Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Venetia píše:
pokud se rozhodli spolu zit jako rodinu, tak ho asi nebere jako cizího chlapa, jinak by si ho netahala domu a musí najít nejaly kompromis, aby se všichni cítili v pohodě.
Pro ty děti cizí je. Oni se nerozhodli. Ten chlap může chtít kompromis tam, kde mu to dělá nějakou škodu. Pohodlně se může cítit ikdyby jedly 7× denně, stejně tak jako kdyby děti jedly 5× denně.. Musí říct, co mu vadí a to lze řešit - bud řekne, že mu přijde to jídlo drahé, pak stačí nastavit jiné financování společného jídla a holky mohou zvesela jíst 7× denně. Nebo mu vadí, že mu sní jeho Herkules, pak stačí nastavit, že věci z 3 patra lednice holky jíst nemají. Není nutné zasahovat do jídelních zvyklostí holek. Do toho mu nic není.
@Lama Lama píše:
Pro ty děti cizí je. Oni se nerozhodli. Ten chlap může chtít kompromis tam, kde mu to dělá nějakou škodu. Pohodlně se může cítit ikdyby jedly 7× denně, stejně tak jako kdyby děti jedly 5× denně.. Musí říct, co mu vadí a to lze řešit - bud řekne, že mu přijde to jídlo drahé, pak stačí nastavit jiné financování společného jídla a holky mohou zvesela jíst 7× denně. Nebo mu vadí, že mu sní jeho Herkules, pak stačí nastavit, že věci z 3 patra lednice holky jíst nemají. Není nutné zasahovat do jídelních zvyklostí holek. Do toho mu nic není.
Nedávno tu byla diskuse, kde dost holek tvrdilo, že se dětí rozvod vůbec nedotkne. A ejhle, tady je vidět, že dotkne.
Jinak ono je to trochu komplikovanější. Když už se sestěhovali, má mít partner možnost mluvit do výchovy dětí? Zatím mají oddělené finance, tak asi ne, protože z jeho peněz se to jídlo neplatí. Ale bydlí spolu, nebude si zase chlap připadat jak na návštěvě, když jsou děti vedeny způsobem, který je mu proti srsti? Nebude tím, že vše rozhoduje matka dětí, podkopávána jeho autorita? Přece jen to sestěhování znamená, že spolu budou žít jako rodina, to znamená, že by se asi měl/mohl podílet i na výchově ![]()
Podotýkám, že nevím, co je správně. Jen mi přijde tento způsob soužití hodně problematický ![]()
@Secado píše:
Nedávno tu byla diskuse, kde dost holek tvrdilo, že se dětí rozvod vůbec nedotkne. A ejhle, tady je vidět, že dotkne.Jinak ono je to trochu komplikovanější. Když už se sestěhovali, má mít partner možnost mluvit do výchovy dětí? Zatím mají oddělené finance, tak asi ne, protože z jeho peněz se to jídlo neplatí. Ale bydlí spolu, nebude si zase chlap připadat jak na návštěvě, když jsou děti vedeny způsobem, který je mu proti srsti? Nebude tím, že vše rozhoduje matka dětí, podkopávána jeho autorita? Přece jen to sestěhování znamená, že spolu budou žít jako rodina, to znamená, že by se asi měl/mohl podílet i na výchově
Podotýkám, že nevím, co je správně. Jen mi přijde tento způsob soužití hodně problematický
Hele, je mi to uplně fuk, Děti jsou to moje, takže si je budu vychvávat podle toho, jaké mám priority já. On může dávat návrahy na zlepšení, které mohu z titulu toho, že si jeho názoru vážím, akceptovat. Ale pokud jsem proti, diskutovat s ním vůbec nemusím. A je mi fuk, jak se cítí. Naopak to musím diskutovat s druhým rodičem. Kdyby jsme měli do diskuze zavádět ještě partnery, tak mi z toho jebne- i dva na dohodu jsou moc. Proč by můj chlap nebo exova manželka měla kecat do toho, kam děti pojedou na tábor, jestli půjdou na víceletý gympl, zda budou hrát na buben nebo kytaru, chodit na atletiku nebo keramiku, mají dostat očkování na covidzda se mají omezovat v jídle nebo jestli půjdou na operaci kolene nebo je to vhodnější řešit konzervativně a počkat, jak řešit jedho čtyřky z diktátů? Jako proč by to měl řešit kdokoli jiný, než rodič? Jen aby se cítil lépe? On je můj partner, nijak automaticky se nemění nic na jeho postavení vůči mým dětem. Něco jiného je, pokud bych po něm chtěla, aby za děti přebíral zodpovědnost - měl povinnost je na ty kroužky vodit, učit se s nima do školy, připravovat se na přijímačky a chodit s nima k doktorovi. Ale to partner můj ani manželka exe nemají. Takže do toho nemají ani co mluvit. Nemají povinnosti, nemají ani práva.
