Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Deprese – jako nemoc
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
3.11.07 21:11
Deprese
Ahoj,
moc se o ní nemluví, ale je tady od pradávna.
Bohužel jí trpím i já. Nevím, jestli je to tím, že je na mě vyvíjen velký tlak, co se týče dětí. Ale každopádně máme s manželem docela velké problémy. Nemůuví se o nich a to je nejhorší.
Deprese přišla jen tak nezvána. Přestala jsem kojit a najednou to přišlo. Rok jsem se trápila než jem zašla za psychiatričkou a se mi snaží pomoct. (mám sebevražedné sklony).Každý večer přemýšlím, jestli by nebylo lepší, kdybych tady nebyla.
Proč to píšu, potřebji se vypsat, dát to ze sebe pryč. Přeji si, aby všechno bylo jako dříve, abych se smála a blbla s dětmi. Teď nemůžu nemám na to sílu.
Pořád musím brát nějaké prášky a jsem po nich jako opilá, ale ukliŇují.
JÁ CHCI ZASE NORMÁLNĚ ŽÍT! Proč nemůžu????
Díky, že jste mě nechali se vypsat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.11.07 21:32
Ahoj - pokud by jsi si chtela nekdy napsat - tak klidne SZ - sice nejsem sama nemocna „depresi“ - ale zila jsem jednu dobu s clovekem, ktery ji trpel a mel sebevrazedne sklony - musim te povzbudit - jsou to tri roky a dnes je uplne v poradku. Bez leku, bez depresi - obcas ma „cerne“ reci, ale bere je s humorem, vydrz!!
P.S: - každý den má smysl, když máš děti… 
to ti píše třicetiletá svobodná mamina.-)))
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.07 21:37
Mandicek - to je mi moc líto. Deprese je sviňa a nejhorší je, že si nevybírá. Vím, že když někdo řekne „mám depku“ se naprosto nevyrovná tomu, co musíš prožívat. Vím to, protože moje sestra má taky depresi. Je mladá, má 23 let a depresí trpí tak od 16 let. Bylo to tak strašné, že jen ležela v posteli a nemohla vstát. Mladá holčina, která měla lítat po venku a prohánět kluky. Pořád psala dopisy na rozloučenou nebo mi volala, že se se mnou musí rozloučit…hrozně nerada na to vzpomínám, protože je to moje mladší sestřička a bolelo mě, když trpěla. Taky začala chodit k psychiatrovi a brát léky (naštěstí), ale co jí nejvíc pomohlo byla „dispoziční prognostika“. Paní „čarodějnice“ ji dala zázračně dohromady. (doma říkáme čarodějnice, ale nemyslíme to nijak výsměšně!!!) Kdybych to nezažila a neviděla tu změnu, která u sestry nastala, tak si myslím, že si ze mně někdo utahuje. Nic ti tu nenutím, ani nepropaguju, kdybys chtěla, zkusila bych ti sehnat kontakt na nějakého specialistu v tvém bydlišti. Ještě chci napsat, že sestra uvažuje o dítěti, ale to je samozřejmě možné jen bez antidepresiv…takže se nejřív bude muset naučit zase bez nich žít. A to bude asi těžké.
Moc ti držím palce a přeju ať jsou tvé dny jasné a slunečné!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.07 22:05
Já chodím k psychiatričce a snažíme se najít ten správný lek na moje depresivní stavy.
A jinak existují antidepresiva, které se mohou brát i v těhotenství.
Děkuji za reakce holky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.07 22:06
Mandicku,
sleduji te uz od skorodvojek a vim, ze s tim zapasis…Pro manzelstvi je to velka zkouska, ja vim. Muj muz nastesti uz pred manzelstvim vedel presne do ceho se mnou jde. U vas je to asi sok.
Chci te povzbudit. Ja od sestnacti myslela, ze to nikdy neskonci…no, mozna, ze ne, ale…
Ted jsem uz pul roku bez deprese a neberu ani prasky!!! Jak se to stalo? Hlavne, starsi dcera uz je ve skolce, takze mladsi uz zvladam a navic chodim na 8h tydne do prace mezi lidi. Asi to ma pozitivni vliv. Jako velke plus u tebe vidim, ze jsi vyhledala odbornou pomoc a ucis se o tom mluvit. Ja to v sobe nekolik let dusila nez jsem nasla odvahu s tim neco delat. Mozna i proto jsem se v tom tak dlouho placala.
