Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Edwardsův syndrom
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.4.16 10:00
@hanyny Tak nakoukni https://www.emimino.cz/…rankovani/2/?…
je tam samozrejme plno prispevku zen, ktere nepochopily zadani, ale najdes tam i realne priklady, kdy zena, ac predem rozhodnuta, proste jen nedala ten potrat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.16 11:09
@Pudloslava Díky za odkazy, nakouknu. Já třeba si o sobě myslím, že bych na potrat nikdy nešla. Proto jsem i u svého posledního těhotenství v 37 letech odmítala všechny nadstandartní vyšetření, jako např. odběr plodovky apod., které mi byly nabízeny kvůli vyššímu věku, protože jsem věděla, že prostě dítě odnosím a porodím, ať se dozvím cokoliv.
Ale v žádném případě nikoho nesoudím.
Netvrdím, že je někdo špatný člověk nebo špatná matka, když to udělá. Vím, že to rozhodnutí pro mnoho žen není jednoduché. Je mi jich spíš líto, protože si myslím, že ta matka, co se tak rozhodne, si nese životem větší břímě, než ta, která se rozhodne si dítě nechat.
Tak jen tak pro doplnění a ukončení. Nesoudím, neodsuzuju, nejsem bez viny, abych házela kamenem, ale pořád mi toto rozhodnutí připadá víc jako vnitřní selhání, než jako hrdinství.
Díky za odkazy, počtu si 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.16 11:29
@Pudloslava Tak jsem tu tvoji dnešní diskuzi pročetla a je tam hodně příběhů a hodně emocí. Většinou je to o tom, jak které matky, kamarádky, známé apod. reagovaly při tom zjištění a jak se s tím vyrovnávaly, jak to řešily.
Já jsem pochopila, že většina přispěvatelek nebo jejich známých, když to zjistila, tak už nedokázala dát dítě pryč, protože např. už cítila pohyby, protože už cítila lásku, protože doufala, že nakonec bude miminko zdravé…
To jsou normální a běžné pocity.
Myslím, že nenajdeš maminku, která ti napíše, že chtěla jít na potrat a nešla ze strachu. Většinou jsou důvody opravdu jiné - viz výše. Pokud je tam strach, tak je tam strach typu -nemůžu přece zabít svoje dítě, je to moje dítě i s jeho problémy, vadami a nedokonalostmi. A určitě si žádná z těch žen nemyslí, že kdyby se tehdy pro ten potrat rozhodla, tak by byla větší hrdinka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.16 11:44
@hanyny píše:
@Pudloslava Díky za odkazy, nakouknu. Já třeba si o sobě myslím, že bych na potrat nikdy nešla. Proto jsem i u svého posledního těhotenství v 37 letech odmítala všechny nadstandartní vyšetření, jako např. odběr plodovky apod., které mi byly nabízeny kvůli vyššímu věku, protože jsem věděla, že prostě dítě odnosím a porodím, ať se dozvím cokoliv.
Ale v žádném případě nikoho nesoudím.
Netvrdím, že je někdo špatný člověk nebo špatná matka, když to udělá. Vím, že to rozhodnutí pro mnoho žen není jednoduché. Je mi jich spíš líto, protože si myslím, že ta matka, co se tak rozhodne, si nese životem větší břímě, než ta, která se rozhodne si dítě nechat.
Tak jen tak pro doplnění a ukončení. Nesoudím, neodsuzuju, nejsem bez viny, abych házela kamenem, ale pořád mi toto rozhodnutí připadá víc jako vnitřní selhání, než jako hrdinství.
Díky za odkazy, počtu si
hele ja myslim, ze ses zretelne moralne velmi dobre koncipovana osoba, jen bych ti to trosku preformulovala. Jsi odhodlana na potrat nikdy nejit.
„ja bych nikdy“ je spatny zacatek vety, nenapada me pripad, kdy by se dala pravdive pouzit. To proste nevis. Jsem presvedcena, ze ty co jsou si o sobe 100% jiste, proste jen nemaji dost sebereflexe.
k tomu selhani - aniz bych polemizovala o tom, ze potrat jako takovy elhani je - dovedes si predstavit momenty, kdy matka zabije sve dite pro jeho dobro nebo pro dobro jinych.
