Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak si vás partner všímá?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
18.3.15 10:59
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.3.15 11:39
My jsme se na vztahu pokoušeli pracovat. Bohužel to většinou končilo tím, že já dělám něco špatně. Nejdřív mu vadilo, že mě zajímají jenom děti a ne on. Když jsem mu navrhla, abychom někdy spolu zašli do kina, měl milion důvodu, proč ne. Pak mu vadilo, že moc pracuji, protože když už šli všichni spát, zapínala jsem notebook a snažila se dohnat, co jsem nestihla, abych druhý den mohla zase fungovat jako máma a manželka. Vydělávala jsem docela slušné peníze, ale ustoupila jsem, práci změnila a našla si klidnější za méně peněz. To pak zase znamenalo, že si nemůžeme dovolit pořádnou dovolenou. Děti ještě nebyly u moře a na lyžích stály jednou. Tak jsem přepnula chod domácnosti do úsporného režimu. Chce to hodně plánování a organizování, aby se ušetřilo. Ale jsem s tím OK. Nevadí mi to. No a pak jsem byla zase frigidní, když jsem neměla chuť každý druhý den na sex. Chvíli jsem fungovala tak, že jsem ráno vypravila a odvezla děti do školky, v práci fičela jako drak, abych osmihodinovou práci stihla za šest hodin, pak jsem fičela do školky pro děti, pak jsem doma připravovala nějakou večeři a pověnovala se dětem, pak jsme je vykoupali (u toho asistuje) a dali spát, pak jsem si splnila manželské povinnosti, on usnul a já jsem vstala a šla připravit věci na druhý den (včetně oběda pro mně i pro nej - pracuje z domova), naložila a pověsila pračku, naložila a pustila myčku… a u toho jsem stihla ještě něco dodělat do práce. Zdálo se, že takto mu to vyhovuje. Ale já jsem na konci fyzických a psychických sil. Kdyby se mnou alespoň mluvil, byl na mně milý a vnímal mně. Doma prostě nemluví. Když má cizí společnost, tak je neskutečně zábavný a vtipný. A taky otec roku. Ale jinak s dětmi na procházku nepůjde, protože on potřebuje chodit rychlou chůzi, jedině tak si vyčistí hlavu, a to s dětmi nejde. Mám doma prostě spolubydlícího, který se z ničeho neumí radovat, na všem vidí chyby a ve všem vidí problém. Když jsem mu řekla, že takto nejsem šťastná, tak mi řekl, že „to není nikdo“. A bylo po diskuzi. Máme tak krásné a šikovné děti. Jsou sice náročné a jako pytel blech, ale dal by se vést i radostný život… ještě pořád si to myslím. Jenom nevím, jestli s ním.
- Citovat
- Upravit
18.3.15 11:46
@zoidberg píše:
Jsem jako tvůj chlap. Ani by mě nenapadlo se venku muchlovat, mačkat nebo šahat na zadek. Naopak je mi to krajně protivné. A pokud to vydržím, tak jen kvůli partnerce a přemáhám se. Ale nemá to nic společného s projevem lásky nebo přitažlivosti. To je úplně na jiné koleji. Zkus se z toho vyléčit, nejspíše ti už není -náct a nespojuj si to s láskou, ta se projevuje jinak.
To asi spíš záleží, jak to kdo potřebuje ve vztahu cítit. Člověk zaměřený na fyzické projevy bude s takovým partnerem neustále frustrovaný.
Měla jsem to jako ty, dotykům jsem se vyhýbala… teď by u mně nenkontaktní partner vůbec neprošel
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.3.15 12:12
Taky nejsem nějak extra kontaktní. Ale to že by manžel přišel a zeptal se jak bylo mi taky chybí. Máme dvě dcery. Já chodím na zkrácený úvazek do práce ale mám to roztahané na ranní a polední část. I když ta práce není tak strašně namáhavá jsem utahaná jako kotě. Řeším totiž ještě kromě téměř veškerých provozních problémů doma (opraváři, hlídání dětí, klasický servis) i stěhování mamky (prodej jednoho a koupě druhého bytu a přestěhování). Jsem ulítaná jako blázen. Za poslední cca tři měsíce jsem zhubla osm kilo ( to jediné je na tom pozitivní), nervy mám v kýblu.
Manžel ráno odejde do práce, odpoledne se vrátí a zaleze k PC. Já už ho ani nevnímám jako spolubydlícího natož jako manžela. Když s ním chci o něčem mluvit tak mě poslouchá napůl ucha. Když mi něco řekne on a já to náhodou zapomenu tak to je potom zle. Jeho největším momentálním problémem je jak vyřešit dovolenou 
. Že já tady padám na hubu nevidí.
