Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Arturie píše:
Zakladatelko, zila jsem v takovem dusevnim provizoriu poslednich 5 let manzelstvi. A presne jak to mas ty, promitlo se to sexu. Dnes jsem stastna, ze ex si nasel milenku a odesel k ni. Utrapili, uchlastali,, umreli bychom z toho oba.
Koukam, ze jsem asi prohodila dve diskuze „nemuzu spat s manzelem“. Ale ono je to vlastne hodne podobne. Jakmile je ta intimita pryc, z jakehokoli duvodu, je to na pytel. Jasne, ze musime myslet na deti, ale…dlouhodoby stres ti znici zdravi a z deti razem muzou byt sirotci.
Zakladatelko - hrůza a děs!!!
Podle mého názoru by měl odpustit nevěru a dál žít s partnerem jen ten, kdo jí dokáže opravdu odpustit - to znamená, odpustit, ale neužírat se, nepřipomínat, začít partnerovi znova věřit. Pokud to člověk nedokáže, je pro něj lepší ze vztahu raději odejít, než se měsíce a roky trápit užírajícími se myšlenkami. Ano, finančně bys na tom byla určitě hůře než teď, ale byla by z tebe časem normální pohodová spokojená ženská a ne rozklepaný uzlíček nervů, jako jsi teď. A úplně zbytečně už půl roku. Když jsi věděla, že to psychicky nedáš, tak jsi měla jít a dneska už jsi mohla být v pohodě někde jinde a na záletného manžela si třeba ani nevzpomenout.
Dobre se to kritizuje, kdyz v tim nejste
Mam dve nactilete deti a jsem OSVČ, mam dve cinnosti, obe provozuju z domova (v suterenu naseho domu). V byte se delat nedaji a na najem jinde bych nemela, nehlede na to, ze uz mam za ty roky stalou klientelu, zacinat znova od nuly bych nechtela… starsi dcera je od letoska na intru, pristi rok pujde i ta druha. Pronajmout si byt neni nic levneho obzvlast kdyz vsude chteji 3 zalohy dopredu. Ex plati alimenty sporadicky. Jako matka s dvema detmi na SŠ, v pronajatem byte, se nechat nekde zamestnat… 3 lidi zit z prijmu jednoho? Vam se to muze zdat vypocitave, ale nechci skoncit na ubytovne nebo s exekuci… Tezko se vyjmenovavaji vsechny duvody proc NE, i kdyz vam se to mohou zdat jako vymluvy…
Nevím, co mám dělat?? Odpustit nebo opustit?
Nejsem si jistá, jestli o nějaké odpuštění stojí. Najdi si solidnějšího milence.
@Solinka píše:
Dobre se to kritizuje, kdyz v tim nejsteMam dve nactilete deti a jsem OSVČ, mam dve cinnosti, obe provozuju z domova (v suterenu naseho domu). V byte se delat nedaji a na najem jinde bych nemela, nehlede na to, ze uz mam za ty roky stalou klientelu, zacinat znova od nuly bych nechtela… starsi dcera je od letoska na intru, pristi rok pujde i ta druha. Pronajmout si byt neni nic levneho obzvlast kdyz vsude chteji 3 zalohy dopredu. Ex plati alimenty sporadicky. Jako matka s dvema detmi na SŠ, v pronajatem byte, se nechat nekde zamestnat… 3 lidi zit z prijmu jednoho? Vam se to muze zdat vypocitave, ale nechci skoncit na ubytovne nebo s exekuci… Tezko se vyjmenovavaji vsechny duvody proc NE, i kdyz vam se to mohou zdat jako vymluvy…
Pak se ale nemáš o čem rozhodovat. Ať se k vám bude chovat jakkoli, musíš držet hubu a krok, abys nebyla odstěhována. A on to dobře ví.
Tak si prostě žij po svém a na to intimní sdílení a lásku si taky najdi někoho jiného. Nakonec můžete spolu vycházet jako fajn kamarádi a spolubydlící, pokud v tom nebudou partnerské city.
