Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je naše generace divná?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.4.18 20:59
@Regina Hero píše:
na to jsem se ptala už dvakrát a ani jednou jsem se nedočkala odpovědi… tak jsem zvědavá, jestli zakladatelka ještě napíše…
nenapíše, myslím že nedělá, viz to najdu tam ráno po všech nádobí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.18 21:00
@medunka23 píše:
nenapíše, myslím že nedělá, viz to najdu tam ráno po všech nádobí
jo a z toho plyne, že ještě navíc vstává až později, když už oni jsou dávno v práci nebo ve škole… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Černá vdova
9.4.18 07:48
@medunka23 píše:
Pokud se ti nelíbí, najdi bydlení a odstěhuje se, docela by mě zajímalo, jak ty jinak přispívás do rodinného rozpočtu, jestli pracujes a podobně
Slečna tam zřejmě příživničí, o tom, že by pracovala, se nikde nepíše. Tak si tam byt a stravu odslouží. A na jídlo může jít klidně do restaurace. Jestli na to nemá, bude se muset sklapnout krovky a podřídit se těm, kteří ji živí.
- Citovat
- Upravit
Černá vdova
9.4.18 07:50
@Anonymní píše:
Ahoj, přišla jsem jen sdělit svůj názor a chci vědět váš názor a celou dnešní generaci. V první řadě bych ráda uvedla, že mi je 20 a bydlím se svým přítelem u jeho rodičů. Jeho rodiče jsou super, hodní, starostliví, starají se o mě jako o vlastní… Ale je tady určitý rozdíl ve výchově mého přítele a mě. U nás se prostě jedlo v restauracích, protože rodiče pracovali víc, než byli doma, nikdy jsem se nenaučila vařit. Chápu, že to jim vadí, taky se za to stydím. Každý byl „samostatná bojová jednotka“, dělal si jídlo když přišel z práce sám, uklízel po sobě sám, staral se o sebe sám. Přesto jsme byli rodina a víkendy jsme trávili společně. Jen jsme byli samostatní. Tady je to přesně naopak, musím uklízet po příteli (což chápu), ale proč bych měla uklízet i pokoj jeho mladšího bráchy? To přeci zvládne sám, ne? (jeho mladší brácha bude mít v listopadu 15). Každé ráno na mě čeká hromada opravdu hromada nádobí, protože to po sobě prostě nikdo nedá do myčky, prý je to práce ženských. Nechápu. Proč by si to po sobě nemohli uklidit? Stačí se ohnout… Věci se tady dělají složitě, například nechápu, proč bych někomu měla ohřívat bramborovou kaši na kamnech a špinit další nádobí, když stačí to ohřát v mikrovlnce? Proč bych měla vše dělat složitě, když to jde jednoduše? A proč se musím přítele i jeho mladšího bratra ptát, co by si dali k jídlu, když je tady ještě zbytek ze včera? Uvedu příklad - ze včera zbyla jedna porce rýže a jedna porce brambor… Tak proč si jeden nemůže vzít to a druhý tamto a musím dodělávat rýži,, protože ON chce? Trošku mě to děsí, nevím, jestli jsem špatně vychovaná já, nebo oni naučení na velký luxus. Takže bych chtěla vědět názor vás. Myslíte, že jsem špatná proto, protože nehodlám vařit každému jídlo zvlášť, uklízet po někom, kdo to vklidu zvládne sám a podobně, nebo že jsou divní oni, protože oni (zvlášť tedy ten mladší, který je pro ně ještě „miminko“) nejsou v tomhle ohledu samostatní a nedají ani nádobí do myčky??Už si připadám jako idiot, protože jim nechci stát za prdelí. Nehledě na to, že 3/4 věcí odseru já, za to, že něco není udělané, že jsem jim neudělala rýži protože „oni chtěli“… Vždyť tam přeje jsou brambory tak proč se to nedojí?
zní to debilně, ale já už fakt nevím, jestli jsem opravdu špatná já nebo kde je chyba. Váš názor mě zajímá. Prosím o anonym, vím, že tady chodí i známí.
Když se Ti to nelíbí, tak se postav na vlastní nohy. 
Paní domu budeš pouze ve své domácnosti, ne v cizí.
