Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Deprese – jako nemoc
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.12.07 22:24
káčátko 
Děti si hrají na písku a holčička zjišťuje po hmatu kdo je kdo.
„ty jsi chlapeček?“
„jo!“
„A ty jsi taky chlapeček?“
„Ne,já kakám“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.07 22:26
holky,jdu si něco uklohnit,mám hlad jako vlk…
dobrou noc a zítra se tu objevím!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.07 22:27
a ještě filozofická otázka,…
Co je to prd?
Marný pokus přírody naučit zadek zpívat…
tak dobrou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.07 10:57
Ahoj holky, dobré ranko, zdravím Vás. Moc mi pomáháte, oproti Vám si myslím, že jsem na tom lépe-nechci se zabít, jan se stašlivě bojím smrti, ale tak, že jí věnuji každou volnou myšlenku- za každou svou bolest se vidím v rakvi - mám fakt chorobný strach z nemocí. A taky mám pocit, že umřu, že to vím. To je hnusss…Toho pocitu bych se chtěla zbavit.
Ty vtipy jsou super, to mě tak perfektně pobavilo.
S tím nakukováním- taky nechci aby mě někdo poznal, ale už je mi to jedno, mám problém a musím se s tím poprat, ať mě někdo zná nebo ne.
Moje Barča je taky pěkný „hypoš“. Nejhorší je, že já už na ni nemám náladu. Chovám se tak odporně- pustím ji k televizi a hlavně mi dej pokoj. Samozdřejmě ji miluju a snažím se, ale vím, že bych mohla více.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.07 11:30
XYZ - já myslím, že nemáme hyperaktivní děti, jen nám to tak přijde vlivem našeho stavu a vnímání…navíc třeba Bára je jná než jsem byla já - já byla samostatná, hrála jsem si sama, ona vyžaduje pozornost, spolupráci…nevydrží v klidu…je můj pravej opak a z toho to pak vyvozuju. Navíc ten jejich stav ovlivňuje i naše rozpoložení…
Dětství - no jak se to vezme. Mámu mi všichni záviděj, je fakt, že s ní můžu probírat doslvoa všechno - ale ne všechno pochopí, ne všechny moje názory bere a stojí si jen za svým. Navíc si myslím, že ona sama je případ pro psychouše:) Sama mamka neměla lehkej život doma, z rodiny ojáků, byla nejhorší a původně jí ani nechtěli, byla rok po dvojčatech. Bylo tam nějaké obtěžování. Zdravotní problémy, má lupénku.
Otěhotněla se mnou neplánovaně s chlapem, kterej byl rozvedenej. vzali se. Než jsem se narodila, stihli se rozvést (a on si pak udělal s bývallkou druhé dítě). Pak jsme se přestěhovali do Prahy, našla si nevalstního, s ním byla dlouhé roky, pro mě otec nikdy. On pil, ona kvůli tomu, že na baráku dělali fasádu a bylo tam lešení a já se doma bála, přestala chodit s ním a tam to asi začalo u nich skřípat. Doma byly hádky na denním pořádku, vlastně psychologa jsem prvně navštívila kvůli tomu všemu. Už jsem z toho byla prostě tak nějak mimo.
Nakonec se rozvedli.
Od malička jsem pořád nemocná, to se taky podepíše. Táta mi v životě chybí, já to cejtim. Vlastně manžel je jedinej chlap v mém životě (a opravdu i první se vším všudy) a dost dlouho jsem na něj byla silně fixovaná. Asi jsem i teď, ale už ne zdaleka tolik, i když bez něj bych být asi neuměla. Tohle byla jediná pozitivní s tránka deprese - že jsem se trošku odpoutala.
Dost vyžrat jsem dostávala i od nevlastního dědy a bylo prostě znát, že nejsem jejich.
S manželem dobré, ale dostala jsem se do rodiny, která je taky taková zvláštní - no a s tchánovcema jsme dosud. Tam ty vztahy jsou taky naprd a taky se to podepsalo (hlavně ve smyslu, že manžel za mnou tak pořádně nestál hlavně v době kdy se třeba narodila malá. Nechtěl jít za rodičema a říct jim, aby mě nechali a nekecali mi do všeho a pořád nesoudili jen proto ,že to dělám jinak - ale nechtěl se hádat ani se mnou, chtěl bejt prostě mimo).
