Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co byste dělali na mém místě - tchýně nesnáší mé dítě.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.10.17 17:35
Já bych tchýni na místě seřvala. To, že nebráníš vlastní dítě, se na dceři podepíše. Měla bys to ihned změnit. Proč jsi tchýni na místě neseřvala a nezjednala pořádek? Ubližuješ vlastnímu dítěti a to si může nést následky do života.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.17 17:43
@Anonymní píše:
Nejsem zakladatelka, ale prosím anonym, je to citlivé.
Trošku mi to připomíná moje dětství, táta není můj biologický (ale já to nikdy neřešila), s mámou se brali, když mi byli dva roky. Za další dva roky se narodila moje ségra. Dlouhý roky jsme bydleli v dvougeneračním domě s tátovými rodiči. Samozřejmě mě nikdy nepřijali za svou, chovali se ke mě podobně, jak se chová tchýně k tvoji dceři. Snažili se nás s moji ségrou rozeštvat proti sobě. Ségra dostávala obr krásný dárky, s jídlem si mohla vždycky vybrat, co by si dala dobrého, mě prostě něco namazali a musela jsem dojídat, ségra ne. Od tý doby nesnáším hrachovou kaši.
Když mi bylo tak 13 let, tak jsme se konečně odstěhovali, máma tátu prostě donutila, protože k ní se chovali neuvěřitelně hnusně. Takových 12 let jsem „babičku a dědu“ nevídala, nechtěla jsem, naše stěhování bylo dost dramatický. Až někdy před 4 roky jsem tam začala jezdit aspoň na Vánoce, aby se neřeklo, ale máma je neviděla od tý doby, co jsme se odstěhovali.
Se ségrou máme nakonec výborný vztah, i když jsme každá úplně jiná, ale jenom díky mamce, protože je nenechala nás rozeštvat proti sobě. Ale můžu říct, že ségra je od nich dost rozmazlená
Radila bych, abys to buď dceři nějak vysvětlila, proč se k ní babička chová, jak se chová, protože já to vůbec nechápala (nevěděla jsem, že táta není můj „táta“) a mrzí mě to ještě teď a to mi bude 30, nebo tam přestat jezdit a nebo nejezdit jednou za měsíc, ale jednou za půl roku..
Jsem ráda, že tu konečně napsal zakladatelce někdo, kdo to zažil z pohledu dítěte…snad pochopí, co jsem jí chtěla říct svým přispěním já. To dítě to nechápe, když ho v tom nechá plácat, tak co? Tak bude mít stejné pocity jako ty ve 30 letech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.10.17 17:59
Holky já asi nebudu reagovat jednotlivě, protože to nestíhám. Všichni mi tady píšete, že se dcery nezastanu. Já se jí zastanu(i když ne před tchýní), ale na tchýni prostě nevyjedu, tedy zatím jsem nevyjela. Měla jsem za to, že se to před dětmi dělat nemá a já jsem prostě povaha, co drží hubu a pak bouchne a neumí jednat v klidu. Já jsem v úvodním příspěvku napsala, že dcera NESMÍ chovat brášku před tchýní - samože může, odemně to má dovolené, nemyslete si, že bychom ji v tomto poslechly. Akorát si ho dcera chová před tchýni s jejími kecy, že ho pustí, ať ho netahá, že mu něco udělá a co já vím, co ještě. Já necouvám, ale v úvodním příspěvku je napsané to největší trápení, ta omáčka kolem, že na ni neřve úplně pokaždé, když přijedeme, psala jsem, že probrečela celou dovolenou, to samozřejmě ne, nebrečela od rána do večera, brečela několikrát, nebo byla smutná pokaždé, když ji tchýně za něco nadala. Někdy možná právem(i když podle mě seřvání mají řešit rodiče, ne tchýně), ono tím, jak ona jí něco zakáže a já vzápětí povolím, tak jsem způsobila to, že ji poslouchat moc nechce. Radíte, že tam s dcerou jezdit nemám a má tam jezdit jen přítel ze synem a jeho dcerou, jenže když tam jede jeho dcera, tak ta moje tam chce taky, oni se mají rády a vídají se o těch obvíkendech, takže chtějí být ten víkend celý spolu. Zalezou si většinou do pokojíku a hrají si na tabletech. Tchýně ale stihne i tak něco utrousit, během obědu, nebo když na chvíli přijde do jídelny.
