Deprese – jako nemoc

Napsat příspěvek
Velikost písma:
Štofik
12.7.19 16:30
@Anonymní píše:
@Lana25 Já teď beru třetí týden Valdoxan a na krizové situace jsem dostala Rivotril, ale ten se snažím pokud to jen trochu jde nebrat..
Jak dlouho máš Ad ty?

Půl roku, eliceu a mirtazepam. Na krizi Rivotril, neurol, xanax :lol: nahromadilo se mi to, protože se snažím to nebrat. Taky jen když je nejhůř.

  • Citovat
  • Upravit
Štofik
12.7.19 16:35
@oranžová mašle píše:
@Lana25
jenomže bohužel pravdivé. Prášky udělají prostor, aby si člověk mohl pořešit, co potřebuje a měl na to sílu a energii. Škoda, že díky neustálým sporům psychiatrů a psychologů málokterý psychiatr doporučí terapii, i když bez ní je to o tom, brát AD pořád. Jestli s tím bojuje už dlouho, je potřeba to prostě řešit

Tak to víme všichni, že to chce spoustu věcí v život změnit, zaměřit se na prožívání, odbourávat stres, pokud možno ho eliminovat úplně, ale myslím, že prášky jdou ruku v ruce s terapií.

  • Citovat
  • Upravit
Lalelale
12.7.19 16:58
@Anonymní píše:
Zdravím všechny co znají tohle hodně špatné téma, jakým deprese rozhodně je..Nevím už kudy kam, tak chci zkusit sdílet své pocity, kdyby se tu našel někdo se zkušeností s psychickými problémy a měl by chuť mi třeba napsat. Trpím úzkostně depresivní poruchou - zřejmě už dlouhou dobu, ale k psychiatrovi chodím asi rok. Za poslední rok jsem totiž prošla potratem, obrovskou krizí ve vztahu, mamka mi vážně onemocněla a já jsem se postupně skládala a skládala, až jsem se totálně složila. Koncem června mi začaly stavy, kdy jsem jen spala nebo chodila jako mumie, a pokud jsem nespala, tak jsem měla tak neskutečné úzkosti, pláč a pocit, že můj život nemá žádný smysl, jsem bezcenná, všechno jsem zkazila a nechci tady být. Asi nemusím dál popisovat, kdo někdy zažil, dokáže si představit. V tuto chvíli beru už třetí AD za ten poslední rok - předchozí mi absolutně nesedly - a modlím se aby zabraly. Snažím se nějak fungovat doma, do práce naštěstí teď nemusím, ale nemám absolutně do ničeho motivaci, mám pocit že všechny jenom trápím, s nikým kromě rodičů a partnera se nestýkám, jsem úplně bez energie, bolí mě celé tělo i mysl, prostě dno, každý den jen přežiju a děsím se zítřka..
Prosím jestli máte někdo zkušenost, jak jste tohle přežili, jestli vám AD pomohly, potřebovala bych aspoň malou jiskřičku naděje že se dá s depresema žít aspoň trochu normální život..
Prosím o anonym
Iva

Ahoj, je mi moc líto, co prožíváš. Ale snad tě povzbudí, že mám ve svém okolí pár lidí, kteří deprese překonali. Je to strašná nemoc, kterou i v dnešní bohužel hodně lidí velmi podceňuje. A pak mám tedy v okolí holčinu, bývalou spolužačku, kterou deprese melou na padrť. Z pohledu zvenčí mi přijde, že rozdíl mezi ní a těmi, co se z toho dostali, je v tom, že ti lidé nějakým způsobem dokázali překonat to, co jim tu depresi spustilo. Rozhodně to nebylo lehké, ale dali to, zatímco ona se v tom strašně plácá a nedokáže se od toho důvodu depresí odpoutat. U ní je to hodně zlými vztahy v rodině, sociální fobií, nemožností nalézt dobrou práci, kamarády. Ale ona stále setrvává v jádru své rodiny, protože i když ji rodina vyloženě táhne ke dnu, tak jsou nejspíš jediní, co má. Píšeš o krizi ve vztahu, jak jsi na tom teď? Kdysi jsem četla článek o ženě, která se dostala z depresí, a utkvělo mi v hlavě její vyjádření, že nejvíc ze všeho jí pomohlo, když se s ní manžel konečně rozvedl. Samozřejmě nejde paušalizovat a pasovat to na tvou situaci, vlastně tím jen chci říct, že existuje cesta ven. Držím palce.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
12.7.19 17:09

@Lana25 Beru třetí od minulého léta. Nejdřív jsem měla SSRI a ty jsem nedala. I po několika měsících jsem jen zvracela, hubla a měla tisíc nežádoucích účinků. Vím, že te´d ty tři týdny jsou málo, ale mám prostě hrůzu i z toho, že to zase nezabere nebo jak to zvládnu do té doby, než to zabere, protože takhle to je peklo. Navíc partner je z toho všeho unavený a moc mě asi nechápe, takže se cítím na to všechno strašně sama..

