Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co byste dělali na mém místě - tchýně nesnáší mé dítě.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.10.17 11:22
@Aishinka píše:
@elen-ka Já zase chtěla napsat…i za zakladatelku, že kdo nezažil, příliš nepochopí.
Je to boj s větrnými mlýny. Já bojuji…jsem ta nejhorší…ale bojuji dál..
Já jsem toto zažívala. tchyně vždy upřednostňovala děti své dcery před dětmi našimi. Manžel to viděl taky a tchyni to několikrát řekl. Samozřejmě následovaly potoky slz, já byla ta nejzlejší, protože i když to řekl manžel, určitě to bylo z mé hlavy…Nezměnilo se nic kromě toho, že děti to už poznaly taky a babičku nepotřebují, protože ona je taky nepotřebuje. Splní si povinnost narozenin, ale dárkama jednou, dvakrát za rok se vztah s vnoučaty vybudovat nedá. Když je oslava, my přijedeme, pozdravíme se a tchyně jde vařit kávu. Přijedou druhá vnoučata a tchyně je chová, mazlí, ukazuje ostatním hostům, mluví jen o nich, co všechno umějí, jak jsou úžasní, vtipní, roztomilí a krásní…A my jen koukáme. A naše děti taky jen koukají. Skutečně skvostné zážitky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.10.17 11:24
@kontramatka píše:
Vsadím se že do hodiny diskuse zmizí. Podle mě toto je skutečné týrání a měla by se tím zabývat sociální ochrana dětí nebo tak něco. Toto se přece nemůže nikde tolerovat.
nepřeháníš trochu? Dcery mi líto je, když jsme u nich a zařve, ale týrání?
- Citovat
- Upravit
12.10.17 11:24
Co bych dělala na Tvém místě? Rozhodně bych nenechala jakkoliv ubližovat svýmu dítěti, prostě bych utnula kontakt s tchyní. I za cenu konfliktu s partnerem. Matka má především chránit své dítě a neohlížet se na druhé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.17 11:24
Pokud si přítel přeje, abyste tam jezdili, tak se hlavně ON musí zasadit o to, abyste se tam cítili příjemně. Přítel se v přítomnosti své matky chová hlavně jako poslušný syn a ne tvůj přítel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.10.17 11:28
@Aries6 píše:
Proč?
Už jen proto, aby celá diskuze nesklouzla na výměnu názorů pisatelů mezi sebou! A netýkalo by se to vlastně tématu zakladatelky. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.17 11:29
@kontramatka píše:
Já jsem toto zažívala. tchyně vždy upřednostňovala děti své dcery před dětmi našimi. Manžel to viděl taky a tchyni to několikrát řekl. Samozřejmě následovaly potoky slz, já byla ta nejzlejší, protože i když to řekl manžel, určitě to bylo z mé hlavy…Nezměnilo se nic kromě toho, že děti to už poznaly taky a babičku nepotřebují, protože ona je taky nepotřebuje. Splní si povinnost narozenin, ale dárkama jednou, dvakrát za rok se vztah s vnoučaty vybudovat nedá. Když je oslava, my přijedeme, pozdravíme se a tchyně jde vařit kávu. Přijedou druhá vnoučata a tchyně je chová, mazlí, ukazuje ostatním hostům, mluví jen o nich, co všechno umějí, jak jsou úžasní, vtipní, roztomilí a krásní…A my jen koukáme. A naše děti taky jen koukají. Skutečně skvostné zážitky.
Jenže my bydlíme hned vedle. 
Jen co dcerka vykročí z domu, už jí babička vyvolává, láká na sladkosti, dárky /neskutečně s ní manipuluje/. Ona na to slyší, je malá. Chlapeček může procházet pod oknem a ani pes po něm neštěkne. Snad to pochopí… časem.. - dcerka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.10.17 11:29
@vejilka píše:
Mě je do pláče z celého příspěvkuJá toto zažila s vlastní matkou, s babičkou teda nee, ale moje máma měla taky vždy přesnějšího chlapa před námi dětmi. Ty rozdíly tam byli hrozně vidět. Přestože byl na nás zlej, vždy si ho snažila udržet a bylo jí jedno, že se ho bojíme. Děsný!!! Takový matky, včetně zakladatelky přemýšlejí spíše frndou aby nebyly sami, než mozkem
Přítel není na dceru zlý, nikdy by jí neuhodil. Ale nezastane se no.
