Jako v pasti

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Anonymní

23.2.13 10:31

načítám...

Jako v pasti

Napíši sem všechny nejdůležitější věci, co mě trápí. Dostala jsem se do příšerné situace a už dlouhou dobu si lámám hlavu, jak z ní ven, vydím mnohá řešení, ale mají trhliny. Takže od tohoto příspěvku neočekávám dobrý pocit z vypovídání nebo postěžování, ale chtěla bych Vás poprosit, abyste se vžili do mé situace a vyzkoušeli vymyslet racionální řešení s ohledem na všechny okolnosti. Ani nevím, jak jsem se tu ocitla, tuto situaci řeším už skoro rok a už musím něco udělat. Nebo mám pořád čekat, co přijde? Řešení možná přijde, ale cítím se dost mizerně.

Po pár letech vztahu jsme s přítelem začali bydlet a asi po půl roce se nám naskytla příležitost založit si spolu podnik. Já jsem do toho chtěla jít s tím, že jsem ukončila první ročník na VŠ, která mě nebavila a přihlásila se na jiné přijímačky. Podnik jsme založili v mezičase, kdy jsem nechodila do školy a oba jsme tam dřeli jako koně. Přítel do toho dal nějaké peníze, ale většinu jsme si půjčili od mých rodičů, kterým je splácíme. Já jsem začala dělat příteli účetnictví a dost nečekaně jsem se dostala na tu vysněnou školu. Pak už jsem to opravdu nezvládala, protože šlo o prezenční studium a byla jsem podrážděná atd, obchody se navíc nevedli. A tak jsem po půl roce podnikání řekla příteli, že by bylo nejlepší ho ukončit, protože jsme v mínusu a oba tam pracujeme zadarmo. Ale on nechtěl.. a pokračoval dál. Ve smlouvě jsme byli vázáni oba - no mě mladou holku nenapadlo v absolutní zamilovanosti, že by to mohl být problém, i když se nám extra nedařilo, měla jsem radost, že je to NÁš podnik. Pak se vyskytla další obchodní věc a já jsem se vzhledem k tamté ztrátě rozhodla začít podnikat a využít tak studentské výhody na daních atd. S přítelem jsme se dost hádali, protože já jsem chtěla, aby podnikat přestal, ale jemu to bylo jedno a pracoval každý den dál a neplatil nájem za prostory. Dluh za ně je v součanosti v řádu statisíců, dostal výpověď z nájmu a byl zoufalý. My se jen hádali, on si našel spestření v tom, že začal chodit za jinými. Vím určitě o dvou o kterých mi řekl, že s nimi něco měl a že si neví rady, že je naprosto zoufalej, že mě miluje, ale já ho jen vyslíchám a nadávám mu. Což byla opravdu pravda, byla jsem zoufalá z toho, že mu bylo jedno, že nás zadlužuje! Ve chvíli největší krize ke mě přišel, že mě miluje, že nechce žádnou jinou ženu a že se musí dát nějak do kupy, takže jsme se chvíli k sobě chovali hezky, ale nějak nás ta situace smetla. Já jsem se každý den ptala, jak vyřešíme ty dluhy, on začal zase utíkat z domu s tím, že prostě to nedokáže pod takovým tlakem žít. Musím říct, že doma bylo opravdu psycho, já jsem z těch peněz byla naprosto zoufalá a chtěla jsem to každý den řešit a najít to řešení! Přítel mi následně řekl, že chce být sám a že ho moc mrzí, že nám to spolu nevyšlo, že si přál, abychom byli spolu a že kdyby nebyl ten podnik, že ví, že bychom byli šťastní. Už se blíží doby, kdy má odejít z nájmu, domlouváme splátkový kalendář, stále spolu bydlíme!!! Takže je dost velký problém v tom, že se nedokážeme domluvit, pak se ke mě chce přitulit, pak mi nadává a obráceně! A já vůbec nevím, co mám dělat. Ten můj podnik vydělá tak na 1/4 splátky, přítel mi řek, že hned pracovat nepůjde, že je naprosto mimo - že se musí vzpamatovat. Tedy vlastně ex - přítel asi?? Nejhorší je, že má něco s mojí zaměstnankyní!!! A já hrozně žárlím a teď, aby se člověk domluvil - že - protože přestože je podnik psán na mě - tak je to náš společný podnik. Já jsem jí vyhodila - nejen kvůli tomu, že něco bylo a pijí v práci, ale také kvůli tomu, že jsem si myslela, že ex půjde pracovat místo ní, abychom měli peníze, ale on zase plánuje, že u mě zaměstná jeho zaměstnance, aby neztratili práci - ale kde my potom na to vememe? Když jsem mu řekla, že tam tedy půjdu pracovat já - tak mi řekl, že to nechce. Už takhle naprosto nezvládám školu, to účetnictví ani domácnost. Chtěla bych od toho nějak utéct - ale jak? Domlouvám jednu smlouvu, která by nám mohla pokrýt skoro celou dlužnou částku, ale pak se uvážu k 5 letům podnikání. Já nechci ho opustit v té nejhorší chvíli, jako to udělal on mě - ale nedokážu najít žádné řešení, protože ať vymyslím, co vymyslím, tak on má výmluvu, proč to nechce a nebo, že chce něco jiného - ale většina věcí je nerealistických. Půjčku mi nikdo nedá, když nemám odpracováno. Prostě jsem v pasti! Nejhorší je, že jsem mu řekla, že prostě musí něco udělat, že mi stále říká, že chtěl být se mnou, ale že to nejde… že já mu nedokážu odpustit a nebudu si ho vážit. A když mu řeknu, že může udělat hodně věcí, za níž bych si ho ještě vážit mohla a mohli bychom to spoulu překonat, tak mi řekne, že nemůže. Že ví, že by měl - ale že nemá co už asi. Nejlepší je, že on je zdrcený, že bude zavírat podnik, který ho připravil o všechno a nechce s tím skončit i když na jednu stranu už asi ano - protože už tam vůbec nepracuje.

