Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Deprese – jako nemoc
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
12.7.19 20:20
- Citovat
- Upravit
12.7.19 20:24
@Anonymní píše:
@Lana25 Jo to je přesné.. když mě chytne stav nouze, tak jen brečím a říkám si, že na tu psychinu musím, že už to takhle nejde dál pro mě ani pro moje okolí, jenže zároveň se toho strašně bojím a je to pro mě v hlavě něco jako „konečná“..Potvrzení že jsem totálně selhala, že nedokážu normálně žít jako ostatní, že jsem nadosmrti magor. Kdybych měla jistotu, že mi to tam opravdu pomůže, tak už tam asi jsem, ale můj psycholog když jsem se ho na to ptala mi říkal že má u pacientů zkušenost tak 70 na 30%.. Že třiceti to pomohlo a 70 vyšli ještě v horším stavu nebo šli po pár dnech s hrůzou domů..
no potěš! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.7.19 20:24
Chci vám tady všem moc poděkovat, že mě podporujete a snažíte se mi poradit. Moc si toho cením - je to aspoň trošičku povzbudivé.. A zase je to paradox, že jste úplně cizí.. Jinak tady sedím sama a užírám se..
Třepu se tady na gauči, žaludek na vodě a hlava mi třeští, ale jdu si dát sprchu - to jsem si dala za úkol.. Ještěže tady mám aspoň psa, který mi dělá společnost..
- Citovat
- Upravit
Štofik
12.7.19 20:31
@Anonymní píše:
@Lana25 Jo to je přesné.. když mě chytne stav nouze, tak jen brečím a říkám si, že na tu psychinu musím, že už to takhle nejde dál pro mě ani pro moje okolí, jenže zároveň se toho strašně bojím a je to pro mě v hlavě něco jako „konečná“..Potvrzení že jsem totálně selhala, že nedokážu normálně žít jako ostatní, že jsem nadosmrti magor. Kdybych měla jistotu, že mi to tam opravdu pomůže, tak už tam asi jsem, ale můj psycholog když jsem se ho na to ptala mi říkal že má u pacientů zkušenost tak 70 na 30%.. Že třiceti to pomohlo a 70 vyšli ještě v horším stavu nebo šli po pár dnech s hrůzou domů..
Vidíš a mě moje psycholožka tvrdí, jak to je super. Prej jako lázně a že kdyby mohla, tak si tam jde odpočinout taky 
z čistě profesních výzkumných důvodů Ty otevřený oddělení budou dle mě ok. Žádná katastrofa, ale přesně. Ty lidi tam, žádný soukromí Když jsem to navrhla u nové psychiatričky, tak říkala, že si myslí, že to nebude nutný To steinÿ mi říkala i obvodní. Že prostě léčebnu neee, tak nevím Upřímně já bych se nejraději vykašlala i na celý slavný terapie, je mi to k ničemu 
Pořád se v tom jen babrat dokola a efekt nula. Snažím se jak blbka, funguju, nevzdávám to a k čemu mi to je? Mám pocit, že i tím, že to o mě,,lidi ví" jsem si tak nějak podepsala ortel Že jsem prostě slaboch a blázen. A mam předurčený tak zůstat. Už chápu ty, co to radši tají. Ono je sice krásný si posílat duhu a srdíčka a naději po netu, ale ve skutečnosti od tebe dávaj lidi ruce pryč. V nejlepším to nekomentujou anebo se podle nich málo snažíš a seš lína v nejhorším simuluješ, vymýšlíš si to a bereš návykový prašky, který z tebe udělaj magora Jakoby to nebylo fuk když už magoři jsme 
Logika
- Citovat
- Upravit
Štofik
12.7.19 20:32
@Anonymní píše:
Chci vám tady všem moc poděkovat, že mě podporujete a snažíte se mi poradit. Moc si toho cením - je to aspoň trošičku povzbudivé.. A zase je to paradox, že jste úplně cizí.. Jinak tady sedím sama a užírám se..
Třepu se tady na gauči, žaludek na vodě a hlava mi třeští, ale jdu si dát sprchu - to jsem si dala za úkol.. Ještěže tady mám aspoň psa, který mi dělá společnost..
Udělej si čaj, meduňka mě stopro vyklidní 
- Citovat
- Upravit
Štofik
12.7.19 20:34
@Anonymní píše:..a neděkuj
Chci vám tady všem moc poděkovat, že mě podporujete a snažíte se mi poradit. Moc si toho cením - je to aspoň trošičku povzbudivé.. A zase je to paradox, že jste úplně cizí.. Jinak tady sedím sama a užírám se..
