Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
@oranžová mašle píše:
@Lana25
jenomže bohužel pravdivé. Prášky udělají prostor, aby si člověk mohl pořešit, co potřebuje a měl na to sílu a energii. Škoda, že díky neustálým sporům psychiatrů a psychologů málokterý psychiatr doporučí terapii, i když bez ní je to o tom, brát AD pořád. Jestli s tím bojuje už dlouho, je potřeba to prostě řešit
Tak to víme všichni, že to chce spoustu věcí v život změnit, zaměřit se na prožívání, odbourávat stres, pokud možno ho eliminovat úplně, ale myslím, že prášky jdou ruku v ruce s terapií.
@Anonymní píše:
Zdravím všechny co znají tohle hodně špatné téma, jakým deprese rozhodně je..Nevím už kudy kam, tak chci zkusit sdílet své pocity, kdyby se tu našel někdo se zkušeností s psychickými problémy a měl by chuť mi třeba napsat. Trpím úzkostně depresivní poruchou - zřejmě už dlouhou dobu, ale k psychiatrovi chodím asi rok. Za poslední rok jsem totiž prošla potratem, obrovskou krizí ve vztahu, mamka mi vážně onemocněla a já jsem se postupně skládala a skládala, až jsem se totálně složila. Koncem června mi začaly stavy, kdy jsem jen spala nebo chodila jako mumie, a pokud jsem nespala, tak jsem měla tak neskutečné úzkosti, pláč a pocit, že můj život nemá žádný smysl, jsem bezcenná, všechno jsem zkazila a nechci tady být. Asi nemusím dál popisovat, kdo někdy zažil, dokáže si představit. V tuto chvíli beru už třetí AD za ten poslední rok - předchozí mi absolutně nesedly - a modlím se aby zabraly. Snažím se nějak fungovat doma, do práce naštěstí teď nemusím, ale nemám absolutně do ničeho motivaci, mám pocit že všechny jenom trápím, s nikým kromě rodičů a partnera se nestýkám, jsem úplně bez energie, bolí mě celé tělo i mysl, prostě dno, každý den jen přežiju a děsím se zítřka..
Prosím jestli máte někdo zkušenost, jak jste tohle přežili, jestli vám AD pomohly, potřebovala bych aspoň malou jiskřičku naděje že se dá s depresema žít aspoň trochu normální život..
Prosím o anonym
Iva
Ahoj, je mi moc líto, co prožíváš. Ale snad tě povzbudí, že mám ve svém okolí pár lidí, kteří deprese překonali. Je to strašná nemoc, kterou i v dnešní bohužel hodně lidí velmi podceňuje. A pak mám tedy v okolí holčinu, bývalou spolužačku, kterou deprese melou na padrť. Z pohledu zvenčí mi přijde, že rozdíl mezi ní a těmi, co se z toho dostali, je v tom, že ti lidé nějakým způsobem dokázali překonat to, co jim tu depresi spustilo. Rozhodně to nebylo lehké, ale dali to, zatímco ona se v tom strašně plácá a nedokáže se od toho důvodu depresí odpoutat. U ní je to hodně zlými vztahy v rodině, sociální fobií, nemožností nalézt dobrou práci, kamarády. Ale ona stále setrvává v jádru své rodiny, protože i když ji rodina vyloženě táhne ke dnu, tak jsou nejspíš jediní, co má. Píšeš o krizi ve vztahu, jak jsi na tom teď? Kdysi jsem četla článek o ženě, která se dostala z depresí, a utkvělo mi v hlavě její vyjádření, že nejvíc ze všeho jí pomohlo, když se s ní manžel konečně rozvedl. Samozřejmě nejde paušalizovat a pasovat to na tvou situaci, vlastně tím jen chci říct, že existuje cesta ven. Držím palce.
@Lana25 Beru třetí od minulého léta. Nejdřív jsem měla SSRI a ty jsem nedala. I po několika měsících jsem jen zvracela, hubla a měla tisíc nežádoucích účinků. Vím, že te´d ty tři týdny jsou málo, ale mám prostě hrůzu i z toho, že to zase nezabere nebo jak to zvládnu do té doby, než to zabere, protože takhle to je peklo. Navíc partner je z toho všeho unavený a moc mě asi nechápe, takže se cítím na to všechno strašně sama..
