Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak překonat nevěru?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.3.15 20:48
@Anonym X píše:
Třeba ho pořád ještě milujeCo člověk, to unikát - já jsem svý ženě kromě jednoho malého bezvýznamného uklouznutí věrnej 20 let, a auto mi neuklidila nikdy
Tak treba jsi si to nezaslouzil, asi vi proc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.3.15 20:51
@Anonymní píše:
@Adelanie
Asi se ti nebude moc líbit to, co ti napíšu. Ale každá zkušenost je asi dobrá. I já mám za sebou opakované nevěry z manželovi strany. Myslela jsem si, že když mu poteče do bot, že se něco stane, že se začne chovat normálně, že si bude hýčkat rodinu. Zmýlila jsem se. Manžel přiznal nevěry a tím to pro něj skončilo. Prostě se přiznal a hotovo. Už pro něj nebylo co k řešení. Vše je podle něj v pořádku a život jde dál.
Pro mě to tak jednoduché nebylo. Nakonec to dopadlo tak, že mě nakazil pohlavní chorobou. A víš co parchant udělal? Obvinil mě! Prý já ho podváděla, on nikdy nevěrný nebyl. Dneska jsem mu uklízela auto, a našla jsem v něm kondomy. Takže opakovačka. Už dál nemůžu. Chci od něj pryč. Máme děti, máme za sebou let společnéhoživota, majetek. Ale už si život ničit nebudu. Není to fér, on si užívá vše dobré, a já táhnu to zlé
Tak to me moc mrzi, ale asi je vazne cas jit, znam na to vystizny citat: proc davat nekomu druhou sanci, kterou si nezaslouzi, kdyz nekdo jiny ceka na svou prvni
Mas pravo take na svuj kousek stesti, hromadu trapeni jsi si s nim uz uzila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Bondatrova
8.3.15 20:59
Nečetla jsem celou diskuzi.
Tvůj manžel je pěknej xindl. Je mi líto, co jsi zažila s prvním manželem.
Druhý manžel říká, že je vše vyřešené, o jeho nevěře se s tebou vůbec nehodlá bavit, což svědčí o tom, že mu nezáleží na tom, co prožíváš, jak se cítíš.
Já bych mu už nevěřila a skončil by tímhle u mě.
Zakladatelko, VÁŽÍŠ SI HO JAKO CHLAPA?
- Citovat
- Upravit
8.3.15 21:34
@Hanney píše:
Uklouznutí se dá přejít, to je život, ale opakovaná nevěra, zvlášť když jí nakazil… to bych nedala. V tom není láska, spíš něco patologickýho.
Já nejsem psycholog, tak mě ber s rezervou, ale buď ho tak miluje, nebo je na něm chorobně závislá - a obojí je v tomto případě špatně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.15 20:11
@Bondatrova Kdybych já věděla… 
Ve mě se mele tolik pocitů od nenávisti, zklamání, lítosti…Opravdu nedokáži odpovědět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.3.15 10:32
chce to čas
Dej tomu čas. Odejít můžeš vždy. My jsme po průšvihu rok a půl. A i když je manžel opět fantastický, tak i teď někdy uvažuji o tom, jestli to opravdu zvládnu. Houpačky jsou jasný, ale je to stále lepší. Někdy mám pocit, že jsem do něj opět zase zamilovaná a z druhé strany jsou dny kdy je mi šumák. Takže jestli ti tam zbývá něco citu k němu, tak to ještě chvíli zkus. Ale dávej mu najevo jak se cítíš a co prožíváš. Jedině tak tě může alespoň trochu pochopit a může vás to někam posunout. Dej mu najevo, že potřebuješ být teď hýčkaná 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.3.15 17:54
Tak jsem si našla chvilku, abych napsala co je u nás nového. V pátek jsem byli zase v poradně. Dle mého to zatím nic nepřineslo. Doktor se ptal jak to u nás funguje – nefunguje, proč jsme spolu, co máme za koníčky, co nás těší… Manžel mě přišel dost otrávený, odpovídal stroze. Další návštěvu mám příští týden. Půjdu tam sama, protože manžel odjel do lázní. Psycholog říkal, že to nevadí, že já mám v sobě větší problém.