Zvažovala jsem dlouze, co bych měla udělat. Žiju jako blázen. Pořád brečím, pak se chvíli vzchopím, pracuju, učím se a pak mě zase něco zkolí. Ale už chci klid a normální život! Taky mi řekl, ať si najdu někoho jiného a jsem šťastná, že on si mě nezaslouží, že jsem moc hodná a to co jsem pro něj udělala a co jsme spolu zažili nezažil s nikým jiným. Bylo nám předtím vážně moc hezky, bylo to to pravé. A já nevím - přála bych si, aby se vzpamatoval a začal jednat jako třicetiletej chlap, jímž je a né pořád utíkat od problémů a aby pochopil, proč jsem naštvaná. Řekla jsem mu, že musí pochopit mé chování třeba i rok, než se vše uhradí atd.. a on mi řekl, že to nedokáže, že je psychicky naprosto zničenej a to já taky :-/

Nevím, jestli mám zůstat jako spolubydlící a prostě snažit se smluvit ty peníze na uhrazení a nějak přežít a pak se uvidí.

A nebo se odstěhovat a nějak pracovat z povzdálí - neumim si to představit. Určitě by to šlo vymyslet, abychom se pracovně viděli třeba 1× týdně - ale on mi pořád píše, že něco potřebuje, když jsem ve škole - někdy jsou to naprostý prkotiny!

A když nevyjde ta smlouva s těmi penězi, tak prostě pracovat s ním a splatit z toho mého podniku nějak dluhy? Ale jak, jestli budu živit zbytečné zaměstnance.

Nechci si dělat na schvály - ale asi se nedomluvíme. Já chci jistotu, kde bychom viděli světlo na konci tunelu. On přemýšlí nad rozjetím dalšího podniku ve stavu bankrotu. :nevim: Nemohu utéct nebohu zůstat - co můžu udělat vůbec? :zed: Nevím, jak jsem se do téhle situace mohla tak rychle dostat a jsem v ní. Nevidím řešení, jsem jenom blbý studentka a už nemůžu dál. Jsem holka, co má řešit svoje první bydlení nebo intelektuální rozhovory se spolužákama a nějaké párty. :roll: :roll:

Díky všem, kteří to dočetli a také těm, kteří navrhnou nějaké rozumné řešení, jestli vůbec existuje :-D Díky! :srdce:

Citovat
Upravit

Stránka: 1 2 3 4 5 6 Další

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

G12

23.2.13 10:37

načítám...