Kdybys chtela, tak pisni SZ…
Terik
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
25.11.07 18:54
Ahoj holky, nevím jak to napsat, ale…
už asi 3 týdny jsem jakoby začala propadat depresím(nevím, co si pod tímto slovem přesně vybavit), ale byla jsem taková bez energie a s velkými obavami ze smrti, prostě jsem ji cítila všude kolem sebe. Pořád. Zabíral neurol,který však nechci moc brát. V pátek mi umřela babička, tento pocit mě opustil den před její smrti a nyní zase začal, jako bych to cítěla, že se něco stane. Od té doby chodím a nemyslím na nic jiného než na smrt. Že se něco staně mi, co bude s malou(jsem na ni děsně fixovaná). Nebo mému muži, rodině. Bojím se toho, co cítím. Opravdu mě to velmi obtěžuje, nechci na to myslet, ale jsem tím jako posedlá. Objednala jsem se k psychologovi, ale ten mě objednal až na 3.1. 07
Neumíte mi nějak poradit, jak se z toho vyhrabat, a pořád na to namyslet? Malá má navíc angínu, takže sedíme pořád doma a manžel je pořád v práci. Jsem sama, asi by to chtělo nějak se zabavit, ale nevím jak. Bojím se, že se zblázním. Moc díky, že jsem se mohla vypsat, a kdyby mi alespoň někdo mohl poradit, budu moc vděčná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.07 10:38
Ahoj, nevím jestli ti poradím, už jsem tu na některých diskuzích psala taky o své poporodní depresi. A máš pravdu v tom, že nejhorší je zůstat sám doma. Přítel taky není pořád doma, pracuje i přes víkend a já jsem neustále sama doma. Taky v poslední době pořád myslím na smrt, ikdyž mi nikdo neumřel, ale bojím se, že se něco stane, protože pokaždé, když se v naší rodině narodilo nějaké dítě tak někdo blízký umřel. Malá má teď 5 měsíců a tak se pořád strachuju.A myslím i na svoji smrt, na to že stárnu a že se mi něco stane a podobné pocity mám taky, dokonce se mi o tom i zdá. Jediné, co zabírá je být mezi lidmi a s někým komunikovat, ikdyž se to nedá praktikovat pořád. Já mám taky jedinou možnost komunikace s rodičema, protože kamarádky skoro žádné nemám. A tak doufám, že to spraví čas. A o psychologovi už uvažuju delší dobu, ale nemůžu se pořád odhodlat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.07 13:14
Díky Horte,jsem ráda, že v tom nejsem sama. Moc si to asi beru. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.11.07 14:57
K.a.c.k.o., přesně vím, o čem mluvíš. Bohužel tím trpí citlivější lidé, jsou to typické úzkostné stavy obsesivní povahy. Znám to, sama jsem tím prošla a prochází tím 90 procent lidí v různých obdobích svého života. Uvědomuješ si křehkost života svého, svých dětí a pomíjivost štěstí, mládí atd. Taky nad tím někdy přemýšlím, ale čím více se v tom člověk babrá, tím je to horší. Pak už je to práce pro psychologa a ti na tyto myšlenky aplikují kognitivně behaviorální terapii, tzn. vyvedou tě ze špatných myšlenkových schémat a naučí tě opět přemýšlet „normálně“. Kořenem těchto myšlenek je strach. Čím více se jim budeš vyhýbat, tím více strach bude narůstat. Důležité je, aby se člověk postavil čelem k tomu, čeho se bojí a přijmul to. Jakmile své myšlenky přijmeš jako fakt, přestanou ti vadit. Je to složité, ale je to asi v kostce to, co mohu doporučit. Pokud bys to potřebovala rozebrat, klidně napiš SZ. Já si s tím užila až až:), ale už je mi fajn a energie mám na rozdávání. Taky mi ale kdysi nebylo hej a myslela jsem, že se zblázním. Dokonce jsem kvůli tomu byla u lékaře…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sindarela
14.12.07 12:55
Úplně vím, o čem mluvíte. Taky mě to potkalo. Chce to opravdu hodně chodit ven a komunikovat a komunikovat. To mi ze začátku vůbec nešlo, připadala jsem si, že se vyjadřuju jako „ne zrovna inteligentní člověk“, i dnes se zadrhávám, když s někým mluvím. Chce to opravdu pozitivní náhled na svět a vím, že je to obtížné, protože to prostě v danou chvíli připadá nemožné, ale pomohlo mi a to opravdu, že jsem si uvědomila, že je nad námi vyšší síla, která mě chrání. Začít tomu věřit a funguje to.
- Citovat
- Upravit
27.12.07 15:25
Holky jsem moc ráda, že v tomhle nejsem sama, nebýt mé kamarádky, asi by to u nás skončilo špatně, od stavů kdy jsem ráno brečela v posteli, poslouchala řvoucí děti a myslela na to, že si zajdu do kuchyně pro nůž, abys skončila svůj za… život, jsem se dostávala do stavů šílené agresivity, kterou jsem si ventilovala přes starší dceru (božátko se nejspíš díky mě začla v noci pomočovat), což bylo asi horší než myšlenky na sebevraždu. Samozřejmě se to podepsalo i na vztahu s přítelem, hádky byly na denním pořádku a cítila jsem nenávist snad ke všem.
Naštěstí mě kamarádka dokopala k psychiatrovi a psychologovi, strašně moc mi pomohli, zabraly mi hned první antidepresiva, léky na uklidnění neberu, jsem po nich strašně otupělá.