Když jsme se ptala po návštěvě poradny manžela, zda byl naštvaný, tak mě řekl, že mu připadá, že ten psycholog je na mé straně. Ale já to tak necítím. Také jsem mu řekla, že on udělal něco špatně, tak je jasné, že s ním mluví asi trošku jinak než se mnou.
Mě připadá, že se manžel chová divně. Nějak nevidím, že by se snažil dát manželství do kupy. Nebo to snad neumí? Neříkám, že se ke mě chová blbě, ale od té doby co se to provalilo, tak mě ale ani ničím mimořádným nepřekvapil, nepotěšil…Možná se více věnuje dětem, a v neděli sám od sebe uvařil oběd. Chci moc?
Jeho pobyt v lázních bude asi zkouška. Zatím mě ani nechybí, ozve se vždy na chvilku večer na mobil, řekne co měl za procedury, zeptá se na holky a to je asi vše.
Když přemýšlím o praktických stránkách rozchodu, tak nevím kam bych šla, musela bych si najít jinou práci na plný úvazek… Je to hrozné, ale vůbec nevím, jak by holky reagovaly. Život bych jim otočila o 180°. Dům ve kterém žijeme je byl manžela ještě před svatbou, zdědil ho. Možná moc myslím prakticky. Asi by chtělo bouchnout do stolu a jednat. Ale já na to nemám sílu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.15 21:20
Uteklo nám pár měsíců a není to lepší ani horší. U psychologa jsem skončila. Vůbec mě nepomohl, jen jsem se dozvěděla, že mám narušený vztah k mužům, už od dětství. Můj otec byl těžce nemocný a já si ho nepamatuji jinak než v posteli, v nemocnici nebo v křesle. Máma se o něj starala a vše se točilo jen kolem něj. A ani můj první manžel nebyl vzor ideálního partnera.
Za těch pár měsíců jsem zjistila, že od manžela asi ani nemůžu odejít z finančních důvodů. Moje v domácnosti není prakticky nic, práci mám, ale na zkrácený úvazek na dobu určitou. Sice jinou práci hledám, ale nic se zatím nerýsuje. Nemám se kam odstěhovat, jedině do nájmu a to bych fakt neutáhla. Na straší dceru mě bývalý platí 1300 Kč, ale protože víc nepracuje, než pracuje, někdy několik měsíců nic nepošle. Já ještě splácím dluh, který udělal bývalý za našeho manželství, sice už toho moc není, ale rok placení ještě ano.
Já prožívám hrozná muka, když přijde manžel domů později, než je obvyklé, když mu večer přijde SMS, když kouká do PC… Ve čtvrtek jsme přijela odpoledne domů, přivezla jsem holky ze školy. První cesta byla do koupelny. Hned jsem zjistila, že je mokrý sprchový kout i ručník a že se musel někdo před chvilkou sprchovat. Neumíte si představit, jaké jsem měla myšlenky. Manžel nechodí domů dříve jak kolem 16h, v průběhu dne se doma nestavuje. Měla jsme tep asi 130, klepala jsem se, bylo mě fakt zle. Zkoušela jsme volat manžela, nebral mě telefon. Takže další hrozné myšlenky o tom, že je někde s milenkou apod. Asi za 20 min. mě volal zpět, že má zmeškaný hovor… Začala jsme blekotat nějaké hlouposti proč jsem volala. Manžel byl u lékaře, proto mě nebral telefon. Což mě při mém zatmění mozku vůbec nedošlo, že o tom vyšetření mluvil.