@Anonymní píše:
Napíši sem všechny nejdůležitější věci, co mě trápí. Dostala jsem se do příšerné situace a už dlouhou dobu si lámám hlavu, jak z ní ven, vydím mnohá řešení, ale mají trhliny. Takže od tohoto příspěvku neočekávám dobrý pocit z vypovídání nebo postěžování, ale chtěla bych Vás poprosit, abyste se vžili do mé situace a vyzkoušeli vymyslet racionální řešení s ohledem na všechny okolnosti. Ani nevím, jak jsem se tu ocitla, tuto situaci řeším už skoro rok a už musím něco udělat. Nebo mám pořád čekat, co přijde? Řešení možná přijde, ale cítím se dost mizerně.
Po pár letech vztahu jsme s přítelem začali bydlet a asi po půl roce se nám naskytla příležitost založit si spolu podnik. Já jsem do toho chtěla jít s tím, že jsem ukončila první ročník na VŠ, která mě nebavila a přihlásila se na jiné přijímačky. Podnik jsme založili v mezičase, kdy jsem nechodila do školy a oba jsme tam dřeli jako koně. Přítel do toho dal nějaké peníze, ale většinu jsme si půjčili od mých rodičů, kterým je splácíme. Já jsem začala dělat příteli účetnictví a dost nečekaně jsem se dostala na tu vysněnou školu. Pak už jsem to opravdu nezvládala, protože šlo o prezenční studium a byla jsem podrážděná atd, obchody se navíc nevedli. A tak jsem po půl roce podnikání řekla příteli, že by bylo nejlepší ho ukončit, protože jsme v mínusu a oba tam pracujeme zadarmo. Ale on nechtěl.. a pokračoval dál. Ve smlouvě jsme byli vázáni oba - no mě mladou holku nenapadlo v absolutní zamilovanosti, že by to mohl být problém, i když se nám extra nedařilo, měla jsem radost, že je to NÁš podnik. Pak se vyskytla další obchodní věc a já jsem se vzhledem k tamté ztrátě rozhodla začít podnikat a využít tak studentské výhody na daních atd. S přítelem jsme se dost hádali, protože já jsem chtěla, aby podnikat přestal, ale jemu to bylo jedno a pracoval každý den dál a neplatil nájem za prostory. Dluh za ně je v součanosti v řádu statisíců, dostal výpověď z nájmu a byl zoufalý. My se jen hádali, on si našel spestření v tom, že začal chodit za jinými. Vím určitě o dvou o kterých mi řekl, že s nimi něco měl a že si neví rady, že je naprosto zoufalej, že mě miluje, ale já ho jen vyslíchám a nadávám mu. Což byla opravdu pravda, byla jsem zoufalá z toho, že mu bylo jedno, že nás zadlužuje! Ve chvíli největší krize ke mě přišel, že mě miluje, že nechce žádnou jinou ženu a že se musí dát nějak do kupy, takže jsme se chvíli k sobě chovali hezky, ale nějak nás ta situace smetla. Já jsem se každý den ptala, jak vyřešíme ty dluhy, on začal zase utíkat z domu s tím, že prostě to nedokáže pod takovým tlakem žít. Musím říct, že doma bylo opravdu psycho, já jsem z těch peněz byla naprosto zoufalá a chtěla jsem to každý den řešit a najít to řešení! Přítel mi následně řekl, že chce být sám a že ho moc mrzí, že nám to spolu nevyšlo, že si přál, abychom byli spolu a že kdyby nebyl ten podnik, že ví, že bychom byli šťastní. Už se blíží doby, kdy má odejít z nájmu, domlouváme splátkový kalendář, stále spolu bydlíme!!! Takže je dost velký problém v tom, že se nedokážeme domluvit, pak se ke mě chce přitulit, pak mi nadává a obráceně! A já vůbec nevím, co mám dělat. Ten můj podnik vydělá tak na 1/4 splátky, přítel mi řek, že hned pracovat nepůjde, že je naprosto mimo - že se musí vzpamatovat. Tedy vlastně ex - přítel asi?? Nejhorší je, že má něco s mojí zaměstnankyní!!! A já hrozně žárlím a teď, aby se člověk domluvil - že - protože přestože je podnik psán na mě - tak je to náš společný podnik. Já jsem jí vyhodila - nejen kvůli tomu, že něco bylo a pijí v práci, ale také kvůli tomu, že jsem si myslela, že ex půjde pracovat místo ní, abychom měli peníze, ale on zase plánuje, že u mě zaměstná jeho zaměstnance, aby neztratili práci - ale kde my potom na to vememe? Když jsem mu řekla, že tam tedy půjdu pracovat já - tak mi řekl, že to nechce. Už takhle naprosto nezvládám školu, to účetnictví ani domácnost. Chtěla bych od toho nějak utéct - ale jak? Domlouvám jednu smlouvu, která by nám mohla pokrýt skoro celou dlužnou částku, ale pak se uvážu k 5 letům podnikání. Já nechci ho opustit v té nejhorší chvíli, jako to udělal on mě - ale nedokážu najít žádné řešení, protože ať vymyslím, co vymyslím, tak on má výmluvu, proč to nechce a nebo, že chce něco jiného - ale většina věcí je nerealistických. Půjčku mi nikdo nedá, když nemám odpracováno. Prostě jsem v pasti! Nejhorší je, že jsem mu řekla, že prostě musí něco udělat, že mi stále říká, že chtěl být se mnou, ale že to nejde… že já mu nedokážu odpustit a nebudu si ho vážit. A když mu řeknu, že může udělat hodně věcí, za níž bych si ho ještě vážit mohla a mohli bychom to spoulu překonat, tak mi řekne, že nemůže. Že ví, že by měl - ale že nemá co už asi. Nejlepší je, že on je zdrcený, že bude zavírat podnik, který ho připravil o všechno a nechce s tím skončit i když na jednu stranu už asi ano - protože už tam vůbec nepracuje.

