Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
sieta.m píše:
Asi to chce začít malýma věcma, úplně maličkýma změnama. U mě by třeba byla úspěšná změna i to, že po obědě, když mi malá spí nezasednu k PC, ale budu něco dělat, to si říkám každý den![]()
janule89 píše:
hele, tak uplně do důsledku by nebyl šedá myš nikdo, ne? přece každej něco umí. Každá z nás může říct, že jí něco jde. Že ti nejdou zrovna jazyky nebo tohle či onohle, tak taková prostě seš. Jinýmu jdou jazyky a zase pokulhává v něčem jiným. Asi bys neměla přeceňovat význam jedné dovednosti nad druhou a ignorovat to, co umíš ty.. Koukej nám to sem napsat, v čem jsi dobráNemusíš v tom vynikat, ale umět to.
jenny.fields píše:To se hezky čte, máš pravdu, člověk se musí najít…
Já nejsem blíženec, ale mám v blížencích Měsíc, takže nestálost v zájmech je mé druhé jméno. Jinak na mne neplatí vše, co jsi napsala, ale hodně ano. To střídání zájmů u mne bylo dost děsné, když vezmu namátkově co jsem vše zkusila: různá cvičení:salsa, spinning, latina, flamengo..- u všeho jsem vydržela pár lekcí i přes zaplacené kurzovné, další věci- kurz masáží-nikdy jsem to nedělala, nepamatuju si, že bych někoho namasírovala
, kurz Modré alfy-2 víkendy, na druhý jsem už nešla, zkoušela jsem háčkovat, víc a na vyšší úrovni vařit(víc než je nutné:), nakoupila jsem si učebnice na francoužštinu a na angličtinu (angličtinu jsem si nakonec nenásilně vypilovala přes seriály)…no je toho hromada a těch pěněz v tom uložených
![]()
U ničeho, kromě italštiny, kterou jsem deset let učila, jsem nevydržela (Tedy strašně mne bavila moje práce-učení na gymplu). Manžel ze mne má velkou srandu a nebo zuří, pokud nové zájmy lezou do peněz.
Příspěvek upraven 04.02.12 v 13:46
Občas už jsem se měla plné zuby, zvlášť teď na mateřské. Pořád jsem přemýšlela, co se sebou, jak se realizovat, v čem. Než se dítě narodilo, tak jsem si říkala, že vystuduju ještě jednu VŠ, třeba ekonomii nebo speciální pedagogiku (stahala jsem si z internetu hromady materiálů ke studiu), ale to mne taky přešlo. Cvičení to být nemůže, jsem prostě líná a až se tohle jednou změní, tak budu hodně slavit, ale zatím tomu moc šancí nedávám.
Chtěla jsem být trochu prospěšná, trochu mít pár vlastních peněz a mít nějaký zájem a hlavně se nějak vzdělávat.
A nakonec to přišlo, i když jsem tomu teda trochu pomohla. Od úrazu páteře před šesti lety jsem měla doma sadu Bachových esencí. Používala jsem ji pro sebe, kamarády, známé, všechno zadarmo. Takže jsem se rozhodla, že půjdu za cílem Dělat terapeutku Bachových esencí.
Takže můj momentální stav je ten, že jsem od ledna začala dělat na ŽL tuhle terapii, mám za sebou dva kurzy a v březnu jedu na třetí, nejvyšší do Anglie a mým cílem je registrovat se v UK u Bachova centra v momentě, kdy dokončím studium té třetí fáze, což když to dobře půjde, by mělo být tak za půl roku.
Co jsem se k tomu rozhodla, tak jsem cítila, že je to to pravé. Asi nemusím zdůrazňovat, že mi to manžel dal mnohokrát sežrat stylem: Jasně, tohle je zase tvůj další zájem, který tě za chvíli přejde, znám tě…Těch peněz, co jsi do toho vrazila a kdy se ti to jako vrátí???A podobně. Ale nedala jsem se, protože jsem v pochopila,že tohle je to, co mě nějakým způsobem provázelo už od gymplu. Tenkrát jsem chtěla jít studovat psychologii a otec mi to jasně vysvětlit: Všichni psychologové jsou blázni, takže nikam! Ale lidi se mi dost svěřovali během všech těch let, pak jsem i našla něco, co jim pomáhalo (BE) a teď už prostě pomáhám oficiálně. Dělám momentálně tak 5 konzultací týdně a jsem spokojená.