Prostě to bylo jedno k druhýmu, tohle je jen tak zhruba. Pamatuju si, když jsem byla u psycholožky a ten život jí tam popisovala, tak jse mse nakonec musela smát, že to je jak z blbýho filmu
Odborné články k přečtení ani vysvětlování u nás nezabralo. On je prostě z rodiny, kde se citově moc nepřemýšlí, jsou to takoví chlaďáci, jsou z vesnice a to taky dsot vysvětluje. Oni za to nemůžou, ale prostě jsou ne špatně myšleno jiní. A tak věci jako psychické problémy a věci, které kolikrát řeším, nechápou, je to nad jejich síly (stejně jako souděj homosexuály a další…). On jak jsem spala, on to nechápe, ale už je v klidu a bere to na vědomí a snaží se a to mi moc pomáhá. Že už mi nenadává, nenaváží se do mě a konečně s ním o tom můžu mluvit. Vím, že to prostě nepochopí nikdy, ale tak nějak to už zkrátka bere…
Ale jak říkám, všechno jsem mu musela dost dávkovat, postupně, zlehka. Jako třeba, že o psycholožce věděl, ale pak myslel, že je to OK. A pak mě vezl do Phy a ptal se, kam jdu a já na to, že k dr. A on a k jakému? A já, že k psychiatrovi. Asi v něm zatrnulo. Já to víc neprobírala. Večer se pak ptal, co a jak. Pomalu jsem mu vysvětlila, že opravdu si nic nevymýšlím, že jsem nemocná, že jsem dostala léky, s nimiž se to srovná. Že budu potřebovat jeho podporu a že bude dobře a hlavně - že za nic nemůžu, ani za to, jak jsem se v posledních týdnech a měsících chovala. A pak víc nic. A pak podle situace jsem třeba přidala další - jako když mluvili o tom, jak se někdo chtěl zabít, ale že to byla demonstračka a tak. Tehdy prvně jsem mu řekla, že jsem se chtěla zabít taky, že jsem vlstně chtěla i s holkou. Hrozně kroutil hlavou a měl ten pohled jako Jsi blbá? Ale prostě jsem mu to vysvětlila, zdůraznila, nikdy jsem nic neudělala a naopak jsem si sama našla pomoc a problém řeším.
Nemluvila jsemo tom pořád, protože to by ho asi víc popíchlo či jak to říct, ale zas postupně se dozvěděl všechno.
Lidí nakukuje dost - a víš co? ať si trhnou ti, kteří tomu nerozumí a třeba to někomu naopak pomůže, i když nenapíše. Sama si pamatuju, že mi napsala holka SZ, že mi děkuje, že jí to pomohlo, že jsem o tom začala mluvit. Já se za to nestydím, protože já vím, že za to nemůžu.
A mmch kdyby se šlo do důsledku, tak by možná šla udělat ta výjimka a diskusi uzamknout, jako vp řípadě jedné diskuse se stejným TP.