Zvažovala jsem dlouze, co bych měla udělat. Žiju jako blázen. Pořád brečím, pak se chvíli vzchopím, pracuju, učím se a pak mě zase něco zkolí. Ale už chci klid a normální život! Taky mi řekl, ať si najdu někoho jiného a jsem šťastná, že on si mě nezaslouží, že jsem moc hodná a to co jsem pro něj udělala a co jsme spolu zažili nezažil s nikým jiným. Bylo nám předtím vážně moc hezky, bylo to to pravé. A já nevím - přála bych si, aby se vzpamatoval a začal jednat jako třicetiletej chlap, jímž je a né pořád utíkat od problémů a aby pochopil, proč jsem naštvaná. Řekla jsem mu, že musí pochopit mé chování třeba i rok, než se vše uhradí atd.. a on mi řekl, že to nedokáže, že je psychicky naprosto zničenej a to já taky :-/

Nevím, jestli mám zůstat jako spolubydlící a prostě snažit se smluvit ty peníze na uhrazení a nějak přežít a pak se uvidí.

A nebo se odstěhovat a nějak pracovat z povzdálí - neumim si to představit. Určitě by to šlo vymyslet, abychom se pracovně viděli třeba 1× týdně - ale on mi pořád píše, že něco potřebuje, když jsem ve škole - někdy jsou to naprostý prkotiny!

A když nevyjde ta smlouva s těmi penězi, tak prostě pracovat s ním a splatit z toho mého podniku nějak dluhy? Ale jak, jestli budu živit zbytečné zaměstnance.

Nechci si dělat na schvály - ale asi se nedomluvíme. Já chci jistotu, kde bychom viděli světlo na konci tunelu. On přemýšlí nad rozjetím dalšího podniku ve stavu bankrotu. Nemohu utéct nebohu zůstat - co můžu udělat vůbec? Nevím, jak jsem se do téhle situace mohla tak rychle dostat a jsem v ní. Nevidím řešení, jsem jenom blbý studentka a už nemůžu dál. Jsem holka, co má řešit svoje první bydlení nebo intelektuální rozhovory se spolužákama a nějaké párty.
Díky všem, kteří to dočetli a také těm, kteří navrhnou nějaké rozumné řešení, jestli vůbec existuje Díky!

Uf, je to dlouhé. Osobně bych se poradila s právníkem ohledně nejlepšího řešení týkajícího se dluhů a podnikání. Podnikání s ním bych ukončila ( podle toho, jak ti poradí právník, ale co nejdříve). Stejně tak bych ukončila vztah s ním. Nestálo by mi to za probrečené noci, finanční potíže a stres.

Citovat
Upravit

K9Girl

917

23.2.13 10:45

načítám...

Tady k tomu mě napadá jen věta mého kamaráda, kdyź sme se vrhli do jednoho nápadu společně… : na podnikání jsou i dva lidi moc
Loni touhle dobou, sme se tomu smáli, teď je všechno pryč… Kamarádi sme stále, jen díky jeho osobnímu životu nám nevyšlo to co vyjít mělo…
Ráda bych to pomohla, ale bohužel nevím jak

načítám...
Citovat
Zmínit

Slecnaxxx

23.2.13 11:07

načítám...

