Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Dita01 Já si vždy říkala, že bych nedokázala přivést na svět nemocné dítě. Ovšem jinak tomu asi je, když už to miminko žena čeká. Obdivuji a klaním se. A ty co se rozhodli opačně neodsuzuji. i to chce spoustu sil. Učinit to rozhodnutí.
Mají oba velké štěstí (Šárka a Marcel), že se shodli a že jsou stále spolu. Já je obdivuju a sama nevím, jak bych se rozhodla/jak bychom se rozhodli, pravděpodovbně jinak než oni. Co ale vůbec nechápu, je to, jak tam zmiňoval doktor, že jiné takovéto děti jdou do kojeňáku. To bych nedokázala - opustit svoje dítě.
Ten kojeňák mě taky zarazzil, ale myslím že existujou rodiče, kteří když se jim narodí postižené dítě ho dají do ústavu, dle mého podobná volba jako když by šli na potrat, neodsuzuju.
i já po narození dcery měla různé myšlenky… to prostě k tomu všemu patří, nikdy nevíme jak se naše životy změní, kam míří a co nás čeká
@Dita01 píše: Šárka tam říkala myšlenku zda je statečná ona nebo mámy co jdou na potrat, dle mého je statečná Šárka. I když Marcel mluvil velice pěkně, ale asi bych nedokázala přívést na svět dítě a vědět že vše nebude v pořádku, i když to nikdy nevíme ani u zdravého dítěte
I nad tím jsem premyslela. Záleží na tvém celkovém pohledu na smysl zivota. Kdy ma smysl a kdy si myslíš ze uz nema. A to ma každy jinak.
Krásný dokument je i tenhle
http://www.ceskatelevize.cz/…tezsi-volba/
@Dita01 píše:
Ten kojeňák mě taky zarazzil, ale myslím že existujou rodiče, kteří když se jim narodí postižené dítě ho dají do ústavu, dle mého podobná volba jako když by šli na potrat, neodsuzuju.i já po narození dcery měla různé myšlenky… to prostě k tomu všemu patří, nikdy nevíme jak se naše životy změní, kam míří a co nás čeká
Souhlasím, určitě to nedělají s lehkým srdcem. Asi potrebuji víc času na to se s tou situaci srovnat a moc to boli dívat se denne na sve díte… Jenže potom už se jde hůř zpět, díte uz si asi nikdy nevezmou, protože uz to časem boli min.. Nevim jak to je, jen se zkousim vcitit.
Vcítit se nejde. Aspoň mně ne. K tomu kojeňáku - já to neodsuzuju, ale nechápu. Jsou to těžké zkoušky…
Já si myslím, že je to každého volba a každého rozhodnutí, ať je jakékoliv a ten/ti dotyční s tím musí žít… Šárku s Marcelem obdivuju a chtěla bych mít tolik životního elánu jako oni.
Pokud sem paní zavítá, ráda bych jí popřála zdraví a Boží požehnání. Má můj obdiv. Když sem se dívala na ten dokument, chvílemi jsem brečela, ale byly to slzy obdivu a nad tím, jak je to děvčátko štastné. Moc Vám a celé Vaší rodině přeji jen to dobré.
![]()
Dobrý večer, dokoukala jsem skvělý dokument o Juliánce hned si přečetla celou diskuzy…sama jsem téměř před deseti lety řešila ten samý problém donosi či nedonosit..dnes ani tak nevzpomínám na sondování, na nekonečnou 24 hodinovou práci kolem malého, strávené měeěsice po nemocnicích.,jen Vaše diskuze mě připomnéla otřesné chování mého gynekologa, který se mnou jednal jako s největšim magorem, když jsem mu řekla, že malého donosím…
Dnes je to krásný 9tiletý kluk, a
i kdyže má určité problémy, tak ten kdo o ničem neví tak nic nepozná
Je škoda, že maminky v takhle těžkých chvílích, musi ještě řešit jednání zdravotnického personálu.,
@Jana206 píše:
Já myslím, že Julianka pořád žije, ten příběh je známý a ta maminka jeden čas psala i do diskuzí tady na emiminu.
A neni to maminka s Juliankou, ktera zakladala primo tuhle diskuzi?
@Neprihl. Ppk píše:
A neni to maminka s Juliankou, ktera zakladala primo tuhle diskuzi?
Ano, je. ![]()
Juliánky blog také často prohlížím, moc jim držím palce.
Souhlasím chtěla bych mít ten elán a sílu co má Šárka a Marcel, májí můj obdiv ![]()
Marcel a Šárka se rozhodli a s tím rozhodnutím žijí. Musí. A žijí s tím i jejich rodiny. Taky musí - žít.
Každopádně přeji všem zúčastněným co nejvíc sil a vše nejlepšího do dalších let.
Obdiv necítím, jen soucit.
SAJ: Stateční lidé, kteří byli schopni své dítě nejen přijmout, ale jsou schopni ho milovat a vytvořit jemu i svému dalšímu dítěti spokojený život, by se nakonec měli za svou statečnost a lásku někomu omlouvat, ne? Jestli to někdo není schopen akceptovat, tak je to čistě jeho problém. A takové cancy, že zničili život nějakým příbuzným, hraničí až s vydíráním.
Taky jsem se včera na dokument dívala a půlku jsem probrečela. Je to fakt obrovské štěstí mít doma zdravé miminko. Rodičům Juliánky patří velký obdiv, že vše zvládají na jedničku.
O tom zda jít či nejít na potrat, když vyjdou výsledky testů špatně… taky bych nešla. Kdo zaručí, že jsou testy bezchybné?
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.