- Citovat
- Upravit
12.10.17 11:31
Děvčata zakladatelka nepsala, že její manžel dceru nemusí, ale manžel tchyně dceru nemusí. Na to pozor.
Zakladatelko k tomu, že to přeháním…přečti si ještě co jsi psala v úvodním příspěvku. Jak holčička celou dovolenou proplakala, ano, to je psychické týrání. A ty tomu jen nečinně přihlížíš a dceru opakovaně vystavuješ. Jsi horší než tchyně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.17 11:31
Zakladatelko, z tvých příspěvků začínám mít pocit, že se chováš tak jako já před 4 či 5 roky. Děláš vše pro to, aby si ostatní o tobě nemysleli nic špatného, nerada se pouštíš do konfliktů, protože co kdyby náhodou se k tobě ti lidé otočili zády. Bohužel tímto svým jednáním ubližuješ svým nejbližším lidem, svým dětem, a to ne jen tvé dceři. Já se „probrala“ relativně brzo a snažila jsem se změnit, ale i tak vidím základ podobnosti předchozího svého chování v dceři, zvlášť nyní co nastoupila do školy to ještě více je vidět. A to mi dodalo „takový“ kopanec k pokračování dané změny.
Té změny si všiml i manžel a musím říci, že moje změna k vyššímu sebevědomí a nedělání hromosvodu a hadru všem v manželově rodině vedlo i k problémům v našem vztahu. Ale i ty postupně řešíme, protože manžel chce, nechce nás ztratit. Takže já radím, více zapracovat na svém sebevědomí, na tom naučit se říkat „ne, takhle ne“ a pokud je tchýně semetrika, která každého uhádá a většinu věcí otočí proti tobě, tak s ní nediskutovat. U „dojezení jídla“ jen prostě říct, že dcera to dojídat nemusí a pokud už nechce, tak to jíst nebude. A konec, dál se o tom nebavit, případně jí (dceři) odnést talíř ze stolu pryč. A pozor tchýně i partner se pak budou všemožně snažit vrátit tvé chování zpět, budou tě citově vydírat, můžou ti říkat, že jsi sobecká, egoistická, že se neumíš chovat apod. Na tyto řeči reagovat snad jen tak „já mám jiný názor“, nehádat se, nedáš to. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.17 11:33
@Aishinka píše:
@elen-ka Já zase chtěla napsat…i za zakladatelku, že kdo nezažil, příliš nepochopí.
Je to boj s větrnými mlýny. Já bojuji…jsem ta nejhorší…ale bojuji dál..
já taky, neboj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.17 11:38
@elen-ka píše:
Zakladatelko, z tvých příspěvků začínám mít pocit, že se chováš tak jako já před 4 či 5 roky. Děláš vše pro to, aby si ostatní o tobě nemysleli nic špatného, nerada se pouštíš do konfliktů, protože co kdyby náhodou se k tobě ti lidé otočili zády. Bohužel tímto svým jednáním ubližuješ svým nejbližším lidem, svým dětem, a to ne jen tvé dceři. Já se „probrala“ relativně brzo a snažila jsem se změnit, ale i tak vidím základ podobnosti předchozího svého chování v dceři, zvlášť nyní co nastoupila do školy to ještě více je vidět. A to mi dodalo „takový“ kopanec k pokračování dané změny.Té změny si všiml i manžel a musím říci, že moje změna k vyššímu sebevědomí a nedělání hromosvodu a hadru všem v manželově rodině vedlo i k problémům v našem vztahu. Ale i ty postupně řešíme, protože manžel chce, nechce nás ztratit. Takže já radím, více zapracovat na svém sebevědomí, na tom naučit se říkat „ne, takhle ne“ a pokud je tchýně semetrika, která každého uhádá a většinu věcí otočí proti tobě, tak s ní nediskutovat. U „dojezení jídla“ jen prostě říct, že dcera to dojídat nemusí a pokud už nechce, tak to jíst nebude. A konec, dál se o tom nebavit, případně jí (dceři) odnést talíř ze stolu pryč. A pozor tchýně i partner se pak budou všemožně snažit vrátit tvé chování zpět, budou tě citově vydírat, můžou ti říkat, že jsi sobecká, egoistická, že se neumíš chovat apod. Na tyto řeči reagovat snad jen tak „já mám jiný názor“, nehádat se, nedáš to.
Moje slova.