Takže vy byste na tchýni vyjeli před dítětem nebo by jste si ji vzali bokem?
Sice jsem tady zjistila, že jsem strašná matka, kdosi se tady ze mě dokonce pozvracel, ale mě jste pomohly, umím přijmout kritiku a nakoply jste mě, až pojedeme na návštěvu a tchýně bude dceru zase prudit, tak se jí postavím. Dopadne to špatně, ale když mě tady tisíc lidí píše, že to, co dělám, není zastání, když u toho tchýně není, tak to tedy udělám přímo před ní. Zakl.
- Citovat
- Upravit
12.10.17 18:04
Zakladatelko, já bych asi jako první řešila mimo dítě, pokud by to nepomohlo, tak i před dítětem. Takže předpokládám, že jsi to řešila mimo dítě přímo s tchýní, nepomohlo to, tak bych to nyní řešila už přímo, hned. Klidně i před tchýní. Je tedy pravda, že některé věci bych asi řešila hned, např. to jídlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.10.17 18:11
@Anonymní píše:
Nejsem zakladatelka, ale prosím anonym, je to citlivé.
Trošku mi to připomíná moje dětství, táta není můj biologický (ale já to nikdy neřešila), s mámou se brali, když mi byli dva roky. Za další dva roky se narodila moje ségra. Dlouhý roky jsme bydleli v dvougeneračním domě s tátovými rodiči. Samozřejmě mě nikdy nepřijali za svou, chovali se ke mě podobně, jak se chová tchýně k tvoji dceři. Snažili se nás s moji ségrou rozeštvat proti sobě. Ségra dostávala obr krásný dárky, s jídlem si mohla vždycky vybrat, co by si dala dobrého, mě prostě něco namazali a musela jsem dojídat, ségra ne. Od tý doby nesnáším hrachovou kaši.
Když mi bylo tak 13 let, tak jsme se konečně odstěhovali, máma tátu prostě donutila, protože k ní se chovali neuvěřitelně hnusně. Takových 12 let jsem „babičku a dědu“ nevídala, nechtěla jsem, naše stěhování bylo dost dramatický. Až někdy před 4 roky jsem tam začala jezdit aspoň na Vánoce, aby se neřeklo, ale máma je neviděla od tý doby, co jsme se odstěhovali.
Se ségrou máme nakonec výborný vztah, i když jsme každá úplně jiná, ale jenom díky mamce, protože je nenechala nás rozeštvat proti sobě. Ale můžu říct, že ségra je od nich dost rozmazlená
Radila bych, abys to buď dceři nějak vysvětlila, proč se k ní babička chová, jak se chová, protože já to vůbec nechápala (nevěděla jsem, že táta není můj „táta“) a mrzí mě to ještě teď a to mi bude 30, nebo tam přestat jezdit a nebo nejezdit jednou za měsíc, ale jednou za půl roku..
Možná nebudeš věřit, ale já to jako dítě měla taky tak. Akorát až od 8-mi let. Mamky nová tchýně se chovala skoro podobně jako teď ta moje. Ale moje mamka jí neměla ráda a mě to vlastně stačilo, že stála při mě. Nikdy by mě nenapadlo, že se mě nezastala přímo před ní, že bych jí to teď měla vyčítat, jak tady někdo psal, že mi to dcera v pozdějším věku omlátí o hlavu. Vážně je tak důležité se zastat přímo před tím člověkem? Bokem už se to nepočítá? Zakl.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.10.17 18:22
@elen-ka píše:
Zakladatelko, já bych asi jako první řešila mimo dítě, pokud by to nepomohlo, tak i před dítětem. Takže předpokládám, že jsi to řešila mimo dítě přímo s tchýní, nepomohlo to, tak bych to nyní řešila už přímo, hned. Klidně i před tchýní. Je tedy pravda, že některé věci bych asi řešila hned, např. to jídlo.