Třepu se tady na gauči, žaludek na vodě a hlava mi třeští, ale jdu si dát sprchu - to jsem si dala za úkol.. Ještěže tady mám aspoň psa, který mi dělá společnost..
nám taky někdo pomáhal a pomáhá když jsme na dně. Já každej den aspoň chvíli jsem co na dně, já jsem metr pod zemí 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.7.19 21:25
@Lana25 S tím okolím je to těžko no..Upřímně, myslela jsem si, že dneska už je o psychických nemocech úplně jiné mínění, povědomí a že to společnost bere vážně, ale mýlila jsem se. Dokud jsem ještě tyhle problémy neměla..nebo aspoň ne tak vážné, tak by mě v životě nenapadlo odsoudit někoho třeba se schizofrenií/depresí/bipolárkou/čímkoli. Naopak jsem si uvědomovala, jak vážné tohle je a jak je potřeba to nebagatelizovat nebo ty lidi nestigmatizovat. Když jsem se ale do tohohle stavu dostala, zjistila jsem kolik lidí to zlehčuje, ignoruje, nechce slyšet, nechce pochopit a jsem pro ně prostě divná/nepoužitelná/slabá/hypochondr. Asi je to tím, že to není vidět jako ta zlomená noha. Proto to po těch zkušenostech nechci nijak extra ventilovat.. Jenže to mě pak taky diskvalifikuje, že radši nikam nechodím a s nikým se nestýkám..
Jinak taky mám pocit, že se snažím jak divá a je to k ničemu. Kdybych se z posledních sil nesnažila, tak ležím už skoro měsíc někde v příkopě a je mi to jedno. Nevím ale, jak dlouho to ještě vydržím.. Terapie mi někdy pomůže, ale někdy mi to patlání se v tom taky spíš sype do rány sůl..
Co je otevřený oddělení? Jakože na uzavřeným jsi zamknutá na cimře?
- Citovat
- Upravit
Štofik
12.7.19 21:56
@Anonymní píše:
@Lana25 S tím okolím je to těžko no..Upřímně, myslela jsem si, že dneska už je o psychických nemocech úplně jiné mínění, povědomí a že to společnost bere vážně, ale mýlila jsem se. Dokud jsem ještě tyhle problémy neměla..nebo aspoň ne tak vážné, tak by mě v životě nenapadlo odsoudit někoho třeba se schizofrenií/depresí/bipolárkou/čímkoli. Naopak jsem si uvědomovala, jak vážné tohle je a jak je potřeba to nebagatelizovat nebo ty lidi nestigmatizovat. Když jsem se ale do tohohle stavu dostala, zjistila jsem kolik lidí to zlehčuje, ignoruje, nechce slyšet, nechce pochopit a jsem pro ně prostě divná/nepoužitelná/slabá/hypochondr. Asi je to tím, že to není vidět jako ta zlomená noha. Proto to po těch zkušenostech nechci nijak extra ventilovat.. Jenže to mě pak taky diskvalifikuje, že radši nikam nechodím a s nikým se nestýkám..
Jinak taky mám pocit, že se snažím jak divá a je to k ničemu. Kdybych se z posledních sil nesnažila, tak ležím už skoro měsíc někde v příkopě a je mi to jedno. Nevím ale, jak dlouho to ještě vydržím.. Terapie mi někdy pomůže, ale někdy mi to patlání se v tom taky spíš sype do rány sůl..
Co je otevřený oddělení? Jakože na uzavřeným jsi zamknutá na cimře?
Souhlasím s tebou ve všem co píšeš. Je to tak. A asi maš fakt pravdu i v tom, že zlomená duše nejde vidět 
No na otevřeným oddělení jsou lehcí případy, volně se pohybuješ. Můžeš ven, někdy i na propustku na víkend. Jsou tam i rozdělený,,funkce" chystaš třeba talíře v jídelně, staráš se o nástěnku denních aktivit a tak. Celej den jsou terapie, maluje se, cvičí, chodí plavat. Na uzavřeným jsou ti co si chtěj ublížit a můžeš tam být nějakou dobu v izolaci. A hlavně, když jdeš na vlastní žadost, můžeš kdykoliv podepsat revers a odejít.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.7.19 07:55
Holky, taky se léčím s depresí už spousty let a je to peklo. Přesně jak jste psaly, okolí se na nás dívá divně-jako proč se víc nesnažím, vždyť přeci stačí jen víc chtít
Léků už jsem vystřídala opravdu hodně, ale některé buď nesedly nebo zhruba po roce, roce a půl přestaly účinkovat a bylo potřeba je vyměnit za jiné. Momentálně mám Eliceu 10 mg a Tisercin na noc.