Moje nedůvěra je stále hrozná, z toho vznikají další konflikty. Jsem více podrážděná, vyhýbám se jakémukoliv tělesnému kontaktu, spím v obýváku, holkám říkám, že taťka chrápe…
Manžel se chová asi trošku lépe v tom, že mě více pomůže, dělá sám od sebe domácí práce, které dříve dělal jen v nejnutnějších případech. Ale co se týká komunikace, tak se nic moc nezměnilo. Nevím jestli naše soužití lze nazvat přátelstvím? Já jsem mu vděčná, že mě pomohl, když jsme byla v těžké situaci po rozvodu, že nikdy nedělal rozdíl, moje dítě naše dítě… Ale stále mám před očima ty fotky, maily…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.15 22:00
Zásadní problém je, že my ženy vždy přemýšlíme hlavně nad tím, jak zaopatrime děti. Kvůli tomu, že hlavní plátce účtů je muž zůstává 85% s chlapem, který je pro ní zhoubou. Blbé je, že oni to vědí a někteří toho i využívají. Asi nejdůležitější je, aby ses dostala (alespoň trošku) do psychické pohody. Někomu pomůže i změna účesu. Ale každý to má jinak. Další věc je mluvit. Nedus to v sobě, prostě mu to řekni. Uvidíš, jak bude reagovat a podle toho se zarid. Pokud má dal chuť chodit jinam ok, už to stejně nezmenis a budeš se jen trápit. Žij s ním nějakou dobu, než se zvládneš postavit na vlastní nohy, zkuste si domluvit nějaká pravidla, koukni se po novém chlapovi. Určitě bych ale neodchazela ze dne na den, to nikdy nedopadne dobře.
Tak pevné nervy a trochu klidu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.15 09:44
Ani nevis, jak ti rozumim...
Jsem na tom podobne. Taky jsem si myslela, ze mam pohodovy vztah (12 let) a manzelstvi (z toho 8 let). Pred tim jsem zila „na psi knizku“ s pritelem a otcem mych deti 11 let, nez privedl do jineho stavu jinou 
Muj manzel to vi, pomahal mi zvednout se zas na nohy, deti ma rad, presto jsem vloni prisla na to, ze ma paralelni vztah jinde. On tvrdil, ze jen virtualne, ale ja neverim…
Odejit nemuzu, existencne by me to polozilo. Snazim se na to nemyslet, jit dal, oba chceme na vztahu pracovat, ale stejne mam pocit, ze ta neviditelna nit vrouciho intimna je pryc… Tim nemyslim sex, ale takove to sdileni pocitu, duvery, jistoty, podpory…
Stava se ze me pragmatik, odsouvam pocity stranou, aby to tak nebolelo… Preju hodne sily, Adelanie, zklamani boli o to vic, kdyz druhy nedokaze pochhopit, ze ty nad stejnou veci neumis jen tak mavnout rukou a rict, jedeme dal…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.15 11:20
Teda kdyz to tady ctu, tak nevim zda vas litovat a nebo vam vynadat? nevera a vyrovnani se s ni a znovu nalezeni duvery je beh na dlouhou trat a malokdo ji zvladne. Nevim jestli bych to dal, zalezelo by na okolnostech. Kdybych si za to nejak mohl, vyprovokoval to jakkoliv..tak pak mozna, byla by to skola.Ale zit s nekym, kdo je chronicky proutnik a byt s nim jen kvuli detem a nebo z materialniho duvodu? hergot holky proberte se! a zacnete zit a neprezivejte
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.15 12:10
@kluuuk píše:
Teda kdyz to tady ctu, tak nevim zda vas litovat a nebo vam vynadat? nevera a vyrovnani se s ni a znovu nalezeni duvery je beh na dlouhou trat a malokdo ji zvladne. Nevim jestli bych to dal, zalezelo by na okolnostech. Kdybych si za to nejak mohl, vyprovokoval to jakkoliv..tak pak mozna, byla by to skola.Ale zit s nekym, kdo je chronicky proutnik a byt s nim jen kvuli detem a nebo z materialniho duvodu? hergot holky proberte se! a zacnete zit a neprezivejte
