Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Zorko, taky je mi nejhůř když jsem s holkama sama
a to jsem vlastně celý týden. Každý večer když adam příjde, absolutně mě to uklidní, najednou nemám potřebu holky seřvat, i když zlobí.
Dersuzala, vítej ![]()
jinak další dítě …
ani náhodou, Adam furt otravuje se synem, ale já furt vyhrožuju, že až půjdu nechat kastrovat kočku, nechám se taky přibrat. HA mi nedělá dobře, vyzkoušela jsem 4 druhy a všechny na prd, takže mi asi nic jiného než podvázání nezbyde. Ale asi se blýská na lepší časy, už podruhé mimo cyklus špiním, mám jen jeden vaječník, se kterým už jsem tyhle problémy neměla asi 6 let
takže možná mi ufiknou i ten. Když si vzpomenu jak jsem se bála, že nebudu mít děti a jak jsem si obě piplala, protože jsem u obou zezačátku krvácela. Teď vím, že kdybych byla těhotná a krvácela, nijak to řešit nebudu
Hnusný vím, ale obava z toho co bych mohla provést po porodu, kdyby se mi vrátily ty strašné agrese… Třeba by nakonec skončilo v popelnici jako malý Čtvrtek, ani bych si neuvědomovala co vlastně dělám
Víte co myslím? Tma před očima, prostě jen mít klid, ticho, utéct pryč, neprožívat to co prožívám…
jinak u nás klid, Kiki už je konečně zase ve školce, teda asi zas jen na týden než začne kašlat
akorát nechtějí spát a to jsem je odpo protáhla venku se sáněma
rozina si samo jako každý večer, kdy už je vykoupaná, voňavá vzpomene, že jde kakat, Kiki se vyspala ve školce, takže mi nezbývá než jít si nad ně zase stoupnout s vařechou ![]()
Ahoj.
GÁBI, já tu taky nesedím furt
. Taky si říkám, že mi net moc leze do života
. Ale mám zapnutý komp, kvůli komunikaci s manželem, ségrou, kámoškou...... Když jdu okolo, tak juknu. No a jukala jsem sem a nikde nikdo ![]()
Jinak ti ten konec těhu nezávidím. Já jsem ten konec u obou dětí těžce nesla
. Teď s klukem jsem měla takové deprese, že jsem se snažila porodit už někdy od 35. týdne. Všechny možné babské rady a stejně si to tělo udělalo po svém… Teda finito udělali doktoři. Naštěstí mi udělali CŘ už v 38. týdnu.
DERSUZALO, vítej mezi nás. Jak jsi na tom ty?
DANI, že se ptám…
Mirda nechodí do školy? To máte odklad 2 roky? ![]()
Už jsi někam kvůli sobě volala?
KACATKO, přesně vím, co cítíš. Já jsem děti donosila jen kvůli tomu, že jsem byla na práškách. Bez hormonů jsem potrácela. Takže by to asi kdyžtak dopadlo stejně
. Je to hnusný, co? Fuj, raději na to nemyslet a dělat všechno proti tomu.
No a stejně jako ty jsem dala Val do školky a říkám si, kdy zas přinese nějakou rýmu. Taky koukám, že když spíte ve školce, tak nespíte večer doma. No, jako u nás. To je taky na vařečku
. Ale normálně se směju, žeje to fakt všude stejný.
![]()
Ahoj holky, moc vás zdravím,
Gabi-přeju ti, sať tě ty poslíčky už nezlobí.
Vítám nově příchozí,
Kačatko, vím co to je, taky jsem pořád s malou doma sama- j to fakt na nervy. A nemocná je skoro pořád.
