Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@lucenka Tak třeba má kočár v bytě, představ si táhnout kočár, mimino a ještě dalšího prcka po schodech 4 patra. Ono to není tak jednoduché, jak se zdá ![]()
@arinecka píše:
@lucenka Tak třeba má kočár v bytě, představ si táhnout kočár, mimino a ještě dalšího prcka po schodech 4 patra. Ono to není tak jednoduché, jak se zdá
Tak na procházku se dá jít i s nosítkem ![]()
A ano není to lehké. Tak nemusí chodit na procházku každý den, ale třeba 2× týdně.
@Annadam píše:
Jednoznačně musím souhlasit. Když si vzpomenu na svoje obě babičky, jak jsme u nich trávily se sestrou čas, víkendy, výlety, prázdniny. Všechny vzpomínky z dětství mám asi jen od babiček (takové ty důležité), nebo takové ty vzpomínky, které ani nevíme proč je máme - vůně jídla, atmosféra večerního filmu, který jsme měli doma zakázaný a museli jít jako děti spát apod.Závidím těm, co ty babičky u svých dětí mít budou a zažijí to. A přesně jak pšíeš, moje máti jak kdyby doháněla něco, co zameškala. I co se týče vztahu k nám jako k dcerám, spíš se s náma pořád poměřuje, jak vypadá ona a jak my a jak co zvládá ona a jak my, kam jedeme na dovolenou a kam teda pojedou oni. Moje babičky byly babičky, tohle už měly v sobě tehdy vyřešené, nehonily se za fyzičnem apod.
Přeju každému aby zažily jeho děti to, co my v dětství
jenže tyhle babičky, nevím tedy, jak jsi stará byly většinou celý život doma, neměly moc zájmů, tak ty vnoučata byly taková samozřejmost.
Dneska se pracuje do vysokého věku, polovina je rozvedená a nevím kolik disponuje baráky, chalupami kde by děti mohly trávit prázdniny. A zavřitje někam do bytu?
Já třeba po rozvodu v garsonce, sem bych si ani dítěnemohla brát, nemělo by kde přespat.
@prejeta_zaba píše:jenže , v kolika rodinách to takhle klapne …většinou si někdo nesedne , když je zájem je baba moc vlezlá ,když není zase stížnosti .
Já mám obě babičky pracující, obě pár minut autem. Jedna nás i děti má moc ráda, rádi spolu trávíme čas a děti si bere klidně i po práci nebo když má volno na výlet, peče s nimi, prostě babička jak má být. Druhá, ta by se před svědky přetrhla, plnou pusu řečí jak cokoliv, kdykoliv a pak se jí člověk ani nedovolá nebo je samá výmluva. Mladší dítě ji ani nezná, starší se u ní nudí. Jen od ní posloucháme, jak je vyčerpaná a má plno práce (ačkoliv evidentně od minula na tu práci ani nesáhla, pomoc odmítá). Ještě podotýkám, že ani jednu o hlídání vůbec nežádáme, je na tom vidět ten zájem no. Ale ty řeči o tom, že si děti dělali rodiče, tak babičky nejsou ničeho povinné mě mrzí. Podle mě rodinné vztahy nejsou jen o povinnostech. Prostě je potřeba ty vztahy budovat, aktivně trávit společně čas, ne se jen rozplývat nad fotkama a pak plakat nad hrobem. Ten zájem na tom bohužel vynutit nejde, no.
@lucenka píše:
To 20 měsíční neumí chodit po schodech? Nebo proč nemůžeš jít s dětmi sama ven?
to taky nechápu…já bydlela ve třetím patře bez výtahu a zvládla jsem dvě děti…v čem je problém?
