Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Deprese – jako nemoc
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.1.08 15:21
Zdravím všechny zde,
trochu Vám sem vpadnu, tak se nezlobte. S depresí jsem bojovala hrozně dlouho a vím, že je to doživotní boj, možná s přestávkami, možná už jsem na druhém břehu. Dostala jsem se do stavu, kdy jsem hrozně zhubla, měla strašné stavy, pokusila se o sebevraždu, pak si ulevovala léky na spaní, abych na vše kolem zapomněla. Nepřipustila jsem si, že jsem nemocná. Moje kamarádky mě dovedla k psycholožce a ta doporučila do špičkového zařízení. Předtím jsem si své odbyla v krizovém lůžkovém centru.
Po hospitalizaci ve špičkovém zařízení, kde mě lékaři vypiplali z nejhoršího jsem byla hozena do „normálního“ světa a s cejchem, že jsem blázen. Naštěstí jsem měla práci. Zkrátím to, poznala jsem svého současného muže, ale moje úlety občas byly: zejména z důvodu únavy, stresu. Chodila jsem k terapeutovi, kterého jsem musela po 2 letech vyměnit, protože jeho přístup už byl nezdravý. Pak jsem zase jednou v prosinci skončila na JIP s otravou a to byla poslední kapka. Chovali se ke mně v nemocnici jako k nejposlednějšímu hadru.
Našla jsem si ženu terapeutku a bylo to moc fajn. Sama jsem si po 5ti letech začala snižovat vysoké dávky léků AD, snižovat dávky léků na spaní. Odvykání Rivotrilu nebylo také jednoduché.
Když se mi podařilo vy:,–(it, toužila jsem po mimi, ale GynDr. mi oznámila, že děti mít nemůžu. Ztratila jsem menses (po vysazení antikoncepce), neovulovala jsem. Brala jsem to jako trest, rozešla se s partnerem. A co teď?
Vrhla jsem se do sportu, který mi nahrazoval antidepresivum (jeho účinky), vytvářela si program, zapojila se jako dobrovolník, začala o sebe pečovat, zhubla díky zdravé výživě. S partnerem jsme se k sobě vrátili a já otěhotněla.
A dnes mám 2,5letou dceru a za pár týdnů čekám další mimi. A blbnu, nálada kolísá, přijdu si nesnesitelná, ošklivá.
Díky Vám zjišťuju, že nejsem sama, koho tohle může potkat a určitě se z toho dostaneme, ale jen my samy. Nikdo to za nás neudělá.
Hlavu vzhůru a omlouvám se za vetřelctví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.08 16:44
Žádné vetřelecví 
Zorko, já jsem na tom stejně, taky je mně pořád divně- a myslím si, že mám nějakou hroznou nemoc,šla jsem tak daleko, že jsem si zašla a zaplatila sono krku(který mě strašlivě bolí)-nic tam nenašli,ale doporučili kontrolní ct, moje neuroložka mi ho však nechce napsat, že mi nic není- nechápu jak to může poznat z pár pootočení hlavy a klepnutí do kolene. No ale trochu mi to pomohlo - to sono- vím, že tam nic není. nejhorší to bylo tak před měsícem, všude jsem cítila smrt, bála jsem se, že umřu. nakonec mi nečekaně zemřela babička- ten pocit, že jsem to vědělabyl nechutný. Bojím se, že až zase něco takového ucítím se něco zase stane. Neumím se radovat z maličkostí- jako dříve- A TO MĚ ŠTVE!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.08 18:15
zorko,
a co třeba nějakou pořádnou antikoncepci, která řeší i PMS?
T.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.08 18:33
Holky čtu vás, ale nemam nějak moc náladu psát. Dneska jsem docela dost KO nevyspáním, takže jsem nervozní jak sviňa a odnáší to dítě, který prostě na zadku neposedí a neposlechne na půl slova…jak vám rozumím…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.08 19:06
GRETICKO vítej, vůbec se neomlouvej, myslím, že všechny pořád čekáme, kdy se dozná někdo další 
Jak to tak čtu, tak mám fakt pocit, že si nemám na co stěžovat, nikdy jsem neskončila v nemocnici, netrpím depresema do ranného mládí… ale možná jen díky tomu, že jsem dokázala najít pomoc včas.
Jak píšeš o tom chování personálu, taky jsem to zažila 
Když měla Kiki 3 měsíce znovu jsem otěhotněla a po týdnu v nemocnici mi oznámili, že „to“ neroste, poslali mě na interupci a už bych to zažít nechtěla. Na zákrok jsem šla jako šestá, poslední pacientka, pro slzy jsem ani neviděla kam jdu, snad to bylo dobře, aspoň jsem pořádně neviděla na obsah kýblu který byl celý špinavý položený pod kozou, sestry na mě jen vyštěkly lehnout, dotor mě chytl za paži a řval ať se posunu Prostě hnus
KACKO buď ráda že ti nic není, já pořád odkládám návštěvu onkologa, měla bych jednou ročně chodit na vyšetření střev a prsou, kvůli rakovině, kterou máme dědičnou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.08 19:18
GRETICKO, teda ty sis taky užila své . Máš pravdu, je to na celý život.
