Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak se smířit se samotou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.4.24 04:25
Ahoj,
Můžu se zeptat kolik je ti let? A měla jsi někdy vážný vztah, kde byl do tebe nějaký muž opravdu zamilovaný?
Tak nějak se mi nechce věřit, že je tvůj problém neřešitelný a že se musíš vzdát snu o rodině. Pokud nemáš nějaký fyzický handicap (asi ne, když píšeš o terapeutce), nemohl by s tím pomoct milující muž?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.24 06:01
Nesmiřuj se se samotou. Existují i asexuální muži a k dětem lze přijít i jiným způsobem než pohlavním stykem. Není jediný důvod, proč si nejít za svými sny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.24 07:58
Tak asi jedině najít asexuála, který už děti má, případně druhou možností jsou antidepresiva, případně kombinace obojího.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.24 08:05
Co znamená, že nemůžeš mít pohlavní styk? Jak se to projevuje?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Anonymní
2.4.24 08:08
@bigl
Mám vaginismus v té nejtěžší formě. Taky mám fobii z gyn. vyšetření (zvracení a omdlévání při pokusu o vyšetření). V dětství mě zneužíval příbuzný - nedošlo však k narušení panenské blány.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.4.24 08:37
Dobré ráno, zakladatelko, co když ti řeknu, že to mám skoro úplně stejně? Asi tak, jak píšeš, i já si už pohrával s myšlenkou, že se smiřuji se samotou, nikoho si asi nenajdu a podle toho podnikal různé kroky, jenomže… ono to snad nějakou dobu i dobře fungovalo, větší zaměření na zájmy, sebe, přesčasy v práci, až mě nadřízení kárali 
, dobrovolnictví s tím, že tam bych mohl potkat spřízněnou duši atd., ale jednou se tak člověk zamyslí a řekne si, k čemu mi to vlastně všechno je bez… 
Kdyby byla ta možnost ty mé znalosti a schopnosti, aspoň část vyměnit za vztah, tak měním! 
Čili, se samotou se nesmiřovat a snažit se jít za svým cílem dál, i když se nám zdá skoro nereálný. Mohlo by se stát, že se jakoby se samotou smíříš, jenže ta potlačovaná touha v tobě stejně zase vyhraje a časem si řekneš, přece jenom jsem to měla víc zkoušet, teď už to bude zase mnohem těžší…
A asi bych neřekl, že ostatním závidím, možná si to jen nechci přiznat , ale mám ty stavy, že bych raději utekl, když ostatní mluví o svých rodinách… Nejsi v tom sama a je nás víc 
. Ne nadarmo jsou stránky jako asexual.cz. A protože já se s tím nesmiřuji, klidně se tě otevřeně zeptám, nechceš se blíže se mnou poznat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.24 08:37
@Anonymní píše: Více
Je mi moc líto že jsi byla zneužívaná. Ve 25 bys ale určitě neměla takhle rezignovat, pokud teda sama nechceš! Jsi mladá holka, máš ještě 10 let na to abys někoho potkala, to je opravdu hodně času. Prosím nevzdávej terapii, to že ti jedna terapeutka nedokázala pomoct neznamená, že se toho nezbavíš nikdy. Se zneužíváním sice zkušenost nemám, ale na SŠ jsem trpěla depresemi a pomohla mi až čtvrá psycholožka u které jsem byla! Někdy to bohužel trvá dlouho než najdeš terapeuta se kterým si sedneš, ne každý je dobrý a ne každý dokáže porozumět pacientovi. Taky věřím že kdybys potkala nějakého hodného muže, tak by tě v tom podpořil a netlačil na tebe se sexem. Můj přítel na mě počkal skoro rok a půl, a to už nám bylo přes 20.
Nevzdávej se, na to je ještě moc brzo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Mango_Lassi
2.4.24 08:54
Muži, kteří nechtějí sex, určitě existují a ze své zkušenosti můžu říct, že není jich málo. V mém životě převažují. A dnes lze mít dítě přes asistovanou reprodukci - takže tvé cíle nejsou rozhodně žádná mission impossible.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.4.24 08:56
@Mango_Lassi
Asistovaná reprodukce je s fobií z gynekologie neslučitelná.
- Citovat
- Upravit
Mango_Lassi
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den,
sice pochybuji, že tu bude někdo, kdo to má podobně jako já, ale i tak sem píšu, potřebovala bych se vypovídat. Přála bych si mít vztah, přítele, bohužel to nejde, nejsem schopná pohl. styku, snažila jsem se na tom pracovat s terapeutkou, sexuoložkou, posun absolutně žádný. O to teď nejde…
Spíš nezbývá nic jiného než se smířit s tím, že pokud se nestane zázrak, zůstanu sama, nikdy mít přítele nebudu. Jde mi o to, jak se s touto skutečností smířit. Měla jsem super práci, které jsem si neskutečně vážila, byla jsem ráda, že když už nemůžu mít vztah, tak alespoň něco mi dělá v životě radost - o práci jsem však přišla a v současné práci nejsem až tak spokojená…jde však o to, že i když jsem se snažila pracovat i přes 50 hodin týdně, stále jsem se necítila šťastná. Někdo mi radí, abych si našla nějaký nový koníček, pořídila si zvíře - jenže jsem už úplně o tyto věci ztratila zájem, prostě mi nemohou nahradit, že bych si přála vztah. Jsem rodinný typ, vždy jsem si přála mít rodinu, děti (ideálně víc), nejsem zkrátka kariéristka, ani jsem nikdy moc nebyla na nějaké obrážení večírků…zkrátka můj sen byl vždy rodina.
Četla jsem si na emimi nějaké diskuze, ve kterých uživatelky přiznávají, že toužily po dítěti tak moc, že se nedokázaly ani podívat na kočárek, těhotenské bříško kamarádky, jelikož to v nich vyvolávalo velkou závist…a mně došlo, že tohle mám vlastně taky…kdykoli se někdo známý zmíní o tom, že někoho má, tak mě to bodne u srdce (i když se snažím, aby to na mě vidět nebylo)…nedokážu se dívat na páry, co se drží za ruce, že tohle nikdy nepoznám. Jednou jsem se schválně sešla s jednou sestřenicí, o které jsem věděla, že je single, s nadějí, že nebude krafat o svém příteli…no, dopadlo to tak, že mi nadšeně oznámila, že si konečně našla přítele a celé dvě hodiny skoro o ničem jiném nemluvila…samozřejmě ji to přeju, ale prostě je mi z toho do breku, že jsem naprosto k ničemu, že všichni na světě vztah mít můžou, i o 10 let mladší holky než já, jen já nic.
Věnovala jsem se i dobrovolnictví, abych nebyla jen zalezlá doma v depresích a nelitovala se a byla aspoň někomu užitečná…ale vlastně mi to nic nedávalo, ani dobrý pocit jsem z toho nedokázala mít.