- Citovat
- Upravit
9.4.18 08:19
Já, bydlet u rodičů, buď mých nebo manžela, tak bych se teda snažila držet pusu a krok a byla ráda, že tam můžeme bydlet. Kolik dáváte rodičům nájem? Jak často nakupujete jídlo? Co děláš ty ve volném čase? Studuješ/pracuješ? Já, dokud bydlela u našich, taky jsem musela dodržovat jejich pravidla, včetně večerky, atd. Nelíbilo se mi to, ale tak moje domácnost to nebyla. Ve 21 letech jsem se s manželem odstěhovala do nájmu a až potom jsem si mohla dělat, co jsem chtěla a jak jsem chtěla. Doma, ikdyž jsem přispívala na domácnost, pořád jsem se musela chovat podle rodičů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.18 08:59
A mě to pořád přijde, že zakladatelka je au pair, žije v cizí rodině v zahraničí, která jí poskytuje byt a stravu za tu péči o syny a domácnost, která se prostě zamilovala do toho jednoho staršího syna a teď očekává, že jí rázem všechny povinnosti zmizí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.18 09:11
Pokud mohu poradit, tak v podstatě možnost, jak být spokojená, je bud se odstěhovat a pokusit se tyhle názory z chlapa dostat, anebo se rozejít. Protože varianta - naučíš se a budeš poslušná pokorná ženička asi v úvahu nepřichází, co?
A jinak není to generací, je to prostě zvyky v rodině. Protože i u mladé generace najdeš takové, kteří striktně dělí ženské a mužské práce, a i u starší najdeš takové, kde klidně chlap pověsí prádlo a uvaří oběd, protože ženská nemá zrovna čas nebo náladu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.18 10:23
I když mi táhne na 40 tak u svých rodičů dodržuji pravidla jaké si stanovili, a to se týče všech zvyklostí a drobností. Například nemůžu chodit po bytě a čistit si zuby, pěkně v koupelně. Jídla je plná lednice, navařeno od včerejška/předvčerejška ale přesto se vyvařuje extra dětem/dospělým a to co zbyde sežerou slepice, navaříme si něco „čerstvého“..
Je to taková mantra každý den něco vyvařovat a mít nakoupenou plnou lednici… lepší než mít v lednici prázdno…
Rozdělení práce na mužskou a ženskou je o domluvě. Mi třeba baví vařit a ženu moc né, tak já vařím a ona dělá něco jiného,, je to prostě o domluvě a pokud ti to nesedí tak si najdi někoho jiného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.4.18 11:20
@Regina Hero @Jana525 @Jana525 Omlouvám se, že jsem neodpovídala, ale nesedím tu nonstop. Takže abych to uvedla na pravou míru - mám individuální studium. Pomáhám, co se týče domácnosti, uklízím celý byt a udělám, o co mě požádají. Přijde mi jen přes čáru, že musím uklízet i po jeho mladším bratrovi nebo že jsou neschopní dát nádobí do myčky a opět to musím dělat já. U nás byl každý „samostatná bojová jednotka“ z prostých důvodů - obrovská zahrada, hodně práce, rodiče měli častěji noční než denní, doma jsme se tedy (krom víkendů) celkem míjeli a každý prostě jednal sám za sebe. O víkendech jsme ale jezdili na výlety a podobně. Pokud táta odešel do práce o půl čtvrté odpoledne a vracel se v šest ráno a šel spát, kdo měl navařit? Máma pracovala jako servírka a ještě brigádně v další restauraci. Já chodila do školy a starala se o zvířata (měli jsme jich dost, máme takvou menší hospodářskou usedlost). Proto byl každý samostatná bojová jednotka. Prostě se pracovalo a když měl někdo hlad, vzali jsme si, co bylo v ledničce, udělali nějakou minutku nebo zajeli společně na oběd. Na tom nevidím nic špatného. Tady u přítele pomáhám, vysávám, uklízím kuchyni, vytírám, utírám prach, věším a skládám prádlo (na pračku mě nenechá sáhnout, to je prostě její „miláček“ a já bych jí tam ještě něco pokazila), uklízím koupelnu, náš pokoj, zahradu… ale abych každému dělala zvlášť přílohy nebo po nich každé ráno strkala nádobí do myčky, to mi prostě přijde přehnané.