Jen bych se bála toho, aby si on tu svou známost časem nechtěl nastěhovat domů a nebyli jste odstěhováni tak jako tak. Mezitím ty už ale můžeš mít zázemí také někde jinde…
@Anonymní píše:
Ahoj, nějak se nemůžu s´nevěrou manžela smířit. VCzhledem k různým okolnostem v posledních letech začal blbnout - snažila jsem se zachovat klid a čekala, až zase spadne na zem. Nůž na krk jsem mu moc nemohla dát, protože jednak by začal dělat ještě víc naschvály, jednak by začal schovávat peníze (bohužel, ale s lakotou manžela se dá žít, když si na to zvyknete). Bohužel ho začal lovit o hodně mladší rozvedená a nakonec ho ulovila (má časově méně náročné zaměstnání a děti bez problému odkládá bývalému nebo babičkám). Má ho jen pro zábavu a pro peníze. A on na to slyší - žádné starosti s rodinou, dětmi, jen pohoda, zábava, paní, když si kývne… Ach jo, domácnost vždy byla jen na mně, hládání jsem nikdy neměla, ještě na nás byl v posledních letech fakt hnusný, všechno mu vadilo…Jak se s tím srovnat? Že nás takhle odkopl? nehcci být bolestínská, vždycky jsem byla bojovník a hráč, ale tady nějak selhávám, protože energie a času do zhoršujícího vztahu jsem v posledních letech dala moc.
Hledáš spravedlnost někde, kde nemá co dělat.
@Anonymní píše:
Ahoj, nějak se nemůžu s´nevěrou manžela smířit. VCzhledem k různým okolnostem v posledních letech začal blbnout - snažila jsem se zachovat klid a čekala, až zase spadne na zem. Nůž na krk jsem mu moc nemohla dát, protože jednak by začal dělat ještě víc naschvály, jednak by začal schovávat peníze (bohužel, ale s lakotou manžela se dá žít, když si na to zvyknete). Bohužel ho začal lovit o hodně mladší rozvedená a nakonec ho ulovila (má časově méně náročné zaměstnání a děti bez problému odkládá bývalému nebo babičkám). Má ho jen pro zábavu a pro peníze. A on na to slyší - žádné starosti s rodinou, dětmi, jen pohoda, zábava, paní, když si kývne… Ach jo, domácnost vždy byla jen na mně, hládání jsem nikdy neměla, ještě na nás byl v posledních letech fakt hnusný, všechno mu vadilo…Jak se s tím srovnat? Že nás takhle odkopl? nehcci být bolestínská, vždycky jsem byla bojovník a hráč, ale tady nějak selhávám, protože energie a času do zhoršujícího vztahu jsem v posledních letech dala moc.
Srovnat se s tim je tezke, chapu. Je zajimave, ze nektere zenske dokazou chlapa utahnout na „varene nudli“ a rozum jde holt ns hodne velkou prochazku ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, nějak se nemůžu s´nevěrou manžela smířit. VCzhledem k různým okolnostem v posledních letech začal blbnout - snažila jsem se zachovat klid a čekala, až zase spadne na zem. Nůž na krk jsem mu moc nemohla dát, protože jednak by začal dělat ještě víc naschvály, jednak by začal schovávat peníze (bohužel, ale s lakotou manžela se dá žít, když si na to zvyknete). Bohužel ho začal lovit o hodně mladší rozvedená a nakonec ho ulovila (má časově méně náročné zaměstnání a děti bez problému odkládá bývalému nebo babičkám). Má ho jen pro zábavu a pro peníze. A on na to slyší - žádné starosti s rodinou, dětmi, jen pohoda, zábava, paní, když si kývne… Ach jo, domácnost vždy byla jen na mně, hládání jsem nikdy neměla, ještě na nás byl v posledních letech fakt hnusný, všechno mu vadilo…Jak se s tím srovnat? Že nás takhle odkopl? nehcci být bolestínská, vždycky jsem byla bojovník a hráč, ale tady nějak selhávám, protože energie a času do zhoršujícího vztahu jsem v posledních letech dala moc.
