Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Diskuze pro šedé myši
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
cher
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
4.2.12 13:12
Ahojky,jé, to je jako by jsi psala o mě. Ráda se připojím, jen nemám tu radu. Vždycky, když se o něco pokusím, třeba zhubnout nebo se pustit do jazyku, vydržím chvilku a pak zas nic. Říkám si, že mě snad donutí, až si budu muset hledat práci po RD. Zbývá mi cca rok než budu hledat. Už bych s tím měla něco vážně udělat, ale jak píšeš lenost a nízké sebevědomí mě vždycky kopne zpátky.
Tak snad nám někdo poradí, co s tím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
cher
4.2.12 13:15
A nejsi blíženec? Já jo a to je rys mé povahy- snadno se pro něco nadchnu a snadno vyhasnu, ať jde o štrikování, pletení z papíru..o cokoli. Ale mám už koupenou poukázku do posilovny, tak si v pondělí koupím tenisky a půjdu na to 
Sama jsem zvědavá, jak to dopadne 
- Citovat
- Upravit
4.2.12 13:16
Jako bys psala o mně:( Ale úplně přesně. Teda až na to, že jsem o rok mladší a tu VŠ mám.
Momentálně jsem už půl roku v zaměstnání, které mě strašně psychicky ničí, mám pocit (asi oprávněný), že to nezvládám. Navíc je to časově náročné - takže neschopná v práci, šidím rodinu a hlavně děti o společně strávený čas, domácnost v nepořádku ,.. No popravdě jsem se už celkem sesypala, a změnu potřebuju velice nutně, jinak skončím špatně:(((( Včera jsem byla na masáži u jedné paní - a ta mně rozebrala nejen fyzicky, ale dost i duševně… Zkrátka pro mě je životní nutnost se nakopnout a změnit myšlení, jinak skončím na práškách… Takže neboj, nejsi sama 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.12 13:18
Ahojky, tak jsme na tom dosti podobně až na to že já mám jen jedno dítě
Mám chlapa už 12let stejnýho, školu jsem teda dostudovala ale místo 3let jsem si to prodloužila na 5 a práce taky na nic no a pak jsem otěhotněla a teď jsem doma a cítím se tak nějak zabitá. Pořád si říkám že začnu aspoň studovat tu angličtinu, no ale lenost a tak vždycky nevím jak s něčím začít. No zatím mám malého chlapečka, tak si říkám že bych aspoň mohla z něj udělat vyjímečnýho človíčka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.12 13:20
Tak se taky hlásím k vám do klubu. Taky žiju úplně obyčejný život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
janule89
4.2.12 13:20
myslím, že takových šedých myší je habaděj, já jsem ještě před pár lety měla spoustu ambic a ideálů, pomalu ale odešly někam do zapomnění, není energie, není síla.. stává se ze mě taky jedna taková šedá. Chtěla bych toho hodně, ale rozhodně mě opouští elán a zabydluje se ve mně lenost. Nebo já nevím, co to je.
Možná nejsem tak akční a bojovná, je to v povaze, a když to nešlo samo, tak jsem se s tím v duchu smířila, že to tak je. Že mám prostě jiný životní tempo, že nebudu nikdy super úspěšná, že budu ráda, když budu. Když člověk něco chce, musí se většinou hodně snažit, a já asi nejsem ten snažící typ, no.
- Citovat
- Upravit
cher
4.2.12 13:23
baghira píše:Tak máš aspoň tu VŠ a to je paráda
Jako bys psala o mně:( Ale úplně přesně. Teda až na to, že jsem o rok mladší a tu VŠ mám.
Momentálně jsem už půl roku v zaměstnání, které mě strašně psychicky ničí, mám pocit (asi oprávněný), že to nezvládám. Navíc je to časově náročné - takže neschopná v práci, šidím rodinu a hlavně děti o společně strávený čas, domácnost v nepořádku ,.. No popravdě jsem se už celkem sesypala, a změnu potřebuju velice nutně, jinak skončím špatně:(((( Včera jsem byla na masáži u jedné paní - a ta mně rozebrala nejen fyzicky, ale dost i duševně… Zkrátka pro mě je životní nutnost se nakopnout a změnit myšlení, jinak skončím na práškách… Takže neboj, nejsi sama
, můžeš si říct, že jsi něco dokázala. A místo změnit nechceš? S tou vš bys měla mít více možností. Jinak všechno, co cítíme je takový koloběh, věřím tomu- jak se říká-ve zdravém těle, zdravý duch, tak si myslím, že když dáme zabrat zdravě tělu, že se očistí i duše a to se samozřejmě projeví i tím, že z nás bude dobrá nálada vyzařovat do okolí a to nám to zase bude vracet, takže nám přijde, že se nám začlo dařit a přitom to dokážeme ovlivnit sami. Jinak jsem si vzpomněla, že v něčem přece vynikám- jsem mistr slova a okecávání 
- Citovat
- Upravit
4.2.12 13:24
Ahojky 
mě kleslo sebevědomí při umělku..byla jsem sama sobě odporná..nebo neschopná..nevím těžko říct.Pak jsem dostala kopanec do zadku at se sebou dělám,že nejsem sračka za kterou se považuju a nějak to zafungovalo.Chodila jsem 3 roky na ájinu a začala jak s cvíčem tak s tancováním.Teda ke cvíču se někdy dokopávám,ale je hezké slyšet..teda Ti to sluší..jsi zhubla a vypadáš dobře.To člověka moc potěší a je to o to lehčí.Takže chlapa jsem nezměnila,ale sebe v určitých věcech určitě a zatím si říkám je to dobrý..takhle to asi má být.Jinak je mě 36 let a vím,že věj člověk nezastaví,ale snažím se víc o sebe dbát a myslet pozitivně..občas 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.12 13:25
Zdravím, mě se to do slova a do písmene netýká tak moc jako vás, ale přece jen jsem také odlišná. Je mi totiž 17 a mám mimčo. Už 3 měsíční. Žiji s přtelem a jeho rodiči. Moje rodina se totiž na mě vykašlala. Ale je to složitý mít v 17 dítě. Ne ta péče o něj, ale věci kolem. Každej na mě kouká skrz prsty, kamarádky, které jsem dříve měla, ty zajímá jen to, kdy zase půjdou pařit a někteří dospělí se mnou odmítají mluvit. Přitom si myslím, že dřív to bylo normální. Proč je to v dnešní době jiné. Asi prostě mezi vás ‚ženské‘ nezapadám. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
cher
4.2.12 13:26
janule89 píše:Jj, přesně jsi to nazvala, taky nejsem snažící typ a táák bych chtěla
myslím, že takových šedých myší je habaděj, já jsem ještě před pár lety měla spoustu ambic a ideálů, pomalu ale odešly někam do zapomnění, není energie, není síla.. stává se ze mě taky jedna taková šedá. Chtěla bych toho hodně, ale rozhodně mě opouští elán a zabydluje se ve mně lenost. Nebo já nevím, co to je.