Chodit ven a komunikovat… To je něco co taky neumím, ale už je to lepší, dokážu si pokecat s důchodcem, který má stejnou cestu a vypráví mi o tom, že má stejné vnučky jako jsou mé holky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.07 15:44
holky ahoj…
ja som porodila 07.12.07 a o par dni sa mi dostavili depresie.....najskor som si myslela ze je to v tom ze som v nemocnici a chcela som byt uz doma medzi svojimi ale zmylila som sa ale na to som prisla az vtedy ked som bola uz doma a mna prepadli depresie bud rano ked vsetci moji blizky odisli bud do roboty,za doktormi,dcera do skoly a ja som zostala s miminkom sama doma.....alebo vecer,ci zvladnem starostlivost o neho ked bude noc...........bala som sa kazdej banalnej odchylky z normalneho zivota,stale som sa samej seba pytala ci som urobila dobre ze sme sa rozhodli mat miminko,ci nie som predsa len „stara“ uz na babo,ze som si uz odvykla za tych 8rokov starat sa o take male miminko,i ked teraz by som ho nedala za ziadnu cenu ale vtedy mi to nedochadzalo...........bola som zufala z toho ze som sama a ze neviem co mam robit s miminkom a hlavne ci to zvladnem!!..........moji blizky sa mi snazili pomoct,dodat odvahu ze to zvladnem ale moja mysel bola ako zablokovana a nenechala si pripustit ze by som to zvladla a zeby mohlo byt dobre......nemohla som sa ani tesit z mojho synceka,pritulit sa k nemu a radovat sa ze ho mam.......a kedze som to uz nemohla vydrzat a ja som osoba velmi citliva a tieto stavy mi velmi prekazali tak som vyhladala pomoc a zasla za psychiatrickou ktora si ma vypocula a na:,–(ila liecbu liekmi.....a kedze som kojila tak som sa musela rozhodnut bud liecba alebo depresie,kedze tie lieky sa nemozu uzivat ked sa koji......
tak som si vybrala liecbu lebo si myslim ze spokojna mamina sa lepsie postara o miminko ako nervozna.......i ked ma mrzi ze nekojim ale svet sa preto nezruti.....prezili ostatny,prezijeme i my.......hlavu hore!!........
teraz beriem lieky a dufam,ze ked ich vy:,–(im tak budem zit tak ako predtym…cize STASTNE!
preto ak citite ze to sami nezvladnete…chodte.......a vyhladajte pomoc!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.07 15:51
Ještě dočtu zbytek, ale mandíčku! Naprosto stejně to začalo u mě. Měla jsem kliku, že se mi dr trefil hned do léků, které mi sedly a pomohly. Ale ten rok od doby, kdy to začalo nenápadně do doby návštěvy lékaře, to bylo peklo…
A ne, že nejde těhotenství s antidepresivy. Akorát je třeba být obezřetná a plánovat a ne jen tak to nechat. Protože ne všechna se mohou, někdy je třeba upravit léčbu. Ale naopak s léky je to bezpečnější než bez nich.
Vím, o čem mluvím. Kroutím 32tt…léky jsem tedy nakonec vy:,–(ila, ale po porodu se k tomu vracím ato proto, že nechci riskovat, že se mi rozhejbou hormony a začne to znovu. Domluva s psychiatrem je taková, že vysazování budem řešit až projdu tím nejnáročnějším obdobím, kterým bude odstavení - neboli spouštěč mých depresí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.07 15:54
k.a.c.k.a. píše:
Ahoj holky, nevím jak to napsat, ale…
už asi 3 týdny jsem jakoby začala propadat depresím(nevím, co si pod tímto slovem přesně vybavit), ale byla jsem taková bez energie a s velkými obavami ze smrti, prostě jsem ji cítila všude kolem sebe. Pořád. Zabíral neurol,který však nechci moc brát. V pátek mi umřela babička, tento pocit mě opustil den před její smrti a nyní zase začal, jako bych to cítěla, že se něco stane. Od té doby chodím a nemyslím na nic jiného než na smrt. Že se něco staně mi, co bude s malou(jsem na ni děsně fixovaná). Nebo mému muži, rodině. Bojím se toho, co cítím. Opravdu mě to velmi obtěžuje, nechci na to myslet, ale jsem tím jako posedlá. Objednala jsem se k psychologovi, ale ten mě objednal až na 3.1. 07
Neumíte mi nějak poradit, jak se z toho vyhrabat, a pořád na to namyslet? Malá má navíc angínu, takže sedíme pořád doma a manžel je pořád v práci. Jsem sama, asi by to chtělo nějak se zabavit, ale nevím jak. Bojím se, že se zblázním. Moc díky, že jsem se mohla vypsat, a kdyby mi alespoň někdo mohl poradit, budu moc vděčná.
Tady jsem něco psala o depresích http://www.baby-cafe.cz/modules.php?…, třeba ti to trošku pomůže.
Můžu poradit jen jedno - zkus vydržet na návštěvu psychologa, ale upozorňuju, že já mám s psychologem blbou zkušenost. Dřív teda vždycky pomohly (ale řešila jsem jiné konkrétní potíže), ale u těchto problémů to bohužel podcenila a já jsem vděčná zbytkům své síly, že jsem na ni nedala a zavolala psychiatra…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
