Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@tasa píše:
No, Ty jí pohlídáš a ona má řeči na Tvé dítě? To bych jí tedy omlátila
o hlavu - tedy bych jí to řekla, ač v klidu a už jí ho nehlídala. Tebe to nebaví a ještě máš poslouchat její řeči? To snad ne!! Nechápu, co řešíš, má babičky, ať si řekne jim.
Přečti si to ještě jednou a pak svůj příspěvek přepiš. ![]()
@Anonymní píše:
Jistě, každé dítě je jiné, ale její argument, proč nemůže nic dělat tak, jak já (když mě s malou pozoruje) je ten, že já jsem údajně klidná povaha, tak na to mám (což je blbina).
To není blbina. Mám kamarádky, které si nechali skákat děcko po hlavě a pohoda, já jsem vždycky vylítnula, jak čertík z krabičky.
@Paradise píše:
Přečti si to ještě jednou a pak svůj příspěvek přepiš.
no máš pravdu, četla jsem to v rychlosti.
@Bábrdl píše:
Mě by teda hlavně vadilo, kdybych zjistila, že mi moje „dobrá“ kamarádka neumí říct, že mi dítě hlídat nechce. A taky bych byla raději, kdych nezjistila, že si o mě myslí, že mám špatné výchovné metody, závidí mi moje zázemí (jako kdyby ti to dítě strkala každý týden… ale dvakrát za TŘI ROKY?)a hodnotí věci, co si potřebuju zařídit.
Já si nemyslím, že má špatné výchovné metody, jen diametrálně odlišné od mých. A těm já se nechci přizpůsobovat, jenže pak mám problém s tím, aby mě její dítě poslechlo. Zázemí jí nezávidím, jenže mi přijde, že si na ten servis od babiček strašně zvykla, s jednou se pohádala, protože nechce hlídat. A to mi správně nepřijde
.
@mikitaa požádala jí teprve podruhé, to není zase taková tragedie, aby to nedokázala zakladatelka ukončit. Těch „výmluv“ se dá použít spousta, myslím, že spíš zakladatelka není ten typ, který by toto byl schopný říct někomu přímo do očí (jinak by zde nezakládala diskuzi) a teď přemýšlí, jak to zkoulet. Možná má strach, že teď je to po druhé a kamarádka si jí zařadí mezi běžné hlídače.
Zakladatelko, při příští žádosti jí prostě řekni, co cítíš. Že nerada hlídáš cizí děti, protože nevíš, co od nich čekat. Klidně i řekni, že nejsi zvyklá po dětech řvát nebo si fyzicky vynucovat nějakou spolupráci a nevíš, jak na jejího kluka, protože tvoje postupy on ignoruje. Není se přeci za co stydět a pokud kamarádka není nějaka vypočítavka co by každého jen zneužívala, tak jistě ocení tvoji upřímnost.
@Bábrdl Je to totální blbina. Já jsem cholerik jak prase a všechno mě to stojí taky šííílené přemáhání. Ale chci to tak prostě zkusit, tak se na sobě snažím pracovat a ovládat se.
@Anonymní píše:
No a tohle je taky ten základní problém. Výchova dítěte je téma, kterému se obloukem vyhýbáme, protože každá máme diametrálně jiný názor. Já svoje dítě nebiju a neječím na ně. Alespoň se o to snažím. Ona jinak nevychovává, takže pak mám problém trochu, aby její malá bez výhružek poslechla. Dokud se nevyhrožuje bitím, má pocit, že se nic neděje. Na druhou stranu nechci, aby moje dítě ona případně bila.
Jistě, každé dítě je jiné, ale její argument, proč nemůže nic dělat tak, jak já (když mě s malou pozoruje) je ten, že já jsem údajně klidná povaha, tak na to mám (což je blbina).
V tomhle je asi ten největší problém při hlídání. Ale přijde mi zvláštní, že přestože jste kamarádky nerespektujete navzájem jedna druhou a její výchovu.
Každý si to samozřejmě dělá po svém a pokud bych já byla v podobné situaci dělala bych to tak, že bych se snažila k jejímu dítěti během hlídání přistupovat po svém, aby to moje nebylo vyjevené proč a c to maminka najednou říká, ale zárověň bych se s ní domluvila na tom, že i ona bude respektovat a při hlídání používat můj styl výchovy ze stejných důvodů, protože dítě na to není zvyklé.
Ale na druhou stranu já mám zkušenost, že u cizích děti většinou poslouchají líp jak doma. ![]()
@Anonymní píše:
No a tohle je taky ten základní problém. Výchova dítěte je téma, kterému se obloukem vyhýbáme, protože každá máme diametrálně jiný názor. Já svoje dítě nebiju a neječím na ně. Alespoň se o to snažím. Ona jinak nevychovává, takže pak mám problém trochu, aby její malá bez výhružek poslechla. Dokud se nevyhrožuje bitím, má pocit, že se nic neděje. Na druhou stranu nechci, aby moje dítě ona případně bila.
Jistě, každé dítě je jiné, ale její argument, proč nemůže nic dělat tak, jak já (když mě s malou pozoruje) je ten, že já jsem údajně klidná povaha, tak na to mám (což je blbina).
