Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co byste dělali na mém místě - tchýně nesnáší mé dítě.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
12.10.17 18:57
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.10.17 19:04
@Anonymní píše:
Mě se máma před svojí tchyní nikdy nezastala, samozřejmě stála vždycky při mě, říkala mi ať si z toho nic nedělám, že po mě babička křičela a tak, já byla ráda…, ale okoukala jsem to o ní a teď si nechám od všech sr*t na hlavu, jako ona tenkrát od své tchyněStejně jako ty si to okoukala od své maminky… Až teď s tím začínám něco dělat a nenechám si všechno líbit. Ale mámě to nevyčítám, to ne… dělala to, co si myslela, že je pro mě a ségru to nejlepší
Druhá anonymní
taky si nechám dost často od všech s. át na hlavu, ale pak vybuchnu a jsem schopna zabít (nadsázka) ale to, že jsem taková, určitě nebude moji kdysi něco jako babičkou nebo mojí mamkou, že jí neseřvala předemnou, ale úplně kvůli něčemu jinému, co se netýká tématu… zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.10.17 19:08
@Anonymní píše:
Mě se máma před svojí tchyní nikdy nezastala, samozřejmě stála vždycky při mě, říkala mi ať si z toho nic nedělám, že po mě babička křičela a tak, já byla ráda…, ale okoukala jsem to o ní a teď si nechám od všech sr*t na hlavu, jako ona tenkrát od své tchyně
ale asi chápu, co jsi tím chtěla napsat, že prostě si nechala s. át na hlavu tvoje mamka, tak to máš od ní. Stejně jako já po své mámě (která si teda nenechá líbit nic, ale to je vedlejší) a stejně tak, že to bude mít dcera po mě.
- Citovat
- Upravit
12.10.17 19:12
@Anonymní píše:
ale já tím fakt netrpím, nikdy jsem ani netrpěla, já tu svoji nebabičku téměř neřešila, nezajímala mě, až v dospělosti mi mamka říkala, jak jí to trápilo, že nás nepřijala. Ona pak umřela, ani na pohřbu jsme nebyli. A kdyby to tady teď anonymka nenapsala, sama bych si na to asi ani nevzpomněla. Tím nechci říct, že to tak bude mít moje dcera, protože vím, že je jí to někdy líto, že jí ta „babička“ nemá ráda. Sice lásku k mojí dceři v ní neprobudím, ale už jsem psala, že se jí postavím.
Asi se mi budete smát, ale jsem objednaná k psycholožce, chci vědět, co mi poradí odborník. zakl.
Omlouvám se, trochu jsem se v tom ztratila 
.
Jinak určitě se ti nebudu smát, je jedině dobře, že jsi se objednala. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.17 19:17
@Anonymní píše:
ale já tím fakt netrpím, nikdy jsem ani netrpěla, já tu svoji nebabičku téměř neřešila, nezajímala mě, až v dospělosti mi mamka říkala, jak jí to trápilo, že nás nepřijala. Ona pak umřela, ani na pohřbu jsme nebyli. A kdyby to tady teď anonymka nenapsala, sama bych si na to asi ani nevzpomněla. Tím nechci říct, že to tak bude mít moje dcera, protože vím, že je jí to někdy líto, že jí ta „babička“ nemá ráda. Sice lásku k mojí dceři v ní neprobudím, ale už jsem psala, že se jí postavím.
Asi se mi budete smát, ale jsem objednaná k psycholožce, chci vědět, co mi poradí odborník. zakl.
