Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Me babicky hlidaly, aby mama mohla do prace a neprisla o nabidku, ktera by se uz nejspis neopakovala. Moji rodice moje deti hlidali taky hodne, pravda jen kvuli praci a nemocem, kvuli zabave skoro nikdy, ale deti byly nemocne hodne, zasadne nam to pomohlo. Sama se k malym detem nijak nehrnu, ale mozna je to proto, ze jsem zatim strasne vystavena ze svych vlastnich. Ale mam pocit, ze bych nejak mela pokracovat v te stafete - ne do sebezniceni, ale abych mela s vnoucatama nejaky vztah, pokud je budu mit, a taky aby si deti nekdy odfrkly, protoze pece o mrnata a nula volneho casu je fakt vycerpavajici. Urcite budu i cist a chodit na jogu, na tom nevidim nic spatneho, ale jako babicka bych taky rada nejak fungovala.
Podle mě tchyně povinnost nemá, buď ráda za to málo. Jestli chceš víc, přestěhuje se. Chápu, že je to náročné ![]()
Milá zakladatelkou, pokud ti toto řekla, tak je to od ní sprosté. Děti sis dělala s jejím synem. Takže zodpovědní za jejich zvládání jste oba. Takže samozřejmě odtud fouká vítr, když ti to vyčítá. Zeptala bych se ho co je špatně, když moje máma hlídá a jeho nechce. My jsme to měli podobně. Muž měl občas řeči, ale v celku byl rád, protože jsme mohli někam sami. Zkus mu ukázat tyto výhody. Jinak můj muž si zase myslel, že jeho matka je povinná a šťastná, že je může hlídat a já ta zlá, která je tam nechce nechat. Tak jí je tam narval a divil se, když jí ruply nervy😁
Rodina by se mela podporovat a pomahat si napric generacemi. Prarodice nemaji povinnost, ale dle me moralni ano, protoze oni by bez pomoci svych rodicu v minulem rezimu tezko fungovali. Prarodic si tak buduje s vnoucetem vztah a pouto, ktere jinak neziska. My jsme uplne bez hlidani, 7 let, prazdniny, nemoci, doktori…pytlikujeme s muzem jak to jde. Jedna babicka 5 a druha 15min autem…a nic, proste uplny nezajem a pak jsou urazene, kdyz jim decko rekne dobry den, protoze je vubec nezna. Moje generace byla u babicek pecena, vatena.
Kdyz jsem si v minulosti s prosbou rekla o pomoc, byla jsem s vymluvami odmitnuta, tak uz se ani nesnazim. Ale bohuzel to kazi rodinne vztahy, protoze kdyz prarodice neco potrebuni, tak my s muzem mame stejne vlazny pristup, jako oni k pomoci nam. A to nemluvim o letnich prazdninach, stoji nas to vzdy majlant skolky, tabory.. jsem smirena, ale jsou dny, kdy reju hubou a je mi z toho do breku (muz pracuje od nevidim do nevidim a jsem na vse sama) Obdivuju vsechny fungujici babicky a uprimne zavidim maminkam, co takove babicky alespon obcas maji. ![]()
Vidím problém spíš ve tvém vztahu s manželem, než v tom, že by tchýně nehlídala. Pokud chceš pomoc a tvoje maminka ti pomoct může, tak ať to udělá. Pokud se to manželovi nelíbí, tak ať místo ní pohlídá on.