Můžu řešit to, co se ho přímo dotýká- dělá bordel, když on pracuje, sežerou mi jeho salám z lednice, neuklidí po sobě kuchyňskou linku, nedonesou ze stolu do myčky, jsou na něj drzí, nechaj louži na podlaze v koupelně… To vše je třeba řešit, aby se on cítil v pohodě. Jestli ke své pohodě potřebuje, aby měl právo rozhodovat o mých dětech i záležitosti, které se jeho přímo netýkají, takto má blbý. U mě tato jeho potřeba nalněná nebude.
A sama to mám k jeho dětem uplně stejně. Potřebuji, aby ke mně byli slušní, abych jim nedělal v domácnosti otroka, aby jsme tak nějak vycházeli a tolerovali se, v ideálním případě se měli rádi. Ale výše uvedené záležitosti jsou v kompetenci rodičů. A jestli z nich chtěj mít Paganiniho, stačí jim ukončené základní vzdělání, nebudou je očkovat na nic, budou je živit Milkou k obědu - je mi to fakt fuk. Když se mi zeptají na názor, tak jim ho řeknu. Ke svému štěstí nepotřeuji, aby se jím řídili. To samé čekám v opačném směru.
@Venetia píše:
pokud se rozhodli spolu zit jako rodinu, tak ho asi nebere jako cizího chlapa, jinak by si ho netahala domu a musí najít nejaly kompromis, aby se všichni cítili v pohodě.
Tak rodina nejsou a nebudou, nemá smysl si na to hrát a ano, pro NÍ není cizí, pro děti je. A ano, oni dva si to musí vyříkat, což nutně neznamená kompromis nebo zbytečné buzerování dětí.
@Secado píše:
Nedávno tu byla diskuse, kde dost holek tvrdilo, že se dětí rozvod vůbec nedotkne. A ejhle, tady je vidět, že dotkne.Jinak ono je to trochu komplikovanější. Když už se sestěhovali, má mít partner možnost mluvit do výchovy dětí? Zatím mají oddělené finance, tak asi ne, protože z jeho peněz se to jídlo neplatí. Ale bydlí spolu, nebude si zase chlap připadat jak na návštěvě, když jsou děti vedeny způsobem, který je mu proti srsti? Nebude tím, že vše rozhoduje matka dětí, podkopávána jeho autorita? Přece jen to sestěhování znamená, že spolu budou žít jako rodina, to znamená, že by se asi měl/mohl podílet i na výchově
Podotýkám, že nevím, co je správně. Jen mi přijde tento způsob soužití hodně problematický
Je problematický. On hlavně nemá být žádná autorita, ale kamarád, když už. Svoje rodiče už děti mají, ti je mají vést a vychovávat.
@Lama Lama Vcelku souhlasím, pouze s jednou výjimkou. Když je matka vdova. Pak bych řekla je velké pozitivum ta rodičovská péče nového partnera, ne?
@Eemii píše:
Jo, takze budu menit to, na co jsou deti odmala zvykle, kvuli pro ne cizimu chlapovi? To snad ne.
Nikdo tě nenutí si někoho tahat domů, natož cizího
@VitaminC píše:
Jo, zrovna vcera vecer sezral manzel patnact deka slaniny, kterou jsem mela do kukuricne polivky. Tak ji udelam s parmazanem nebo mi koupi rano jinou. Kdyz mi nekdo sezere zbytek testovin, udelam manzelovi do prace tortily. Podle me to dramatizujes.
@terien píše:
A o to právě jde. Rodina měla nastavená svá pravidla, která jim vyhovovala a nejednou si nějaký pán vzpomene, že to bude jinakodpověď na úvodní dotaz - jídlo by cizí chlap mému dítěti zakázal jen jednou a mohl by si hledat jinou oběť své buzerace.
To by teda byla velká láska
@inkakřivák píše:
@Lama Lama Vcelku souhlasím, pouze s jednou výjimkou. Když je matka vdova. Pak bych řekla je velké pozitivum ta rodičovská péče nového partnera, ne?
Ano, pokud druhý rodič není, posunuje se to jinam. Ono to bude v tomto směru asi posunuté i v situaci, kdy druhý bio rodič existuje, ale pečuje minimálně. Pak Podle mě výchozí situace je taková, jakou jsem psala já a na veškerých „nadstandardech“, co se týká jak práv a povinností, se musí ty dva dohodnout. A asi eje logické, če čím více povinností, tím více, práv do toho kecat.
@Venetia píše:
Nikdo tě nenutí si někoho tahat domů, natož cizího
Stejne jako nikdo nenutí toho chlapa s nima bydlet.