Nemocnic a léčeben jsem taky už několik poznala a nechávám se hospitalizovat dobrovolně, když už vím, že na mě jde hodně krizový období. Mám totiž s nima dobrou zkušenost, na rozdíl od některých z vás, ale bydlím jinde, nejde o ty pražské.
Akorát ty úplně první 2-3 pobyty byly v Horních Beřkovicích a tam už nikdy. Celý den jen na chodbách, na pokoje jsme nesměly, zamykaly se, žádné aktivity, nic, takže den se dělil na čas od snídaně k obědu a od oběda k večeři, občas protkaný nějakou tou návštěvou nebo společnou procházkou po areálu se sestrou(pro ty, co už měli vycházky povolené).Ještěže tam byla telka zapnutá celý den a pak se nám ještě o zábavu postaraly některé pacientky.
Pak už jsem se naštěstí nechávala hospitalizovat na psychiatrii v nemocnici, tam to bylo fajn, přes den jsme mohli být na terase, bylo to smíšené oddělení muži+ženy, probíhaly tam nějaké terapie, pohovory s psychologem či jiné aktivity ve společenské místnosti, po nějaké době už člověk dostane vycházky ven a pak i propustky na víkendy domů.
Pokud zrovna nebylo místo v nemocnici, tak mě hospitalizovali v léčebně, ale v jiné. Tady jsem moc spokojená. Nejdřív jsem na uzavřeném oddělení, než se můj stav stabilizuje a zlepší. Mohu být celý den na pokoji, nemám žádné aktivity, povinnosti, prostě jen, na co se člověk cítí. Když je lépe, přejde vedle na otevřené oddělení. Tam už není celý den na pokoji, ale má aktivity-ergoterapie, hipoterapie, relaxace, jóga, keramika, ruční práce atd a taky služby(mytí nádobí po jídle, vytírání chodby, zalévání květin),jsou tady taky vycházky ven po areálu nebo i do města a víkendové propustky.Je tu i skvělý personál, pokud někdo potřebuje, dají léky na úzkost nebo nechají ležet v posteli, to v Beřkovicích byly pokoje zamčené a člověk si mohl lehnout leda tak na zem, když mu bylo zle 
Mě to vždycky v nemocnici či léčebně pomůže, jednak mi tam zkoušejí nové léky a odběry krve určují ideální hladinu, jednak těmi všemi terapiemi a aktivitami a taky asi že člověk vypadne na čas ze svýho prostředí, mluví s lidma, kteří jsou na tom stejně či mnohdy i hůř. Prostě takový nějaký restart to u mě je.Ale je to tím, že jsem tam spokojená. Pokud by mě měli znova odvýzt do Beřkovic, tak to nedám.
Anonymní obnovovatelce diskuze přeju, ať je brzy lépe Pokud by ses chtěla nechat hospitalizovat, lepší jsou asi ty nemocniční psychiatrie, ale bývají plné. Nevýhodou zas je, že nemají tolik specifických terapií, jako bývají v léčebnách. A přečíst si zkušenosti ostatních pacientů, i když u těch léčeben záleží, na jaké oddělení se dostaneš, je to rozdělené. Takže jiný režim mají alkoholici a drogově závislí, jiný psychotici, schizofrenici, jinou hraničáři, úplně jinou lidi s poruchou příjmu potravy. Prostě stejnou léčebnu ti popíše každý podle toho, na jakým oddělení byl.
Jinak mě léky zabírají tak do měsíce, pokud nezaberou do měsíce a půl, tak už vím, že to nemá cenu a hledáme jiné. Pokud bys necítila změnu ani trochu k lepšímu po tom měsíci a půl, tak určitě vyměň léky.
- Citovat
- Upravit
Štofik
13.7.19 08:10
@Anonymní píše:
Holky, taky se léčím s depresí už spousty let a je to peklo. Přesně jak jste psaly, okolí se na nás dívá divně-jako proč se víc nesnažím, vždyť přeci stačí jen víc chtít
Léků už jsem vystřídala opravdu hodně, ale některé buď nesedly nebo zhruba po roce, roce a půl přestaly účinkovat a bylo potřeba je vyměnit za jiné. Momentálně mám Eliceu 10 mg a Tisercin na noc.
Nemocnic a léčeben jsem taky už několik poznala a nechávám se hospitalizovat dobrovolně, když už vím, že na mě jde hodně krizový období. Mám totiž s nima dobrou zkušenost, na rozdíl od některých z vás, ale bydlím jinde, nejde o ty pražské.
