Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
saxa píše:pandora píše:Taky bych si třetí moc přála.Po delším uvažování o něm začal přemýšlet i manžel,řešíme ale finance,bojíme se že by jsme to nezvládli.Když do toho nepůjdem,tak se bojím,aby jsme toho jednou nelitovali
Ahoj tak já mám jednoho syna 15 let a ted druhého 22 měsíců. Manžel si strašně přál ještě jedno k našemu prckovi protože Filip už je skoro dospělej a spíš nám pomáhá ale parták malímu není.Mě už se zas tolik nechtělo ale manžela miluji a nakonec jsem se na to naše poslední mimčo začla moc těšit a to tak že jsem byla jak posedlá . Nešlo na to přestat myslet. Nevím jestli by mi býval nějaký psycholog pomohl . Jediné co mi na to pomohlo bylo otěhotnět. Právě proto vím že násilím tuto touhu po mimi potlačovat nejde pak vám to stejně zkazí vztah - později.Bude ti to líto. Nevím co poradit je to těžké snad manžel změní názor . Přece nejvíc práce stejně bude na tobě a když by tě to udělalo štastnou tak proč ne.
.Dost mě to trápí.
Vím co prožíváš není to jednopduché. Tohle si musíš rozhodnout ty sama. Moje mamka nás měla hrozně brzo mě v 18 a ségru ve 20. Pak otěhotněla kolem 37 a šla na potrat a dodneška mi říká že toho strašně lituje.
Tenkrát ale byla zlá doba máma měla vejplatu asi 1400 což je děs a táta nevim kolik každopádně to asi bylo fakt těžký.
Řesíme to samé.Od září příštího roku zkusím nějakou práci,kdy mladší půjde do šklky a tak za dva roky (když to půjde finančně) zkusíme třetí.je mi teď 28,takže to by neměl být problém,uvidíme,jak to bude finančně.
Ráda bych obnovila tuto diskuzi, asi se potřebuju jen vypsat. Máme dvě malé děti, necelé 2r a 3m. Oba kluky. Chystáme se rekonstruovat dům, takže peníze teď půjdou tam. Ráda bych dětem dopřála kvalitní vzdělání, což už samo o sobě znamená x tisíc jen za školku. Už takhle to bude asi finančně dost napružené. Jsem na rodičáku a kdo ví, zda a jakou práci seženu. Sice mám VŠ, ale to už dnes není záruka ničeho. A teď k věci - vždy jsem si přála mít hodně dětí, minimálně pět, nepřešlo mě to. Bohužel vím, že tolika dětem bych asi nemohla dopřát to, co bych ráda. Ale když už nic, je tam ta obrovská touha po jedné holčičce. Opravdu veliká. Přála jsem si holčičku, abysme byly jednou „parťačky“, aby se mi mohla s čímkoli svěřit atd. Věří, že jednou ještě jedno dítě bude, možná dvě. Jsem mladá, řekněme, že mám ještě min. 15 produktivních let před sebou
ale v hlavě je „co když to bude zase kluk?“ ano, milovala bych ho, stejně jako miluju ty naše dva, nade vše na světě…ale dál tam bude ta touha. Pak si říkám, jestli do toho jít, třetím dítkem bych těm dvěma odebrala část životního standardu, na který budou zvyklí
Budou od sebe třeba o 10, 15 let…to je další otázka, zda je to dobré., zda nemít ještě jedno dítko cca do 5let. Asi to působí zmateně, sama mám v hlavě zmatek, vím, že čas vše ukáže. Ale jak pomalu vyřazuji ty miminkovské věci, je mi strašně ouzko, že už je to pryč
![]()
@Anonymní píše:
Ráda bych obnovila tuto diskuzi, asi se potřebuju jen vypsat. Máme dvě malé děti, necelé 2r a 3m. Oba kluky. Chystáme se rekonstruovat dům, takže peníze teď půjdou tam. Ráda bych dětem dopřála kvalitní vzdělání, což už samo o sobě znamená x tisíc jen za školku. Už takhle to bude asi finančně dost napružené. Jsem na rodičáku a kdo ví, zda a jakou práci seženu. Sice mám VŠ, ale to už dnes není záruka ničeho. A teď k věci - vždy jsem si přála mít hodně dětí, minimálně pět, nepřešlo mě to. Bohužel vím, že tolika dětem bych asi nemohla dopřát to, co bych ráda. Ale když už nic, je tam ta obrovská touha po jedné holčičce. Opravdu veliká. Přála jsem si holčičku, abysme byly jednou „parťačky“, aby se mi mohla s čímkoli svěřit atd. Věří, že jednou ještě jedno dítě bude, možná dvě. Jsem mladá, řekněme, že mám ještě min. 15 produktivních let před sebouale v hlavě je „co když to bude zase kluk?“ ano, milovala bych ho, stejně jako miluju ty naše dva, nade vše na světě…ale dál tam bude ta touha. Pak si říkám, jestli do toho jít, třetím dítkem bych těm dvěma odebrala část životního standardu, na který budou zvyklí
Budou od sebe třeba o 10, 15 let…to je další otázka, zda je to dobré., zda nemít ještě jedno dítko cca do 5let. Asi to působí zmateně, sama mám v hlavě zmatek, vím, že čas vše ukáže. Ale jak pomalu vyřazuji ty miminkovské věci, je mi strašně ouzko, že už je to pryč
![]()
Píšeš, že jsi mladá - tak proč to řešit teď, nic přeci není definitivní. I když teď vyřadíš miminkovské věci, neznamená to, že další dítě nebude, co ty víš? Tlačí tě nějak čas? I kdybys třetí dítě už neměla, tvou roli mámy ti nikdy nikdo nevezme, tvoje děti tu budou stále a budou tě potřebovat. A nikde není napsáno, že i kdybys holčičku měla, že by z ní vyrostla „parťačka“ - možná by tvé zklamání z nesplněného snu bylo větší, než z toho že zůstal snem. Můžeš mít parťačku z vnučky:-)Neházej flintu do obilí, chlapečky máš malé, určitě máš kolem nich hodně běhání. Až trochu odrostou, klidně třetí dítě můžeš mít. Uzavři jim na vzdělání dobré spoření ať jsou finančně zajištění a ty můžeš uskutečnit svůj sen.