Sama k čtenosti přispívám tím, že někdy jen čtu a písnu jendou za čas:D No a pak když si dáš vyhledat pojem deprese na netu, vyhodí ti to i tuto diskusi…a pak jso zkrátka zvědavci - jedni, co to berou jako se něco dozvědět o tomto problému, jiní, aby si pak poťukali na hlavu…
Věřím tomu, že jsou lidi, kteří maj k tématu co říct, ale zkrátka jim chybí odvaha napsat, nebo si to přiznat. Ono co si budem povídat, prostě není lehké o tom mluvit otevřeně…je to jako s tou odvahou zvednout telefon a zavolat psychiatrovi…
Jinak koukám, že tady chcet vířit vtipy, tak to je super:D (jen jste toho od večera nažblebtaly:D Nestíhám, nemůžu, ale koukám a čtu pravidelně, jen manžel remcá, že je doma - to je pravda, jednou za rok pár dní, a já tu sedím)
Holky a do hypošky bych šla…asi jo…jenže nám ji nikdo nedá. Teď splácíme auto, pro mě. Bydlíme na vsi, blbá doprava a já s jedním to zvládala, ale se dvěma to je nemožné. Je to finančně dost hustý, ale říkám si jedno - chcem hypotéku, tak tohle zvládnout musíme. Až to splatíme, snad už nebude manžel na ŽL, ale na smlouvu, já v práci, tak snad…
Kačko Kočko, ten vtip s chlapečkem na písku byl hustej:D
Tak já mažu a navečer nebo zítra zas kouknu:)
G
Jinak na skypu nejsem, měla jsem ho, ale moc komunikačních programů mi vadí:D Občas mám msn, ale na icq bývám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.07 11:55
ahoj holky,
taky nakukuju a jelikož je mi tohle téma nějak blízké, taky něco písnu. Ono teď o vánocích to na lidi padá víc a víc…u nás to samé. Celý rok se hrabu z únavy z prvního porodu a 30 měsíčního kojení (fakt je to normální, být unavená 30 měsíců? 
), snažíme se o druhé miminko, jeden potrat a teď konečně úspěch. Jenže těhotenství je očistec, chvilky radosti bych spočítala na jedné ruce, o Vánocích jsem si uvědomila, že jsem si už ani nepamatuju, kdy jsem se naposledy zasmála 
Nevolnosti jsou hrozný, zhubla jsem 5 kg, jsem unavená, spavá a do toho všeho zvracení se starám o 2,5 letého klučiny. Mimochodem Blížence , jenže ač jsem i já Blíženec, tak on je ztělesněním energie, kdežto já ztělesněním únavy a o té ztrátě životní energie jsem už také uvažovala. Mám ji někde bloklou, už asi z dětství, které nebylo ideální a z ušláplosti se hrabu dodnes.
Pravdou je, jak tu padlo, že ty děti jsou nejspíš normální a živý jak mají být, jen nám to v naší nekonečné únavě a rozmrzelosti ze stereotypu připadá jako hyperaktivita. Ano, oproti nám jsou naše dítka jistě superhyperaktivní . No nic to zjištění ale nemění na tom zoufalství, že? Snad jen když je mi nejhůř, vzpomenu si na ty, kteří by dali cokoliv za zdravý dítko a zatrne mi a přestanu se rouhat…ale to mi energii taky nedodá.
A taky souhlasím s názorem o předávání energií dítěti. Já byla vždycky hrozně zdrblá po kojení a dítě ožilo naprosto nepředstavitelně, postupně jsem si ke kojení na přechodnou dobu snad i averzi vypěstovala… Musela jsem to doplňovat jídlem, jenže nebyl čas vařit a chleba a něco mě neuspokojili, bylo to zoufalý. Nejlepším nabíječem je spánek, ale ten je pro nás maminky malých dětí zoufale vzácný.
O vánocích jsem byla na dně, štědrý den jsem prozvracela, zbytek prožila s migrénou. Výčitky, že jsem si neužila vánoce, neužila jsem si je s milovaným synem, a už vůbec si nějak extra nepřipouštěla to mrně v bříšku. Vymodlený těhotenství po potratu a já si ho prostě neužívám. Je to hrozný pocit.
Navíc se k tomu všemu přidává strach, co bude po porodu, těžko jsem zvládala první šestinedělí, snad mě jen uklidňuje to, že druhý dítě je ve větší pohodě jak tu hodně maminek píše a podle příspěvků vypadají docela spokojeně, rozhodně si to chválí víc než po prvním porodu…Kéž by!
A jaký řešení jsem vyzkoušela?
Zkusila jsem kineziologii, ta mi pomohla vyjasnit si v sobě matčiny zlé reakce na cokoliv kolem ní a kolem dětí…je lehčí to teď snášet, ale zamrzí to stále.
Zkusila jsem několik Diochi čajů, ty mě musím říct vytáhli z nejhoršího, ale čekala jsem větší zázrak. Ale díky za ně.
