Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
sapet píše:
moc děkuju za tuto radu,radši se zpetám.a blíže něco přímo k tomu oxazepamu?pořád hledám na netu,ale nemůžu kloudně nic vyčíst a už se mi to v té hlavě docela jako mele z těch všech nováých informacíh.Nevíte prosím někdo jestli jsou to antydepresiva,já bych řekla,že ne,podle toho co jsem to pochopila,ale jistá si nejsem a ráda bych věděla co nejvíc,když už něco do sebe cpu.děkuju!!!
Podle tohoto
http://www.aislp.cz/…mvaihtml.cgi?…
bych řekla,že to ADP neni.Ale tipuju nemam zkušenost.Brala jsem Apo-parox(tušim) a ted par let Ixel
Zdravím všechny co znají tohle hodně špatné téma, jakým deprese rozhodně je..Nevím už kudy kam, tak chci zkusit sdílet své pocity, kdyby se tu našel někdo se zkušeností s psychickými problémy a měl by chuť mi třeba napsat. Trpím úzkostně depresivní poruchou - zřejmě už dlouhou dobu, ale k psychiatrovi chodím asi rok. Za poslední rok jsem totiž prošla potratem, obrovskou krizí ve vztahu, mamka mi vážně onemocněla a já jsem se postupně skládala a skládala, až jsem se totálně složila. Koncem června mi začaly stavy, kdy jsem jen spala nebo chodila jako mumie, a pokud jsem nespala, tak jsem měla tak neskutečné úzkosti, pláč a pocit, že můj život nemá žádný smysl, jsem bezcenná, všechno jsem zkazila a nechci tady být. Asi nemusím dál popisovat, kdo někdy zažil, dokáže si představit. V tuto chvíli beru už třetí AD za ten poslední rok - předchozí mi absolutně nesedly - a modlím se aby zabraly. Snažím se nějak fungovat doma, do práce naštěstí teď nemusím, ale nemám absolutně do ničeho motivaci, mám pocit že všechny jenom trápím, s nikým kromě rodičů a partnera se nestýkám, jsem úplně bez energie, bolí mě celé tělo i mysl, prostě dno, každý den jen přežiju a děsím se zítřka..
Prosím jestli máte někdo zkušenost, jak jste tohle přežili, jestli vám AD pomohly, potřebovala bych aspoň malou jiskřičku naděje že se dá s depresema žít aspoň trochu normální život..
Prosím o anonym
Iva
@Anonymní píše:
Zdravím všechny co znají tohle hodně špatné téma, jakým deprese rozhodně je..Nevím už kudy kam, tak chci zkusit sdílet své pocity, kdyby se tu našel někdo se zkušeností s psychickými problémy a měl by chuť mi třeba napsat. Trpím úzkostně depresivní poruchou - zřejmě už dlouhou dobu, ale k psychiatrovi chodím asi rok. Za poslední rok jsem totiž prošla potratem, obrovskou krizí ve vztahu, mamka mi vážně onemocněla a já jsem se postupně skládala a skládala, až jsem se totálně složila. Koncem června mi začaly stavy, kdy jsem jen spala nebo chodila jako mumie, a pokud jsem nespala, tak jsem měla tak neskutečné úzkosti, pláč a pocit, že můj život nemá žádný smysl, jsem bezcenná, všechno jsem zkazila a nechci tady být. Asi nemusím dál popisovat, kdo někdy zažil, dokáže si představit. V tuto chvíli beru už třetí AD za ten poslední rok - předchozí mi absolutně nesedly - a modlím se aby zabraly. Snažím se nějak fungovat doma, do práce naštěstí teď nemusím, ale nemám absolutně do ničeho motivaci, mám pocit že všechny jenom trápím, s nikým kromě rodičů a partnera se nestýkám, jsem úplně bez energie, bolí mě celé tělo i mysl, prostě dno, každý den jen přežiju a děsím se zítřka..
Prosím jestli máte někdo zkušenost, jak jste tohle přežili, jestli vám AD pomohly, potřebovala bych aspoň malou jiskřičku naděje že se dá s depresema žít aspoň trochu normální život..
Prosím o anonym
Iva
Ahoj, zažívám něco podobnýho, diagnóza prakticky úplně stejná. Klidě napiš SZ ![]()
@Anonymní píše:
Zdravím všechny co znají tohle hodně špatné téma, jakým deprese rozhodně je..Nevím už kudy kam, tak chci zkusit sdílet své pocity, kdyby se tu našel někdo se zkušeností s psychickými problémy a měl by chuť mi třeba napsat. Trpím úzkostně depresivní poruchou - zřejmě už dlouhou dobu, ale k psychiatrovi chodím asi rok. Za poslední rok jsem totiž prošla potratem, obrovskou krizí ve vztahu, mamka mi vážně onemocněla a já jsem se postupně skládala a skládala, až jsem se totálně složila. Koncem června mi začaly stavy, kdy jsem jen spala nebo chodila jako mumie, a pokud jsem nespala, tak jsem měla tak neskutečné úzkosti, pláč a pocit, že můj život nemá žádný smysl, jsem bezcenná, všechno jsem zkazila a nechci tady být. Asi nemusím dál popisovat, kdo někdy zažil, dokáže si představit. V tuto chvíli beru už třetí AD za ten poslední rok - předchozí mi absolutně nesedly - a modlím se aby zabraly. Snažím se nějak fungovat doma, do práce naštěstí teď nemusím, ale nemám absolutně do ničeho motivaci, mám pocit že všechny jenom trápím, s nikým kromě rodičů a partnera se nestýkám, jsem úplně bez energie, bolí mě celé tělo i mysl, prostě dno, každý den jen přežiju a děsím se zítřka..