A vítám tě tu, povídej, povídej, to pomáhá .
KACKO, já jsem zase stopro cítila, že moje první miminko bude těžce nemocné a přijdu o něj 
. Byla to vrozená vada, nemohla jsem si to vsugerovat. Prostě jsem to nějak věděla.
Taky jsem předpověděla 11. září v USA, prostě se mi to zdálo. Poznala jsem předem u obou dětí pohlaví a tak bych mohla pokračovat. Divný, co?
TERI, já už jsem to tu psala, jak jsi sem nechodila. Já mám po antikoncepci i jiných hormonech (třeba Utrogestan v těhu) šílené deprese. Takže je nemůžu. PMS mi právě krásně zmírňují AD.
A já mám AD, která mají práve odstraňovat únavu, takže fakt neoblbují.
Musím jít, přišla jsem z angličtiny a mám hlad a musím manželovi pomoct s dětma. Pa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.08 19:39
Holky teda myslím, že si můžeme gratulovat, ještě nejsme takové psychoušky jako Škrlová… Fakt by mě zajímalo co je to za bandu úchylů 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.08 21:04
KACATKO, taky jsi zažila slasti Utrogestanu? Jen to slyším, tak je mi zle . Jenže co by člověk pro miminko nevytrpěl. Bez něj jsem potrácela.
Představ si, že mi gyndaři nechtěli věřit, že mi je po něm tak zle, ani v CAR.
Velice podobně, trošiku méně reaguji na HA
A to všechno až po prvním těhotenství, které bylo dost radikálně ukončeno megadávkami bůhví jakých svinstev . Do té doby všechno ok.
Tak Škrlová je fakt síla. Buďto má vymytý mozek tou sektou a nebo je totál schizofrenní. Spíš bych řekla, že se na ní někdo hned od narození podepsal a ona ani neví, že dělá něco špatně. Řekla bych, že ona sama je chudák, že jsou spíš lidi kolem ní, kdo to z ní udělali.
Holky dobrou noc!!!!!!!!
Zorka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.08 21:17
ZORKO, tak to mě doktor věřil a poradil mi abych si ho místo polykání zaváděla. Bylo to pak lepší, ale pořád jsem spala, Kikina se musela celý den koukat na Jetix (díky bohu za kabelovku) a nemohla jsem ani vstát a vařit 
No i díky těmhle vzpomínkám se do dalšího dítěte nehrnu. Já jsem sice nepotrácela, ale u obou holek jsem krvácela, vlastně možná ani nevím kolikrát jsem byla těhotná a hned to odešlo s krvácením
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.08 13:58
ahoj holky,
taky se k vam pridam, nemam sice jeste mimco, ale depresi jsem lecila ani ne pred pul rokem. Zacalo to po operaci slepaku v prerovske nemocnici. lezela jsem pak mesic doma a uz se tesila do prace a najednou jsem nespala, nejedla, brecela, hruza. v praci jsem vydrzela 14dni, a to jen na pul dne a utikala k obvodacce pro prasky na spani, nejaky mi predepsala ale taky vzala krev na celkovy vysetreni. tak yjsem se bala ze mam nejakou nemoc, ale kdyz mi rekla ze je vse ok a ja furt byla na hromade, doporucila mi psychiatrii. brecela jsem celou dobu co jsem tam poprve prosla, ale sestricka i doktorka byly skvely. pry to bylo dusledkem te pooperacni pece, ktera byla fakt otresna, ze to byla asi posledni kapka. dostala jsem Zoloft a na noc Trittico a sla na mesic na neschopenku. moc mi pomohla kolegyne, ktera kvuli me zrusila 2× dovolenou, vedela jak mi je, taky tim prosla:( po mesici doma se stav zlepsil natolik ze jsem se nechala uschopnit a sla do prace, to mi moc pomohlo, to bylo v pulce zari. zhruba do pulky listopadu jsem jeste brala AD a po jejich vysazeni se s pritelůem snazime o miminko. vsechno bylo ok, jenze na zacatklu ledna jsme dostali v praci vypoved, ptz se firma prodava, ja to vedela uz nekolik mesicum, ale nejak me to polozilo, zase jsem nemohla spat, sice mi nebylo tak strasne zle jak driv, ale bojim se ted spis toho ze se mi deprese vrati:( jsem precitlivelej clovek, ale nikdy jsem nemela strach z beznych zivotnich zalezitosti jako ted: bojim se jit do nove prace, nemam rada zmeny, bojim se abych se dokazala o mimco postarat, proste hruza:( navic pokud nespim, tak nem,uzu jist, pri depresi jsem dost zhubla a tojsem normalne stihla, takze jsem vypadala fakt priserne. je to zacarovany kruh:(
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.08 14:06
ahoj holky,