Zakladatelko, k smíchu to určitě není, udělala jsi spráně
Myslím, že není nutné jít hned do konfliktu a tchýni seřvat, ale důrazně se ohradit proti protěžování 1 vnučky. Ona potřebuje podporu právě v té situaci, ne někde v ústraní si spolu poplakat do polštáře. TY jsi dospělá a nemusíš před tchýní sklánět hřbet…
Přeju Ti hodně štěstí a ať se doberete nějakého rozumného výsledku. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.10.17 19:19
@Anonymní píše:
ale asi chápu, co jsi tím chtěla napsat, že prostě si nechala s. át na hlavu tvoje mamka, tak to máš od ní. Stejně jako já po své mámě (která si teda nenechá líbit nic, ale to je vedlejší) a stejně tak, že to bude mít dcera po mě.
moje máma si taky nenechá nic líbit, jen tohle od své tchýně si tenkrát nechala líbit, což nechápu 
- Citovat
- Upravit
12.10.17 19:47
Zakladatelko, tak prece uz jsou holky velke, tak bych jim to vysvetlila (ale po dohode s manzelem).Rozhodne bych nejezdila k tchyni jen proto, ze holky chteji byt spolu.Kdyz si tam jen hraji na tabletu, tak at tam jede manzel se svymi detmi jen na dopol./odpol. na chvili.Nebo je to tak daleko? A vysvetlila bych klidne manzelovo holcicce, ze tvoje dcerka k babicce jezdit nebude, protoze se ji nelibi, ze se k ni babicka nechova moc hezky. Pokud se holky maji rady, mozna se mala tvoji dcerky pred babickou zastane. Tchyni se to nebude libit, ale pokud je soudna, pred ditetem to nebude hrotit.Mel by s tim byt ale srozumeny manzel. A manzel by mel pochopit, ze jste rodina vsichni a musi stat za celou rodinou, i kdyz tva dcera neni jeho vlastni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.17 20:27
Hele zakladatelko něco ti řeknu, mě takhle nesnášel můj strejda a dodneška když si na to vzpomenu je ouzko. Jako dítě jsem tím hrozně trpěla a dlouho to ve mě nechalo stopy.
Nevím proč mě tak nenáviděl, nic jsem mu nikdy neudělala a všechny ostatní děti z rodiny miloval, hrál si nimi, dělal blbiny, ale semnou ne, vždycky mě odehnal.
Dnes už vím že to byl idiot a vlastně chudák. Ale jestli nechceš aby si tvá dcera pamatovala to že ji babička neměla ráda a maminka si jí nezastala tak s tím něco dělej.
Jsi dospělá a od toho jsi matka aby ses jí zastala a udělala rázný krok. Pokud děcko někdo takhle psychicky trápí a matka mu nepomůže tak kdo?
Jsi snad svéprávná ne? Tak s tím něco dělej. Držíš hubu aby nebylo v rodině zlo, to je teda opravdu inteligentní taktika.
Tchýni seřvi na tři doby a nejezdi tam s dcerou a pokud se nezačne chovat normálně tak tam neposílej ani syna, oko za oko… na takovéto existence rozumné a férové jednání prostě nefunguje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.17 20:36
@Anonymní píše:
Potřebovala bych si tady aspoň postěžovat, nemám takovou kamarádku, kterou bych obtěžovala mými problémy… S přítelem jsme 7 let, moje dcera má 9 let(není jeho), spolu máme roční dítě. Přítel má dceru téměř 9 let. Holky si spolu ze začátku nerozuměly, byli malé, ale nakonec bych řekla, že jsou velké kamarádky, těší se na sebe, až se uvidí, volají si. Tchýně bezmezně miluje samozřejmě svoje pravá vnoučata, ale není ochotná přijmout cizí krev. Kdyby aspoň byla ticho, jako její manžel, ten sice moji dceru taky nemusí, ale aspoň to nedává najevo, takže mi to nevadí, beru to, je to logické, že nevlastní se nedá milovat jako vlastní. Ale tchýně moji dceru vyloženě nesnáší. Dává to najevo opravdu trapně, ta nespravedlivá „výchova“ k vlastní versus k nevlastní vnučce mě stála za ty roky už hodně slz. Pár příkladů, které doslova řekla:
Na moji dceru - to jídlo sníš, na to si holčičko počkám, jinak tě seřežu!
Na vlastní vnučku (u stejného oběda) ty už miláčku nemůžeš? To nevadí, tak to odnes.