- Citovat
- Upravit
18.3.15 12:17
@Anonymní píše:
Taky nejsem nějak extra kontaktní. Ale to že by manžel přišel a zeptal se jak bylo mi taky chybí. Máme dvě dcery. Já chodím na zkrácený úvazek do práce ale mám to roztahané na ranní a polední část. I když ta práce není tak strašně namáhavá jsem utahaná jako kotě. Řeším totiž ještě kromě téměř veškerých provozních problémů doma (opraváři, hlídání dětí, klasický servis) i stěhování mamky (prodej jednoho a koupě druhého bytu a přestěhování). Jsem ulítaná jako blázen. Za poslední cca tři měsíce jsem zhubla osm kilo ( to jediné je na tom pozitivní), nervy mám v kýblu.
Manžel ráno odejde do práce, odpoledne se vrátí a zaleze k PC. Já už ho ani nevnímám jako spolubydlícího natož jako manžela. Když s ním chci o něčem mluvit tak mě poslouchá napůl ucha. Když mi něco řekne on a já to náhodou zapomenu tak to je potom zle. Jeho největším momentálním problémem je jak vyřešit dovolenou
V rodině s dětma je to trochu o něčem jiném. Já už jsem mimo a pokud s někým budu, tak proto, že to chceme oba, spolubydlícího nepotřebuju… a to fyzično celkově musí být základem celého vztahu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.15 12:37
Anonymni 6:56 a 11:39. Je jasny, ze si tahnes za sebou kouli u nohy. Tohle neni partak do zivota. Bez nej ti bude lip, a hlavne i detem. Predala bych veslo jine, bud dostacne mlade a naivni, ze ho jeste zmeni nebo dostatecne ostre a nevidicisinaspickunosu, ze s nim bude jednat jak s malym harantem. Ok, mel problemy s matkou, ale to prece nejde ho donekonecna omlouvat, clovek si nemuze problemy z detstvi tahat do sve nove rodiny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.15 12:37
@Anonymní píše:
My jsme se na vztahu pokoušeli pracovat. Bohužel to většinou končilo tím, že já dělám něco špatně. Nejdřív mu vadilo, že mě zajímají jenom děti a ne on. Když jsem mu navrhla, abychom někdy spolu zašli do kina, měl milion důvodu, proč ne. Pak mu vadilo, že moc pracuji, protože když už šli všichni spát, zapínala jsem notebook a snažila se dohnat, co jsem nestihla, abych druhý den mohla zase fungovat jako máma a manželka. Vydělávala jsem docela slušné peníze, ale ustoupila jsem, práci změnila a našla si klidnější za méně peněz. To pak zase znamenalo, že si nemůžeme dovolit pořádnou dovolenou. Děti ještě nebyly u moře a na lyžích stály jednou. Tak jsem přepnula chod domácnosti do úsporného režimu. Chce to hodně plánování a organizování, aby se ušetřilo. Ale jsem s tím OK. Nevadí mi to. No a pak jsem byla zase frigidní, když jsem neměla chuť každý druhý den na sex. Chvíli jsem fungovala tak, že jsem ráno vypravila a odvezla děti do školky, v práci fičela jako drak, abych osmihodinovou práci stihla za šest hodin, pak jsem fičela do školky pro děti, pak jsem doma připravovala nějakou večeři a pověnovala se dětem, pak jsme je vykoupali (u toho asistuje) a dali spát, pak jsem si splnila manželské povinnosti, on usnul a já jsem vstala a šla připravit věci na druhý den (včetně oběda pro mně i pro nej - pracuje z domova), naložila a pověsila pračku, naložila a pustila myčku… a u toho jsem stihla ještě něco dodělat do práce. Zdálo se, že takto mu to vyhovuje. Ale já jsem na konci fyzických a psychických sil. Kdyby se mnou alespoň mluvil, byl na mně milý a vnímal mně. Doma prostě nemluví. Když má cizí společnost, tak je neskutečně zábavný a vtipný. A taky otec roku. Ale jinak s dětmi na procházku nepůjde, protože on potřebuje chodit rychlou chůzi, jedině tak si vyčistí hlavu, a to s dětmi nejde. Mám doma prostě spolubydlícího, který se z ničeho neumí radovat, na všem vidí chyby a ve všem vidí problém. Když jsem mu řekla, že takto nejsem šťastná, tak mi řekl, že „to není nikdo“. A bylo po diskuzi. Máme tak krásné a šikovné děti. Jsou sice náročné a jako pytel blech, ale dal by se vést i radostný život… ještě pořád si to myslím. Jenom nevím, jestli s ním.
Tedy nevím, jestli máš spolubydlícího, spíš asi další dítě. Spolubydlící se chystají jídlo, perou atd. každý sám sobě 
. Ženy fakt někdy jsou schopny zvládnout neskutečné věci a ty chlapi to nevidí, dokud o to nepřijdou. A ještě když o to přijdou, tak si zvyknou a začnou to zvládat taky sami, sice ne na jedničku, ale zvládnou. Nesmíme si z nich dělat děti. Pracuješ jako on, tak máš nárok na stejné množství odpočinku - však děti i domov máte společné, ne???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.3.15 12:56
Teď jsem narazila na tuhle diskusi. Já si poslední dobou říkám, jestli mě má manžel vůbec rád. A jestli vůbec někdy měl, jestli se se mnou nedal dohromady jen proto, že chtěl děti. Nepovídáme si, už mi pomalu ani nedá pusu před spaním. O děti se postará, to zas jo, ale já nejsem šťastná. Omlouvám se za anonym.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.4.15 18:55
Teď řesim stejný problém. Mezi mnou a partnerem byla vždy silna chemie. Vždy držení za ruce, objimani, hodně sexu..