@hanka.br. nad tím jsem také přemýšlela…že asi nemám holčičku proto, že bych na to neměla. Že bych neměla na to být taková máma, jako bych si přála. Moje máma se svoji maminkou moc vztah nemá, sama taky chtěla mít z dcery kamarádku a teda náš vztah nic moc, zlepšilo se to až když jsem se odstěhovala…tak mám možná být ušetřena stejného osudu ![]()
Milá anonymní, mám to stejně. Já mám syna z předchozího manželství, manžel syna z předchozího vztahu a společně máme dalšího kluka. Manželův syn k nám jezdívá jednou za 14 dní. Taky bych chtěla zkusit ještě holčičku, ale v podstatě mi to je jedno, co by to bylo, chtěla bych prostě další dítě. Manžel nechce ale ani slyšet. Po porodu posledního kluka jsem brzy otěhotněla přes Mirenu a ze zdravotních důvodů jsem musela na potrat. Těžko jsem to prožívala a nerada na to vzpomínám. Tehdy to přišlo. Chci ještě nosit pod srdcem dítě a přivést ho na svět. Do toho se přihlásila endometrióza a lékaři nám doporučují další těhotenství a pak posléze i když jsem mladá, by mi vzali dělohu. Ani to manžela nepřesvědčilo, byť mu to vysvětloval i specialista na endometriózu, kterého jsme vyhledali a mě začíná tlačit i zdravotní stav. Zhoršuje se to a je tu i možnost, že to prostě nepůjde.
Vím, ano stojí to dost peněz, a mít tři děti je komfort, ale i mě to nedá spát i z těchto důvodů a s manželem nehnu a nehnu. I když třeba vidí, že krvácím několik týdnů, nesvolí k té možnosti to vyřešit takto. Takhle mě v tom nechává a nechá i několik let třeba než se to bude muset holt řešit. Ale v tom případě má i on smůlu. Já mu ale taktéž nevyhovím jinak, když prostě krvácím, v tom jsem se sekla a chlapec má smůlu, tak jako já
A smířit se s tím prostě nejde. Příroda je mocnější.
Holky, není to jen o tom, že toužíte(me) - taky jsem to po třetím dítěti cítila - po tom, mít zase pod srdcem dítě, být těhotná a porodit miminko? Není to v tom smíření se s tím, že „už nikdy“ tohle neprožijeme? Chci říct, zda je to opravdu touha po dítěti(které vyroste, bude vyžadovat pozornost, bude brečet, zlobit, posléze vyroste v otravného puberťáka…), není to jen touha po miminku?
Z toho co píšeš na tom finančně špatně nejste..já mám ještě taky tak 15 produktivních let, ale za mladou se nepovažuju (uhel pohledu).. já bych do toho rozhodně šla teď. už proto aby děti byly blízko od sebe..a nebo teda 10 let počkat a udělat si dvě po sobě, aby to nebyl „jedináček“.. Ale zas aby to tak jednoduše šlo..
Co na to muž?
Já mám jedno dítě, strašně toužím po druhém..Fin. situace je proti.ale uplně.. teď mi třeba nevezmou dítě do školky a nevim co bude pak..
@hanka.br. tak nějak to cítím já, být zase těhotná, dělat si test, mít bříško a cítít jak mimčo kope, to mi asi chybí nejvíc, ale já už mám smůlu máme už 4 děti, při posledním těhotenství to byly dvojčata takže jsem se o jedno ochudila ![]()
@Anonymní píše:
Ráda bych dětem dopřála kvalitní vzdělání, což už samo o sobě znamená x tisíc jen za školku. Přála jsem si holčičku, abysme byly jednou „parťačky“, aby se mi mohla s čímkoli svěřit atd.