Cetla jsem pribehy - zena v peci mengeleho, porodila. zavazal ji prsa, aby nemohla kojit, ale nechal ji novorozenou holcicku v peci. nekolik dni se koukala, jak umira. pak pozadala nejakou lekarku, bay ji dala smrtici injekci. sama ji pak holcice pichla.
Oblehani Leningradu - rodine s peti detmi jedno z nich zabije, aby nakrmila ostatni?
Ano, to jsou krajni situace. Uvadim je jen kvuli predstave proziti toho momentu, kdy zena jde a zabije svoje dite. Myslis, ze by to dokazala udelat kazda v te situaci? Ja si myslim, ze ten krok vyzaduje rozhodne odvahu a vnitrni silu.
Uplne jina vec, jestli cele to rozhodnuti je odvazne nebo zbabele - to je uplne jina kategorie dotazu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.16 12:25
@hanyny nepsala jsem o strachu. ostatne kdyby nekdo napsal, ze nesel na potrat ze strachu z karmy, tak bych to zase nazvala zbabelosti ja. Mozna odvaha neni to prave slovo. Mozna by bylo lepsi napsat „sila“ nebo „odhodlani“.
Ale vem si treba tu anonymku z 11:10, tu pani, co vrazila dite k babicce…je tam toho vic. Jasne, ze se to utapi v pribezich tech, kteri nepochopili zadani, to je na emiminu vzdycky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.16 13:30
@Pudloslava Dobře, tak tu diskuzi postav takto: Připadají vám matky, které zjistí, že čekají postižené dítě a rozhodnou se jít na potrat jako odvážné? Jsou podle vás hrdinky? Takto položené to pochopí všichni a budou ti odpovídat konkrétně na to, co chceš slyšet.
Jinak k tomu mému NIKDY. Naschvál jsem tam napsala - myslím si o sobě, nenapsala jsem - jsem o tom přesvědčená. Také nemám ráda slovo nikdy, ale uznej, že ty situace, cos uváděla, už jsou trochu mimo. Celou dobu se tu bavíme o tom, jak by kdo reagoval, když v těhotenství zjistí, že jeho dítě není úplně ok. Na tuto situaci jsem to vztahovala i já, nebavila jsem se o situacích v koncentráku, za války a tak. Ale například dítě po znásilnění si dokážu představit, že bych si také nechala. Neříkám to, že bych se dávala za vzor čestnosti a mravnosti, ale prostě mám úctu k životu jako takovému, pokud už byl počatý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.16 16:05
@Pudloslava píše:
hele ja myslim, ze ses zretelne moralne velmi dobre koncipovana osoba, jen bych ti to trosku preformulovala. Jsi odhodlana na potrat nikdy nejit.„ja bych nikdy“ je spatny zacatek vety, nenapada me pripad, kdy by se dala pravdive pouzit. To proste nevis. Jsem presvedcena, ze ty co jsou si o sobe 100% jiste, proste jen nemaji dost sebereflexe.
k tomu selhani - aniz bych polemizovala o tom, ze potrat jako takovy elhani je - dovedes si predstavit momenty, kdy matka zabije sve dite pro jeho dobro nebo pro dobro jinych.
Cetla jsem pribehy - zena v peci mengeleho, porodila. zavazal ji prsa, aby nemohla kojit, ale nechal ji novorozenou holcicku v peci. nekolik dni se koukala, jak umira. pak pozadala nejakou lekarku, bay ji dala smrtici injekci. sama ji pak holcice pichla.
Oblehani Leningradu - rodine s peti detmi jedno z nich zabije, aby nakrmila ostatni?
Ano, to jsou krajni situace. Uvadim je jen kvuli predstave proziti toho momentu, kdy zena jde a zabije svoje dite. Myslis, ze by to dokazala udelat kazda v te situaci? Ja si myslim, ze ten krok vyzaduje rozhodne odvahu a vnitrni silu.
Uplne jina vec, jestli cele to rozhodnuti je odvazne nebo zbabele - to je uplne jina kategorie dotazu.