To musis vedet ty, jestli se do toho opres a zabojujes o to, aby ta firma nepadla uplne. prece jen lepsi zkusit dohodit vic zakazek nebo neco, nez to polozit a pak pak to muset hned vsechno zaplatit. takze ja za sebe bych firme dala posledni sanci, drahemu co me jen zadluzuje uz ne.

Citovat
Upravit

el009

805

23.2.13 11:14

načítám...

Ano je to tak jak pise @K9Girl ze podnikat s nekym muze byt ozehave.. Ja podnikala s prvnim manzelem ale meli jsme zrusene spoluvlastnictvi manzelu. Jenze nam to cele vyhovovala. S cizim clovekem i s kamaradem bych do podnikani nesla. Pak se hrozne blbe resi tyhle konfliktni situace.
Co bych udelala ja? S pritelem bych vse ukoncila vcetne spolecneho podniku. stejne je vse psane na tebe takze i ty dluhy a zustala bych v tom sama. Ted se mi neco podobneho deje. Ja podnikam sama na sebe. Kamaradka mi platila faktury. Urcite ji verim. Vim ze nic nezproneverila atd. Ale proste asi to nezvladla jak by mela. Ted mi oznamila ze chce z firmy odejit protoze se z toho zhroutila. Muj dluh je pomerne vysoky. Bylo uz hur takze to spis beru jako jednu z veci co musim behem roku az dvou vyresit. Ale to je muj pohled. Ja se z toho nehroutim. Podnikani je riziko.

Rekla bych ze ti tvuj pritel stejne nic nesplati. To je riziko toho spolecneho podnikani.

načítám...
Citovat
Zmínit

neila

16186

2409

23.2.13 11:16

načítám...

No řeknu ti, co omílá můj tchán dokola, a je na tom asi něco pravdy (20 let podnikání a pořád žije :mrgreen: ) „pokud chceš v podnikání uspět, musíš dělat i rozhodnutí, za která tě svědomí nakope do prdele…“
Myslím, že tohle by se dalo aplikovat i na tvůj problém. Pokud se přítel hroutí při problémech, co z něj? Tohle bude mezi vámi už napořád :nevim: Na tvém místě bych jeho poslala dávno do pryč (už jen kvůli těm nevěrám - problémy v podnikání ho neomlouvají!), navíc, podle toho co píšeš, se chová jak idiot, promiň :oops: a věnovala bych se svým aktivitám bez toho, aby on s tím měl cokoliv společného. Pokud nedokážeš být trochu tvrdá a stát si za svým, pak tě bude pořád tahat ke dnu… :nevim:

načítám...
Citovat
Zmínit

wildcherry

24379

832

23.2.13 11:17

načítám...

Ja bych zabojovala, pises, ze je moznost zakazky co pokryje dluhy. prece se na to nevys…ted a nebudes cely zivot splacet dluhy. Pises o velkym stresu, ja bych prerusila vejsku zatim, postarala se o mnohem dulezitejsi a to je firma, co te muze polozit, s chlapem neporadim, protoze chyba bude na obou stranach a takovy stres vztahy zabiji(osobne bych mu neodpustila nevery a to ze nezabojuje a rezignuje v takovem pruseru/situaci).Rozhodnout se musis sama!

načítám...
Citovat
Zmínit

Reklama

Gladys

31594

114

23.2.13 11:20

načítám...

To máte firmu nebo jste osvč? Bohužel jsem vdaná za podobnýho magora, přezaměstanost, jo, neschopnost skončit, jakmile jste v mínusu, jo, rok to před sebou valil, než se to celý definitivně sesypalo, chtěl si brát půjčky, chtěl po mě, abych mu ručila na půjčky, no zkrátka masakr.
Vůbec se neohlížej, v jakém je teď stavu a zachraň si zadek, najdi si poradnu pro zadlužené, řeš to s nima, pokud to dobře chápu, tak máš svoji firmu, nenech si do ní nacpat zaměstnance, které nepotřebuješ, podnikání není charita. Chudáček malej je z toho v pr… a musí nutně zanášet, no to je mi taky povědomé :roll:
Zkrátka bič a pryč, tohle není ani partner pro život, ani partner na podnikání, tohle je člověk, na kterýho si za deset let vzpomeneš a budeš si říkat Ještěže jsem tenkrát měla dost rozumu a nezůstala s ním.
Neboj se, jsou to jen peníze, jsou horší věci na světě, ale hlavně si neber půjčky, to je cesta do pekel. Řeš to s právníkem, komunikuj s věřiteli a toho mamlase klidně přes palubu hoď, on se na tebe taky neohlížel, tohle je byznys a do toho myslím city fakt nepatří.

načítám...
Citovat
Zmínit

el009

805

23.2.13 11:26

načítám...

