Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Diskuze pro šedé myši
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
janule89
4.2.12 13:32
- Citovat
- Upravit
cher
4.2.12 13:34
byron píše:Ale v ikonce vypadáš zcela nestandartně
Ahoj, tak já jsme na tom v něčem podobně- snažím se letos dostat na VŠ.
Dcera teda chodí na sport a hraje na hudební nástroj, mladší pak bude doufám taky mít nějaký zájem- tedy prostě něco vybereme, protože to považuju za nutný…Jinak já jsme průměr se vším všudy- vzhled atd
K VŠ držím palce, já bych mohla na nějakou bez jazyku 
anebo se naučit pořádně ten jazyk, kdybych nebyla tak zdechlá
- Citovat
- Upravit
4.2.12 13:34
Nejsem šedá myš. Ale byla jsem úplně přesně jak píšeš, do ničeho jsem nešla na 100%, neriskovala, byla taková… nemastná neslaná. Nevzpomínám si, co mě nakoplo, asi odchod od rodiny (19), postavení se na vlastní nohy (zpočátku výdělek 3tisíce měsíčně, a i pro ty jsem musela ukončit VŠ (nešla mi a na projítí jsem musela tvrdě biflovat), abych je vydělala). Ale můžu tvrdit jednu věc - člověk se změní, když chce. A mně se fakt nelíbilo, jaká jsem, nebyla jsem spokojená sama se sebou jako člověkem. Schválně jsem se vystavovala nepříjemným a nepohodlným situacím 
, až jsem se časem otrkala. Děláním věcí, které mi byly nepříjemné (i pitomý nepříjemný telefonát pro mne znamenal hrozný stres), jsem si na ně zvykla a nakonec v nich byla dobrá. Udělala jsem řidičák, pak VŠ (Ing.), vybojovala skvělé místo a stala se ze mne skvělá manažerka. Když jsem došla na to, co chci, stačilo mi už po tom jen jít a vždy jsem všeho dosáhla, přestože jsem ten přelétavý blíženec. A i to sebevědomí se vyhrabalo z hrobu . Teď jsem fakt spokojená a šťastná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
cher
4.2.12 13:37
kacakaca píše:No ty jsi takový ten americký sen
, tvoje výhoda je, že jsi začla hned na prahu dospělosti, tahle diskuze je spíše zaměřená na ty, co tuhle dobu už prošvihli
- Citovat
- Upravit
byron
4.2.12 13:37
sieta.m píše:Tak dobře, vzhled jsem podcenila- falešná skromnost stranoubyron píše:Ale v ikonce vypadáš zcela nestandartně
Ahoj, tak já jsme na tom v něčem podobně- snažím se letos dostat na VŠ.
Dcera teda chodí na sport a hraje na hudební nástroj, mladší pak bude doufám taky mít nějaký zájem- tedy prostě něco vybereme, protože to považuju za nutný…Jinak já jsme průměr se vším všudy- vzhled atd
.
S jazyky zrovna problém nemám- jsme schopná se naučit, mám státnici z jednoho, ale už nepoužívám- moje blbost, takže s emoc ohánět nemůžu. Kdybych zamakala, bylo by to dobrý. Jenže já bych chtěla studovat obor, kde jazyk nepotřebuju
- Citovat
- Upravit
4.2.12 13:38
Jo taky bych chtěla něco dokázat. Ale bydlím na vesnici mám dvě děti a na prvním místě jsou ony. Musím je vozit do školy a ze školy protože jinak se tam nedostanou. Je to 5 km a já bych se bála je pustit pěšky. Do nejbližšího města je to 10 km takže bez auta se tu prostě nehneme. Ještě 4 měsíce budu na rodičáku a co bude pak nemám tušení. Práci tady nikde neseženu a na poloviční úvazek už vůbec ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
cher
4.2.12 13:38
byron píše:Tak to nejsi klasická šedá myš, máš hlavu na jazyky, to se cení a ta státnice taky nepřišla samasieta.m píše:Tak dobře, vzhled jsem podcenila- falešná skromnost stranoubyron píše:Ale v ikonce vypadáš zcela nestandartně
Ahoj, tak já jsme na tom v něčem podobně- snažím se letos dostat na VŠ.
Dcera teda chodí na sport a hraje na hudební nástroj, mladší pak bude doufám taky mít nějaký zájem- tedy prostě něco vybereme, protože to považuju za nutný…Jinak já jsme průměr se vším všudy- vzhled atd
- Citovat
- Upravit
byron
4.2.12 13:40
sieta.m píše:Děkuju, ale už jsme spouuuustu zapomněla. Můj problém je, že se brzdím sama, svým nevěřením si a dopředu bejt ze všeho podělaná, tak to mám.byron píše:Tak to nejsi klasická šedá myš, máš hlavu na jazyky, to se cení a ta státnice taky nepřišla samasieta.m píše:Tak dobře, vzhled jsem podcenila- falešná skromnost stranoubyron píše:Ale v ikonce vypadáš zcela nestandartně
Ahoj, tak já jsme na tom v něčem podobně- snažím se letos dostat na VŠ.