Holky já jsme úplně blbá:„Tak konečně jsem měla jít zítra k té psycholožce, po měsící a půl čekání. Už se tam tak těším, a zničeho nic mě napadlo, že vlasně nevím kam mám jet, protože jsem si našla ve Zlatých stránkách číslo na psych- ta ale byla dětská a dala mi kontakt na tu moji, já jsem zavolala, objednala se, a nějak mi nedošlo, že nevím jak se jmenuje, jen si pamatuju, že je někde z centra Ostravy.Číslo samozdřejmě nemám, bylo na papírku, který jsem ztratila. Takže veškeré moje těšení je nanic, protože v cenru je jich takových asi 15.“
Jsem fakt mimo, takže to celé budu absalvovat znova, seženu si nějakou psycholožku, zavolám…
Jinak depky jsou o něco lepší, mě meduňka pomáhá, piju ji jen před spaním a s medem. Spím teda super-většinou.
Taky bych uvítala nějaký vtip
![]()
Pepíček: „Babičko, můžu si hrát s tvými ňadry?“
Babička: „Ano, můžeš, ale nechoď Pepíčku moc daleko.“
Leží v porodnici dvě mimina a to jedno se ptá toho druhého:
„Já jsem chlapeček a co jsi ty?“
„Nevím, ale počkej já se kouknu,“ řekne to druhé a nadzvedne dečku a odpoví „holčička.“
„A jak jsi to poznalo?“ ptá se to první.
„No, mám růžové bačkůrky.“
Ženy potřebují k životu 4 zvířata. A to: Jaguára v garáži, norka za krkem, hřebce v posteli a osla, který to všechno zaplatí.
Xyz,Mirda ma odklad ok.V unoru bude mit sedm a v zaŘI UŽ JDE.Ma odklad kvuli nezralosti a špatně m,luvi
Dobre rano,chci jen hodit info od nas,za CHVILi jdu i s dětma za kamaradkou.Chce nainstalovat komunikačni programy na PC.A spon myslim ![]()
Přijit ted třeti těhu,tak nevim.Spoleham na to,že mam v kartě neplodnost,vždycky jsem otěhotněla po delši době,a ted pry už by to bez pomoci nešlo.TAk doufam,že nebudu zazrakem,jak to nazval muj gyndař.Ale při naši frekvenci nemam strach.
Dneska ráno jsem se objednala k tomu psychiatrovi do Zlina.Jdu tam 15.1.Chtěl mně objednat o tyden dřiv,brzo rano,ale neměla bych se tam jak dostat.Doporučeni nechce,na nic se mně ted nevyptaval,tak snad to zvladnu.nevim co mu mam řict,vam se vypíšu,ale mluvit s někym z oči do oči?To mi ještě nejde
GAbinko,mužu ti když tak pisnout na ICQ?
Jdu se chystat.
Krasny den
Vítám Dersuzalu!:) Jak je?
My jsme druhý den doma samy, tatínek nám chodí do práce. Chjo. V pondělí jde do školky, chci mít klid. Moje předsevzteí, že holka bude od února radši doma, bere za své:D
Dneska je mi mizerně, počasím, náladou, únavou, bolestmi. Navíc spolu s Novým rokem jsem otevřela mléčný bar a to se holt odráží. Nemam deprese ani depky, spíš šílenou únavu, z toho nechuť k čemukoliv.
Kačko a co zkusit obvolat tu dr, co ti dala číslo, aby poradila? Nebo zavolat na linku O2, kde poskytují telefony, třeba poradí?
Dani zažádala jsem si o tvou autorizaci, vyhlížím a gratuluju k objendání se! Už jsem psala na BC. Držím pěsti, přijde mi, že to je slušně rychlý termín:)
ahoj holky,
jsem si říkala, že napíšu, až si vás dočtu, ale nějak to není v mých silách ![]()
já se trápím „depresí“, od svých snad 15 let. píšu to v uvozovkách, protože si nejsem jistá, jestli to je /byla/ deprese. nějak zvlášť měto neochromovalo, byla jsem schopná ráno vstávat, jíst…normálně fungovat. ale byla jsem vevnitř pořád smutná, nespokojená, neklidná, osamnělá.......