@neila teda to je dobry rceni s tim svedomim a nakopanim. To si musim nekam napsat. Je to tak.

Zakladatelko: ono obecne pokud chce byt uspesna tak proste nekdy musis tak zatnout zuby ze si jich par vylames. Ale i to se na napravit. Ja ted musela propustit hodne zamestnancu. Zrusila jsem dve pobocky. Musela jsem prehodnotit naklady. Pri podnikani MUSIS delat i NEPOPUPLARNI rozhodnuti. A to hrozne boli.

načítám...
Citovat
Zmínit

klaraja

454

23.2.13 11:29

načítám...

Musíš si sednout a zauvažovat naprosto jasně a racionálně. Pro konkrétní řešení je třeba se oprostit od jakýchkoli emocionálních nebo citových záležitosti. Budeš muset zauvažovat zcela chladně, tržně, racionálně. Určitě se neohlížet na přítele a jeho stav zdeptanosti (je to chlap a musí se o sebe umět postarat sám), ani na zaměstnanace, pokud do firmy nic nepřinášejí, ale jsou spíš dotováni. POkud jsi účetní, určitě zvládneš si udělat rozvahu, jestli je firma alespoň na nule, dala bych ji ještě šanci s tím, že minimalizuji veškeré náklady. Pokud je dlouhodobě v mínusu, dala bych ji do konkursu. S jistotu bych spočetla veškeré dluhy a skusila je sloučit v jeden jediný a dohodla splátkový kalendář, který bys zvládla utáhnout sama. Na přítele bych nespoléhala. S jistotou bych začala splácet dluhy, které s sebou nesou nějaké úroky, nejlépe jej vyrovnat celý a na úroky pak domluvit splát. kalendář. Pokud nemáš dluhy u směnárníků nebo jim podobných, s jistotou se na splátkách dá domluvit. V dnešní době jsou rádi, že splácíte alespoń částečně. POdle všeho přítel není schopný jakékoli rozumné akce, je to na tobě, nastavit jasná pravidla a říct mu, jak to bude. Domluvy nebo dohady nejsou na místě. Nakonec se uleví i jemu, dostane v životě zase jasný směr a přestane se v něm plácat ;-) ..držím palce, věřím, že to zvádneš :-)
POkud bys to ale přece jen nezvádala sama, obrátila bych se na nějakého prověřeného finančního poradce..ale PROVĚŘENÉHO, ne nějakého, který si tím přivydělává a nabízí navíc pojištění za super cenu ;-)

načítám...
Citovat
Zmínit

G12

23.2.13 11:37

načítám...

POdle mě už je ta situace natolik vážná, že bych nedoporučovala zakladatelce, aby něco zkoušela sama. Podle jejího popisu mi připadá, že moc znalostí o podnikání a zákonech nemá, takže raději ať si najme někoho, kdo jí s tím pomůže a řekne jak na to, než aby nadělala další chyby.

Citovat
Upravit

Sany80s

12907

8182

23.2.13 12:01

načítám...

Píšeš tak málo důležitých informací, pleteš páté přes deváté a stále se jen plácáš v nějakém tom pseudovztahu s ex?-přítelem.