Dcera teda chodí na sport a hraje na hudební nástroj, mladší pak bude doufám taky mít nějaký zájem- tedy prostě něco vybereme, protože to považuju za nutný…Jinak já jsme průměr se vším všudy- vzhled atd
Jenže když to čtu tady, tak je mi jasný, že na tom s edá pracovat, jen to jen na mně
- Citovat
- Upravit
4.2.12 13:41
sieta.m píše:
No ty jsi takový ten americký sen
No, já vím, že jsi psala o změně ve starším věku, já jen chtěla říct, že změnit se jde, když je sebou člověk dostatečně zhnusen 
- tím má dostatečnou motivaci. Když je spokojený, tak proč se trápit tím, že někteří jsou jiní…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.12 13:42
Já myslím že každý něčím vyniká. Nemusí se to přece měřit příjmem, nebo vysokou školou 
Moje děti, teda zatím jedno, taky nemá žádný sport (no jo, je ještě brzo 
) Příjmy máme více než podprůměrné akorát mám tu VŠ, ale to bych označila jako haluz.
Já třeba jsem ráda spíše nenápadná, mimo střed pozornosti (to si trochu kompenzuju na netu )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hodaka
4.2.12 13:43
Tak mě bylo 38, jsem na MD, předtím v domácnosti, doma jsem už 18 let, mám stejného chlapa, žádné ambice, nic mě jakoby nezajímá, jsem líná nikdy jsem neměla žádné cíle, chtěla jsem děti, hezký byt to mám.Občas jsem si odporná sama sobě, že po ničem netoužím, myslím něco dokázat atd.Teď i hodně stárnu, tak mě to trápí, že ten ksift odchází do věčných lovišť
- Citovat
- Upravit
cher
4.2.12 13:43
Asi to chce začít malýma věcma, úplně maličkýma změnama. U mě by třeba byla úspěšná změna i to, že po obědě, když mi malá spí nezasednu k PC, ale budu něco dělat, to si říkám každý den 
- Citovat
- Upravit
4.2.12 13:43
Já nejsem blíženec, ale mám v blížencích Měsíc, takže nestálost v zájmech je mé druhé jméno. Jinak na mne neplatí vše, co jsi napsala, ale hodně ano. To střídání zájmů u mne bylo dost děsné, když vezmu namátkově co jsem vše zkusila: různá cvičení:salsa, spinning, latina, flamengo..- u všeho jsem vydržela pár lekcí i přes zaplacené kurzovné , další věci- kurz masáží-nikdy jsem to nedělala, nepamatuju si, že bych někoho namasírovala , kurz Modré alfy-2 víkendy, na druhý jsem už nešla, zkoušela jsem háčkovat, víc a na vyšší úrovni vařit(víc než je nutné:), nakoupila jsem si učebnice na francoužštinu a na angličtinu (angličtinu jsem si nakonec nenásilně vypilovala přes seriály)…no je toho hromada a těch pěněz v tom uložených
U ničeho, kromě italštiny, kterou jsem deset let učila, jsem nevydržela (Tedy strašně mne bavila moje práce-učení na gymplu). Manžel ze mne má velkou srandu a nebo zuří, pokud nové zájmy lezou do peněz.
Občas už jsem se měla plné zuby, zvlášť teď na mateřské. Pořád jsem přemýšlela, co se sebou, jak se realizovat, v čem. Než se dítě narodilo, tak jsem si říkala, že vystuduju ještě jednu VŠ, třeba ekonomii nebo speciální pedagogiku (stahala jsem si z internetu hromady materiálů ke studiu 
), ale to mne taky přešlo. Cvičení to být nemůže, jsem prostě líná a až se tohle jednou změní, tak budu hodně slavit, ale zatím tomu moc šancí nedávám.
Chtěla jsem být trochu prospěšná, trochu mít pár vlastních peněz a mít nějaký zájem a hlavně se nějak vzdělávat.
A nakonec to přišlo, i když jsem tomu teda trochu pomohla. Od úrazu páteře před šesti lety jsem měla doma sadu Bachových esencí. Používala jsem ji pro sebe, kamarády, známé, všechno zadarmo. Takže jsem se rozhodla, že půjdu za cílem Dělat terapeutku Bachových esencí.
Takže můj momentální stav je ten, že jsem od ledna začala dělat na ŽL tuhle terapii, mám za sebou dva kurzy a v březnu jedu na třetí, nejvyšší do Anglie a mým cílem je registrovat se v UK u Bachova centra v momentě, kdy dokončím studium té třetí fáze, což když to dobře půjde, by mělo být tak za půl roku.