Na moji dceru - přestaň tady lítat (plesk po zadku), u oběda se nemluví, nekřič, sedni si pořádně, chovej se slušně, omluv se…
Na vlastní vnučku (je okřiknuta za to stejné tátou) - nech ji, nekřič na ní, akorát ji stresuješ a nebude sem chtít jezdit. Těch příkladů bych vlastně mohla psát hodně, jde prostě jen o to, že svoji krev miluje a cizí nesnáší. Co se nám narodil syn, je to ještě horší. Dcera brášku miluje, chová si ho, mazlí se sním, to ale nemůže před tchýní. Vzali jsme je na dovolenou na týden a to byla asi poslední kapka. Týden řvaní po dceři za to, že se ho byť jen dotkla, přitom přítelova dcera (vlastní vnučka) s ním chodila po strmých schodech a ještě ji chválila, že je šikulka, že s ním nespadla. Dceru by asi zabila. Dcera dovolenou probrečela, že si na brášku nemůže sáhnout a já brečela s ní. Nikdy více. Už jednou jsme s nimi byli na dovolené, ale to ještě nebyl syn na světě a taky to bylo strašné, nevím, že jsem se nechala zase přesvědčit a brali jsme je. Přítele tím moc neobtěžuji, párkrát jsem mu to řekla, ale vždy mě odbyl, že se mi to jen zdá, ať z ní nedělám chudinku (z mojí dcery), že jí rázná výchova neublíží. Po této dovolené uznal, že jeho matka moji dceru opravdu ráda nemá. Hurá, aspoň to přiznal. Sice jí nic říkat nebude, protože svoji maminku miluje, mají spolu hezký vztah a kvůli mě/dceři to nebude měnit, ale už to, že to řekl, mi pomohlo. A já? Stále mlčím, tchýni jsem nic neřekla. Ale je to tak, že já už se s ní ani moc nebavím, když k nim jedeme na návštěvu, jsme nešťastné obě dvě. Jezdit tam musíme, přítel to tak chce a já nechci dělat zle. Je mi jasné, že tchýně nás tam nepotřebuje, chce tam jen svého syna a vlastní vnoučata, ono to tak asi časem dopadne, že tam přítel bude jezdit jen se svojí dcerou a naším synem. Z našeho syna je tchýně úplně vy. raná, za jiných okolností bych byla ráda, ale teď je mi z toho na blití. Je mi líto mojí dcery, já za ní plně stojím, ví, že to není její chyba, že je nenáviděná, jen nějak nevím, co s tím. Dá se to vůbec nějak řešit? Jednou jsem s ní o tom mluvila, mile a se snahou to změnit, absolutně mi vyvrátila, že by mojí dceru neměla ráda, takže to dopadlo tak, že si vymýšlím a dělám zbytečně zle. Já prostě neumím mít ráda někoho, kdo nenávidí moje dítě, nejde mi to. A že syna budu muset k nim dávat na prázdniny mi momentálně taky vadí (chtěli už letos, ale kojím), dcera k nim na prázdniny nikdy jet nemohla, teď po té dovolené tedy už ani nechce.
jdu dočíst, ale
ty ustupuješ tchýni jen proto aby nebylo zle a vlastní dceru sice lituješ, ale to je tak všechno…chudák holka, že musí trávit čas s paní, která ji dává tak otevřeně najevo jak není vítaná, ale mnohem víc ji ubližuje, že to její vlastní máma dovolí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.17 20:58
Zakladatelko, jsi asi moc hodná, slušná a málo sebevědomá. Bohužel tohle je vzor, který přebere tvoje dcera - že si necháš od ostatních líbit hnusné chování a jediné na co se zmůžeš je nadávat stranou. Pokud jí ukážeš, že člověk se za sebe má postavit i když to znamená konflikt, tak to bude lepší vzor než toto. I kdyby se tam měli na tebe všichni sesypat, tak se prostě ozveš a postavíš se za ni.
Musíš se dcery zastat a tchýni utnout, jdi do toho, slušně, ale nějak rozhodně. Ono stačí někdy i kousavá poznámka, nějak ji prostě usadit, s úsměvem říct, že tohle se ti nelíbí, když ji takhle peskuje a prosíš, aby to nadále nedělala, protože k vlastním vnoučatům se tak nechová. ale pokud dáš najevo, že takhle se k tvé dceři chovat nikdo nebude, tak buď je úplně tupá a bude to dělat dál, anebo se stáhne. Oni někteří lidi si k tobě dovolí tolik právě proto, že je necháš.