Vystudovala jsem distanční kurz v oboru, ve kterém při mateřské mám malý přivýdělek. To je fajn věc, sice je to práce doma, ale je to totální přepnutí mozku k něčemu milovanému, vlastně mi to nahrazuje koníček, zájem… Doporučuju něco takového, protože být nonstop jen matkou a matkou - to je na hlavu pro každého.
vyzkoušela jsem nějaký kapky Naděje, žádný účinek. A pak Chlorellu, no nevím, trochu jsem po ní zhubla a zmírnila se celulitida
A pak Q10, účinek pražádný…(snad jen, že jsem po něm otěhotněla. 
..)
Jak vás tak holky pročítám, vidím, že na tom nejsem nejhůř, Danča nemá třeba ani tu podporu manžela, snad teď nepletu jména. Tu sice mám, ale ani manžel není na nevybíjející se baterky a hlavně tráví většinu času v práci.
Všem vám moc držím palce ať to zvládneme takhle tady na emimi, i mě se teď dost ulevilo, když jsem se vypsala a snad někomu i pomohla nějakou radou, sama uvítám cokoliv přírodního, co na tenhle nedostatek energie pomáhá 
Nedejte se, deprese je plíživá, těžká jak kámen a okolí ji většinou chápe špatně. Buď vás má za blázna a máte si přestat vymejšlet, nebo je to módní věc a na kousek špatný nálady vám doktor dá moderně antidepresiva. Obojí je extrém, obojí je špatně…
Hodně sil a v roce 2008 jen hezké zážitky VŠEM!
NiKi
P.S: Nebudete-li zamčený, jistě nakouknu, jestli tedy smím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.07 12:30
Ahoj.
Vy jste toho teda zase napsaly 
. A pak že depkaři jen sedí (leží), čumí a nezmůžou se na nic
KACATKO, to by bylo super na té Papue. A ještě by nám bylo teplíčko. Já nesnáším zimu 
. Tak pojedem spolu, jo?
KACKAKOCKO, taky mám občas problémy s vyjadřováním a se psaní, furt dělám překlepy a pak je opravuju. To je tím, že jsme doma, aspoň myslím.
Mně tady všechny ty komunikační programy (icq, msn, skype) blbnou, kouše se počítač, nejde to..... Nechápu proč. Asi chyba v Metrixu, nebo co
Holky, neříkejte, že nevíte, co je „tó". Tak to je základ terapie! Sebrat všechny síly a hurá na to!!! Šup, šup, šup! A hned bude líp! Taky se musím občas donutit, protože jsem utahaná, ale pak to stojí za to 
No a jak jsem psala s Gábinkou, bez gelu ani ránu, tělo nefunguje , ale mysl naštěstí jo.
NIKI, vítej. Tys to všechno napsala tak hezky 
GÁBI, NIKI, myslíte, že ty děti jsou takové náma? Naším stavem? Je fakt, že když mi je zle, tak mám pocit, že je i holka děsná. Ach jo.
A přesně jak píšeš Gábi, nehraje si sama, nevydrží v klidu, vyžaduje pozornost…
K.A.C.K.K.O, já myslím, jak píšeš „snažím se, ale vím, že bych mohla více.", že to je možná taky problém. Dneska se všude píše, jak být dokonalá matka. Správná strava, pití, kojení , pleny, mastičky, denní činnos, žádná televize, žádné sladkosti...... valí se to na nás ze všech stran a aspoň já všechno nezvládám a pak mám blbý pocit.
NIKI, po druhém porodu fakt všechno zvládáš líp než po prvním. Neědy je to mazec, mít dvě děti, ale zas už je člověk docela otrkaný. Já jsem právě po dceři byla takhle dlouho unavená, tři roky. Když už spala celou noc a nepřikládala jsem to teda jejímu buzení, tak už mi to normální nepřišlo. Tak jsem šla k doktorovi.
Docela mi vyhovují zelené čaje od Lerosu, Millenium Vital, příchutě Schizandra a Gingo. Ale silnější deprese se prostě bez prášků nezvládné. Je to prostě nedostatek mediátorů na synapsích v mozku, chybí hlavně serotonin a ten se těžko dostává z potravin a bylin, trochu jo, ale ne moc.