Takže za mne je to tak, že člověk musí objevit to pravé a někdy to trvá dlouho. Jsem ráda, že mně to netrvalo do důchodu. Jsem si vědoma svých rezerv jako je třeba ten sport, ale jedno po druhém:)
EllMattress. před nějakou desítkou let bylo normální rodit v 18, když jsi nebyla ve 20 vdaná a neměla dítě, tak jsi byla divná. Teď je trend jiný, vystudovat, kariéra, postavení, vydělat peníze… Pak zjistíš, že je ti přes 30 a se založením rodiny už máš problém. Ty jsi dokázala hodně, dala jsi šanci novému životu a to je zázrak, postavila ses tomu v tolika letech a to klobouk dolů… Hlavně ti držím palce, aby jsi měla podporu v příteli, aby jsi měla dítě zdravé (to je to nejdůležitější v životě) a ty kamarádky se časem taky najdou, to je to poslední… Vyspěla jsi trochu dříve než tvoje vrstevnice, takže si teď zákonitě nemůžete rozumnět, máte každá jiné starosti. Ale to nejkrásnější na světě je dát nový život a držet toho bezbranného tvorečka v náručí.
sieta.m píše:janule89 píše:
hele, tak uplně do důsledku by nebyl šedá myš nikdo, ne? přece každej něco umí. Každá z nás může říct, že jí něco jde. Že ti nejdou zrovna jazyky nebo tohle či onohle, tak taková prostě seš. Jinýmu jdou jazyky a zase pokulhává v něčem jiným. Asi bys neměla přeceňovat význam jedné dovednosti nad druhou a ignorovat to, co umíš ty.. Koukej nám to sem napsat, v čem jsi dobráNemusíš v tom vynikat, ale umět to.
Psávala jsem básně, myslím, že byly krásné, mívaly úspěch, jinak opravdu nic…no nic, kde nic není, tam nic nevyhrabu
nevěřím. určitě je toho víc. chce to hrabat v paměti. Moje máti si často stěžovala, že nic neumí, že se jí v životě nic nepodařilo, ale přitom vychovala tři děti a výborně vaří- jenže ona měla pocit, že prostě když má jen výuční list, tak je to všechno ostatní k ničemu.
sieta.m píše:Hodaka píše:Fíha, doma 18 let a co máš v plánu po MD? Pokud máte na tolik peněz, že nemusíš do práce nutně, pak bych to vzala jako výzvu, že si můžu najít práci, která mě bude bavit bez ohledu na výdělek. U mě to jsou třeba neziskovky, moc by mě bavilo nějak pomáhat…postiženým nebo narkomanům apod.
Tak mě bylo 38, jsem na MD, předtím v domácnosti, doma jsem už 18 let, mám stejného chlapa, žádné ambice, nic mě jakoby nezajímá, jsem línánikdy jsem neměla žádné cíle, chtěla jsem děti, hezký byt to mám.Občas jsem si odporná sama sobě, že po ničem netoužím, myslím něco dokázat atd.Teď i hodně stárnu, tak mě to trápí, že ten ksift odchází do věčných lovišť
já nevím, láká mě vlastní podnik, kavárna obchod nebo něco takovýho, jenže to už mě láká tak 10 let
vždycky mě to chytne a zas to vyšumí
taky jsem uvažovala dělat něco jako pro radost ale, postižený nezvládnu, je mi jich moc líto, neustála bych to.Mám na rozhodnutí ještě dva roky ![]()
Jo jediný čeho jsem dosáhla že jsem si ve 33 udělala řidičák, a jezdím ![]()
janule89 píše:No já mám teda jednu zásadní kouli na noze a to je sociální fobie už spoustu let. Takže pro mě je malé vítězství téměř vše. Třeba tu autoškolu bych chtěla, ale myslím si na 99 procent, že bych nikdy sama nesedla za volant a bojím se zbytečně vyhodit 7 tisíc, protože je to pro nás strašně moc peněz. A tak to mám téměř se vším. Dopředu vidím v hlavě scénář, jak to dopadne.sieta.m píše:nevěřím. určitě je toho víc. chce to hrabat v paměti. Moje máti si často stěžovala, že nic neumí, že se jí v životě nic nepodařilo, ale přitom vychovala tři děti a výborně vaří- jenže ona měla pocit, že prostě když má jen výuční list, tak je to všechno ostatní k ničemu.janule89 píše:
hele, tak uplně do důsledku by nebyl šedá myš nikdo, ne? přece každej něco umí. Každá z nás může říct, že jí něco jde. Že ti nejdou zrovna jazyky nebo tohle či onohle, tak taková prostě seš. Jinýmu jdou jazyky a zase pokulhává v něčem jiným. Asi bys neměla přeceňovat význam jedné dovednosti nad druhou a ignorovat to, co umíš ty.. Koukej nám to sem napsat, v čem jsi dobráNemusíš v tom vynikat, ale umět to.
