Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Deprese – jako nemoc
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
27.12.07 22:58
Ahoj,
i já se potýkám s tímto problémem.rvá to už delší dobu,ale vyhrotilo se to na podzim před stěhovanim.neléčím se,bojuju sama a čím dál víc si uvědomuji,že tudy cesta nevede.Že to asi sama nezvladnu.
V peněžence mam kontakt na dr.do Zlina jenže nemam odvahu to číslo vytočit.
Od mamky slyším,že kdo ma starosti nema čas na deprese,manžel si myslí to same.A v okoli když se někde nahodou zminim se dovím,že je to normalni.Ale ja vim,že není.Není normalni,že nezvladam běžny chod doma,že mam myšlenky na sebevraždu.Že nemam na nic naladu.
Snad i ja jednou seberu odvahu,vytočím telefon nebo aspon zajdu na obvod k doktorce.
Ted už vím,že nejsem vyjímka,nejsem v tom sama.Tak snad seberu odvahu a začnu to řešit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.07 23:02
ahoj dano!!!!
nejsi v tom sama!!!!!!a řeči tvé mámy a manžela jsou hloupé…máš pravdu…není to normální…
dano,já ti věřím že to zvládneš!!!!my všechny tady!!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.07 23:19
DANO to, co říká tvoje mamka i manžel je opravdu blbina. Ať jsou to deprese, psychózy, obsese… Jakýkoli psychologický nebo už psychiatrický potíže jsou prostě potíže na stejný úrovni jako když někoho bolí břicho nebo se nemůže ohnout, takže pokud cítíš, že to nejsi sama schopná zvládnout, potřebuješ doktora a léčbu. Je daleko lepší jít k doktoru s tím, že ti řekne, že to nic není a doporučí ti lehčí farmaka nebo odpočinek nebo já nevím co, než to zanedbat. Od léčitelný deprese ve formě řešitelný neurotiky nebo antidepresivy k těžký formě, která vyžaduje hospitalizaci, není až tak daleko, takže každopádně doporučuju objednat termín návštěvy a vykašlat se na to, co říká někdo, kdo třeba vůbec není schopen pochopit, co se v tobě děje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.07 23:23
Holky,já vím,že to co slyším je blbost.Problemy mam od druheho porodu a na podzim,když jsme mělo problemy kolem baraku a stěhovani se to vyhrotilo.Takže právě ty starosti mi neprospěly.
Bojím se,že to přestavam zvladat sama bez pomoci,ale pořad nemam tu odvahu někam zajit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.07 23:36
Dana26 píše:
Ahoj,
i já se potýkám s tímto problémem.rvá to už delší dobu,ale vyhrotilo se to na podzim před stěhovanim.neléčím se,bojuju sama a čím dál víc si uvědomuji,že tudy cesta nevede.Že to asi sama nezvladnu.
V peněžence mam kontakt na dr.do Zlina jenže nemam odvahu to číslo vytočit.
Od mamky slyším,že kdo ma starosti nema čas na deprese,manžel si myslí to same.A v okoli když se někde nahodou zminim se dovím,že je to normalni.Ale ja vim,že není.Není normalni,že nezvladam běžny chod doma,že mam myšlenky na sebevraždu.Že nemam na nic naladu.
Snad i ja jednou seberu odvahu,vytočím telefon nebo aspon zajdu na obvod k doktorce.
Ted už vím,že nejsem vyjímka,nejsem v tom sama.Tak snad seberu odvahu a začnu to řešit
Kravina nad kraviny a přesně podobný kecy mě stály nejméně půlroku života, kdy se to jen horšilo, horšilo a horšilo…Dokud mi jedna holčina SZ nenapsala, že si myslí, že je mam, ani mě to nenapadlo avěřila jsem tomu, že jen zveličuju problémy, který má každej. Kulový.