Pokud to dobře chápu, první firma nikdy vlastně nefungovala, zatímco ta výhradně tvoje vydělává?
Nezlob se na mě, ale tvůj přítel je slaboch a idiot. A asi vždy byl, jen se to ukázalo až v okamžiku, kdy nastaly problémy. To je naprosto jedno, že jste spolu někdy byli, jak tě vůbec napadlo ho zaměstnat místo stálého zaměstnance? Zbav se ho prohoha. Jak v osobním, tak v pracovním životě.
On není schopen vyhodnotit a řešit situaci, místo toho, aby se zatnul a šel vydělávat, je v háji a potřebuje vydechnout.
Dokonce uvažuje, že založí další firmu, i když nebyl schopen tu první ani rozjet.
Není ochotný být zaměstnacem, je to pro něj ponížení, je prostě snob a neschopný ubožák, který navíc ještě potřebuje ke zvýšení ega jiné ženské(asi by nebyl v takovém srabu-v myšlenkách).
Radím ti, abys přerušila na čas školu, pokud to nestíháš, protože teď musíš řešit stávající. Je začátek dalšího semestru, mělo by to jít.
A šla bych za právníkem a nějak vyřešila krachující firmu, aby ukončila činnost nebo ses nějak vyvázala. Prostě to právně vyřešit. Soustředila bych se na svoji stávající a fungující firmu, kde bych vzala tu zakázku, kterou zmiňuješ, pokud bude potřeba nějak hradit závazky, abys na to měla.
Co nejvíc věcí bych řešila za zády toho rádobypartnera, rozhodně bych nezaměstnala jeho ani jeho zaměstnance.
Vykašli se na morálku a ohledy, on taky žádnou neměl a nemá, když tě podváděl a neukončil firmu a nabaloval na tebe dluhy, i když tys nesouhlasila.
Zachraň sebe a budoucí slušný život, copak by bylo morální dostat se do srabu na dalších x let jen kvůli ohledům na takového neschopu, co bys řekla budoucím dětem za třeba deset let, když bys musela platit dluhy a nemohli jste si nic dovolit proto, žes teď měla ohledy na člověka, který tě podvádí, nechce pracovat…To je morální?

načítám...
Citovat
Zmínit

ncc1701

23.2.13 12:34

načítám...

Prvni, co me napadlo, bylo, ze si rypnu, ze to asi nebude podnikani v oblasti financniho poradenstvi
Ale ted vazne. Byt tebou, zabojuju o tu zakazku a vsechny dluhy vazane s mym jmenem bych se snazila zaplatit. Taky bych nedokazala odejit od chlapa v tezke situaci, i kdyby me milionkrat podvedl (proto bych ale neplatila vsechno, at se chlapec taky snazi) (a uz jen proto, aby me nepodrazil s penezma). My to mame podobne, akorat me teda nepodvadel a vlastnimi silami se zvedl ode dna pote, co zkrachoval na druhotnou platebni neschopnost. Taky jsem makala jeste den pred porodem, abych mu pomohla. A prvni plody to prineslo nekdy po roce, pricemz je porad jeste dlouha cesta pred nami…

Citovat
Upravit

Anonymní

23.2.13 13:25

načítám...

Raději anonymně.. :think:

Popíšu ti to z druhé stránky.. onehdá se mi podařilo udělat pár kopanců a samozřejmě se v tom nevinně svezl i manžel.. :roll: podařilo se nám postavit zpět na nohy.. ale dohodli jsme se na následujícím a to bych poradila i tobě.. mě osobně se tím hodně ulevilo.. nevím, jak to vezme tvůj přítel, je to koneckonců chlap.. :nevim:

k veškerým účtům, podpisová práva atd. má jen on, v tomto případě bys to měla být ty - evidentně máš lepší ekonomické povědomí..

on řeší papíry - to řešíš taky..

nesmíš se bát udělat nepopulární kroky.. vyházet kámoše, atd.. já bych to taky nezvládla , ten můj z fleku..

Prostě ON je jediný šéf a má poslední slovo.

Hele loď může mít jen jednoho kapitána a v tuto chvíli bys měla převzít velení se vším všudy! Nelze se dohadovat, zda ON zaměstná toho či onoho kamaráda nebo tebe, pokud jste společníci.. :cert:

Jakou má ta vaše firma formu? s. r.o.? či osvč? a jak jste tam vedeni + podíly? to je nejpodstatnější..

Jsou i právní cesty pro tebe, jak z toho ven a nechat ho v tom a pokud by nebylo zbytí, nechala bych ho v tom..

Někteří lidé (svého času i já.. :roll: ) si nedají pokoj, dokud nepadnou hubou na totální dno.. a problémy řeší tak, že je neřeší.. já jsem taky chytala amok, když ten můj pořád dokola jen řešil a řešil.. protože mě to samozřejmě hrozně trápilo.. prostě ale od toho nebyl nikde klid.. :roll: bylo to chvílema fakt na bednu.. :nevim:

snad ti to pomůže.. :kytka: a hoď víc informací..