taky se k vam pridam, nemam sice jeste mimco, ale depresi jsem lecila ani ne pred pul rokem. Zacalo to po operaci slepaku v prerovske nemocnici. lezela jsem pak mesic doma a uz se tesila do prace a najednou jsem nespala, nejedla, brecela, hruza. v praci jsem vydrzela 14dni, a to jen na pul dne a utikala k obvodacce pro prasky na spani, nejaky mi predepsala ale taky vzala krev na celkovy vysetreni. tak yjsem se bala ze mam nejakou nemoc, ale kdyz mi rekla ze je vse ok a ja furt byla na hromade, doporucila mi psychiatrii. brecela jsem celou dobu co jsem tam poprve prosla, ale sestricka i doktorka byly skvely. pry to bylo dusledkem te pooperacni pece, ktera byla fakt otresna, ze to byla asi posledni kapka. dostala jsem Zoloft a na noc Trittico a sla na mesic na neschopenku. moc mi pomohla kolegyne, ktera kvuli me zrusila 2× dovolenou, vedela jak mi je, taky tim prosla:( po mesici doma se stav zlepsil natolik ze jsem se nechala uschopnit a sla do prace, to mi moc pomohlo, to bylo v pulce zari. zhruba do pulky listopadu jsem jeste brala AD a po jejich vysazeni se s pritelůem snazime o miminko. vsechno bylo ok, jenze na zacatklu ledna jsme dostali v praci vypoved, ptz se firma prodava, ja to vedela uz nekolik mesicum, ale nejak me to polozilo, zase jsem nemohla spat, sice mi nebylo tak strasne zle jak driv, ale bojim se ted spis toho ze se mi deprese vrati:( jsem precitlivelej clovek, ale nikdy jsem nemela strach z beznych zivotnich zalezitosti jako ted: bojim se jit do nove prace, nemam rada zmeny, bojim se abych se dokazala o mimco postarat, proste hruza:( navic pokud nespim, tak nem,uzu jist, pri depresi jsem dost zhubla a tojsem normalne stihla, takze jsem vypadala fakt priserne. je to zacarovany kruh:(
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.08 14:06
ahoj holky,
taky se k vam pridam, nemam sice jeste mimco, ale depresi jsem lecila ani ne pred pul rokem. Zacalo to po operaci slepaku v prerovske nemocnici. lezela jsem pak mesic doma a uz se tesila do prace a najednou jsem nespala, nejedla, brecela, hruza. v praci jsem vydrzela 14dni, a to jen na pul dne a utikala k obvodacce pro prasky na spani, nejaky mi predepsala ale taky vzala krev na celkovy vysetreni. tak yjsem se bala ze mam nejakou nemoc, ale kdyz mi rekla ze je vse ok a ja furt byla na hromade, doporucila mi psychiatrii. brecela jsem celou dobu co jsem tam poprve prosla, ale sestricka i doktorka byly skvely. pry to bylo dusledkem te pooperacni pece, ktera byla fakt otresna, ze to byla asi posledni kapka. dostala jsem Zoloft a na noc Trittico a sla na mesic na neschopenku. moc mi pomohla kolegyne, ktera kvuli me zrusila 2× dovolenou, vedela jak mi je, taky tim prosla:( po mesici doma se stav zlepsil natolik ze jsem se nechala uschopnit a sla do prace, to mi moc pomohlo, to bylo v pulce zari. zhruba do pulky listopadu jsem jeste brala AD a po jejich vysazeni se s pritelůem snazime o miminko. vsechno bylo ok, jenze na zacatklu ledna jsme dostali v praci vypoved, ptz se firma prodava, ja to vedela uz nekolik mesicum, ale nejak me to polozilo, zase jsem nemohla spat, sice mi nebylo tak strasne zle jak driv, ale bojim se ted spis toho ze se mi deprese vrati:( jsem precitlivelej clovek, ale nikdy jsem nemela strach z beznych zivotnich zalezitosti jako ted: bojim se jit do nove prace, nemam rada zmeny, bojim se abych se dokazala o mimco postarat, proste hruza:( navic pokud nespim, tak nem,uzu jist, pri depresi jsem dost zhubla a tojsem normalne stihla, takze jsem vypadala fakt priserne. je to zacarovany kruh:(
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.08 21:32
HANGAL, držíme palečky, ztráta práce je stresující i pro silné lidi, snad to překonáš i bez deprese
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.08 12:54
Holky nová psycholožka mi na:,–(ila nové léky a den bez těch předchozích byl pro mě tragický. Myslela jsem,že vyletím z kůže. Hrozný, tak beru obojí a je mi fajn. Ta nová asi nepochopila, že jsem na tom fakt bídně. Ani mi nechtěla napsat Rivotril. Je pravda, že jsem na něm už závisslá, ale takhle se to nedá přece řešit. Musí se snižovat dávky až máš pocit, že ho vůbec nepotřebuješ.
Přiznám se, že beru max. dávku denně někdy při nervech i více. Nikdo to neví, až vy jste mě donutily přiznat, tím jak jste upřimné.
Už chci, přeju si, aby to všechno bylo pryč.
Mír a štěstí,ať zvaládne v mém životě. Fráze jako hrom, ale já už chci být happy!!!!! Proč to nejde, tak jak by člověk chtěl?
Teri
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