Ale přesně proto jsem tohle neřekla, dokud nebylo nejhůř. Mamka třeba věděla, že chodim k psycholožce (která mě odhadla na potíž v manželství). Ale netušila, co se ve mě děje. To jsem jí řekla opravdu až když bylo nejhůř a já už to ze sebe prostě musela vysypat…
Sice měla ty řeči, máš zdravý dítě a neblázni,k ale vím, že v danou chvíli to myselal tak, že nevěděla, co na to říct, že jí to dostalo, že jí to vlastně i ranilo, protože nechápala, proč tím její dítě prochází. A byla jsem vděčná za mlčení i za to, že to přečetla.
Akorát má problém, že jak problémy odezní akutně, tak jakoby nebyly…
Ale hodně jsme spolu tenkrátm luvily a koukala, co věcí se ve mě dusí, už od mala. Kupilo se jedno k druhému nenápadně a když se to pak spustilo, tak to vyplavalo úplně všechno…
Seber tu odvahu už jen kvůli svým dětem a na okolí se vyprdni…To nejhorší řekni nám, vypovídej se…když víš, že nemaj ani snahu to zkusit pochopit a podpořit tě, i když to nechápou zcela…to je důležitější - ta podpora
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.07 23:40
Danuš zvedni ten telefon, seber tu odvahu a zavolej. Věř mi, vím, čím procházíš. Ale ten první nejdůležitější krok, přiznání si problému, máš za sebou! Ten telefon je druhej krok a pak už to půjde - mi se udělalo líp jen tím vědomím, že jsem objednaná a vím, že už brzy bude všemu konec…
Zavolej…ne pro ostatní, ne pro rodinu, ale hlavně pro sebe…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.07 23:43
Gabinko,už jsme se setkaly na podzim na BC na jedne diskusi na tohle tema.A možna diky tvym komentařum jsem o tom začla poprve vic mluvit.I když dneska je to poprve co jsem to dokazala napsat takhle veřejně pod nickem .Možna je to tim,že se zase necitim OK a vim,že v pohodě nejsem.
Když jsem odvah sebrala,zvedla telefon tak po mně chtěl psycholog doporučeni a to je asi ten problem,že k obvoďačce nedokažu jit.A ted zase nedokažu ani zvednout ten telefon k psychiatrovi.I když kontakt mam stale u sebe.
Ale vím,že to udělat musim,protože nejcvic to odnašeji pravě kluci 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.07 10:13
Danuš, po mě nikdo doporučení nechtěl, ale určitě to stojí za to k té obvoďačce zajít, sama to nikdy nezvládneš 
Pro mě byly ty 3 měsíce kdy jsem čekala na termín k psychiatrovi šílené, denně jsem se přemáhala abych neudělala něco strašného a uklidňovala se pohledem do kalendáře, že už se to blíží Udělej to co nejdříve u dobrých psychiatrů je nabito, udělej to dřív než se tvůj stav ještě zhorší 
K psycholožce jsem taky žádné doporučení nepotřebovala, byla jsem u ní ještě v karviné a pak jsme se přestěhovali, psych. mi taky doporučila návštěvu, ale přiznám se, že co se cítím líp, tak nemám potřebu se jít vykecat k psycholožce, i když bych tam měla jít hlavně kvůli Kristýnce, asi na našem vztahu máme co zlepšovat Musela jsem jí strašně psychicky ublížit, za to se stydím úplně nejvíc, nejraději bych si vytrhla jazyk za to co jsem jí kolikrát řekla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.07 11:08
Ahoj.
DANO, já taky nezvládám jakýkoliv problém. Cokoliv se řeší, tak jsem na dně. Teď ta hádka se ségrou. Minule mě třeba dorazilo, že se bude v baráku měnit televizní příjem a my musíme koupit nové přijímače, taková blbost a já byla úplně mimo.
Stěhování by mě zničilo určitě.
Mamka si myslí, že když jsem udělala vysokou při zaměstnání a s dítětem, tak že jsem spíš skvělá a geniální a ne nemocná na hlavu. Takže mi nevěří. Ségra se někdy tváří, že mi věří a jindy mi zase vpálí, že to dělám, abych byla středem pozornosti.
Prostě kdo to nezažil, ten to nechápe.