Já chápu, že nejsi typp s prořízlou pusou, neumíš argumentovat, no tak si najdi nějaké metody asertivity, připrav argumenty dopředu a něco nacvič A tomu příteloj řekni, že pokud chce, aby jsi tam jezdila, tak musí zajistit, aby tam dceru nikdo neprudil víc než je nezbytně nutné, jinak tam jezdit nebudeš.
No a na další dovolenou s tchejní radši zapomeň i kdyby to bylo zadarmo a na Havaji 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.17 21:17
@Anonymní píše:
Možná nebudeš věřit, ale já to jako dítě měla taky tak. Akorát až od 8-mi let. Mamky nová tchýně se chovala skoro podobně jako teď ta moje. Ale moje mamka jí neměla ráda a mě to vlastně stačilo, že stála při mě. Nikdy by mě nenapadlo, že se mě nezastala přímo před ní, že bych jí to teď měla vyčítat, jak tady někdo psal, že mi to dcera v pozdějším věku omlátí o hlavu. Vážně je tak důležité se zastat přímo před tím člověkem? Bokem už se to nepočítá? Zakl.
Bokem se to pocita o hodne min. Zazila jsem v nekolika formach a prestoze bokem je o hodne lepsi nez nic, s „verejnou“ podporou se to neda srovnat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.17 02:14
Milá zakladatelko, popravdě moc nechápu, proč vůbec připouštíš, aby se tvoje tchýně chovala k tvé dceři takto škaredě. Ona je ještě dítě a nezvládne se bránit, ani ospravedlnit, ale ty jsi dospělá žena a máš za svoje dítě odpovědnost. Určitě bych si nenechala šikanovat dítě a jenom se na to nedívala. Šokoval mě popis té poslední společné dovolené. „Dcera dovolenou probrečela, že si na brášku nemůže sáhnout a já brečela s ní.“ To myslíš vážně, že jsi nechala tchýni, aby rozhodovala o tom, kdo může a nemůže sáhnout na vašeho syna? Aby rozhodla o tom, jestli tvá dcera smí sahat a chovat svého brášku a sama jsi kvůli tomu někde jenom plakala? A proč jsi jí jasně neřekla, hned jak s tím začala, že to je bratříček tvé dcery a ona na něj samozřejmě běžně sahá a hraje si s ním a bude to tak dělat i nadále? Stejně tak na těch návštěvách - hned jak by začala na mé dítě pokřikovat a jiné za to stejné omlouvat, hned bych se ozvala. Takto to nejde. Nejste obě malé děti, aby vás tchýně takto šikanovala a odbývala. Stejně tak se nemáš nechat odbýt přítelem a řečmi o tom, jak jí rázná výchova neublíží - nejde totiž jen o to, co jí ve výchově ublíží a co neublíží, ale o to, že za její výchovu jsi zodpovědná ty, jakožto její rodič, a ty bys měla rozhodnout o tom, jaká ta výchova bude. A neakceptovat postupy, které se ti nelíbí. Je velká škoda, že se za tebe přítel nepostaví, ale ty se musíš postavit za svou dceru. Chápu, že třeba nemáš povahu na to, aby ti to šlo nějak přirozeně a samo od sebe, ale už tchýni znáš, víš, jak to tam chodí, takže s tím můžeš počítat dopředu a natrénovat si pár vět, kterými tchýni vždycky utneš (a nevést žádnou debatu, pokud nemáš pocit, že bys ji zvládla ustát, radši jen opakovat své naučené věty a stát si za tím). A asi bych si i rozmyslela návštěvy tchýně - proč se stresovat, ty i dcera, proč trávit čas někde, kde být nechci, kde to nemám ráda, kde mi někdo ubližuje? Zas tak dlouhý život není… Ty tam NEMUSÍŠ jezdit. Žádné musíme, přítel to tak chce. Vysvětli mu, že mu nechceš v žádném případě bránit vídat se s maminkou, ale že ty tam ráda nejezdíš, tebe i dceru to stresuje a nechceš tak trávit volný čas, tak zkrátka, ať jezdí bez vás dvou. Radši bych se s ním pohádala a pročistila vzduch, než se dlouhodobě takto uvnitř nervovat. To ti nijak neprospěje. A o tom, jaké tím dceři ukazuješ do budoucna vzorce chování, se tu už hodně psalo. Pracuj na svém sebevědomí, nehledej výmluvy, proč to či ono nejdee, naopak se cíleně uč, jak dosáhnou toho, aby to šlo líp. Držím palce, jistě to dokážeš!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.17 03:27