Akorát ty úplně první 2-3 pobyty byly v Horních Beřkovicích a tam už nikdy. Celý den jen na chodbách, na pokoje jsme nesměly, zamykaly se, žádné aktivity, nic, takže den se dělil na čas od snídaně k obědu a od oběda k večeři, občas protkaný nějakou tou návštěvou nebo společnou procházkou po areálu se sestrou(pro ty, co už měli vycházky povolené).Ještěže tam byla telka zapnutá celý den a pak se nám ještě o zábavu postaraly některé pacientky.
Pak už jsem se naštěstí nechávala hospitalizovat na psychiatrii v nemocnici, tam to bylo fajn, přes den jsme mohli být na terase, bylo to smíšené oddělení muži+ženy, probíhaly tam nějaké terapie, pohovory s psychologem či jiné aktivity ve společenské místnosti, po nějaké době už člověk dostane vycházky ven a pak i propustky na víkendy domů.
Pokud zrovna nebylo místo v nemocnici, tak mě hospitalizovali v léčebně, ale v jiné. Tady jsem moc spokojená. Nejdřív jsem na uzavřeném oddělení, než se můj stav stabilizuje a zlepší. Mohu být celý den na pokoji, nemám žádné aktivity, povinnosti, prostě jen, na co se člověk cítí. Když je lépe, přejde vedle na otevřené oddělení. Tam už není celý den na pokoji, ale má aktivity-ergoterapie, hipoterapie, relaxace, jóga, keramika, ruční práce atd a taky služby(mytí nádobí po jídle, vytírání chodby, zalévání květin),jsou tady taky vycházky ven po areálu nebo i do města a víkendové propustky.Je tu i skvělý personál, pokud někdo potřebuje, dají léky na úzkost nebo nechají ležet v posteli, to v Beřkovicích byly pokoje zamčené a člověk si mohl lehnout leda tak na zem, když mu bylo zle
Mě to vždycky v nemocnici či léčebně pomůže, jednak mi tam zkoušejí nové léky a odběry krve určují ideální hladinu, jednak těmi všemi terapiemi a aktivitami a taky asi že člověk vypadne na čas ze svýho prostředí, mluví s lidma, kteří jsou na tom stejně či mnohdy i hůř. Prostě takový nějaký restart to u mě je.Ale je to tím, že jsem tam spokojená. Pokud by mě měli znova odvýzt do Beřkovic, tak to nedám.
Anonymní obnovovatelce diskuze přeju, ať je brzy lépe
Jinak mě léky zabírají tak do měsíce, pokud nezaberou do měsíce a půl, tak už vím, že to nemá cenu a hledáme jiné. Pokud bys necítila změnu ani trochu k lepšímu po tom měsíci a půl, tak určitě vyměň léky.
Prosím tě v které té nemocnici jsi byla spokojená?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.7.19 11:02
@Lana25 píše:
Prosím tě v které té nemocnici jsi byla spokojená?
Nejlepší to bylo v litoměřické nemocnici, každý si jejich psychiatrické oddělení chválil a bylo těžké se tam dostat, spíše pro lehčí případy zaměřené a opravdu fajn. Bohužel ho zrušili 
Dobré je to i v Ústí n. L.,ale nevím, jak je to tam teď, jelikož už jezdím v posledních letech jenom do léčebny. Jednak kvůli terapiím a jednak kvůli délce pobytu, v nemocnici jsem tak dlouho být nemohla. A taky se tu už známe jak s personálem, tak s řadou pacientů, co jsou tu taky opakovaně.
- Citovat
- Upravit
Štofik
13.7.19 11:07
@Anonymní píše:
Nejlepší to bylo v litoměřické nemocnici, každý si jejich psychiatrické oddělení chválil a bylo těžké se tam dostat, spíše pro lehčí případy zaměřené a opravdu fajn. Bohužel ho zrušili
A léčebna která dobrá prosím?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Štofik
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
@Lana25 Jo to je přesné.. když mě chytne stav nouze, tak jen brečím a říkám si, že na tu psychinu musím, že už to takhle nejde dál pro mě ani pro moje okolí, jenže zároveň se toho strašně bojím a je to pro mě v hlavě něco jako „konečná“..Potvrzení že jsem totálně selhala, že nedokážu normálně žít jako ostatní, že jsem nadosmrti magor. Kdybych měla jistotu, že mi to tam opravdu pomůže, tak už tam asi jsem, ale můj psycholog když jsem se ho na to ptala mi říkal že má u pacientů zkušenost tak 70 na 30%.. Že třiceti to pomohlo a 70 vyšli ještě v horším stavu nebo šli po pár dnech s hrůzou domů..