- Citovat
- Upravit
9.4.18 11:24
@Anonymní píše:
@Regina Hero @Jana525 @Jana525 Omlouvám se, že jsem neodpovídala, ale nesedím tu nonstop. Takže abych to uvedla na pravou míru - mám individuální studium. Pomáhám, co se týče domácnosti, uklízím celý byt a udělám, o co mě požádají. Přijde mi jen přes čáru, že musím uklízet i po jeho mladším bratrovi nebo že jsou neschopní dát nádobí do myčky a opět to musím dělat já. U nás byl každý „samostatná bojová jednotka“ z prostých důvodů - obrovská zahrada, hodně práce, rodiče měli častěji noční než denní, doma jsme se tedy (krom víkendů) celkem míjeli a každý prostě jednal sám za sebe. O víkendech jsme ale jezdili na výlety a podobně. Pokud táta odešel do práce o půl čtvrté odpoledne a vracel se v šest ráno a šel spát, kdo měl navařit? Máma pracovala jako servírka a ještě brigádně v další restauraci. Já chodila do školy a starala se o zvířata (měli jsme jich dost, máme takvou menší hospodářskou usedlost). Proto byl každý samostatná bojová jednotka. Prostě se pracovalo a když měl někdo hlad, vzali jsme si, co bylo v ledničce, udělali nějakou minutku nebo zajeli společně na oběd. Na tom nevidím nic špatného. Tady u přítele pomáhám, vysávám, uklízím kuchyni, vytírám, utírám prach, věším a skládám prádlo (na pračku mě nenechá sáhnout, to je prostě její „miláček“ a já bych jí tam ještě něco pokazila), uklízím koupelnu, náš pokoj, zahradu… ale abych každému dělala zvlášť přílohy nebo po nich každé ráno strkala nádobí do myčky, to mi prostě přijde přehnané.
Co přesně znamená individuální studium -) jak často jsi ve škole? A nějaká brigáda? Přispíváš jim na byt a stravu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.18 11:24
Hele kočko, pokud nejsi troll, přítel jak jsi psala tvrdě maká, tak proč žijete takhle všichni pohromadě?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.4.18 11:34
@Terezxx přítel rodičům přispívá, já mám studium individuální a učím se cizí jazyk, abych mohla začít pracovat. Tady jen angličtina nestačí. A jak už jsem psala - pomáhám. Nedělá mi problém pomáhat s čímkoliv. Ale uklízet mladšímu bratrovi pokoj a každý den odnášet z pokoje 10 talířů a 5 skleniček a dávat to do myčky, protože to neudělají, to mi přijde moc. A když už si to teda z pokoje odnesou, tak to nechají na lince, ale neohnou se. Pomáhám, uklízím, není to tak, že bych se doma nepřičinila. Jen mi to prostě už přijde jako rozežranost nechat v pokoji někde zašantročený talíř se zbytky jídla, když tomu bramboru už pomalu narostly očíčka a nebo po nich sbírat špinavé ponožky a trenky které si opět ani nehodí do prádla. @Regina Hero Nevstávám později, vstávám spolu s přítelem, který chodí do práce v šest hodin ráno a chystám mu svačinu. Pak si dovolím ještě uklidit kuchyň, počkám, až všichnivstanou a odejdou do práce a začnu uklízet - vysávat, vytírat, uklízet koupelnu, uklízet kuchyň, odnášet z pokojů talíře, vše skládat do myčky (nejlépe ještě nějakou špachtlí škrábat zbytky zaschlého jídla z předešlého dne), sundám prádlo, jdu se učit a odpoledne pomáhám s nákupem, popř. pomoct na zahradu (prostě co je ještě potřeba), pak nastane chvíle, kdy mi přítel napíše, jestli by chtěl rýži nebo brambory a začínám vařit pro něj a jeho bráchu podle toho, na co mají chuť. Pak příjde přítel z práce, naložím mu jídlo, stejně jako ho naložím jeho bratrovi, vytáhnu příteli z tašky misky, ve kterých měl svačinu, jinak by mu v tašce opět ležely týden a na něco se spolu podíváme. Pak ještě uklidím prádlo a myčku, ve které je umyté nádobí. Pak si dovolím strávit 2 hodiny s mým přítelem a uděláme si spolu večeři, podíváme se na film a jdeme spát.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.4.18 11:37
@Konnny Rodiče chtějí, ať žijeme s přítelem u nich, dokud má školu (jak už jsem psala - jsme v zahraničí, tady to funguje trošku jinak, přítel má 3 týdny práci (v čechách by se to bralo asi jako praxe) a týden školy.
Já se připravuju na práci tady a učím se jazyk (samouk) a do toho studuji dálkově školu jakože individuálně.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.4.18 11:39
@Konnny ještě bych zapomněla zmmínit - tím, že přítel studuje nemá tak vysoký plat, aby jsme mohli do bytu a já se nejprve musím pořádně naučit jazyk, abych někam mohla nastoupit, což se učím a přítel mi pomáhá.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