Co jsem se k tomu rozhodla, tak jsem cítila, že je to to pravé. Asi nemusím zdůrazňovat, že mi to manžel dal mnohokrát sežrat stylem: Jasně, tohle je zase tvůj další zájem, který tě za chvíli přejde, znám tě…Těch peněz, co jsi do toho vrazila a kdy se ti to jako vrátí??? 
A podobně. Ale nedala jsem se, protože jsem v pochopila,že tohle je to, co mě nějakým způsobem provázelo už od gymplu. Tenkrát jsem chtěla jít studovat psychologii a otec mi to jasně vysvětlit: Všichni psychologové jsou blázni, takže nikam! Ale lidi se mi dost svěřovali během všech těch let, pak jsem i našla něco, co jim pomáhalo (BE) a teď už prostě pomáhám oficiálně. Dělám momentálně tak 5 konzultací týdně a jsem spokojená.
Takže za mne je to tak, že člověk musí objevit to pravé a někdy to trvá dlouho. Jsem ráda, že mně to netrvalo do důchodu. Jsem si vědoma svých rezerv jako je třeba ten sport, ale jedno po druhém:)
Příspěvek upraven 04.02.12 v 13:46
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.12 13:44
sieta.m píše:EllMattress píše:No, on člověk má v osudu občas napsáno něco trochu jinak než většina. A kdyby Bůh nebo osud(jak kdo chce) věděl, že to nezvládneš, tak by ti mimčo neseslal. Takže jsi určitě silná a zvládneš to. Je mi jasné, že tvé vrstevnice teď jsou momentálně jinde, ale neboj se, za čas se vám cesty zase zkříží, akorát ty budeš o něco víc rozumnější, o něco víc dospělejší a o něco víc ošlehaná větrem života. Jednou budeš na to ráda vzpomínat, věř mi.
Zdravím, mě se to do slova a do písmene netýká tak moc jako vás, ale přece jen jsem také odlišná. Je mi totiž 17 a mám mimčo. Už 3 měsíční. Žiji s přtelem a jeho rodiči. Moje rodina se totiž na mě vykašlala. Ale je to složitý mít v 17 dítě. Ne ta péče o něj, ale věci kolem. Každej na mě kouká skrz prsty, kamarádky, které jsem dříve měla, ty zajímá jen to, kdy zase půjdou pařit a někteří dospělí se mnou odmítají mluvit. Přitom si myslím, že dřív to bylo normální. Proč je to v dnešní době jiné. Asi prostě mezi vás ‚ženské‘ nezapadám.
Přesně tak. A navíc - vem si tu výhodu oproti nim - v době, kdy budou mít malý děti a sedět doma na zadku, tvůj prcek bude odrostlejší a ty si budeš zase moct užívat
Já mám taky ten problém, že v ničem nevynikám. Jazyk jsem oprášila díky manželovi, se kterým mluvím anglicky, učím se německy, abych před tchýní nevypadala jako blbka z Čech, co neumí kváknout po jejich, ale jde mi to pomalu a stydím se. Moje práce mě nebaví, resp. nenaplňuje. Udělala jsem si kadeřnickej kurz, ale jsem už skoro dva měsíce na neschopence kvůli krvácení v začátku těhotenství, takže asi zase všechno zapomenu 
Nějak mě to všechno deptá a nevím co s tím a jak z toho ven… Navíc jsem se před 4 rokama odstěhovala z rodný hroudy a za tu dobu jsem nebyla ještě schopná najít si tu kámošky… Jsem marná…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
janule89
4.2.12 13:45
hele, tak uplně do důsledku by nebyl šedá myš nikdo, ne? přece každej něco umí. Každá z nás může říct, že jí něco jde. Že ti nejdou zrovna jazyky nebo tohle či onohle, tak taková prostě seš. Jinýmu jdou jazyky a zase pokulhává v něčem jiným. Asi bys neměla přeceňovat význam jedné dovednosti nad druhou a ignorovat to, co umíš ty.. Koukej nám to sem napsat, v čem jsi dobrá 
Nemusíš v tom vynikat, ale umět to.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
no, já taky nad některýma lidma žasnu, co dokážou a někdy přes obrovské překážky a handicapy.. obdivuju je a dávám si je za vzor, a třeba mě to i popožene, ale ne na dlouho, prostě fakt nejsem ten rváč. Mně pomohlo trochu to, že jsem se s tím smířila a už si to nevyčítám- výčitky, že nejsi dost výkonná, tě ještě více shazují a ničí a hází do bludného kruhu. Každý nemůže takový být. Jó, to by byl svět, kdyby se všichni uměli děsně snažit