Ale ono to je o povaze… Třeba i o aktuálním rozpoložení… Já jsem dloooouho v pohodě, ale občas jsou situace a dny, kdy hned vylítnu (i když mě to teda štve
)… Zařvu, plácnu, zas je to jiný s dvouleťákem a jinak se čtyřleťákem, záleží taky na povaze toho dítěte… Atd. atd. atd. ![]()
@Kakika Přesně jsi vystihla moji povahu i moje pocity. Hlídat budu sice podruhé, ale během 14 dnů.
Občas jsem hlídala známé dceru, ale je to divoška a s mojí malou si moc nerozumí a mně se nechce řešit pořád nějaké půtky.
Ale syna jí hlídám ráda, klidně i celý půlden, tak hodné jiné miminko neznám. Má rok. A i jsem to té známé řekla.
Dceru mi ještě nehlídal nikdo, když nepočítám její starší bráchy. Ale jen v noci, když malá spí, přes den max, když jdu na otočku do obchodu. Za úplatu ![]()
Příspěvek upraven 25.06.13 v 14:18
@Paradise píše:
V tomhle je asi ten největší problém při hlídání. Ale přijde mi zvláštní, že přestože jste kamarádky nerespektujete navzájem jedna druhou a její výchovu.Každý si to samozřejmě dělá po svém a pokud bych já byla v podobné situaci dělala bych to tak, že bych se snažila k jejímu dítěti během hlídání přistupovat po svém, aby to moje nebylo vyjevené proč a c to maminka najednou říká, ale zárověň bych se s ní domluvila na tom, že i ona bude respektovat a při hlídání používat můj styl výchovy ze stejných důvodů, protože dítě na to není zvyklé.
Tohle je takové nelogické…hlídám její dítě, budu to dělat po svém a když chci, aby ona hlídala mé, budu trvat na tom, aby to dělala po mém ![]()
Ale vím, jak to myslíš. Hlídala jsem kamarádčinu dceru na hřišti (pár minutek, jen si odskočila na poštu) a pro holku jsem byla asi největší trapka na světě, protože jsem jí prudila tak dlouho, dokud neposlechla (u nich je tedy zásadní problém nedůslednost). V tu chvíli jsem měla za ni zodpovědnost já, takže nebudu ignorovat nežádoucí chování proto, že by to u maminky prošlo.
@Anonymní píše:
No a tohle je taky ten základní problém. Výchova dítěte je téma, kterému se obloukem vyhýbáme, protože každá máme diametrálně jiný názor. Já svoje dítě nebiju a neječím na ně. Alespoň se o to snažím. Ona jinak nevychovává, takže pak mám problém trochu, aby její malá bez výhružek poslechla. Dokud se nevyhrožuje bitím, má pocit, že se nic neděje. Na druhou stranu nechci, aby moje dítě ona případně bila.
Jistě, každé dítě je jiné, ale její argument, proč nemůže nic dělat tak, jak já (když mě s malou pozoruje) je ten, že já jsem údajně klidná povaha, tak na to mám (což je blbina).
To není o klidný povaze! I klidná povaha umí dítě plácnout ![]()
My si právě hlídáme mezi těma rodinama, kde víme, že je výchova „podobná“ (jsme 3), stýkáme se i celkem často, děti jsou na sebe zvyklé a oto to je jednodušší!!! Buď se musíte s kámoškou domluvit a pokud ani jedna neustoupí, tak si děti nehlídejte (jen se scházejte pohromadě).Ono, když pak při hlídání nebudete v pohodě vy, tak to děti poznaj a hlavně to, které je hlídané! Ať jí hlídá babička a ty si pro případné hlídání domluv jinou kámošku, se kterou se budeš ve výchově víc ztotožňovat!
@Kakika já vím, že to je nelogické, ale „domlouvací“ dítě bude mít větší trauma z „řvací“ výchovy než naopak, proto je třeba se přizpůsobit (nemyslím to špatně) v této situaci tomu „slabšímu“.Nebo já k tomu tak alespoň přistupuju. ![]()
Promiň, ale děláš z komára velblouda. Tak tě poprosila o hlídání, no a? Jak dlouho to bude? Dvě, tři hodinky? A ty řešíš, že to nepůjde, kvůli vašemu odlišnému názoru na výchovu? ![]()
Jestli dítě hlídat z jakéhokoliv důvodu nechceš, tak nehlídej, ale nevymýšlej si takovéto „vznešené“ důvody.
No a tohle je taky ten základní problém. Výchova dítěte je téma, kterému se obloukem vyhýbáme, protože každá máme diametrálně jiný názor. Já svoje dítě nebiju a neječím na ně. Alespoň se o to snažím. Ona jinak nevychovává, takže pak mám problém trochu, aby její malá bez výhružek poslechla. Dokud se nevyhrožuje bitím, má pocit, že se nic neděje. Na druhou stranu nechci, aby moje dítě ona případně bila.
).
Jistě, každé dítě je jiné, ale její argument, proč nemůže nic dělat tak, jak já (když mě s malou pozoruje) je ten, že já jsem údajně klidná povaha, tak na to mám (což je blbina