@Anonymní píše:
Možná nebudeš věřit, ale já to jako dítě měla taky tak. Akorát až od 8-mi let. Mamky nová tchýně se chovala skoro podobně jako teď ta moje. Ale moje mamka jí neměla ráda a mě to vlastně stačilo, že stála při mě. Nikdy by mě nenapadlo, že se mě nezastala přímo před ní, že bych jí to teď měla vyčítat, jak tady někdo psal, že mi to dcera v pozdějším věku omlátí o hlavu. Vážně je tak důležité se zastat přímo před tím člověkem? Bokem už se to nepočítá? Zakl.
Je to důležité zastat se i před tím člověkem. Už jen kvůli sama sobě. A i tomu dítěti dáš větší pocit jistoty, že ta máma stojí opravdu sto pro za ní. A pokud by baba viděla, že si nemůže dovolit všechno tak mi věř, že postavíš se jí jednou, dvakrát, desetkrát a ona si pak dá pozor. Promiň, ale přijde mi to trošku jako pěkné pokrytectví. Bokem na ní nadáváš a do očí se jí bojíš něco říct. Proboha proč? Jak můžeš přihlížet tomu jak před tebou někdo šikanuje tvoje dítě? Ona je cizí člověk, s přítelem se můžete za pár let rozejít a už jí nemusíš nikdy vidět, ale tvoje dcera je tvoje krev.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.17 09:00
Zakladatelko, zastat by se tebe a tvé dcery měl hlavně přítel. Zkus mu to ještě jednou vysvětlit, protože od něj to jeho matka snadněji přijme, na rozdíl od tebe. Přítel chce, abyste tam jezdili společně. Ale pokud se tam nebudete cítit dobře, není to žádná vaše povinnost. A nakonec tím svým neřešením bude zklamaný i on. Vysvětli mu, o co hraje - může vzniknout vyhrocený konflikt, po kterém tam už s dcerou nikdy nepůjdete.
Naopak, pokud se on nevlastní dcery zastane před jeho matkou, stoupne u nevlastní dcery v ceně. Dcera získá zase o trochu větší pocit (nebo se utvrdí), že je v bezpečí, že má ochránce, že ji má rád.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.17 09:11
@Anonymní píše:
Možná nebudeš věřit, ale já to jako dítě měla taky tak. Akorát až od 8-mi let. Mamky nová tchýně se chovala skoro podobně jako teď ta moje. Ale moje mamka jí neměla ráda a mě to vlastně stačilo, že stála při mě. Nikdy by mě nenapadlo, že se mě nezastala přímo před ní, že bych jí to teď měla vyčítat, jak tady někdo psal, že mi to dcera v pozdějším věku omlátí o hlavu. Vážně je tak důležité se zastat přímo před tím člověkem? Bokem už se to nepočítá? Zakl.
Ale vždyť ty se jí nezastaneš ani bokem tak co to tady plácáš? Samozřejmě že se to počítá, ale když to uděláš před dcerou, tak i ona pochopí, že si od babky nemusí nechat všechno líbit. Pak když bude v úzkých tak stačí bábě připomenout, že to řekne mámě a ta si dá příště pozor aby jí buzerovala. Pochop že tady nejde ani o tchyni, ani o tebe ale o tvou dceru, která se jí nedokáže postavit a bránit se a na to má rodiče aby se jí zastali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Já vím, pochopila jsem.