@venulka1 píše:
U nás je to opačně. Mi rodice NIKDY nehlidali deti vidi 1× ročně nemaji zájem si s nimi ani volat ale zase maji 12psu delaji s nimi výstavy atd barak predelali hlavně, aby vyhovoval psům. Do toho chodí do práce volně víkendy cas věnují psům na vánoce narozky atd mi pošlou penize na účet at si něco koupíme ze nemaji cas nekde běhat. A to se ani nevídame ze u nich to nejde kvůli psům a oni sem nepojedou kvůli psům. Taky jsem jim rekla ze az jednou nebudou moc rozhodně se o jejich psi starat nebudu vubec me neznají a moje povinnost to není.Za to tchyne hlídá volá i když proběhne nejaka výměna názorů jdeme si na nervy atd. Ale to babička co deti miluji i když si je nebere pres noc prázdniny atd ale najde si na ně kazdy den chvili kdyz ne osobně tak na telefonát. A teď mi tchyne umrela deti brečí ja brečím a je vymalováno. A mi rodice mi jen řekli no to je život musis si pomoc sama jestli nezvládás nemela jsi mít deti. Já mám deti už velké co jsou pátrací bez práce jen chteji změnit prostředí a být a někým jiným a teď už mají prostě smůlu.
Byt tebou přestěhuji se blíž tam kde mas ty i deti zazemi nejen kvůli hlídání ale i kvůli budování rodiny a vztahů.
A co bys chtela? Aby dali psy pryč a věnovali se vnoučátům? Tohle je vášen, životní styl a vyžaduje to spoustu času. Ja kdybych jako dítě měla takovou babičku byla bych tam pečená, vařená
Proč to u nich nejde, třeba budoumít děti nějaké geny po nich a líbilo by se jim tam.
@Anonymní píše:
Tak moje máma mi zavolá, jenom když něco potřebuje. Při té příležitosti hodinový monolog, jaké má zdravotní potíže a jaké má její pes. O vnoučata zájem nejeví. To mě mrzí víc, než to, že nehlídá.
Tchýně je 400 km daleko, ale taky žádná výhra. Strpí nás tam, ale stále brblá. Zázemí nula. Studený barák, spíme na zemi! v podsklepeném pokoji. Zima jak v psinci a děti tam nesmí mít žádné hračky. Takže tam logicky ani jezdit nechtějí. Ohledně hlídání nám už před narozením našeho prvního dítěte řekla, ať nepočítáme s hlídáním. To už je ale jen perlička.
proč nemá postel a nesmite tam mít hračky?
@arinecka píše:
@lucenka Tak třeba má kočár v bytě, představ si táhnout kočár, mimino a ještě dalšího prcka po schodech 4 patra. Ono to není tak jednoduché, jak se zdá
tak přestehovat kočár dolů, většinou bývá nějaká mistnost pro tyhle učely.
@Venetia píše:
tak přestehovat kočár dolů, většinou bývá nějaká mistnost pro tyhle učely.
Třeba ho v bytě nemá, to mě jen napadlo, jako jedna z možností, proč nejde ven ![]()
@arinecka píše:
Třeba ho v bytě nemá, to mě jen napadlo, jako jedna z možností, proč nejde ven
je to zvláštní
@Venetia píše:
proč nemá postel a nesmite tam mít hračky?
Prostě si to nepřeje. Asi nemá ráda změny.
Ale ono to bohužel funguje, jak psaly holky
@Annadam @Leli83
U mojí mámy vidím už teď, že vnoučata od ségry, která jsou odrostlejší, už babička nezajímá a strpí max hodinu u čaje, když tam povinně musí jet. A babička se hrozně durdí, jak jsou strašný, že si s ní nepovídají, že jsou tam otrávený. Ono ale jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Já měla strašně hodnou babičku a dýchala bych za ni. Řekla bych, že ovlivnila na celý můj život kladný vztah ke starým lidem.
Jak to tady tak čtu, přijde mě, že si většina „novodobých babiček“ pořídila psy
je to teda už naprosto mimo téma, možná bych měla založit nějaké nové. Naprosto nic proti psům nemám, sama jsem měla psa 12let, ale když jsem si ho pořídila, nesměl k našim do baráku, návštěvy byly problém, chlupy u mě doma byly problém, prostě ho nesnášeli, společné dovolené nehrozily, atd. A teď? Na stará kolena si pořídili sami psa a nosí ho všude sebou, spí s nima v posteli, když mají jet na návštěvu tak jen se psem (my ho u nás nechceme, máme kočky a navíc jak někdo psal, jak sedo lesa volá, tak se z lesa ozývá - oni mi dělali kdysi taky problémy a nesměla jsem k nim se psem ani na kafe na hodinu), takže návštěvy u nás se konají minimálně kvůli absenci psa a že je sám doma dlouho. Nesmíme promluvit na psa křivého slova, když se promluví o našem případném budoucím miminku, tak hned zaútočí, běda jestli psovi bude děcko ubližovat apod.
