takže za mě, nemluvit o tom denně a trapně nenaznačovat, to fakt nikam nevede. Ale po delší odmlce si s ním seriozně popovídat a otevřeně mu natvrdo a rázněji říct, že je prostě pro tebe důležité jmenovat se stejně, už kvůli dítěti. Že ti tím dá najevo že s tebou do budoucna počítá. A že pokud se hodlá vymlouvat, tak že si z toho vyvodíš své (i s následky). A teda dost by se mě dotklo kdyby mi řekl, že tím že už má dítě jeho příjmení tak už nemá takovou motivaci, tvl. jako fakt??? Tak to mi přijde hnusný. Jakoby si udržoval otevřené zadní vrátka. A příjmení dítěte…Vím nemáme to psát, ale fakt to byla blbost dát příjmení po otci. Už jen proto, že když se nakonec rozejdete (joo i to se v životě stává), jsi to ty kdo jako matka zařizuje většinu věcí a jmenovat se jinak prostě není žádná výhra…
Tak ona mu jako motivaci přednese společné příjmení a u něj tvl. jako fakt jak je hnusny, že je dítě po něm a jí si kvůli příjmení brát nepotřebuje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.19 19:01
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.10.19 11:14
Mám manželství nadhodit já?
Máme s partnerem bezva vztah, teď na podzim jsme spolu dva roky, necelý 3/4 rok spolu bydlíme. Nehádáme se, máme se rádi a už jsme se i dřív bavili o tom, jak vidíme budoucnost. Víme, že oba chceme časem děti. Ví, že cítím souznění s tradiční rodinou a nikdy nic nenamítal, tím myslím manželství, pak děti, více méně to klasické rozvržení mužské a ženské role, i když nikomu nevyvracím, když to má jinak. 
Dál se mi ale nelíbí představa mít děti až po třicítce, nedej bože hrubě po třicítce, a protože to v dnešní době není s otěhotněním jednoduché, myslím, že odkládat to na později není nejlepší a aspoň o to první bych se před třicítkou ráda pokusila. K tomu směřuje i fakt, že tělísko, které mám, by se mělo nejpozději za 3 roky vytáhnout (to budu rok a kousek před třicítkou), takže se nabízí rovnou nechat volný průběh přírodě. Jenže nechci mít děti jako svobodná, prostě cítím, že potřebuji být nejprve rodina s manželem, být manželkou a pak v manželství se vrhnout na děti. A tak nevím, jestli je vhodné nechávat to rozhoupání se ke svatbě na chlapovi - je ten čas netlačí, proto si to možná neuvědomují a klidně žádají partnerku o ruku třeba až po 5-8 letech vztahu a není na tom nic špatného, ale nám není dvacet, abychom mohli 8 let čekat, než se mě zeptá, jestli si ho vezmu.
Takže se ptám, je moc nevhodné prostě nadhodit před partnerem, že bych ráda začala řešit, kdy se staneme manželi? Nejde mi o žádnou žádost o ruku, svatba může být klidně jen se svědky, ale prostě si říct, funguje nám to, a třeba za rok nebo rok a půl bychom se vzít mohli, co myslíš? A jakoby naplánovat to bez toho čekání na tu „zázračnou“ otázku, kterou si pánové taky můžou schovávat až do soudného dne.
Na druhou stranu, v létě jsme byli jeho kamarádovi na svatbě a na chvíli jsme utekli na procházku, mě hrozně bolely nohy v podpatkách, a když jsem brblala, že už ty boty víckrát nechci obout, tak nadhodil, že třeba na další svatbě nebo na svojí svatbě. Usmívali jsme se, a já dodala, že na svoji svatbu si určitě nevezmu boty na podpatku. - Mohl to být náznak, že už něco plánuje, a mám tomu ještě nějaký čas nechat? Nebo to byl jenom „výkřik do tmy“ a mám se toho radši chopit sama, protože i když ví, že nechci děti nechávat na poslední chvíli, tak určitě nesedí a nepropočítává (a jako chlap si nepřipouští) jak dlouho co může trvat, a že čas u nás žen prostě na nikoho nečeká.
- Citovat
- Upravit
16.10.19 11:22
@Anonymní píše:
Máme s partnerem bezva vztah, teď na podzim jsme spolu dva roky, necelý 3/4 rok spolu bydlíme. Nehádáme se, máme se rádi a už jsme se i dřív bavili o tom, jak vidíme budoucnost. Víme, že oba chceme časem děti. Ví, že cítím souznění s tradiční rodinou a nikdy nic nenamítal, tím myslím manželství, pak děti, více méně to klasické rozvržení mužské a ženské role, i když nikomu nevyvracím, když to má jinak.Dál se mi ale nelíbí představa mít děti až po třicítce, nedej bože hrubě po třicítce, a protože to v dnešní době není s otěhotněním jednoduché, myslím, že odkládat to na později není nejlepší a aspoň o to první bych se před třicítkou ráda pokusila. K tomu směřuje i fakt, že tělísko, které mám, by se mělo nejpozději za 3 roky vytáhnout (to budu rok a kousek před třicítkou), takže se nabízí rovnou nechat volný průběh přírodě. Jenže nechci mít děti jako svobodná, prostě cítím, že potřebuji být nejprve rodina s manželem, být manželkou a pak v manželství se vrhnout na děti. A tak nevím, jestli je vhodné nechávat to rozhoupání se ke svatbě na chlapovi - je ten čas netlačí, proto si to možná neuvědomují a klidně žádají partnerku o ruku třeba až po 5-8 letech vztahu a není na tom nic špatného, ale nám není dvacet, abychom mohli 8 let čekat, než se mě zeptá, jestli si ho vezmu.
Takže se ptám, je moc nevhodné prostě nadhodit před partnerem, že bych ráda začala řešit, kdy se staneme manželi? Nejde mi o žádnou žádost o ruku, svatba může být klidně jen se svědky, ale prostě si říct, funguje nám to, a třeba za rok nebo rok a půl bychom se vzít mohli, co myslíš? A jakoby naplánovat to bez toho čekání na tu „zázračnou“ otázku, kterou si pánové taky můžou schovávat až do soudného dne.
Na druhou stranu, v létě jsme byli jeho kamarádovi na svatbě a na chvíli jsme utekli na procházku, mě hrozně bolely nohy v podpatkách, a když jsem brblala, že už ty boty víckrát nechci obout, tak nadhodil, že třeba na další svatbě nebo na svojí svatbě. Usmívali jsme se, a já dodala, že na svoji svatbu si určitě nevezmu boty na podpatku. - Mohl to být náznak, že už něco plánuje, a mám tomu ještě nějaký čas nechat? Nebo to byl jenom „výkřik do tmy“ a mám se toho radši chopit sama, protože i když ví, že nechci děti nechávat na poslední chvíli, tak určitě nesedí a nepropočítává (a jako chlap si nepřipouští) jak dlouho co může trvat, a že čas u nás žen prostě na nikoho nečeká.
Myslim, ze podobnymi poznamkami chlapi nic urciteho nemysli, proste to v tu danou chvili reknou.
Proste bych si udelala cas a promluvila si o tom, proc se svatbou nechces cekat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.10.19 11:25
To je až neuvěřitelný, co všechno dokáže ženská v jedný obyčejný větě najít 
jako promluvit si o tom můžete, když máš tu potřebu, ale na mě někdo po dvou letech vyrukovat s tématem svatba, tak bych to asi těžko rozdýchávala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