Ono je tak trochu pravdy na tom, že kdo má starosti (práci) nemá čas na depresi. Když jsem aspoň chvíli pracovala a něco dělala, tak mi bylo líp. Jenže děti nás potřebují a na mateřské být musíme. Neumím si představit, že bych dala půlroční miminko chůvě a jít naplno pracovat. Doma je spousta práce, jenže je to úplně blbé, to není nic smysluplného, prostě ubíjející kolotoč. A to na to ani nejsem sama, manžel mi hodně pomáhá.
Já jsem se na psychiatrii dostala přes praktického lékaře. Šla jsem ho poprosit o celkovou prohlídku, že mi už dlouho není dobře. Já jsem totiž taky šíleně unavená. Tak vyšetřil všechno možné, pak mi na:,–(il nějaké léky, bylo mi líp, ale ne úplně. Tak mě poslal na psychiatrii. Řekl mi to moc pěkně, všechno mi vysvětlil. Ně aby mi řek, že jsem blázen nebo tak něco.
Já jsem začala mít depresi pravděpodobně po svém prvním neúspěšném těhotenství (skončilo v šestém měsíci), v roce 1998! Pak následovalo moje hrozné období, rozvod, hádky bšudemožně, vyčerpání..... Pak jsem se trochu zmátořila, můj muž mě postavil na nohy, začala jsem znova žít. Jenže po příšerném porodu ukončeném CŘ se mi všechno zase zhroutilo. Dcera byla šíleně uřvaná, tak jsem myslela, že jsem vvyřízená z toho. Ona je dost hyperaktivní. Jenže jí byl rok, dva a já furt vyřízená. Spíš víc, než míň. Tak jsem šla k tomu doktorovi. Druhé détko jsme chtěli, nechtěli jsme jedináčka. Jenže jsem dvakrát potratila, takže nervy zase v háji. Těhotenství a pord mi nepřidaly, ale už je líp. Snad se z toho vyhrabu. Jen vím, že sama bych to nezvádla, Nebýt manžela, tak nevím, jak by všechno dopadlo.
KACATKO, ty jsi čekala 3 měsíce????? To je šílené? Jak si to riskli? Vždyť nemohli vědět, v jakém jsi stavu! Co kdyby sis fakt vzala život! Já jsem zavolala, že se mám obědnat a druhý den jsem šla!
Na pychologii jsem kdysi potřebovala papír, jinak bych si to musela platit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.07 12:13
Ahoj,psycholog doporučení chtěl,bez něj nemůže psát léky pokud jsou potřeba.Proto zvažuji toho psychiatra.
Taky se kolikrát držím sílou vůle at neudělám nějakou blbost .Naštěstí si vždycky uvědomím,že mně kluci potřebují.A že se to hodně podepisuje na tom starším,to je bohužel tvrda realita.
Zkusím ponovém roce zavolat do toho Zlína a uvidím co mi řeknou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.07 12:54
Ahoj Dančo, vím o čem mluvíš. Jsem pořád nemocná- nějaké virozy, nevím z čeho a děsivě se bojím, že umřu- nevím proč, prostě mě to tak pořád žere, že nejsem schopna myslet na nic jiného, neuklízím, nehraju si s malou, nejlépe mi je v leže na sedačce- a dejte mi všichni pokoj. Taky jsem dlouho sbírala odvahu zavolat a objednat se k psycholožce. Nakonec jsem to zvedla a zavolala, no co- je to anonymní-říkala jsem si. Objednala mě až za měsíc- teď už jdu 3.1. A opravdu se nemůžu dočkat, upínám se k ní, věřím, že mi pomůže- opravdu se tam moc těším, zavolej co nejdříve!!!!
Zádný papír o doporučení po mě nechtěla. nevím jestli je to nějaká deprese, a je fakt, že když něco dělám, tak ty pocity jsou lepší, ale mi se nechce nic dělat!!! Chci tě podpořit, určitě tam zavolej. Není na co čekat. !!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.07 13:00
Holky, to je děsivé, jak máme stejné příznaky.