Jsme spolu 3 a pul roku a poslední dva týdny je zo chabý. Pry hodně mysli na práci, ale připadá mi, že to chkadne.Ani na sex nemá moc chuť..v autě me pořád pohladi po noze, za ruku vezme..Ale je toho méně..myslíte že to muže byt jen období?
Jsem hodně vzrušivy člověk a začínám panikařit
- Citovat
- Upravit
8.4.15 18:58
@Anonymní píše:
Teď řesim stejný problém. Mezi mnou a partnerem byla vždy silna chemie. Vždy držení za ruce, objimani, hodně sexu..
Jsme spolu 3 a pul roku a poslední dva týdny je zo chabý. Pry hodně mysli na práci, ale připadá mi, že to chkadne.Ani na sex nemá moc chuť..v autě me pořád pohladi po noze, za ruku vezme..Ale je toho méně..myslíte že to muže byt jen období?
Jsem hodně vzrušivy člověk a začínám panikařit
2 týdny, to je nic. To taky jsem odtažitější po ovulaci před ms. 
Buď iniciativnější ty, nebo mu naopak dej chvíli prostor, a bude zas líp. Holt po 3 a půl roce už to není zamilovanost, ale střízlivější láska. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 18:58
@Anonymní píše:
Teď řesim stejný problém. Mezi mnou a partnerem byla vždy silna chemie. Vždy držení za ruce, objimani, hodně sexu..
Jsme spolu 3 a pul roku a poslední dva týdny je zo chabý. Pry hodně mysli na práci, ale připadá mi, že to chkadne.Ani na sex nemá moc chuť..v autě me pořád pohladi po noze, za ruku vezme..Ale je toho méně..myslíte že to muže byt jen období?
Jsem hodně vzrušivy člověk a začínám panikařit
Myslím, že to může být období a nemáš proč panikařit… Co já bych za to dala. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 19:00
@Anonymní píše:
Teď řesim stejný problém. Mezi mnou a partnerem byla vždy silna chemie. Vždy držení za ruce, objimani, hodně sexu..
Jsme spolu 3 a pul roku a poslední dva týdny je zo chabý. Pry hodně mysli na práci, ale připadá mi, že to chkadne.Ani na sex nemá moc chuť..v autě me pořád pohladi po noze, za ruku vezme..Ale je toho méně..myslíte že to muže byt jen období?
Jsem hodně vzrušivy člověk a začínám panikařit
kvůli 2 týdnům? Spíš bych řekla, jestli nemá problém v práci či co tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 19:05
Když říká, že má hodně práce, tak to asi tak je. Nepanikařila bych. Je to jen období
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.4.15 19:15
Tak dobře, snad máte pravdu.Asi to muže být i tim, ze jsme ted spolu byli celé dny..
S nim se citim jako žena. Je krásný, když vas chlap chválí. O to horší by pak bylo smirování s tim, že vyprchala zamilovanost
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Máme se rádi, máme 2 děti- teď čerstvé mimi, ale něžnosti, dotyky a důkazy, že mě má rád, to teda fakt nemám hodně dlouho. I dříve když jsme byli zamilovaní, tak na veřejnosti se nic neodehrávalo. Dnes mi spiš hrozně chybí ta rodinná soudržnost- jeden pro druhého. Dnes, když po něm výjimečně opravdu nęco chci, tak dělá, že neslyší nebo řekne to je tvoje starost, nebo mi radí jak to mám udělat, abych to vše stidla-chytrej. Sám se do ničeho nezapojí a když, tak je to s kecama. Taky za všechno můžu já…Tak už po něm ani nic nechci než abych ho poslouchala. U nás zase jedou televizní zprávy a politika na 24. A když zrovna nekouká na bednu, kouká do počítače při zapnuté televizi. S kočárem ani u první dcery nikdy nebyl a s druhou také nepůjde- co kdyby ho někdo viděl… Dnes už si jen povzdechnu, když vidím tatínka s kočárem, nebo celou rodinou na procházce. U první dcery mi skoro vždy ukápla slzička. Někdy si také říkám, že to nemůžu celý život s ním vydržet, začínam mít pocit vyhoření i když vím, že mě má rád i já jeho. On je prostě takovej a jinej nebude.On problémy řešit nebude, on žádné nemá… Tak držím hubu a krok. Když už toho mám dost, tak bouchnu. Věřím, že je to takhle ve větší polovině rodin, kde se na vztahu nepracuje.