(hlídání vnoučete si nedovedu představit vůbec)… jak dkyby se prostě zbláznili. A to není jen v rodině, pozoruju to u kolegů v práci, u známých. Kolikrát mě to přijde až nespravedlivý
![]()
@Annadam píše:
Jak to tady tak čtu, přijde mě, že si většina „novodobých babiček“ pořídila psyje to teda už naprosto mimo téma, možná bych měla založit nějaké nové. Naprosto nic proti psům nemám, sama jsem měla psa 12let, ale když jsem si ho pořídila, nesměl k našim do baráku, návštěvy byly problém, chlupy u mě doma byly problém, prostě ho nesnášeli, společné dovolené nehrozily, atd. A teď? Na stará kolena si pořídili sami psa a nosí ho všude sebou, spí s nima v posteli, když mají jet na návštěvu tak jen se psem (my ho u nás nechceme, máme kočky a navíc jak někdo psal, jak sedo lesa volá, tak se z lesa ozývá - oni mi dělali kdysi taky problémy a nesměla jsem k nim se psem ani na kafe na hodinu), takže návštěvy u nás se konají minimálně kvůli absenci psa a že je sám doma dlouho. Nesmíme promluvit na psa křivého slova, když se promluví o našem případném budoucím miminku, tak hned zaútočí, běda jestli psovi bude děcko ubližovat apod.
(hlídání vnoučete si nedovedu představit vůbec)… jak dkyby se prostě zbláznili. A to není jen v rodině, pozoruju to u kolegů v práci, u známých. Kolikrát mě to přijde až nespravedlivý
![]()
![]()
U nás SOU to kočky. Nezapomínej na kočky a problém s krmením a mazlením při dovolené. Jo školka zavřená na 10 týdnů v létě, no to máte blbý… Mně by tu plašil kocoura!
![]()
@arinecka píše:
@lucenka Tak třeba má kočár v bytě, představ si táhnout kočár, mimino a ještě dalšího prcka po schodech 4 patra. Ono to není tak jednoduché, jak se zdá
No rozhodně lepší než držet mimino, batole a další lidi celé dny v bytě kdoví jak dlouho.
Já teda musím každý den ven i kdybych měla slaňovat komínem, s dětmi to platí trojnásob. Zrovna tady ty technické věci - kam a jak s kočárem, jsou detaily a vždycky jdou v pohodě vyřešit, stačí chtít - třeba si nechat kočárek v autě a děti přenést, nějaký sklep, kočárkárna nebo jen zamknout dole na chodbě.
Jiné to pak je, když je jedno dítě s horečkama a navzájem si to předávají. ![]()
@prejeta_zaba Tak jasně, taky bych nebyla zavřená celé dny v bytě. Z jakého důvodu ven zakladatelka nechodí nevím ![]()
@Venetia píše:
jenže tyhle babičky, nevím tedy, jak jsi stará byly většinou celý život doma, neměly moc zájmů, tak ty vnoučata byly taková samozřejmost.
Dneska se pracuje do vysokého věku, polovina je rozvedená a nevím kolik disponuje baráky, chalupami kde by děti mohly trávit prázdniny. A zavřitje někam do bytu?
Já třeba po rozvodu v garsonce, sem bych si ani dítěnemohla brát, nemělo by kde přespat.
To si nemyslím, že je to tím. Ano, já jezdila k babičce na ves do baráku se zahradou. Ale kamarádka jezdila na půl prázdnin k babičce do Prahy na sídliště. Spolužačka jezdila k babičce, která ještě chodila kamsi do kanceláře a bydlela někde ve městě v činžáku, taky na prázdniny, na víkendy…prostě tehdy to byla asi jinak, jiná doba.
Když dítě stonalo, mělo prázdniny, bylo u babičky, dnes hlídá chůva nebo sousedka za peníze.
Docela smutné.