@Anonymní píše:
Ahoj, prosím o Vaši odpověď jak to funguje u Vás? Hlídá Vám babička, pokud ano jak často? Chodí k Vám děti navštěvovat? My máme 3 děti, (7let, prvňáček, a 20 a 5 měsíců) A 2 babičky (jednu v důchodu, která by ráda vnoučata viděla co nejvíce, ráda by mi je například vzala ven abych si mohla v klidu uklidit, odpočinout nebo si něco zařídit - ale je daleko. A pak druhou babičku, která od nás bydlí 10 minut chůze, a 3 minuty autem, ještě pracuje. Zaměstnání má sedavé, 8-hod směny od po-pá, víkendy a svátky volné. Je ji 49let. Hlídá nám jen 20měsíční dceru, kterou si bere cca 1× za 2-3mesice přes noc. Nejstarší si nebere, mám ji z prvního vztahu a nejmladší logicky také ne, je ještě malá- kojim ji. Nikdy si k nám nepřišla s holkama pohrát, nikdy mi nevzala kočárek ven, abych si mohla odpočinout nebo něco udělat. Parkrat jsme ji využili a prostřední ji dovezli, abychom mohli na nákup nebo já k lékaři, ale bylo to cca tak 5×. Jinak spis požádám vlastní mamku, která váží více jak 100km cestu aby mi mohli pohlídat a já mohla jít např. dceři na rodicak. Jde mi o to, ze místní babička - manželova mamka moc zájem nemá. Odkazuje se na to, ze ještě chodí do práce, ze má velký dům, zahradu a ze nemá na hlídání takový čas. Na druhou stranu se ale chlubí kolik cte knih, a ze nikdy neměla tolik času jako teď. Navíc v týdnu po práci za vnoucaty nikdy nezajde, ale pak se dozvím ze se každý den po návratu z práce vydá na procházku se psi třeba i 7km. Ví, ze moje mamka je jako babička aktivnější, ale nepřeje si, aby se mým dětem tolik věnovala. (Uvažujeme o přestěhování, kde by byla moje mamka poblíž). Navíc mi nedávno řekla, ze pokud své děti nezvladam, neměla jsem si je dělat. Není to o tom, ze bych své děti nezvládala. Je to proste jen celkem náročné, každé dítě potřebuje svoje, a hlídání častěji jak 1× za čtvrt roku bych uvítala. Navíc mě mrzí, ze se jedna o moje děti a já mám pocit, ze má své psy raději než je. Co myslíte, jsem opravdu neschopna a chci tak moc? Kde je podle Vás chyba, je u mne? Zatim jsem stavěna k věci tak, ze moje mamka je jako babička nezdravě ochotna a aktivní a to rozhodne není dobre ani žádoucí. Zatím co druhy postoj je běžný a hlavně normální. Co myslíte Vy? A jak je to u Vás? Vratte mě prosím do reality,. Děkuji za Váš čas.
Mam neco podobného, ale jde o moji mamku. Tchýně už je v duchodu. Mame syna 11let a dceru 8měsíců(o tu ještě nejde, je moc mala a jo jim). Moje mamka hlídala vic nez tchýně, ale cca 2 roky si syna brat prestsla. Furt, ale,,blbě,, mluvi jak spolu nekde byli(ale to už je 100let) a jak neco naplánujte. Ale je hrozne vytizena a asi by bez ni krachla fabrika. Hlavne, ze na kamosky ma cas. A hlavě kdyz potřebujeme neco my, tak casto nema čas. Ale kdyz si naplánujte neco ona, tak to tak musi byt a my se musime přizpůsobit nebo si změnit program
![]()
@AnastazieB Asi ano, mas pravdu, problém je i ve vztahu s manželem. Manžel má totiž až nezdravě silný vztah se svoji matkou.. a je často ovlivněn tím, jak to vidí ona, místo aby více vnímal to, jak se cítím a jaké mám potřeby. ![]()
Moc Vám všem, kdo mate takové vlídné a ochotné babičky a dědečky závidím. Já bych je mohla mít taky, ale jelikož jsem byla já ta, která šla na “manželovu stranu”, tak na to doplacim. Bydlíme ve 4. patře bez výtahu a tak se sama nemůžu ani na tu vycházku vydat. Je to hodně složité. Važte si toho, co mate.
Já mám obě babičky pracující, obě pár minut autem. Jedna nás i děti má moc ráda, rádi spolu trávíme čas a děti si bere klidně i po práci nebo když má volno na výlet, peče s nimi, prostě babička jak má být. Druhá, ta by se před svědky přetrhla, plnou pusu řečí jak cokoliv, kdykoliv a pak se jí člověk ani nedovolá nebo je samá výmluva. Mladší dítě ji ani nezná, starší se u ní nudí. Jen od ní posloucháme, jak je vyčerpaná a má plno práce (ačkoliv evidentně od minula na tu práci ani nesáhla, pomoc odmítá
). Ještě podotýkám, že ani jednu o hlídání vůbec nežádáme, je na tom vidět ten zájem no. Ale ty řeči o tom, že si děti dělali rodiče, tak babičky nejsou ničeho povinné mě mrzí. Podle mě rodinné vztahy nejsou jen o povinnostech. Prostě je potřeba ty vztahy budovat, aktivně trávit společně čas, ne se jen rozplývat nad fotkama a pak plakat nad hrobem. Ten zájem na tom bohužel vynutit nejde, no. ![]()
@Leli83 píše:
Jinak obecně mám pocit, že spousta dnešních babiček žije stylem, jako by chtěly dohnat něco, co v mládí nestihly. Nedávno jsem četla hezký sociologický průzkum, že tento trend je ku škodě dětem, protože nezažijí ty pravé, moudré, hodné a rozmazlující babičky, jak je znají dřívější generace. Osobně třeba na svoji babičku vzpomínám hodně, ten přístup byl prostě jiný než rodičovský. A jsem šťastná, že ani moje děti o to nejsou ochuzeny.