  • Citovat
  • Upravit
Štofik
12.7.19 17:22
@Anonymní píše:
@Lana25 Beru třetí od minulého léta. Nejdřív jsem měla SSRI a ty jsem nedala. I po několika měsících jsem jen zvracela, hubla a měla tisíc nežádoucích účinků. Vím, že te´d ty tři týdny jsou málo, ale mám prostě hrůzu i z toho, že to zase nezabere nebo jak to zvládnu do té doby, než to zabere, protože takhle to je peklo. Navíc partner je z toho všeho unavený a moc mě asi nechápe, takže se cítím na to všechno strašně sama..

Ježíš, tak to je mi líto :hug: co změna doktorky? Neuvažovala jsi? Na terapie chodíš? Vím, že to je klišé ale zkus vydržet :hug: Nenabízeli ti hospitalizaci? Zvládáš nějakou, jakoukoliv činost přes den? Se mnou e chlap rožešl po skoro 12letech, pravě kvůli nervovýmu znroucení. Problémy tam byly, jen to všechno vygradovalo a ukazalo se, že spolu davno nemáme být. Bylo to hnusný. Lidi, co to nezažili to nechápou. Nedokáží to plně pochopit. Máš někoho blízkýho, komu se svěřit?

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
12.7.19 17:47
@Anonymní píše:
@Lana25 Beru třetí od minulého léta. Nejdřív jsem měla SSRI a ty jsem nedala. I po několika měsících jsem jen zvracela, hubla a měla tisíc nežádoucích účinků. Vím, že te´d ty tři týdny jsou málo, ale mám prostě hrůzu i z toho, že to zase nezabere nebo jak to zvládnu do té doby, než to zabere, protože takhle to je peklo. Navíc partner je z toho všeho unavený a moc mě asi nechápe, takže se cítím na to všechno strašně sama..

to me velmi mrzi, mam za sebou neco podobneho, u me byl spoustec potizi ten chlap.. brala jsem tez SSRI.. co je spoustec u tebe? :kytka:

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
12.7.19 18:00

Na terapie chodím, ptala jsem se doktorky i na hospitalizaci, ikdyž z toho mám hrůzu..Hospitalizaci ve zdejší nemocnici mi nedoporučila, protože tam je smíšené oddělení - deprese/psychózy/alkohol/drogy všechno pohromadě, takže hodně dynamické a emočně vypjaté prostředí, což by mi teď podle ní nepřidalo - všechno hrozně prožívám i za ostatní, všechno na mě strašně působí..
Přes den mám takové výkyvy - chvíli zvládnu jakž takž fungovat - nic náročného (uvařím jednoduché jídlo, zaleju kytky, něco málo uklidím, krátká procházka), ale pak v určité chvíli už přestanu mít energii se nějak motivovat a odpadnu - chci jen spát. Úzkost mám teď celodenně..

  • Citovat
  • Upravit
Štofik
12.7.19 18:07
@Anonymní píše:
Na terapie chodím, ptala jsem se doktorky i na hospitalizaci, ikdyž z toho mám hrůzu..Hospitalizaci ve zdejší nemocnici mi nedoporučila, protože tam je smíšené oddělení - deprese/psychózy/alkohol/drogy všechno pohromadě, takže hodně dynamické a emočně vypjaté prostředí, což by mi teď podle ní nepřidalo - všechno hrozně prožívám i za ostatní, všechno na mě strašně působí..
Přes den mám takové výkyvy - chvíli zvládnu jakž takž fungovat - nic náročného (uvařím jednoduché jídlo, zaleju kytky, něco málo uklidím, krátká procházka), ale pak v určité chvíli už přestanu mít energii se nějak motivovat a odpadnu - chci jen spát. Úzkost mám teď celodenně..

Hm, na tom asi něco bude :think: A co jiná léčebna? Úzkost strašně vyčerpává, je jasný, že jsi unavena :hug: Nevyčítej si to a prostě spi, tělo si řekne co potřebuje. Spíš? Jíš? Zkoušela jsi meditaci, dechová cvičení? Kdy je ti nejlépe? Při jaké činnosti?