@Anonymní píše:
@Lana25 Beru třetí od minulého léta. Nejdřív jsem měla SSRI a ty jsem nedala. I po několika měsících jsem jen zvracela, hubla a měla tisíc nežádoucích účinků. Vím, že te´d ty tři týdny jsou málo, ale mám prostě hrůzu i z toho, že to zase nezabere nebo jak to zvládnu do té doby, než to zabere, protože takhle to je peklo. Navíc partner je z toho všeho unavený a moc mě asi nechápe, takže se cítím na to všechno strašně sama..
Ježíš, tak to je mi líto
co změna doktorky? Neuvažovala jsi? Na terapie chodíš? Vím, že to je klišé ale zkus vydržet
Nenabízeli ti hospitalizaci? Zvládáš nějakou, jakoukoliv činost přes den? Se mnou e chlap rožešl po skoro 12letech, pravě kvůli nervovýmu znroucení. Problémy tam byly, jen to všechno vygradovalo a ukazalo se, že spolu davno nemáme být. Bylo to hnusný. Lidi, co to nezažili to nechápou. Nedokáží to plně pochopit. Máš někoho blízkýho, komu se svěřit?
@Anonymní píše:
@Lana25 Beru třetí od minulého léta. Nejdřív jsem měla SSRI a ty jsem nedala. I po několika měsících jsem jen zvracela, hubla a měla tisíc nežádoucích účinků. Vím, že te´d ty tři týdny jsou málo, ale mám prostě hrůzu i z toho, že to zase nezabere nebo jak to zvládnu do té doby, než to zabere, protože takhle to je peklo. Navíc partner je z toho všeho unavený a moc mě asi nechápe, takže se cítím na to všechno strašně sama..
to me velmi mrzi, mam za sebou neco podobneho, u me byl spoustec potizi ten chlap.. brala jsem tez SSRI.. co je spoustec u tebe? ![]()
Na terapie chodím, ptala jsem se doktorky i na hospitalizaci, ikdyž z toho mám hrůzu..Hospitalizaci ve zdejší nemocnici mi nedoporučila, protože tam je smíšené oddělení - deprese/psychózy/alkohol/drogy všechno pohromadě, takže hodně dynamické a emočně vypjaté prostředí, což by mi teď podle ní nepřidalo - všechno hrozně prožívám i za ostatní, všechno na mě strašně působí..
Přes den mám takové výkyvy - chvíli zvládnu jakž takž fungovat - nic náročného (uvařím jednoduché jídlo, zaleju kytky, něco málo uklidím, krátká procházka), ale pak v určité chvíli už přestanu mít energii se nějak motivovat a odpadnu - chci jen spát. Úzkost mám teď celodenně..
@Anonymní píše:
Na terapie chodím, ptala jsem se doktorky i na hospitalizaci, ikdyž z toho mám hrůzu..Hospitalizaci ve zdejší nemocnici mi nedoporučila, protože tam je smíšené oddělení - deprese/psychózy/alkohol/drogy všechno pohromadě, takže hodně dynamické a emočně vypjaté prostředí, což by mi teď podle ní nepřidalo - všechno hrozně prožívám i za ostatní, všechno na mě strašně působí..
Přes den mám takové výkyvy - chvíli zvládnu jakž takž fungovat - nic náročného (uvařím jednoduché jídlo, zaleju kytky, něco málo uklidím, krátká procházka), ale pak v určité chvíli už přestanu mít energii se nějak motivovat a odpadnu - chci jen spát. Úzkost mám teď celodenně..
Hm, na tom asi něco bude
A co jiná léčebna? Úzkost strašně vyčerpává, je jasný, že jsi unavena
Nevyčítej si to a prostě spi, tělo si řekne co potřebuje. Spíš? Jíš? Zkoušela jsi meditaci, dechová cvičení? Kdy je ti nejlépe? Při jaké činnosti?