Možná nejsem tak akční a bojovná, je to v povaze, a když to nešlo samo, tak jsem se s tím v duchu smířila, že to tak je. Že mám prostě jiný životní tempo, že nebudu nikdy super úspěšná, že budu ráda, když budu. Když člověk něco chce, musí se většinou hodně snažit, a já asi nejsem ten snažící typ, no.
takže my vlastně za to nemůžem, my to nemáme dáno 
Ale mně teda na chvíli pomůže, když vidím v tv nebo čtu o člověku, který je nějak handicapovaný a něco velkého dokázal, to se pak zastydím a říkám si, že to není možné, abych byla taková lemra.
- Citovat
- Upravit
cher
4.2.12 13:30
EllMattress píše:No, on člověk má v osudu občas napsáno něco trochu jinak než většina. A kdyby Bůh nebo osud(jak kdo chce) věděl, že to nezvládneš, tak by ti mimčo neseslal. Takže jsi určitě silná a zvládneš to. Je mi jasné, že tvé vrstevnice teď jsou momentálně jinde, ale neboj se, za čas se vám cesty zase zkříží, akorát ty budeš o něco víc rozumnější, o něco víc dospělejší a o něco víc ošlehaná větrem života. Jednou budeš na to ráda vzpomínat, věř mi.
Zdravím, mě se to do slova a do písmene netýká tak moc jako vás, ale přece jen jsem také odlišná. Je mi totiž 17 a mám mimčo. Už 3 měsíční. Žiji s přtelem a jeho rodiči. Moje rodina se totiž na mě vykašlala. Ale je to složitý mít v 17 dítě. Ne ta péče o něj, ale věci kolem. Každej na mě kouká skrz prsty, kamarádky, které jsem dříve měla, ty zajímá jen to, kdy zase půjdou pařit a někteří dospělí se mnou odmítají mluvit. Přitom si myslím, že dřív to bylo normální. Proč je to v dnešní době jiné. Asi prostě mezi vás ‚ženské‘ nezapadám.
- Citovat
- Upravit
cher
4.2.12 13:31
denisa 76 píše:Tak to je super, gratuluju, na tobě jde vidět, že to jde
Ahojky
- Citovat
- Upravit
byron
4.2.12 13:32
Ahoj, tak já jsme na tom v něčem podobně- snažím se letos dostat na VŠ.
Dcera teda chodí na sport a hraje na hudební nástroj, mladší pak bude doufám taky mít nějaký zájem- tedy prostě něco vybereme, protože to považuju za nutný…
Jinak já jsme průměr se vším všudy- vzhled atd
- Citovat
- Upravit
4.2.12 13:32
sieta.m píše:No někdy,ale s odřenýma ušimadenisa 76 píše:Tak to je super, gratuluju, na tobě jde vidět, že to jde
Ahojky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zakládám tuto diskuzi, protože mám pocit, že jsem už velice dlouho v nějakém hluchém bodě a chtěla bych si povyměňovat zkušenosti, co s tím. Je to diskuze pro ty, co vedou průměrný život s průměrnými, či podprůměrnými příjmy, v ničem nijak nevynikají, jejich děti nehrají hokej či na housle, manželé nepracují ve vysoké pozici a necestují po světě, je to diskuze pro ty, co si tak zvolna proplouvají a cítí, že pokud jsou zdraví, že by měli vyvinout větší usilí, mít nějaké koníčky, či jich mít víc, umět anglicky a perfektně řídit auto a tím pádem si třeba najít lepší práci…jsou tady takoví? Mně je 34 let, 2 děti, jeden chlap, s mladší jsem na mateřské, na škole vždy průměr, maturita s odřenýma ušima a 3 měsíce VŠ, která ztroskotala na to spropadeném jazyku, ty mi jdou jak hladovému sr..ní
Zaměstnání jsem vyzkoušela spousta a nikde jsem nezakotvila na několik let. V ničem nevynikám, nemám ani ambice a vůli, někdy si říkám, že bych chtěla víc, ale je v tom z části lenost a z části strach. Máte to taky tak? Podařilo se vám někomu v tomhle mladostarém věku ještě něco změnit? Nemyslím teď chlapa 
, ale třeba naučit se ten jazyk nebo jste začli intenzívně cvičit nebo jste začli prostě jinak žít? S tím ale, že se nezměnilo nic kolem vás je vy samy?