  • Citovat
  • Upravit
4443
12.7.19 18:21

@oranžová mašle a ti je tvoje osobní zkušenost že musíš brát prášky stále? Já tedy léky brala vždy kolem roku cca poprvé déle ale pomohly a podruhé jsem brala ty stejné a pomohly za kratší dobu. Nevim kde jsi to vzala ale zdá se mi to jako blbost. S touhle poruchou se ani nic dít nemusí, deprese může být z premíry stresu.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
4443
12.7.19 18:23
@Anonymní píše:
Na terapie chodím, ptala jsem se doktorky i na hospitalizaci, ikdyž z toho mám hrůzu..Hospitalizaci ve zdejší nemocnici mi nedoporučila, protože tam je smíšené oddělení - deprese/psychózy/alkohol/drogy všechno pohromadě, takže hodně dynamické a emočně vypjaté prostředí, což by mi teď podle ní nepřidalo - všechno hrozně prožívám i za ostatní, všechno na mě strašně působí..
Přes den mám takové výkyvy - chvíli zvládnu jakž takž fungovat - nic náročného (uvařím jednoduché jídlo, zaleju kytky, něco málo uklidím, krátká procházka), ale pak v určité chvíli už přestanu mít energii se nějak motivovat a odpadnu - chci jen spát. Úzkost mám teď celodenně..

Například riaps má několika denní program, není to blázinec, můžeš mít pobyt a každý den je skupinová terapie a meditace atd. Kamarádka tam byla. Zkus pozjistit. To je určitě lepší než hospitalizace v nemocnici

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
12.7.19 18:56

@kristyn.g Děkuju, zkusím zjistit, o riapsu jsem ještě neslyšela..

  • Citovat
  • Upravit
Štofik
12.7.19 19:00
@kristyn.g píše:
@oranžová mašle a ti je tvoje osobní zkušenost že musíš brát prášky stále? Já tedy léky brala vždy kolem roku cca poprvé déle ale pomohly a podruhé jsem brala ty stejné a pomohly za kratší dobu. Nevim kde jsi to vzala ale zdá se mi to jako blbost. S touhle poruchou se ani nic dít nemusí, deprese může být z premíry stresu.

za jak dlouho ti zabraly poprvé?

  • Citovat
  • Upravit
12.7.19 19:02

@kristyn.g
no ona je deprese a deprese. Jestli máš depresi z přemíry stresu, pak může stačit dolpnit serotonin (a snižit stres) a funguje to. Jenže to tady zjevně nenastalo, serotonin se doplňuje a stále to nepomáhá.

Zakkladatelko, je mi líto, že partner nemá pochopení, to je další zátěž, kterou máš naloženou. Je někdo, kdo by ti mohl pomoct? Vypovídat se, být s tebou, nebo třeba zkusit ten RIAPS, mě tam pomohli. Drž se

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
12.7.19 19:03
@Anonymní píše:
to me velmi mrzi, mam za sebou neco podobneho, u me byl spoustec potizi ten chlap.. brala jsem tez SSRI.. co je spoustec u tebe? :kytka:

Ahoj, děkuju.. U mě je těch spouštěčů asi víc..respektive spíš se to nakupilo za dlouhé roky..Nepěkné dětství/zahlcení prací/nulové sebevědomí/vážná nemoc u mě i u rodinných příslušníků/potrat/partnerská krize/možná vyhoření v práci.. Mám pocit, že jsem pořád žila tak, abych se zavděčila ostatním, ale pro sebe jsem nedělala nic…Jeden konkrétní spouštěč jsem nevypozorovala. Prostě pocit jakoby se nádoba pořád plnila a najednou přetekla a já se začala topit. Musím plavat ale nemám už sílu, tak padám do depky..Teď jsem ve stavu, kdy mám pocit že se z toho nikdy nedostanu..Totální beznaděj..

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
12.7.19 19:07

@oranžová mašle Poslední minimálně rok žiju permanentně ve stresu..tohle asi muselo nastat..Partner se svým způsobem snaží, ale spíš si s tím neví rady, takže mě tak trochu ignoruje, což mi nepřidá no.. Pomáhá mi mamča, ale sama má velké zdravotní potíže, takže mám ještě strach o ni atd.. :roll:
Riaps už si jdu googlit - děkuju..Podstoupila jsi tam terapii?

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

Krém

  • (4) + 140 recenzí

Dětská mast

  • (4) + 115 recenzí

K2 Complex

  • (4.8) + 80 recenzí

Poradna očního lékaře

Ikona - Vladimír Korda

MUDr. Vladimír Korda Ph.D.