Také si myslím, že se zaklad. snažíš obhajovat. Ale na to diskuze není. Vem si z toho názory a utřiď si to v hlavě. Nejdůležitější je tvá dcera a ne jedna měsíční návštěva u tchýně! Ano - i za cenu, že vy dvě budete doma, v klííííídku - a kluci budou u nich.
Bojíš se, že tchýni ztratíš?
Co tvoji rodiče? Anebo..co dcerka a její tatínek, její vlastní babička?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.10.17 11:40
@Aishinka píše:
Jdu se tě trochu zastat! Něco podobného znám. Myslím, že chceš - nebo jsi doposud chtěla udržet rodinu pohromadě. Ale asi to tak nepůjde. Když se ti narodil maličký, vidíš - že cesta dvou rozdílných chování tchánovců k dětem nepůjde tolerovat.
Je těžké vše svádět na přítele-manžela. Že on za to může, že on nic neudělá. Je to jeho matka a chlapi tyto věci vnímají trochu jinak než my. I když po dovolené si všiml!!!
Na dovolenou s tchýní už určitě nejezdi a začni komunikovat s dcerkou. Ať znáš její pocity, co si o tom myslí. Rozhodněte variantu návštěv u tchýně /všichni, jen půlka nebo vůbec/. Prostě už s tím něco dělej.U nás bojuji také s tchýní od té doby, co jsme oznámili, že se vezmeme /2 roky jsme spolu chodili a bylo nám přes 30/. Otěhotněla jsem a ona od samého začátku dávala vědět, že když to nebude holka..tak co z toho /měla 3 kluky/. Holčička se narodila a tchýně je z ní zblázněná, jenže teď mám doma už i chlapečka a ten jí nezajímá.Je to hnus a je to na
. Bydlíme hned vedle. Já s tchýní příliš nekomunikuji, nechodím na návštěvy, hádky s manželem bývaly hlavně kvůli ní /tchýně je i generál a vše chce jen podle sebe/. Teď stojí manžel při mě, vše vidí… Ale také vidí, že s ní nehneme. Holky divte se, nejde to…
ono to tak vypadá možná z příspěvku, že týrám dceru, ale já s dcerou komunikuji o všem, myslím, že by mě kdejaká maminka mohla závidět, co všechno mi řekne (o svých láskách atd), já s ní žiji, takže vím, jak mě má ráda a snad není dne, kdy by neřekla, že jsem nejlepší máma na světě. Má ve mě oporu ve všem, když pominu to, že jsem nikdy před ní neřvala na „babičku“, nezastala se jí před ní, ale mimo ní…
jinak děkuji za příspěvek, taky to nemáte jednoduché, ale vidíš, taky jsi se kvůli tomu nerozvedla, i když je tchýně nespravedlivá zakl.
- Citovat
- Upravit
12.10.17 11:42
Vztahy jsou někdy velmi složité. Bohužel, mnohdy na to doplatí především děti. Zakladatelko, ty jsi měla zakročit hned na začátku, a to nekompromisně. Přítel měl vědět hned zkraje, že pokud se nedokáže zastat tebe, a tvé dcery, tak bude konec vztahu. Osobně bych nechtěla chlapa, který nemá rád moje děti. S tchyní bych v klidu promluvila, a vůbec by mi nevadilo, že tam sedí jejich celá super-hyper rodina, tím lépe, aspoň bych to vzala jedním vrzem.Ty jsi její matka. Pokud se jedná o děti, tak nezním bratra. To bych se postavila i proti celému světu, nejenom proti nějaké cizí rodině, která má jak tvou dceru, tak i tebe někde u z.adku.To, že budete s dcerou společně brečet akorát do polštáře, jí dáváš špatný příklad. Ona by měla vidět hlavně od tebe, že se za ni dokážeš veřejně postavit, i za cenu konfliktu jak s manželem, tak s jeho matkou. Přinejhorším bych tam přestala jezdit, a jak už tady někdo psal, on ať si tam jede se svými dětmi, a vy dvě si můžete udělat hezký den, vyjet si někam na výlet, do zoo, cukrárny, bazén, cokoliv, co má holka ráda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.17 11:44
@Anonymní píše:
Potřebovala bych si tady aspoň postěžovat, nemám takovou kamarádku, kterou bych obtěžovala mými problémy… S přítelem jsme 7 let, moje dcera má 9 let(není jeho), spolu máme roční dítě. Přítel má dceru téměř 9 let. Holky si spolu ze začátku nerozuměly, byli malé, ale nakonec bych řekla, že jsou velké kamarádky, těší se na sebe, až se uvidí, volají si. Tchýně bezmezně miluje samozřejmě svoje pravá vnoučata, ale není ochotná přijmout cizí krev. Kdyby aspoň byla ticho, jako její manžel, ten sice moji dceru taky nemusí, ale aspoň to nedává najevo, takže mi to nevadí, beru to, je to logické, že nevlastní se nedá milovat jako vlastní. Ale tchýně moji dceru vyloženě nesnáší. Dává to najevo opravdu trapně, ta nespravedlivá „výchova“ k vlastní versus k nevlastní vnučce mě stála za ty roky už hodně slz. Pár příkladů, které doslova řekla:
Na moji dceru - to jídlo sníš, na to si holčičko počkám, jinak tě seřežu!