O tom jsem taky přemýšlela, děkuju, že si to zmínila. Kdyby přišel druhej Hitler, moje děti nejsou „rasově čisté“ 
nikdy bych nedopustila, aby je někdo týral, aby je někdo trápil v ghettu a nebo v koncentráku, kdybych věděla, že nemají šanci to přežít, všechny bych nás poslala na onen svět.
U prvního dítěte mi vyšla genetika 1:25 na Downa a doktorka mi řekla, že pokud se rozhodnu to ukončit, domluví mi jakoukoliv porodnici v republice Zpětně vím, že můj šok nebyl z toho, že je miminko asi nemocné, ale strach z toho, že zabiju vlastní malé bezbranné miminko a že to prostě nezvládnu. A to jsem pro ukončení při VVV. Ale když jsem byla v té situaci, tak to bylo jiný, bylo to strašný. Naštěstí bylo nakonec miminko zdravé. U druhého se psycho opakovalo, ale tam už jsem tušila, že špatná genetika je falešný poplach, způsobený něčím jiným.
Jinak jsem odpůrcem potratů, na potrat zdravého miminka, bych opravdu nikdy nešla. A právě si nejsem jistá, jestli bych v případě postiženého nakonec dokázala těhotenství ukončit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.16 22:14
@hanyny píše:
@Pudloslava Dobře, tak tu diskuzi postav takto: Připadají vám matky, které zjistí, že čekají postižené dítě a rozhodnou se jít na potrat jako odvážné? Jsou podle vás hrdinky? Takto položené to pochopí všichni a budou ti odpovídat konkrétně na to, co chceš slyšet.Jinak k tomu mému NIKDY. Naschvál jsem tam napsala - myslím si o sobě, nenapsala jsem - jsem o tom přesvědčená. Také nemám ráda slovo nikdy, ale uznej, že ty situace, cos uváděla, už jsou trochu mimo. Celou dobu se tu bavíme o tom, jak by kdo reagoval, když v těhotenství zjistí, že jeho dítě není úplně ok. Na tuto situaci jsem to vztahovala i já, nebavila jsem se o situacích v koncentráku, za války a tak. Ale například dítě po znásilnění si dokážu představit, že bych si také nechala. Neříkám to, že bych se dávala za vzor čestnosti a mravnosti, ale prostě mám úctu k životu jako takovému, pokud už byl počatý.
ja myslim, ze mi proste jen nerozumis, nedokazes se naladit na moji myslenkovou linii. Nevim, jestli ma cenu, abych se to jeste pokousela znova vysvetli, vzdyt o tech koncentrakach jsem psala, ze vim, ze je to jina situace ale ze jde jen o ten okamzik rozhodnuti, kdy jdes a udelas to - ty do toho porad hrabes ten sirokej kontext, nedokazes se od toho oprostit.
a nepotrebuji zakladat diskusi, abych slysela mainmstreemovej nazor, bavi me zamyslet se nad situacemi z neobvyklych pohledu. Proste to nevidet ciste cernobile.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.16 19:40
Jak je možné, že se pod deníčkem s uzamčenou diskuzí stále objevují komentáře? A jeden hezčí než druhý?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.16 20:34
@Ellusa je to možný, že napíšeš jim a oni to posoudí a buď dají nebo ne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.16 20:39
@Tom-Jerry píše:
@Ellusa je to možný, že napíšeš jim a oni to posoudí a buď dají nebo ne
V tom případě nechápu, proč byla diskuze uzamčena, když jim TYHLE komentáře připadají v pořádku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.20 20:56
@pisarka ahoj, jmenuji se Hanka a je mi 32 let. Bohužel nám na 1.screeningu vyšla špatně krev 1:63 edwardsnův syndrom. Mám za sebou odběr klků který též potvrdil tento syndrom. Dle UZT je, ale miminko normální a šíjové projasnění máme 1,6mm. Krev my vyšla hcG 0,148 MoM a PAPP-A 0,444 MoM. Čekáme ještě na zbytek vyšetření z klků..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Prázdná náruč, deníčky na eMiminu
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