Psávala jsem básně, myslím, že byly krásné, mívaly úspěch, jinak opravdu nic…no nic, kde nic není, tam nic nevyhrabu
Hodaka píše:To je paráda a bála ses? Jak jsi zvládla jet poprvé sama a jak zvládáš agresivní chlapy za volantem?sieta.m píše:já nevím, láká mě vlastní podnik, kavárna obchod nebo něco takovýho, jenže to už mě láká tak 10 letHodaka píše:Fíha, doma 18 let a co máš v plánu po MD? Pokud máte na tolik peněz, že nemusíš do práce nutně, pak bych to vzala jako výzvu, že si můžu najít práci, která mě bude bavit bez ohledu na výdělek. U mě to jsou třeba neziskovky, moc by mě bavilo nějak pomáhat…postiženým nebo narkomanům apod.
Tak mě bylo 38, jsem na MD, předtím v domácnosti, doma jsem už 18 let, mám stejného chlapa, žádné ambice, nic mě jakoby nezajímá, jsem línánikdy jsem neměla žádné cíle, chtěla jsem děti, hezký byt to mám.Občas jsem si odporná sama sobě, že po ničem netoužím, myslím něco dokázat atd.Teď i hodně stárnu, tak mě to trápí, že ten ksift odchází do věčných lovišť
vždycky mě to chytne a zas to vyšumí
taky jsem uvažovala dělat něco jako pro radost ale, postižený nezvládnu, je mi jich moc líto, neustála bych to.Mám na rozhodnutí ještě dva roky
Jo jediný čeho jsem dosáhla že jsem si ve 33 udělala řidičák, a jezdím
EllMattress píše:
Zdravím, mě se to do slova a do písmene netýká tak moc jako vás, ale přece jen jsem také odlišná. Je mi totiž 17 a mám mimčo. Už 3 měsíční. Žiji s přtelem a jeho rodiči. Moje rodina se totiž na mě vykašlala. Ale je to složitý mít v 17 dítě. Ne ta péče o něj, ale věci kolem. Každej na mě kouká skrz prsty, kamarádky, které jsem dříve měla, ty zajímá jen to, kdy zase půjdou pařit a někteří dospělí se mnou odmítají mluvit. Přitom si myslím, že dřív to bylo normální. Proč je to v dnešní době jiné. Asi prostě mezi vás ‚ženské‘ nezapadám.
hele já mám kluka 17, a znám i holky v jeho věku
Jsi dobrá, že jsi se k tomu postavila, to že si nerozumíš s bývalíma kámoškama, je normální, oni jsou jinde.A že tě přehlíží ženský co jsou starší? to je taky normální, většina má pocit že jsou něco víc, že ty nemůžeš být dobrá máma
na každýho se vyprdní, buď jaká jsi, kdo chce cestusi k tobě najde, kdo ne, nestojí ti za to ![]()
Hodaka píše:
já nevím, láká mě vlastní podnik, kavárna obchod nebo něco takovýho, jenže to už mě láká tak 10 letvždycky mě to chytne a zas to vyšumí
Tak to by byl můj sen. Být zajištěná - a moci jen tak pro radost rozjet nějaký podnik, buď obchod, nebo kavárničku. A hlavně - nebýt na tom existenčně závislá, dělat to pro radost.