Na vlastní vnučku (u stejného oběda) ty už miláčku nemůžeš? To nevadí, tak to odnes.
Na moji dceru - přestaň tady lítat (plesk po zadku), u oběda se nemluví, nekřič, sedni si pořádně, chovej se slušně, omluv se…
Na vlastní vnučku (je okřiknuta za to stejné tátou) - nech ji, nekřič na ní, akorát ji stresuješ a nebude sem chtít jezdit. Těch příkladů bych vlastně mohla psát hodně, jde prostě jen o to, že svoji krev miluje a cizí nesnáší. Co se nám narodil syn, je to ještě horší. Dcera brášku miluje, chová si ho, mazlí se sním, to ale nemůže před tchýní. Vzali jsme je na dovolenou na týden a to byla asi poslední kapka. Týden řvaní po dceři za to, že se ho byť jen dotkla, přitom přítelova dcera (vlastní vnučka) s ním chodila po strmých schodech a ještě ji chválila, že je šikulka, že s ním nespadla. Dceru by asi zabila. Dcera dovolenou probrečela, že si na brášku nemůže sáhnout a já brečela s ní. Nikdy více. Už jednou jsme s nimi byli na dovolené, ale to ještě nebyl syn na světě a taky to bylo strašné, nevím, že jsem se nechala zase přesvědčit a brali jsme je. Přítele tím moc neobtěžuji, párkrát jsem mu to řekla, ale vždy mě odbyl, že se mi to jen zdá, ať z ní nedělám chudinku (z mojí dcery), že jí rázná výchova neublíží. Po této dovolené uznal, že jeho matka moji dceru opravdu ráda nemá. Hurá, aspoň to přiznal. Sice jí nic říkat nebude, protože svoji maminku miluje, mají spolu hezký vztah a kvůli mě/dceři to nebude měnit, ale už to, že to řekl, mi pomohlo. A já? Stále mlčím, tchýni jsem nic neřekla. Ale je to tak, že já už se s ní ani moc nebavím, když k nim jedeme na návštěvu, jsme nešťastné obě dvě. Jezdit tam musíme, přítel to tak chce a já nechci dělat zle. Je mi jasné, že tchýně nás tam nepotřebuje, chce tam jen svého syna a vlastní vnoučata, ono to tak asi časem dopadne, že tam přítel bude jezdit jen se svojí dcerou a naším synem. Z našeho syna je tchýně úplně vy. raná, za jiných okolností bych byla ráda, ale teď je mi z toho na blití. Je mi líto mojí dcery, já za ní plně stojím, ví, že to není její chyba, že je nenáviděná, jen nějak nevím, co s tím. Dá se to vůbec nějak řešit? Jednou jsem s ní o tom mluvila, mile a se snahou to změnit, absolutně mi vyvrátila, že by mojí dceru neměla ráda, takže to dopadlo tak, že si vymýšlím a dělám zbytečně zle. Já prostě neumím mít ráda někoho, kdo nenávidí moje dítě, nejde mi to. A že syna budu muset k nim dávat na prázdniny mi momentálně taky vadí (chtěli už letos, ale kojím), dcera k nim na prázdniny nikdy jet nemohla, teď po té dovolené tedy už ani nechce.
Nedovetla jsem celou diskuzi, par tvých příspěvku mi stačilo. Tohle proste nechápu, absolutně 
podle mě jsi to nechala jen vygradovat! Kdyby jsi už na začátku se dcery zástava, nemusela ji teď celá rodina mít za otloukanka ke kterému si můžou všechno dovolit! Jako to s tou polivkou je humus! Ty proste odejdes a necháš nad tím sedět malé dite jakoze cože??? Zajímalo by mě jak resis normální problémy ve svém životě! Jestli takhle utikas od všeho tak potes koště!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