jo jednou jsem se s ní o tom bavila, řekla mi, že to není pravda, že by upřednostňovala vlastní vnouče před mojí dcerou, že jí má ráda. Urazila se, nepřiznala to.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.10.17 18:30
@Peta02 píše:
Nedovetla jsem celou diskuzi, par tvých příspěvku mi stačilo. Tohle proste nechápu, absolutně
podle mě jsi to nechala jen vygradovat! Kdyby jsi už na začátku se dcery zástava, nemusela ji teď celá rodina mít za otloukanka ke kterému si můžou všechno dovolit! Jako to s tou polivkou je humus! Ty proste odejdes a necháš nad tím sedět malé dite
jakoze cože??? Zajímalo by mě jak resis normální problémy ve svém životě! Jestli takhle utikas od všeho tak potes koště!
Ne, odešla se mnou.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.10.17 18:33
@Anonymní píše:
Možná nebudeš věřit, ale já to jako dítě měla taky tak. Akorát až od 8-mi let. Mamky nová tchýně se chovala skoro podobně jako teď ta moje. Ale moje mamka jí neměla ráda a mě to vlastně stačilo, že stála při mě. Nikdy by mě nenapadlo, že se mě nezastala přímo před ní, že bych jí to teď měla vyčítat, jak tady někdo psal, že mi to dcera v pozdějším věku omlátí o hlavu. Vážně je tak důležité se zastat přímo před tím člověkem? Bokem už se to nepočítá? Zakl.
Mě se máma před svojí tchyní nikdy nezastala, samozřejmě stála vždycky při mě, říkala mi ať si z toho nic nedělám, že po mě babička křičela a tak, já byla ráda…, ale okoukala jsem to o ní a teď si nechám od všech sr*t na hlavu, jako ona tenkrát od své tchyně 
Stejně jako ty si to okoukala od své maminky… Až teď s tím začínám něco dělat a nenechám si všechno líbit. Ale mámě to nevyčítám, to ne… dělala to, co si myslela, že je pro mě a ségru to nejlepší 
Druhá anonymní
- Citovat
- Upravit
12.10.17 18:34
@Anonymní píše:
jo jednou jsem se s ní o tom bavila, řekla mi, že to není pravda, že by upřednostňovala vlastní vnouče před mojí dcerou, že jí má ráda. Urazila se, nepřiznala to.
v tomto případě bych to příště řešila hned když se to stane. Např. s tím jídlem - pokud by tvé dceři řekla „musíš to dojíst“ a partnerově dceři „pokud už nechceš, můžeš to odnést“, pak bych se jí přímo zeptala, proč jedna dcera to MUSI dojíst a druhá dcera ne. Buď to dojí obě dvě, nebo ani jedna. Takto bych to hned „srovnávala“. A dle její reakce to řešila. Pokud by i nadále trvala aby jedna to tvoje dcera snědla a druhá ne, řekla bych dceři, že to jíst nemusí a zároveň bych tchyni řekla, že tvoje dcera jídlo dojídat nemusí, ví kdy má dost. Vím, že bych šla vědomě proti „pokynu“ tchýně, ale když to není schopna pochopit, tak to ve prospěch své dcery určitě udělám i za cenu, že se napaprčí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.10.17 18:35
@elen-ka píše:
Zakladatelko, já bych asi jako první řešila mimo dítě, pokud by to nepomohlo, tak i před dítětem. Takže předpokládám, že jsi to řešila mimo dítě přímo s tchýní, nepomohlo to, tak bych to nyní řešila už přímo, hned. Klidně i před tchýní. Je tedy pravda, že některé věci bych asi řešila hned, např. to jídlo.
to jak jí nutili pořád tu polívku, tak jsem jim říkala, že si vytvoří odpor a nebude ji tuplem jíst. Taky že jo. Ale už jí to naštěstí nenutí, i když mi řekla, že je fakt hrozná, když po ní chce, aby jedla, co uvaří.