sieta.m píše:janule89 píše:No já mám teda jednu zásadní kouli na noze a to je sociální fobie už spoustu let. Takže pro mě je malé vítězství téměř vše. Třeba tu autoškolu bych chtěla, ale myslím si na 99 procent, že bych nikdy sama nesedla za volant a bojím se zbytečně vyhodit 7 tisíc, protože je to pro nás strašně moc peněz. A tak to mám téměř se vším. Dopředu vidím v hlavě scénář, jak to dopadne.sieta.m píše:nevěřím. určitě je toho víc. chce to hrabat v paměti. Moje máti si často stěžovala, že nic neumí, že se jí v životě nic nepodařilo, ale přitom vychovala tři děti a výborně vaří- jenže ona měla pocit, že prostě když má jen výuční list, tak je to všechno ostatní k ničemu.janule89 píše:
hele, tak uplně do důsledku by nebyl šedá myš nikdo, ne? přece každej něco umí. Každá z nás může říct, že jí něco jde. Že ti nejdou zrovna jazyky nebo tohle či onohle, tak taková prostě seš. Jinýmu jdou jazyky a zase pokulhává v něčem jiným. Asi bys neměla přeceňovat význam jedné dovednosti nad druhou a ignorovat to, co umíš ty.. Koukej nám to sem napsat, v čem jsi dobráNemusíš v tom vynikat, ale umět to.
Psávala jsem básně, myslím, že byly krásné, mívaly úspěch, jinak opravdu nic…no nic, kde nic není, tam nic nevyhrabu
no tak ta sociální fobie je zásadní brzda, to je jasný. A co třeba začít nějakou terapií?
sieta.m píše:Hodaka píše:To je paráda a bála ses? Jak jsi zvládla jet poprvé sama a jak zvládáš agresivní chlapy za volantem?sieta.m píše:já nevím, láká mě vlastní podnik, kavárna obchod nebo něco takovýho, jenže to už mě láká tak 10 letHodaka píše:Fíha, doma 18 let a co máš v plánu po MD? Pokud máte na tolik peněz, že nemusíš do práce nutně, pak bych to vzala jako výzvu, že si můžu najít práci, která mě bude bavit bez ohledu na výdělek. U mě to jsou třeba neziskovky, moc by mě bavilo nějak pomáhat…postiženým nebo narkomanům apod.
Tak mě bylo 38, jsem na MD, předtím v domácnosti, doma jsem už 18 let, mám stejného chlapa, žádné ambice, nic mě jakoby nezajímá, jsem línánikdy jsem neměla žádné cíle, chtěla jsem děti, hezký byt to mám.Občas jsem si odporná sama sobě, že po ničem netoužím, myslím něco dokázat atd.Teď i hodně stárnu, tak mě to trápí, že ten ksift odchází do věčných lovišť
vždycky mě to chytne a zas to vyšumí
taky jsem uvažovala dělat něco jako pro radost ale, postižený nezvládnu, je mi jich moc líto, neustála bych to.Mám na rozhodnutí ještě dva roky
Jo jediný čeho jsem dosáhla že jsem si ve 33 udělala řidičák, a jezdím
já šla do autoškoly, z donucení
manžel řekl ať jdu, já teda že půjdu ale že to jsou vyhozený peníze, protože to stejně neudělám
autoškola byla ze začátku psycho, když se blížila hodina kdy měl pro mě přijet na jízdy
jednou jsem dokonce vystoupila před křižovatkou a šla domů, to mi to snad 6× chcíplo, a instruktor na mě zvýšil hlas ![]()
Zkoušky v pohodě, i mě komisař chválil, a to jsem zkoušky dělala ráno ve špičce, testy bez jednoho bodu.No a pak se měsíc čekalo na řidičák, ráno jsem ho dostala a odpoledne už jsem jela ![]()
janule89 píše:
hele, tak uplně do důsledku by nebyl šedá myš nikdo, ne? přece každej něco umí. Každá z nás může říct, že jí něco jde. Že ti nejdou zrovna jazyky nebo tohle či onohle, tak taková prostě seš. Jinýmu jdou jazyky a zase pokulhává v něčem jiným. Asi bys neměla přeceňovat význam jedné dovednosti nad druhou a ignorovat to, co umíš ty..
Přesně tak, každý je v něčem úžasný. Já blbec si pamatovala jen to, v čem jsou lepší jiní. Až jsem se v duchu cíleně po každém miniúspěchu pochválila, začala jsem si uvědomovat, že i já jsem v něčem dobrá. A nejlíp mi bylo, když jsem se přestala trápit, že nejsem nejakčnější, nejambicióznější, nejupravenější, nejchytřejší,… ale že být taková, jaká jsem, vlastně není špatné. Hodně mi to dělali partneři - vedle nich jsem se tak cítila.
sieta.m píše:
Asi to chce začít malýma věcma, úplně maličkýma změnama. U mě by třeba byla úspěšná změna i to, že po obědě, když mi malá spí nezasednu k PC, ale budu něco dělat, to si říkám každý den![]()