ale tak zpětně si uvědomuju, že už tenkrát jsem potřebovala pomoct. mé deprese asi začínají v mé povaze, podpořené mých vychováním.
odjakživa jsem se cítila hrozně osamnělá, strašně to bolí. mám problém s komunikací, neumím se s lidma bavit a strašně moc mě to trápí. uzavírám se do sebe, neumím ty špatné věci „vypovídat“, neumím je pojmenovat, popsat.
u psychologa jsem byla poprvé asi ve dvaceti. to mě poslala mamka, protože jsem doma pořád brečela. psycholožka na mě neshledala nic divného, já si ještě moc neuvědomovala, že je něco tam moc špatně.
podruhé jsem byla u psycholožky už sama asi o dva tři roky později. bylo to k ničemu. já prostě o svých problémech neumím mluvit, i když si paradoxně myslím, že by mi to pomohlo. byla jsem u ní dvakrat asi, byla dost divná. přišlo mi, že si na mě zkouší metody, chtěla po mně, at si pamatuju sny a povídám jí je
, dělala mi testy inteligence a další věci, které mi přišly divné
další psycholožka asi za rok, s tou jsme se domluvili i na konzultaci psychiatra, opět všechno k ničemu, přestala jsem tam chodit. k oběma.
pak jsem neplánovaně otěhotněla. tatínek nezodpovědný, a já nezvládala svoji samotu a vpodstatě ignoraci přítele.
celé dny jsem jen brečela, zkončila jsem v léčebně v Kroměříži, byla jsem ve 28tt.
no, pro mě zážitek, který bych nikomu nepřála ![]()
víkend na uzavřeném oddělení, pak na psychoterapeutickém. opět z mého pohledu k ničemu:(:(. neumím o svých problémech mluvit, mám je uzavřené v sobě a začíná to po té dlouhé době bouchat ![]()
nechápala jsem v čem měla spočívat má léčba, jen v tom že jsem tam byla!! léky mi dát nemohli, nechtěli a hlavně já jsem je nechtěla, chtěla jsem MLUVIT. když jsem psycholožce tam řekla, že mluvit nedokážu, že mi to nejde, neumít to, nechápala to. prej když je to funkčně fyziologicky možné, tak to UMÏM…hmmm…tak proč se pořád tak trápím???
teď občas zajdu k psychiatrovi /Mudr. Boháč - DAno
/, prášky neberu dodnes žádné. on si myslí, že bych měla, já o tom nejsem přesvědčená. myslím si, že dokud nebudu mít /nedokážu s někým/ mluvit. nezlepší se to.
v každém případě jsem se konečně dnes objednala, že se s ním domluvím na těch lécích konečně to vyzkoušet.
původně jsem to vůbec neměla v úmyslu se objednávat, ael byla jsem u dr. s malým a ona sídlí na stejném patře jako MuDr. Boháč, tak v náhlém hnutí myslí, jsem malého vzala, že se projdem a pak doktor zrovna vykukoval ze dveří, tak jsem se objednala ![]()
tož tak…
Ahoj-
KACKO, to už asi píšu pozdě… já bych všechny psycholožky obvolala. No, na blázny jsou zvyklí, ne?
To je hrozná škoda.
![]()
DANI, já jsem si to nějak blbě spočítala a přišlo mi, že máte odklad dva roky
. Já jsem zvědavá, jestli Val pustí do školy, taky blbě mluví. Ale jinak je chytrá.
On se tě ten psychiatr vyptá. Začne běžnou anamnézou, nemocema… jak se rozpovídáš, tak to půjde samo, neboj. Ale nečekej dlouhé rozhovory, na to je psycholog, psychiatr ne.
