Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Jana206
Ale vždyť s tímhle já souhlasím. Už jsem to někde psala, nechce se mi to dohledávat. Jen mám prostě pocit, že to některé s požadavky hrotí až moc. Já bych jako schopná a fungující babička taky nechtěla být buzerována přehnaně. Něco jinýho je, jak tu byly popisovány ty hrůzy typu dejte dítě opalovat, bude hezčí, to je fakt na ránu, ale některý ženský to fakt přehánějí. Jo, každý, kdo je s naším dítětem, by měl ty hlavní zásady respektovat (a hlavně pak ty, kde jde o jeho zdraví), pak by to šlapalo v klidu. ![]()
@adam75 píše:
@Veverka1979 Rozdíl mezi tebou a zakladatelkou je zřejmě ten, že zakladatelka od nich brzy bude potřebovat hlídání.
Já chápu, rozhodně to není lehká situace. Zatím hlídání skutečně nepotřebuji a kdyby bylo nejhůř a tatínek nemohl, svěřila bych ji maximálně mojí mamce, která mi naprosto rozumí a respektuje naše „postupy“. A to jí je 62 let a není to o tom, že by mě vychovávala jinak, naopak, taky mě jako malou nedala z ruky, dbala na můj režim a tak…
Zase reaguji na Mišmiš…jak jsem psala, každý ať to dělá po svém, ale je všeobecně známé, že dítě režim a pravidla potřebuje, zejména malé dítě, které se neumí orientovat v čase, tak se chytá těchto pevných bodů - jídlo, spaní, mytí atd. Mně osobně se přísný režim s dcerou dost vyplácí. A prostě pokud mám pochybnosti o tom, že by to někdo nerespektoval, tak mu prostě dítě nesvěřím, nebudu k němu mít důvěru.
Nemám ráda řeči, že to dítě přežije. Jasně, přežije, ale já nechci, aby moje dítě něco přežívalo, pokud to jde řešit jinak.
V neposlední řadě se nedívím např. učitelkám v MŠ, které jsou vyřízené z dětí, které doma režim nemají a odmítají ho akceptovat ve školce, kde být musí - jídlo, spaní, hraní.
@sarusa4 Tak se můžeš vymluvit že nemůžeš půjčit kvůli kojení (jestli kojíš). Jestli nestli se na to necítíš, tak nepůjčuj a ať se tchýně klidně uřve, ty jsi matka a máš hlavní slovo
Já mam tchýni a tchána naprosto v pohodě, jsou to slušní lidé a nebojím se jim malého svěřit i na odpoledne, vím že vše bude podle mých instrukcí a že se mu budou věnovat. U mojí maminky byl i několikrát na noc, ale bydlíme ve stejném baráku, tak nevim jestli se to dá počítat
mam podezření jestli si ho v noci netahá do postele aby se mohli tulit
![]()
@Veverka1979
Koukám, ty to slovo „přežít“ bereš doslova, což jsem očekávala, když jsem to napsala. Dítě může mít pevný režim i u někoho jiného, nejsme jediné dokonalé. Když je moje malá u tchýně, má ona sepsáno, co v který čas jí, ví, kdy koupat, kdy uspávat, a to včetně denního spaní. Malá „přežívá“ naprosto v pohodě a já jsem ráda, že jsem zastupitelná. Co bys s tvým přístupem dělala v případě, že by ses prostě nějaký čas starat nemohla a ono bylo závislé jen na tobě? Umíš si představit, jaký šok by to pro něj byl, kdybys byla najednou třeba v nemocnici? A mícháš dvě věci dohromady, ano, dítě potřebuje režim, hranice, pravidla, ale to všechno mu může úplně stejně jako ty nastavit někdo z rodiny, jen se v tom musíte shodnout.
Veverko, ale to, ze tobe a tve dcerce prisny rezim vyhovuje neznamena, ze je to tak jediné správné. Všeobecný fakt o pozitivech stálého režimu a návyků předpokládám vznikl z nejake chytré knihy psané před více jak 30lety kdy se z nouze (nemoct nikam) delala cnost (dite ma nauceny pevny řád)
Neumim si představit mit naučené ditě, že v tolik a tolik se vstává. Presne v tolik je obed. Po nem se spi do tolika a vecerni koupani presne v tolik. Vzhledem k memu zivotnimu stylu to proste nelze. A i pres veskere zabehnute nazory me dite spokojene roste i kdyz jsem ji ulozila teprva pred chvilickou
A povzdechy ucitelky ve skolce mi muzou byt leckde
Jak já jsem ráda, že mám dvě holky
. Bábrdl, ono, můžeš být skvělá tchýně, ale máma, je máma. Já mám naprosto skvělou tchýni. Fakt, lepší bych mít ani nemohla. Hlídání moc často nepotřebujeme, protože se vystřídáme s manželem, ale když už, tak většinou děti raději svěřím mámě, než tchýni. A víš proč? Mámě můžu říct, že ať toto nedává, nepovoluje, neměla by dělat apod., kdežto, říct toto tchýni, mi jaksi nejde přes pusu, páč bych si připadala dost hloupě, když dávám příkazy ženské, která sama už vychovala dva syny a tudiž má daleko větší zkušenosti, než já. Je to fantastická žena, ale furt je tam takový ten respekt, odstup, není tam ta blízkost, jako s mámou. Bábrdl, jestli máš i dceru, tak víš o čem mluvím, ale jestli ne, tak chápu to tvoje nepochopení, proč u vlastní mámy to jde a u tchýně většinou ne.