- Citovat
- Upravit
12.10.17 18:37
@Anonymní píše:
Mě se máma před svojí tchyní nikdy nezastala, samozřejmě stála vždycky při mě, říkala mi ať si z toho nic nedělám, že po mě babička křičela a tak, já byla ráda…, ale okoukala jsem to o ní a teď si nechám od všech sr*t na hlavu, jako ona tenkrát od své tchyně
Ty jen opakuješ to co jsi zažila jako dítě. V podstatě vytváříš své dceři stejnou situaci, jako vytvořila tobě mamka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.10.17 18:43
@elen-ka píše:
v tomto případě bych to příště řešila hned když se to stane. Např. s tím jídlem - pokud by tvé dceři řekla „musíš to dojíst“ a partnerově dceři „pokud už nechceš, můžeš to odnést“, pak bych se jí přímo zeptala, proč jedna dcera to MUSI dojíst a druhá dcera ne. Buď to dojí obě dvě, nebo ani jedna. Takto bych to hned „srovnávala“. A dle její reakce to řešila. Pokud by i nadále trvala aby jedna to tvoje dcera snědla a druhá ne, řekla bych dceři, že to jíst nemusí a zároveň bych tchyni řekla, že tvoje dcera jídlo dojídat nemusí, ví kdy má dost. Vím, že bych šla vědomě proti „pokynu“ tchýně, ale když to není schopna pochopit, tak to ve prospěch své dcery určitě udělám i za cenu, že se napaprčí.
Ano, máš pravdu, tu otázku proč jedna musí a druhá ne, tu jsem měla položit hned. Teď už by si na to tchýně nevzpomněla, je to dávno. Jenže musím i přiznat, že dcera je v jídle dost vybíravá a dost věcí nejí. Takže říct „dcera ví, kdy má dost“ je trošku mimo, když dostane na talíř něco, čeho nesní ani kousek. Já jí to doma nedávám, ale nejí fakt docela dost zeleniny, která je v hodně jídlech, takže s tím má problém všude, i ve škole, protože tam se dělá ze zeleniny hodně jídel.
- Citovat
- Upravit
12.10.17 18:46
@Anonymní píše:
Ano, máš pravdu, tu otázku proč jedna musí a druhá ne, tu jsem měla položit hned. Teď už by si na to tchýně nevzpomněla, je to dávno. Jenže musím i přiznat, že dcera je v jídle dost vybíravá a dost věcí nejí. Takže říct „dcera ví, kdy má dost“ je trošku mimo, když dostane na talíř něco, čeho nesní ani kousek. Já jí to doma nedávám, ale nejí fakt docela dost zeleniny, která je v hodně jídlech, takže s tím má problém všude, i ve škole, protože tam se dělá ze zeleniny hodně jídel.
To byl příklad. Mě šlo o to, že když zase tchýně bude vyrypovat do tvé dcery a druhé danou věc povolí, tak hned reagovat proč jedna může a druhá ne. Šlo mi o to aby jsi reagovala hned v tom okamžiku co se to stane. Nyní se zpožděním to nemá smysl. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.10.17 18:47
@elen-ka píše:
Ty jen opakuješ to co jsi zažila jako dítě. V podstatě vytváříš své dceři stejnou situaci, jako vytvořila tobě mamka.
Tohle nepsala zakladatelka, je tam podpis: druhá anonymní
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.10.17 18:55
@elen-ka píše:
Ty jen opakuješ to co jsi zažila jako dítě. V podstatě vytváříš své dceři stejnou situaci, jako vytvořila tobě mamka.
ale já tím fakt netrpím, nikdy jsem ani netrpěla, já tu svoji nebabičku téměř neřešila, nezajímala mě, až v dospělosti mi mamka říkala, jak jí to trápilo, že nás nepřijala. Ona pak umřela, ani na pohřbu jsme nebyli. A kdyby to tady teď anonymka nenapsala, sama bych si na to asi ani nevzpomněla. Tím nechci říct, že to tak bude mít moje dcera, protože vím, že je jí to někdy líto, že jí ta „babička“ nemá ráda. Sice lásku k mojí dceři v ní neprobudím, ale už jsem psala, že se jí postavím.
Asi se mi budete smát, ale jsem objednaná k psycholožce, chci vědět, co mi poradí odborník. zakl.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