Zorka
Dano, já jsem taky nevědla, jestli to ze sebe vůbec dostanu, první psychiatr byl fakt … když jsem tam přišla seděl za stolem v nátělníku
zpocený jak prase, hleděl na mě jako by byl sám na práškách
Když jsem to říkala kamarádce, která je v psychiatrech už zběhlá, tak mi říkala, že jsem blbá, že jsem k němu vůbec lezla (no bylo mi divné, že jsem zavolala v pátek a hned v pondělí jsem mohla přijít
) Teď už vím proč, prý ho nějaký nespokojený pacient pobodal
V září jsem u něj byla s tím, že jsem se přestěhovala, ať mi kartu pošle k nové doktorce a že mi ten oxazepam nepomáhá a on mi řekl, že mi nic jiného napsat nemůže… Když jsem v listopadu přišla sem, tak mi řekli, že jim žádnou kartu neposlal, že jim řekl, že o ničem neví (přitom si sám opisoval údaje kam to poslat) no a když jim diktoval diagnozu a léky, tak jim řekl, úplně něco jiného
Docela jsme se tím s doktorkou pobavily, protože mi řekla vy berete tohle a já na ni hleděla, kde to vzala, když mám jen ten blbý oxazepam ![]()
Pak jsem šla k psycholožce a i když jsem se bála jestli jí vůbec něco řeknu a hlavně toho jak na to bude reagovat, tak to ze mě vylítlo ani nevím jak, řekla jsem jí i to co jsem původně nechtěla, neboj to z tebe spadne, hlavně když uvidíš, že tam sedí úplnšě normální člověk, který má stejné problémy jako ty. Třeba moje psychiatrička mi řekla, že má taky hyperaktivního syna a že je chtěli vyloučit z transferu do berlína, protože furt řval
Mimochodem psycholožka má taky hyperaktivního syna a taky mi dávala k dobru zážitky s ním, s těma aktivkama se roztrh pytel ![]()
Dersuzala, já jsem taky byla dlouho s Kristýnou sama, asi od 12tt až do roka a půl, když jsem to říkala psycholožce, to co jsem všechno zažila, ponížení, zklamání, zoufalství, tak nechápala, že jsem zvládla bez úhony tohle. Nevím, tenkrát mě asi hodně drželo to, že mám Kristýnku, strašně moc jsem ji chtěla, i když jsem věděla, že s ní budu sama, tak mě nenapadlo dát ji pryč, ale prožila jsem fakt muka, nejen trápení od přítele, ale taky od jeho bab a že jich bylo… Jedna na mě dokonce poslala sociálku, že se neumím o Kiki starat a nic pro ni nemám
Bylo to šílené období, ale já jsem ho zvládala v relativní „pohodě“ Samozřejmě jsem každý večer brečela, byla jsem zoufalá a nevěděla co bude, měla jsem strach jak Kiki vychovám sama, ale deprese mě, kromě těch poporodních, které po šestinedělí přešly, netrápily. Proto jsem dlouho nechápala co se to se mnou najednou děje, vždycky jsem všechno zvládala a najednou jsem se neuvařitelně změnila. Nechápu jak může mateřská s člověkem tak zamávat ![]()
Kacko, koukám, že jsi z ostravy
odkud?
DERSU, to je smutné, že to nedokážeš nikomu říct. To ti pak fakt nikdo nepomůže.
Co teda zkusit nějaké jiné metody? Co třeba hypnóza? Ale musela bys najít odborníka, ne nějakého šarlatána. Nám na vysoké v Hradci přednášel rodinný psycholog, který mimo jiné hypnózu dělal.
Nebo se taky dá určitý blok odblokovat kineziologií, ne? Jenže to víc neporadím, neznám to víc.
Já jsem třeba u psycholožky poslouchala oblíbenou hudbu a musela jsem zavřít oči a u té hudby si vybavovat znova a znova prožít to, co mě tížilo. Pak jsme to hned rozebraly a něco s tím udělaly. Docela to bylo fajn, pomohlo to.