@terien píše:Což budu mít asi každý
Já jako člověk, který vyrůstal s otčímem, který jen hledal záminky k buzeraci, ano. Ale hlavně bych se nikdy nesestěhovala s chlapem, který má s mými dětmi od začátku problém.
@Cuddy píše:
Ty ho, genialni rada pro udrzeni klidu v rodine. Pokud jim a v te rodine neni nikym a jde jen o nabijece pro maminku, tak az ho sobecky netaha domu, najdou si nejaky smajchlkabinet a neotravuji deti.
Jj, to bude dlouhý vztah ![]()
@Secado píše:
Nedávno tu byla diskuse, kde dost holek tvrdilo, že se dětí rozvod vůbec nedotkne. A ejhle, tady je vidět, že dotkne.Jinak ono je to trochu komplikovanější. Když už se sestěhovali, má mít partner možnost mluvit do výchovy dětí? Zatím mají oddělené finance, tak asi ne, protože z jeho peněz se to jídlo neplatí. Ale bydlí spolu, nebude si zase chlap připadat jak na návštěvě, když jsou děti vedeny způsobem, který je mu proti srsti? Nebude tím, že vše rozhoduje matka dětí, podkopávána jeho autorita? Přece jen to sestěhování znamená, že spolu budou žít jako rodina, to znamená, že by se asi měl/mohl podílet i na výchově
Podotýkám, že nevím, co je správně. Jen mi přijde tento způsob soužití hodně problematický
Tak u mě partner možnost mluvit do výchovy má. Dokonce je to žádoucí, zvlášť když už je, společné bydlení. Vždyť taky počítám s tím, že občas bude hlídat a starat se on, měl by mít stejné kompetence (také předpokládám, že na druhé straně bude výchovně pusobit i nextka a jestli se třeba u nich musí děti ptát, co mohou z ledničky, tak bych neměla problém). A pokud partner qněco vidí jinak, tak zas si to nepředstavuju tak že bez předchozí domluvy přijde a zakáže dětem, co měly do té doby povoleno, prostě nejdřív má přijít za matkou a říct: „Hele, jsem si všiml, že to je takhle, to vidím jinak, nebylo by to třeba lepší takto?“ A hlavni podstata toho, aby to fungovalo je, že ten partner bude na stejným levelu, bude mít podobný hodnotový žebříček a podobný přístup a nastavení. Takže ono to jde a mně to tak problematický nepřijde, když se dodrží nějaká zásada „podobnosti“. Může se stát, že nějaký chlap začne vystrkovat růžky až když nastěhovaný, ale většinou zrovna krz děti ty náznaky, že to nebude pro rodinnou pohodu ono, jsou mnohem dřív. Já říkávám, že na světě je plno úžasných chlapů, akorát někteří se prostě do rodiny s dětmi nehoděj ![]()
@Venetia píše:
Nikdo tě nenutí si někoho tahat domů, natož cizího
Jiste, zakladatelka ovsem resi zcela jinou situlaci.
@inkakřivák Nemyslím si. Každej máme jinak nastavenou „žravost“ samozřejmě odříkaného chleba největší talíř… pokud budu dítěti naprosto zakazovat sladkosti hned jak se k nim nějak dostane si to bude kompenzovat… ale jsou děti které prostě nikdy nenechají nedojedenou zmrzlinu, i normální jídlo si půjdou třikrát přidat kor když bude nějaké atraktivní (buchty máme občas ve školce k obědu, rajská s knedlíkem atd)
takže když jim dáš volnou ruku k tomu co budu jíst a hlavně kolik tak je v podstatě jistota že si zadělají na obezitu už v dětství.
@ludmilaadamkova píše:
@inkakřivák Nemyslím si. Každej máme jinak nastavenou „žravost“ samozřejmě odříkaného chleba největší talíř… pokud budu dítěti naprosto zakazovat sladkosti hned jak se k nim nějak dostane si to bude kompenzovat… ale jsou děti které prostě nikdy nenechají nedojedenou zmrzlinu, i normální jídlo si půjdou třikrát přidat kor když bude nějaké atraktivní (buchty máme občas ve školce k obědu, rajská s knedlíkem atd)takže když jim dáš volnou ruku k tomu co budu jíst a hlavně kolik tak je v podstatě jistota že si zadělají na obezitu už v dětství.
Nesouhlasím. Ta základní „výchova“ spočívá v tom, co nakupujes a jak se doma stravujes. Naopak nechat dítě, aby si některé věci rozhodlo samo, mi přijde mnohem rozumnější. Až vypadne z baráku, taky nebude mít matku za zadkem, která mu bude říkat, že další pytlík brambůrků je moc.