Naprosty souhlas. Nejvic mne dokaze nakrknout, kdyz ctu, ze zustavate ve vztahu z financnich duvodu a kvuli detem… no nevim, alespon si priznejte, ze at se k vam ten vas bude chovat jak chce, tak ze neodejdete. Bohuzel, to on take vi, tak proc by se snazil. V dnesni dobe, stat pridava prispevek na bydleni, tak I s malym platem se da osamostatnit. Mozna ne hned (je treba nasetrit kauci), ale nemozne to neni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.15 12:42
@hradnipani píše:
Naprosty souhlas. Nejvic mne dokaze nakrknout, kdyz ctu, ze zustavate ve vztahu z financnich duvodu a kvuli detem… no nevim, alespon si priznejte, ze at se k vam ten vas bude chovat jak chce, tak ze neodejdete. Bohuzel, to on take vi, tak proc by se snazil. V dnesni dobe, stat pridava prispevek na bydleni, tak I s malym platem se da osamostatnit. Mozna ne hned (je treba nasetrit kauci), ale nemozne to neni.
přesně, já si našla fakt maličkou garsonku, dostávala jsem příspěvek na bydlení a holt se uskromnila úplně ve všem - nejlevnější jídlo, toaleťák, žádné nové oblečení…ale šlo to! Ono je to dočasné, než se člověk z toho finančně vytáhne, ale člověka to i posílí!
Já se obávám, že spousta žen (ale i mužů) se nechce finančně uskromnit na úplné minimum, protože je to prostě nepohodlné řešení. Ale já jsem hrdý člověk a hlavně se mám ráda, takže bych nemohla zrazovat sama sebe v nějakém takovém špatném vztahu, kde mě někdo zrazuje.
Mám takovou známou, která je mi tedy úplně odstrašujícím případem:
Všichni víme, že její manžel má přítelkyni, on se s ní netají, normálně s ní chodí do společnosti, jezdí spolu na dovolené, on jezdí k její rodině, normální vztah! A ta moje známá - jeho manželka to ví, ale dělá, že to neví! A třeba teď dala na FB fotku, kde leží na zahradě na lehátku a má tam status: „Ležím si na zahradě, popíjím osvěžující drink, co víc mi chybí ke štěstí“…a ten její manžel byl zatím na víkend s tou svou přítelkyní…no to jsem se musela zasmát nad tím jejím statusem 
Hlavně si myslím, že to není takhle udržitelné a že pak ten dopad do reality bude o to těžší. A u všech je za blbku. Ještě ten její chlap má na FB pro přátele status: zadaný s (jméno milenky) a tu manželku ani nemá v přátelích, aby mu nečuměla na FB!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.15 13:54
Taky se přidávám k tomu, že ono se jde uskromnit
já vím, že životní standart tím klesne i dětem, ale člověk musí také trochu žít a ne přežívat a nejdůležitější věci v životě si opravdu nekoupíme
přesně jak píše @Petramatka lze se uskromnit
zjistila bych si možnosti na úřadech, na jaké přídavky mám nárok, nebo možnosti náhradního bydlení, ono to je těžké, já to určitě přiznávám, myslím, že když je ve vztahu nevěra, tak odejít, nebo zůstat, obě varianty jsou těžké, akorát každá nese jiné specifické starosti
ale zůstávat ve vztahu kvůli financím, nebo kvůli dětem, to nikdy nefunguje dlouhodobě, jeto takové instatní přežívání
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.15 14:04
Zakladatelko, zila jsem v takovem dusevnim provizoriu poslednich 5 let manzelstvi. A presne jak to mas ty, promitlo se to sexu. Dnes jsem stastna, ze ex si nasel milenku a odesel k ni. Utrapili, uchlastali,, umreli bychom z toho oba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