Dersuzal, já myslím, že to je dobře, že ses objednala. Dobrý psycholog - psychiatr si zvládne poradit i s tím mluvícím blokem, teda měl by. Ale myslím, že právě ty léky ti můžou pomoct se uvolnit a zksuit o tom mluvit…nevím, uvidíš:)
Holky mě hrozně pomohlo, když mi ten psychouš řekl, že on sám má trpělivost, on dělá psychiatra dětem. A teď přišel domů a doma holky a hned mezi futrama měl chuť je přizabít. To mi fakt omohlo:) Hlavně to, že mě nesoudil za pocity a řekl, že to je prostě normální, když s dítětem jedete roky nonstop totál sama…
Gábinko, mě taky psycholožka řekla, že je všechno normální
Dokonce mi vyprávěla že k ní chodí matky, kterým se zdá jak své děti podříznou a že jedna si představuje jak své mimi při houpání hodí z okna, hned jsem si pak připadala normální ![]()
Holky, jestli ono to nebude tím emiminem
![]()
Já se tu třeba dočtu, jak jsou maminky nadšené z porodu, jak nadšeně kojí… jak milují ty své drobečky a můžou si do kaťat ucvrknout ze samého štěstí..... jak nedávají větší děti do školky, protože je chtějí mít u sebe a užít si je… jak si s nimi celý den hrají… jak mají doma naklizeno (např. vydrbané kachličky kartáčkem)..... některé zvládají tři děti, psa a hospodářství..... jiné mají doma nemocnou babičku.....
No pak si připadám jak nemožná neschopná matka a říkám si, že jsem úplný debil. Že když to jde jinde, proč to nejde u nás.
![]()
No a pak ty řeči typu: sladkou přesnídávku bych teda NIKDY dítěti nedala........ Když babička přinese neznačkovou hračku, tak jí hodím do koše, s tím si MOJE dítě NIKDY hrát nebude.........
Já dám občas slazenou přesnídávku, větší holce čokoládu..... děti mají neznačkové hračky…
Jenže pak ležím, čumím do tmy a říkám si, jestli dělám dobře ![]()
Zorka
holky dík za reakce ![]()
Gábi , taky jsem měla představu, že dobrý psycholog, psychiatr s mluvícím blokem poradí. ale změnila jsem názor anebo jsem nepotkala dobrého odborníka. a že jsem jich potkala ![]()
problém je v tom, že oni ten mluvící blok prostě neodhalili. jo, poznali, že nemám úplně nejvyšší sebevědomí, že nejsem nejspolečenštější, ale že je TO TAKOVY PROBLÉM ne.
prostě jsem maximálně uzavřená i před nima, at chcu nebo nechcu.
xzy to mi na tom přijde to nejzoufalejší. jsem přesvědčená, že sama bez pomoci druhých si nepomůžu. a nikdo jiný mi nepomůže. připadám si tak strašně sama. kineziologii jsem zkoušela dvakrát, nepřesvědčilo mě to, navíc je to dost drahé ![]()
Kacatko , já jsem s malým nebyla nikdy sama. haha, zní to divně ![]()
když tu pořád naříkám na samotu. jsem pořád s tím stejným chlapem, máme už druhého kluka. on byl tehdy hrozně nedospělý, choval se fakt strašně nezodpovědně, byl ještě na výšce /já teda taky, ale díky tomu, že jsem to psychicky neustála jsem to zabalila
/ jezdil za mnou a do dvou let klukova života tak jednou za 14 dní. VŠ natahoval o dva roky. ale svým způsobem se snažil. „jen“ mu to nedocházelo a nedokázal to dělat líp. někdy přemýšlím, že bych udělala líp, kdybych tenkrát dokázala od něj odejít, jenže nedokázala. teď se snaží hodně, řekla bych. problém je, že mu to nedokážu odpustit a zapomenout.
Dano nemusíš se bát tam jít. zeptá se tě, co tě přivádí, či jak se máš a můžeš začít. a on má na vizitce napsáno i psychoterapie, tak by měl být i na ty rozhovory, i když má tam vždycky narváno až hrůza, ale tak půl hodiny, když bude potřeba ti věnuje.