Tak další vtipy sem!
Zorka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.07 12:38
ahoj holky!!!!
doufám že se máte dobře!!!!mě teď čeká návštěva u mámy,tak na mě myslete…ondra už je na chalupě u jeho mámy…no ale holčiny,svítí sluníčko,to je známka toho že se z toho dostaneme!!!
nikino - ahoj!!!taky přeju hezký svátky a hlavně štěstí po celý nový rok!!!!!a ty kojíš fakt 30 měsíců????no já už přemýšlím o odstavení - chtěla jsem aspoň do dvou let,ale teď mi to ne vadí,ale fakt mě to dost vysiluje…
tak holky,dávku vtipů a jedu…
Kdy můžete blondýnce říct že je dobrá kuchařka?když vytáhne topinku z topinkovače vcelku.
Blondýnka posílá domů pohlednici. „Mám se krásně,kde to vlastně jsem?“
Přijde zajíček do zeleniny a ptá se:„Máte tunu hrášku?“
Zelinář:„Nemáme,zajíčku.“
Druhý den se situace opakuje a tak se zelinář rozhodne objednat pro náročného zákazníka tunu hrášku.Když přijde třetí den zajíček do zeleniny,zelinář se usmívá a čeká na otázku.I zajíček se zeptá:„Máte tunu hrášku?“
„Máme zajíčku.!
"To je ale kuliček,co?“
tak krásný den,hlavu vzhůru a já se večer objevím…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.07 12:46
Díky za přivítání
Zorko, s tím serotoninem máš asi pravdu, trpím dost na migrény a to taky porucha téhle látky v mozku. Odstavila jsem malýho až teď, když mlíko téměř zmizelo, navíc děsně kojení bolelo…no jediný plus to mělo, konečně chuť na „to“… 
, ovšem při zvracení a únavě to je vcelku k prdu,žejo…
Dřív jsem zkoušela odstavovat, ale jak se to asi neudělá v roce nebo při prvních příkrmech a důsledně, konec…Nejde to, dítě se stane závislákem a je to kolotoč, ze kterýho není dobrovolná cesta ven. kacko, právě mě to taky vysilovalo ze všeho nejvíc. Podruhý už si nebudu ale jistá, a radši utnu kojení dřív, bude-li mě vysilovat, než abych byla strhaná matka. Čert vem laktační ligu!
a vtip? Tak jeden morbidní teda jó!
Jdou dvě dámy z tahu a zrovna když jdou kolem hřbitova, přijde na ně velká potřeba. Nedá se nic dělat, zalezou za hroby, když musí tak musí. Jenže nemají toaletní papír. Jedna teda použije kalhotky a druhá si utrhne nějakou mašli z věnce na čerstvém hrobě.
Druhý den si jejich manželé v hospodě povídají:
„Divný, přišla z tahu bez kalhotek,představ si to!“
„No ta moje zas měla na zadku obtisknuto: Budeme na tebe vzpomínat - sbor dobrovolných hasičů…“
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.07 12:50
niki - tak ten je fakt super
díky moc!!!!normálně jsem se smála nahlas
jdu nebo se nevyhrabu…musím se zabalit,nakoupit…no jo…tak jdu vypnout pc…
pááá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.07 13:29
NIKI, já jsem dlouho nekojila a po holce jsem se kvůli tomu trápila. V té době byla laktační liga fakt na vrcholu. Nekojit se rovnalo zločinu vraždy.
Ale zase jsme neměli problémy s pitím z lahvičky, z hrníčku, nebyl problém s příkrmy...... Kluka jsem taky kojila málo, ale už jsem se tak netrápila.
Kojení mi dělalo hrozně zle, bolelo to, zhoršovalo depresi.....