No nevím, mám z toho trochu smíšené pocity. Z první citované věty se mi trochu zdá, že to máš „můžu mít maximálně dvě děti s drahou soukromou školkou“ - ale že tři děti ve státní školce bys taky mohla mít. No a pak je to samozřejmě o prioritách.
Druhá věc samozřejmě je, že pokud ještě za 15 let můžeš rodit, tak si to můžeš odbýt za čas - až budeš mít pocit, že to fakt potřebuješ nebo zvládneš. Věkový rozdíl bych moc neřešila (mám na to poněkud divoké názory
)
A pokud jde o tu holčičku, jak tu píšou ostatní: bacha na to, když člověk něco chce hrozně hrozně moc, tak mu to život mívá tendenci splnit - ale o hodně jinak, než by chtěl. Četla jsem před časem příběh nějaké paní, co taky moc chtěla holku, když letěli an dovolenou, záviděla se svýma roztěkanýma klukama ty načesané holčička v šatičkách s culíčky, co si způsobně četly - a pak nakonec na čtvrtý pokud se jí holčička narodila, a je to největší čert ze všech, tejrá svoje starší bratry a starat se o ni je mnohem horší než o ty kluky. (A to je malá; jestli bude mít s matkou intimní partnerský vztah, tak to ve hvězdách, ale vůbec to není jistý.)
@Slečna Ferka Pravda. Jeden můj známý strašně toužil po klukovi, kterýho bude učit hrát fotbal, co s ním bude pracovat na zahradě, opravovat auta, chodit na fotbal…takže si ho pořídili ke dvěma dcerám. No - mají nemotorného lenocha, co svého otce dohání k šílenství, protože nesnáší sport, je drzý a celé dny tráví u počítače.
@hanka.br. asi (určitě) máš pravdu, že bych toužila i po x dětech, po pozitivním testu, bříšku, porodu, novém človíčku ![]()
Anonymní - s mužem jsme se dohodli, že tak za 10let uvidíme, jen ve mně pořád vrtá, kdo ví, co ubude, co když už nikdy?
(a produkční věk jsem počítala do necelých 40
pak už budu čekat na vnoučata
)
@Slečna Ferka ano, vím, že je to o prioritách…sama na to pořád nahlížím ze všech stran a prostě nevím, co je správné ![]()
@dlouha moc mě mrzí, jak to máš
Kdyby to bylo takto u nás, tak vím, že bychom do dalšího dítka šli, rmrzí mě, jak se k tomu staví tvůj muž
![]()
Myslím, že momentálně řešíš neřešitelné.
Děti zas x tisíc za školku nestojí, dnes VŠ není předpoklad dobrého zaměstnání a už vůbec ne výdělku atd atd.
V životě jsou důležitější úplně jiný věci.
Věnovat se dětem, umožnit jim, at´jsou těmi, kým být chtějí a vůbec- píšeš ještě o 15 ti letech produktivního věku, tak to nech být, času dos. Já měla poslední v osmatřiceti-přišla neplánovaně a nemohu si vynachválit. Třetí holka, ta nejmilovanější.
Mě to taky mrzí, dítě bych chtěla i tak, kdybych neměla problémy, ale je to i moje vidina řešení mých problémů, po porodu by mi odstranili dělohu, měla bych tři děti a už by to šlo, teď do toho nikdo nechce jít. Děti mám dvě a je mi 27 let. Takže mi zbývá vidina několika let zhoršování stavu, několik týdnů krvácení, častých stavů únavy z toho krvácení, bolestí apod. Vložky imrvére po ruce, protože nevím, kdy to přijde. Ale on to bude muset trpět se mnou. Kolikrát když mrčí, ježíš zase??? Tak mu říkám, byla to tvoje volba, doktora si slyšel - osobně jsem ho tam dotáhla a byl i u vyšetření, aby mu to docvaklo - a já ti říkám, že se to bude jen a jen zhoršovat. A pak nastává dlouhosáhlá nikam nevedoucí debata třetí dítě ano nebo ne ![]()
Hanko, dlouho jsem o tom uvažovala, protože taky v sobě pořád tu touhu po třetím mám, ale přirozeně to nejde, do ivf se už hnát nechci a zažili jsme toho v souvislosti s těhotenstvím tolik špatného, že už mám strach lámat to přes koleno, takže prostě asi už nebude. Tak nějak si říkám, že ženská to v sobě má prostě biologicky nastavené, a spousta kamarádek má dvě děti, rozumově už další nechce, ale pocitově by třetí brala hned… většina z nás to má v sobě, hormony jsou silnější než rozum… racionálně si říkám, že úžasnější děti než ty dvě moje už mít nebudu, že víc lásky už dát nejde, že tím, že by jich bylo víc, nemusí přijít nutně pocit větší spokojenosti, někdy spíš naopak… ale stejně na druhou stranu uvažuju, co kdyby ještě… a to přitom těhotenství nic moc, a malá miminka taky nejsou to, co by mne úplně bralo..