Já se taky furt bojím, že umřu. Pořád si říkám, že mám nějakou strašnou nemoc, na kterou se nepřišlo. Třeba nádor, nebo roztroušenou sklerózu. Psychiatrička říká, že ne, že na to nemám přáznaky. Jenže já se toho nemůžu zbavit. Každou chvíli zajišťuju, kdo se postará o děti až umřu
Ale víte co mě těší? Že jsem tuhle diskusi našla! A že vidím, jak to máme všechny stejně. Takže vidím, že to není tím, že jsem blbá,ale že to je opravdu nemoc. Taky jsem moc ráda, že si o tom můžu popovídat Díky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.07 13:03
Ještě bych ráda připojila pár svých rad, jak bojuju s těmito stavy:
Koupila jsem si dobromyslovou směs- jsou to bylinky - a mám pocit, že mi opravdu pomáhají, dále piju meduňkový čaj- je na uklidnění.
A když je nejhůř říkám si tyto věty- na mě fakt zabírají.
Zbavuju se strachu, zbavuju se všech zlých mysleněk, zbavuji se starostí . Vždy když mám volnou myšlenku říkám si toto, vyčetla jsem to kdysi v nějaké knize.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.07 13:08
XYZ: moc mě taky těší, že v tom nejsem sama, nabojím se ani tak vlastní smrti, jako toho, co bude s malou atd… Taky se hrozně bojím takovýchto nemocí- jen tě alespoň můžu ulidnit s tou roztroušenou sklerózou, má ji moje sestřenice, snad už 6 let, jsou na to účinné léky. Je celkem v pohodě. To já se bojím té rakoviny, obzvlášť, co jsem si našla bulky na krku. Dokrotka říká, že to nic není, no ale… Jsem fakt tak moc ráda, že nejsem sama. Manželovi s s tím u svěřovat nemůžu, má už toho plné zuby,minule mi řekl:!„ať už si rovnou objednám parte“, tyto moje pocity nechápe. Pak je dusím v sobě, a je to ještě horší. Nikdy jsem taková nebyla, užívala jsem si života, ale teď se mi nechce ani nikam chodit, když vidéím třeba známou, raději se jí vyhnu, aŤ nemusím s nikým komunikovat.Xyz A zabírá ti na to něco?? nemáš nějkou radu, jaks e tohoto zbavit? A co ti řekla ta psycholožka??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.07 14:14
XYZ jo čekala jsem tak dlouho, ta doktorka mívá ordinaci jen v úterý a čtvrtek, další mě nevzali, teda tady poblíž a jezdit někam přes celou Ostravu se mi fakt nechce. A to že se bojíš smrti mi taky na depresi nepřipadá, u deprese je pro tebe smrt spíš vysvobození než strašák. Já mám rakovinu jistou a kupodivu se jí nebojím, maminka s babičkou byly na genetické vyšetření a zjistili, že mají nějaký zmutovaný gen, který s rakovinou souvisí a že je to dědičné Vlastně už všechny holky z rodiny přes 30 nějaký nádor měly, naposled sestřenice (35) na tlustém střevě. Budu muset začít taky chodit na vyšetření a popravdě se mi tam vůbec nechce.
Ani jsem nevěděla, že psycholog může předepisovat léky, ta moje mi akorát doporučila knihy (Proč jsou šťastné děti šťastné, je fakt výborná) a druhou mi půjčila (Dětství je drama). Ta druhá je o tom, že si sebou z dětství neseme všechny negativní věci a přenášíme je na vlastní děti, dlouho jsem si to nepřipouštěla, ale ani já jsem neměla šťastné dětství, když jsem to všechno vybalila na psychiatřičku, žekla mi, že jsem to rozhodně neměla jednoduché a že mi vlastně ani nikdo neukázal jak má rodina fungovat… No a prý si v dnešní době děti moc pipláme 
Kristýna je taky hyperaktivní, v březnu jdeme na vyšetření k psychologovi, už teď se děsím, jak s ní já nervák vydržím dělat úkoly 
Není hloupá, učí se skvěle, umí počítat, písmenka, zvládá anglické slovíčka, ale je strašně nepozorná, nevydrží sedět, nesoustředí se no a taky je nervák po mě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