Jednoznačně musím souhlasit. Když si vzpomenu na svoje obě babičky, jak jsme u nich trávily se sestrou čas, víkendy, výlety, prázdniny. Všechny vzpomínky z dětství mám asi jen od babiček (takové ty důležité), nebo takové ty vzpomínky, které ani nevíme proč je máme - vůně jídla, atmosféra večerního filmu, který jsme měli doma zakázaný a museli jít jako děti spát apod.
Závidím těm, co ty babičky u svých dětí mít budou a zažijí to. A přesně jak pšíeš, moje máti jak kdyby doháněla něco, co zameškala. I co se týče vztahu k nám jako k dcerám, spíš se s náma pořád poměřuje, jak vypadá ona a jak my a jak co zvládá ona a jak my, kam jedeme na dovolenou a kam teda pojedou oni. Moje babičky byly babičky, tohle už měly v sobě tehdy vyřešené, nehonily se za fyzičnem apod.
Přeju každému aby zažily jeho děti to, co my v dětství ![]()
@Anonymní píše:
Není to o vycitkach. Ať si dela co chce, pokud má na starost lepší zájmy než sem-tam vnouče. Spis mě zarazi ze sama nepomůže ale nesouhlasí s tím, aby pomohla moje mamka. A manžel ji poslouchá, takže nesmím mít pomoc.
Aha tak pes je zakopaný jinde. Problém není tchýně, ale tvůj manžel.
@Anonymní píše:
Moc Vám všem, kdo mate takové vlídné a ochotné babičky a dědečky závidím. Já bych je mohla mít taky, ale jelikož jsem byla já ta, která šla na “manželovu stranu”, tak na to doplacim. Bydlíme ve 4. patře bez výtahu a tak se sama nemůžu ani na tu vycházku vydat. Je to hodně složité. Važte si toho, co mate.
To 20 měsíční neumí chodit po schodech? Nebo proč nemůžeš jít s dětmi sama ven? ![]()
U nás je to opačně. Mi rodice NIKDY nehlidali deti vidi 1× ročně nemaji zájem si s nimi ani volat ale zase maji 12psu delaji s nimi výstavy atd barak predelali hlavně, aby vyhovoval psům. Do toho chodí do práce volně víkendy cas věnují psům na vánoce narozky atd mi pošlou penize na účet at si něco koupíme ze nemaji cas nekde běhat. A to se ani nevídame ze u nich to nejde kvůli psům a oni sem nepojedou kvůli psům. Taky jsem jim rekla ze az jednou nebudou moc rozhodně se o jejich psi starat nebudu vubec me neznají a moje povinnost to není.
Za to tchyne hlídá volá i když proběhne nejaka výměna názorů jdeme si na nervy atd. Ale to babička co deti miluji i když si je nebere pres noc prázdniny atd ale najde si na ně kazdy den chvili kdyz ne osobně tak na telefonát. A teď mi tchyne umrela deti brečí ja brečím a je vymalováno. A mi rodice mi jen řekli no to je život musis si pomoc sama jestli nezvládás nemela jsi mít deti. Já mám deti už velké co jsou pátrací bez práce jen chteji změnit prostředí a být a někým jiným a teď už mají prostě smůlu.
Byt tebou přestěhuji se blíž tam kde mas ty i deti zazemi nejen kvůli hlídání ale i kvůli budování rodiny a vztahů.
Tak moje máma mi zavolá, jenom když něco potřebuje. Při té příležitosti hodinový monolog, jaké má zdravotní potíže a jaké má její pes. O vnoučata zájem nejeví. To mě mrzí víc, než to, že nehlídá.
Tchýně je 400 km daleko, ale taky žádná výhra. Strpí nás tam, ale stále brblá. Zázemí nula. Studený barák, spíme na zemi! v podsklepeném pokoji. Zima jak v psinci a děti tam nesmí mít žádné hračky. Takže tam logicky ani jezdit nechtějí. Ohledně hlídání nám už před narozením našeho prvního dítěte řekla, ať nepočítáme s hlídáním. To už je ale jen perlička.
Zakladatelko, nemáš to jednoduchý. Problém bych ale spíše viděla v manželovi, než v nehlídací babičce. Aby ti vyčítal že ti pomáhá… Ne, nepomáhá tobě, stará se o vaše děti a v bytě snad taky bydlí. Úplně nesnáším, když některý chlap, bere péči o své děti, jako hlídání a pomalu abys mu za to byla vděčná ne? Pokud jeho matka hlídat nechce, nemusí, nikdo jí přece nenutí, ale pokud tvoje mamka pomáhat chce, tak nevidím důvod jí to zakazovat, jen proto že to tchyni vadí ![]()