A to je přesně ten odstrašující příklad…čím déle trvá to „bojování“ o to, co už je stejně dávno ztraceno, tak tím fatálnější to má důsledky na psychice oné bojovnice. Jak dlouho trvalo to Tvé bojování o něj? A jak dlouho už jste od sebe?
@Solinka píše:
Srovnat se s tim je tezke, chapu. Je zajimave, ze nektere zenske dokazou chlapa utahnout na „varene nudli“ a rozum jde holt ns hodne velkou prochazku
My to vidíme jen z jedné strany…ale v podstatě anonymní popisuje nefunkční vztah, ve kterém se snažila roky jen jedna strana (jaký byl důvod to my se tady nikdy nedozvíme)…a podle mě s někým jiným, s kým je ten ex teď, to klidně může fungovat.
Taky se mi nelíbí, když exmanželka řekne o nové, že ho má jen pro peníze. To je takové zapšklé…proč ho měla ona? Taky pro peníze? Není možné, že se ti dva mají prostě normálně rádi a je jim spolu dobře?
@káťa ja nepsala nic o tom ze bych mela drzet hubu a krok. My dva s manzelem se snazime na vztahu pracovat. Nehazim jeste flintu do zita a neutikam od problemu, jak je v dnesni dobe mnohdy zvykem.
Jen rikam, ze jsem zvazovala nekolik variant reseni vcetne odchodu a vysel mi jako nerealizovatelny. Nevim, zda muj manzel se na to diva stejne, myslim, ze ne, protoze i preze vsechno, co se stalo, me k certu nikdy neposlal a ani nic takoveho nenaznacil, spis naopak.
Chtela jsem jen rict, ze moje duvera tim vsim byla otresena, nerkuli setresena uplne… Sama sobe drzim palce, aby to tak nebolelo… A vsem ostatnim holkam tady, ktere museji prochazet necim podobnym, taky.
Je tu vůbec některá, které se podařilo po provalené nevěře vztah udržet a získat ztracenou důvěru? Napište svůj příběh.
@Anonymní píše:
Je tu vůbec některá, které se podařilo po provalené nevěře vztah udržet a získat ztracenou důvěru? Napište svůj příběh.
Tak na to si rada pockam…
@Petramatka když poznat tem moment, nebo si ho přiznat, kdy je vztah už nefunkční je mnohdy těžký, zvlášť když tam jsou děti…
Jestli se ti dva mají rádi? No, proč by se nemohli mít… jen mít rád někoho s kým je mi dobře a zároveň se vracet někam, kde je uklizeno a čistý ponožky taky není příliš fér.
@Anonymní píše:
Je tu vůbec některá, které se podařilo po provalené nevěře vztah udržet a získat ztracenou důvěru? Napište svůj příběh.
mě a nelituji toho, určitě pomohl můj přístup, každý dělá v životě chyby a já nechtěla kvůli jedné zahodit vše hezké co bylo a i to co bude
Také si tím teď procházím. Jsme spolu 14let, máme dvě malé děti. Zjistila jsem před půl rokem úplnou náhodou, že mi byl nevěrný před x roky, před dětmi, jednorázová akce (sex s ní měl dvakrát a prý mu to svědomí nedovolilo pokračovat), v té době jsme měli problémy, vypadalo to na rozvod.
Vždy jsem si říkala, že když někdo podvede jednou, podvádí pořád. Podvede a jdu, nic nebudu řešit, to byl můj názor.
Teď (od doby co to vím) jsme si spoustu věcí vyříkali a vztah máme lepší, po všech stránkách. Jen já jsem rozhozená, nedokážu najít v sobě klid a jemu důvěřovat. Co teď, pořád nevím.
Po dlouhých debatách jsem se rozhodla dát tomu šanci (manžel hned po nevěře si prý uvědomil, že chce být semnou)?
Nemohu se s tím smířit. Dá se to ustát, nebo mám odejít?