Kamarádka kojila obě holčičky dlouho. A obě jsou o hodně víc nemocné, než moje děti. Uši, zápaly plic, astma...... Tak já nevím
No a tebe od toho sexíkování omlouvá těhotenství Hele, já jsem k tomu v těhu měla odpor. To bylo děsný. Občas, tak jednou měsíčně jsem se k něčemu přemohla, aby se chüdák manžel nezbláznil. On teda nenaléhal,a le je jasný, že to chlap potřebuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.07 13:39
Niki díky, že jsi napsala:) Snad bude líp! Určitě, jen to je náročné, vidím to sama…ani já i tohle těhu tak nějak neužívám jako s Bárou (ale paradoxně je zas míň času řešit ty problémy)
XYZ tvoje první věta mě fakt pobavila:D:D:D
TO vím moc dobře, co je, ale v době deprese jsem to nemohla vůbec - páč ta osoba mi byla odporná a hledat jinde? Na to nejsem…ale teď…:) Už vím, co znamená, že nebejt sexu, bylo by hůř (sakra málo ho mam, ale ne depkou, ale zkrátka tím těhotnstvím, no - není s kým:D ) V prvním jsem nemusela, až ke konci a teď bych mohla pořád, ale mužskej…chjo:D Co by za mě jiní dali:D
Já si myslím, že ty děti jsou fakt normální - sice živější, ale normální. A není to ani tak náma, ale samy jsou zmatené a od narození se říká - nervozní matka = nervozní dítě.
Souhlasím ovšem také s tím, že přemíra snahy škodí. Znám ten pocit, kdy jsem se tak moc snažila, až jsem byla ještě horší…takže nic nepřehánět, nehonit se (stejně to nemá cenu;) )
Ad koje ní -apamatuju si, když se holka narodila, nešlo nám to a musím přiznat, že jakýkoliv pohled malé na mě = plazila jazyk, takový to, jakože by pila a to mě točilo…pak se to srovnalo, ale jakj í lezly zuby, bylo to utrpení. V roce dostala naposledy. Fakt mi to chybělo, ale nelitovala jsem toho. 30 měsíců? Bych asi už visela…nejsem schopná ani dítěti se do takové míry obětovat…uvidíme podruhé…
Taky na to mám názor, že dítěti to dává hodně do půl roka, pak něco málo do roka (jsem ráda, že se mi dařilo odstavovat postupně, že relativně spolupracovala, neumim si představit řešit dítě, který chce jen prso) a pak už nic (netvrdím přesně v roce). Stejně jako jsem si plánovala, jak budu kojit do prvních zubů, pak do příkrmů, pak do roka a půlmaximálně a prostě po 9měsíci to šlo postupně a v roce šmitec. Myslím, že to je pak jen zlozvyk, který maminku svazuje, omezuje, protože i ona musí trošku žít. A to všechno může přidat k těm stavům…(slyšela jsem o paní, která měla 6leté dítě a řešila s psychologem odstavení dítěte!)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.07 13:49
Ahoj,dneska se celkem držím.Vlastně jsem si až ted od rana sedla.Cekam naše tak jsem uklizela.A to jsem dostala varovani,že babi ma naldu pod psa.
Se sexem je to hooodně bidny.A když už tak bez gelu fakt neni šance.Už mně to i samotnou štve a manžela obdivuju.
Mam ICQ i skype.Nick Smoulinka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.07 14:08
Holky, myslím, že sex má na tom fakt velkou roli u nás to je tak 1× za měsíc, já bych chtěla, ale manžel nějak ne. Je fakt, že doktor řekl na obsese toto mé kamarádce.
" Lehněte si nahá na koberec v obýváku, pokrčte kolena a roztáhnete nohy, takto čekejte…až se manžel vrátí z práce a skočí na Vás," Je to sice morbidní, ale sex asi fakt pomáhá. Je to i tímpočasím, na papuu jedu s Vámi, miluju sluníčko a teplo- zima je taky pěkná, ale t slunce mi chybí.
Danuš to je fajn, že je ti lépe.
Niki-jak to bylo s tou chorellou, mám ji doma taky, a ještě mladý ječmen, zase jsem se nechala ukecat a o prázninách nakoupila „zdraví“- ječmen jsem začala pít, je to docela dobrý, ale s tou chorellou nemám zkušenosti. Docela by mě to zajímalo.
Vtip s hasiči je super!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