@oranžová mašle a ti je tvoje osobní zkušenost že musíš brát prášky stále? Já tedy léky brala vždy kolem roku cca poprvé déle ale pomohly a podruhé jsem brala ty stejné a pomohly za kratší dobu. Nevim kde jsi to vzala ale zdá se mi to jako blbost. S touhle poruchou se ani nic dít nemusí, deprese může být z premíry stresu.
@Anonymní píše:
Na terapie chodím, ptala jsem se doktorky i na hospitalizaci, ikdyž z toho mám hrůzu..Hospitalizaci ve zdejší nemocnici mi nedoporučila, protože tam je smíšené oddělení - deprese/psychózy/alkohol/drogy všechno pohromadě, takže hodně dynamické a emočně vypjaté prostředí, což by mi teď podle ní nepřidalo - všechno hrozně prožívám i za ostatní, všechno na mě strašně působí..
Přes den mám takové výkyvy - chvíli zvládnu jakž takž fungovat - nic náročného (uvařím jednoduché jídlo, zaleju kytky, něco málo uklidím, krátká procházka), ale pak v určité chvíli už přestanu mít energii se nějak motivovat a odpadnu - chci jen spát. Úzkost mám teď celodenně..
Například riaps má několika denní program, není to blázinec, můžeš mít pobyt a každý den je skupinová terapie a meditace atd. Kamarádka tam byla. Zkus pozjistit. To je určitě lepší než hospitalizace v nemocnici
@kristyn.g píše:
@oranžová mašle a ti je tvoje osobní zkušenost že musíš brát prášky stále? Já tedy léky brala vždy kolem roku cca poprvé déle ale pomohly a podruhé jsem brala ty stejné a pomohly za kratší dobu. Nevim kde jsi to vzala ale zdá se mi to jako blbost. S touhle poruchou se ani nic dít nemusí, deprese může být z premíry stresu.
za jak dlouho ti zabraly poprvé?
@kristyn.g
no ona je deprese a deprese. Jestli máš depresi z přemíry stresu, pak může stačit dolpnit serotonin (a snižit stres) a funguje to. Jenže to tady zjevně nenastalo, serotonin se doplňuje a stále to nepomáhá.
Zakkladatelko, je mi líto, že partner nemá pochopení, to je další zátěž, kterou máš naloženou. Je někdo, kdo by ti mohl pomoct? Vypovídat se, být s tebou, nebo třeba zkusit ten RIAPS, mě tam pomohli. Drž se
@Anonymní píše:
to me velmi mrzi, mam za sebou neco podobneho, u me byl spoustec potizi ten chlap.. brala jsem tez SSRI.. co je spoustec u tebe?
Ahoj, děkuju.. U mě je těch spouštěčů asi víc..respektive spíš se to nakupilo za dlouhé roky..Nepěkné dětství/zahlcení prací/nulové sebevědomí/vážná nemoc u mě i u rodinných příslušníků/potrat/partnerská krize/možná vyhoření v práci.. Mám pocit, že jsem pořád žila tak, abych se zavděčila ostatním, ale pro sebe jsem nedělala nic…Jeden konkrétní spouštěč jsem nevypozorovala. Prostě pocit jakoby se nádoba pořád plnila a najednou přetekla a já se začala topit. Musím plavat ale nemám už sílu, tak padám do depky..Teď jsem ve stavu, kdy mám pocit že se z toho nikdy nedostanu..Totální beznaděj..
@oranžová mašle Poslední minimálně rok žiju permanentně ve stresu..tohle asi muselo nastat..Partner se svým způsobem snaží, ale spíš si s tím neví rady, takže mě tak trochu ignoruje, což mi nepřidá no.. Pomáhá mi mamča, ale sama má velké zdravotní potíže, takže mám ještě strach o ni atd.. ![]()
Riaps už si jdu googlit - děkuju..Podstoupila jsi tam terapii?
Půl roku, eliceu a mirtazepam. Na krizi Rivotril, neurol, xanax
nahromadilo se mi to, protože se snažím to nebrat. Taky jen když je nejhůř.