Ještě k tomu režimu, já měla taky u prvního pocit, že dítě potřebuje řád a pevný režim, no měl ho, i bych řekla, že mu vyhovoval, jenže na úkor náš všech ostatních. Kvůli jeho režimu jsme strávili většinu času doma, protože v kočáru se nevyspal tak dlouho jako doma a byl protivnej. Jak neměl jídlo ve stejný čas jako doma, též protivnej. Vydrželo mu to celkem dlouho a zůstalo mu to, že přes noc chce spát jen ve své posteli, jak jsme někde jinde, tak je hodně neklidnej.
U dcery naopak žádný režim nedodržuju, snad jen jakž tak koupání plus minus hodina večer, ale všechno ostatní nechávám na ní - jídlo, spaní, buzení. A je úžasně flexibilní a vyspí se všude.
Takže pro mě byl teda ten režim spíš za trest
![]()
@Veverka1979 ale zas to nepřeháněj. Jsou zase děti, se kterýma není možný dojet ani pomalu přes noc k babičce, protože díky dokonalému režimu neusnou jinde než doma. Není možný si posedět ve vinárně na terase, protože dítě neusne v kočárku a vyžaduje svoje koupání a plyšáka (mluvím o dětech cca od 9 měsíců nahoru). To dle mého taky není dobrý. Dítěti trocha změny vůbec neuškodí, spíš naopak. Moje děti s tím třeba naprosto problém nemají a adaptují se rychle i např. na dovolených. Že bych x let kvůli dokonalému režimu radši nejela na dovolenou nebo nevyslala děti na dovolenou s prarodiči, je moje noční můra. Dítě potřebuje být vystaveno různým vlivům.
A ve školce děti poslouchají hlavně proto, že poslouchají i ostatní děti. Ne proto, že mají z domova režim, který byl ostatně nejspíš úplně jiný než je režim ve školce.
Holky, ale s tím režimem je to spíš o dítěti než o rodičích
prvorozený byl od mala příšera příšerná a s jakýmkoli výkyvem toho, na co byl zvyklej, nastal řev a řev a řev. On sám si kolem tří měsíců ustálil jídlo a spánek na určitou dobu a pokud jsem např. musela v tu dobu být u doktora a on měl počkat s jídlem 15 minut, nastalo peklo! Dvojčata jsou zase úplně jiný a jídlo sem tam hodina je jim v podstatě fuk, spaní to samý, tuhle mi jeden usnul na dece na zemi. Prostě chce spát, usne, prvorozenej bez svojí postele, tulivé hadřičky a dečky neusnul nikde, to bude radši řvát
Jenže já je znám a vím, co potřebujou a snažím se jim to dát. Na druhou stranu tchýně libovolně upravuje režim podle toho, co se hodí jí
Asi jsem naivní, ale u malých dětí se mají hlídači přizpůsobit - alespoň u dítěte do jednoho roku a pokud jde o to, kdy chce dítě spát, jíst nebo si hrát ![]()
No, upřímně, tady ať člověk napíše cokoli, tak to ostatní nepochopí tak, jak je to myšleno. Samozřejmě jsem to nemyslela tak, že jediná já na celém světě se dokážu o svoje dítě postarat, ale že ho svěřím tomu, kdo bude respektovat naše zvyky a pravidla, což je to, o co, myslím, zakladatelce šlo. Rozhodně to není o tom, že se t tak dělalo před třiceti lety, pro mě je prostě logické, že pokud mám malé dítě, tak se přizpůsobuji já jemu, ne ono mně, takže pokud je večer a hodina koupání a spaní, tak si prostě neumím představit, že si budu v klidu dávat večeři někde na zahrádce a dítě spát v kočárku, když už má být dávno v posteli. Samozřejmě, že ho taky nebudu budit v sedm, protože v sedm se vstává, to je jasné. Svačí ale v určitou dobu, obědvá, po obědě jde spát, jde se koupat v určitou dobu a myslím si, že je to prostě tak správně. Co se týče pravidel ve školce, samozřejmě že doslovně nekopírují řád doma, to je jasné. Bylo to myšleno tak, že pokud je dítě vedeno k nějakým pravidlům, snáze přijímá pravidla, které mu nastavuje někdo jiný než jeho rodiče. Pokud si „organizuje“ život samo, je logické, že má problém s tím, kdy ho někdo vede.
Veverka. Neshodneme se-ale to je uplne jedno. Ani jednu z nas nastaveny principy vychovy nedelaji horsi nebo lepsi matku! O to mi jde. U nas se dite musi prizpusobit me/nam. A nedela ji to problem to ze ty jsi otrokem vaseho ditete a rezimu je tvoje volba a kdyz vam to vyhovuje tak dobre. Jen jsem nerada v pozici horsi matky (i kdyz jen mezi radky) jen proto, ze nase dite s nama chodi domu tesne pred zavirackou restaurace, nebo ze je pres x noci u prarodicu kteri si jedou svobodne podle sveho mysleni a svedomi a ne podle mych hysterickych ultimat, kazani apod
@Karin nepřihl. píše: . Bábrdl, jestli máš i dceru, tak víš o čem mluvím, ale jestli ne, tak chápu to tvoje nepochopení, proč u vlastní mámy to jde a u tchýně většinou ne.
Ale já to CHÁPU! Naprosto to chápu. Jen říkám, že to mají matky synů blbější.
Máma je máma. A proto mlže být tchyně zlatá diamantová a stejně bude většinou „druhá“ babička.
@Bábrdl s tím souhlasím a ono je to přece přirozené!! Přece jen má mamka o mnoho blíž ke mě než ke své snaše, byť s ní vychází dobře!! Mám dva sourozence, všichmi už mají děti a jasně na našich rodinách vidím, ač spolu vycházíme super, tak děti mají vždycky o krapet blíž k rodičům svojí matky ![]()