Prosím jestli máte někdo zkušenost, jak jste tohle přežili, jestli vám AD pomohly, potřebovala bych aspoň malou jiskřičku naděje že se dá s depresema žít aspoň trochu normální život..
Prosím o anonym
Iva
Ahoj také mám stejnou diagnózu. Začalo mi to stavy jako máš ty před 15 lety. Léky mi pomohli hned druhé. Trvá dlouho než se to upraví. Nejdřív tě otupí, pak se to pístune začne lepšit. Celkem jsem za tu dobu měla asi tři epizody. Ad a psycholog vždy pomohl. S touhle diagnózou musíme si dávat pozor a víc odpočívat i když jsme zrovna ok.
Ahoj, to co zažíváš dobře znám. Je naprosto nutné, abys našla psychologa a vstoupila do psychoterapie. Jen prášky nestačí, ty jen podrží v nejhorším. Musíš začít na sobě pracovat právě s pomocí psychologa. Zeptej se svého psychiatra, jeslti nemá na nějakého kontakt, nebo zkus najít někoho sama. Prášky totiž po nějaké době ztrácí účinek, musí se hledat nové a nové a pak už nepomáhají vůbec. Musíš situaci řešit. Držím palce.
@Murka píše:
Ahoj, to co zažíváš dobře znám. Je naprosto nutné, abys našla psychologa a vstoupila do psychoterapie. Jen prášky nestačí, ty jen podrží v nejhorším. Musíš začít na sobě pracovat právě s pomocí psychologa. Zeptej se svého psychiatra, jeslti nemá na nějakého kontakt, nebo zkus najít někoho sama. Prášky totiž po nějaké době ztrácí účinek, musí se hledat nové a nové a pak už nepomáhají vůbec. Musíš situaci řešit. Držím palce.
No tak to je velmi uklidňující ![]()
@Lana25 píše:
Ahoj, zažívám něco podobnýho, diagnóza prakticky úplně stejná. Klidě napiš SZ
Ahoj, to je mi líto, že zažíváš něco podobného, tohle fakt nepřeju nikomu.. Nikdy by mě nenapdalo, že můžu až takhle dopadnout.. Bereš AD?
@Anonymní píše:
Ahoj, to je mi líto, že zažíváš něco podobného, tohle fakt nepřeju nikomu.. Nikdy by mě nenapdalo, že můžu až takhle dopadnout.. Bereš AD?
Jojo beru, dva druhy. Zatím nic moc
a tvá to už dlouho.
@kristyn.g S tím přetažením máš asi pravdu, neumím moc odpočívat, neumím být sama se sebou, snažila jsem se vždycky dorovnat ostatním, ve všem obstát a takhle jsem dopadla.. Sebevědomí samozřejmě ještě teď po tomhle všem nula..
K psychologovi chodím, pomůže mi to vždycky chviličku a jsem zpět.. Je to ve mě strašně silné ty negativní pocity..
@Lana25
jenomže bohužel pravdivé. Prášky udělají prostor, aby si člověk mohl pořešit, co potřebuje a měl na to sílu a energii. Škoda, že díky neustálým sporům psychiatrů a psychologů málokterý psychiatr doporučí terapii, i když bez ní je to o tom, brát AD pořád. Jestli s tím bojuje už dlouho, je potřeba to prostě řešit
@Murka Zapomněla jsem napsat že chodím na terapii k psychologovi už cca 2 roky..Nejdřív mi to pomáhalo moc, ale po tom loňském roce plném stresu a bolesti mi to aktuálně pomůže na chviličku, druhý den po návštěvě jsem zase v háji..
AD mi zatím moc nepomohly žádné..beru teď třetí..takže je to pro mě o to zoufalejší.
@Murka píše:
Ahoj, to co zažíváš dobře znám. Je naprosto nutné, abys našla psychologa a vstoupila do psychoterapie. Jen prášky nestačí, ty jen podrží v nejhorším. Musíš začít na sobě pracovat právě s pomocí psychologa. Zeptej se svého psychiatra, jeslti nemá na nějakého kontakt, nebo zkus najít někoho sama. Prášky totiž po nějaké době ztrácí účinek, musí se hledat nové a nové a pak už nepomáhají vůbec. Musíš situaci řešit. Držím palce.
prášky, jestli myslíš antidepresiva žádnou účinnost neztrácí, ten serotonin doplňují celou dobu co se berou, znám lidí, kteří je berou léta a furt stabilní
@oranžová mašle Vím že je to hlavně o práci sama na sobě. Nejsem moc zastáncem žádných léků - AD jsem začala brát už v absolutní krizi. Informovala jsem se už i na denní stacionář terapií, ale za prvé mají plno až do začátku října a pak taky psychiatrička mi to nedoporučila..
@Lana25 Já teď beru třetí týden Valdoxan a na krizové situace jsem dostala Rivotril, ale ten se snažím pokud to jen trochu jde nebrat..
Jak dlouho máš Ad ty?
@Anonymní píše:
@Murka Zapomněla jsem napsat že chodím na terapii k psychologovi už cca 2 roky..Nejdřív mi to pomáhalo moc, ale po tom loňském roce plném stresu a bolesti mi to aktuálně pomůže na chviličku, druhý den po návštěvě jsem zase v háji..AD mi zatím moc nepomohly žádné..beru teď třetí..takže je to pro mě o to zoufalejší.
za jakej časovej úsek už bereš třetí? Fakt to trvá, než to zabere. Mě bylo líp až po 2 měsících, teď je to půl roku a před týdnem jsem měla krizi jako prase. Psychiatrička mi řekla, že by počkala jestě 2 měsíce a pak až měnila. A to jsem psychiatričku měnila abych měla jistotu.