Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Denisa76 píše:
To je smutný čtení..pochopím dalo by se říct hodně věcí,ale s ublizovanim dítěti to prostě nepochopím nikdy
Právě proto chci zakladatelku varovat před tím, co se může stát. Určitě by si nikdy neodpustila, kdyby něco jejímu synovi udělal.
@171Jirka píše:
Právě proto chci zakladatelku varovat před tím, co se může stát. Určitě by si nikdy neodpustila, kdyby něco jejímu synovi udělal.
jj alkohol je velký problém jenom si to málokdo dokáže připustit
@Denisa76 píše:
jj alkohol je velký problém jenom si to málokdo dokáže připustit
Hlavně je nejhorší, že ho lidi berou jako koníčka. Nic proti tomu, dát si jednou za čas pivko. Ale když to překročí únosnou mez, tak je to o hubu.
Asi bych i měla strach nechat synka s tatínkem delší dobu o samotě. Myslim pokud v tom zase lita. Kdyby se opil, jak by takového prcinka pohlídal? Jak by se o něj postaral? Za této situace člověk nikdy neví, kdy se opije a jak moc. Jako otec je bohužel nespolehlivý. A mohlo by to být i nebezpečné. Je to těžké, ale mám několik lidí v okolí, kteří jako děti vyrůstali s rodičem alkoholikem a všichni se shodují na tom, že celé dětství a společný život tim byl hodně negativně ovlivnený.
@Anonymní píše:
Dnes jsem nechala svého muže (nejme oddáni, jen jsem si zvykla mu tak říkat) na nádraží. Přijel pomlácený, dokonce byl i v nemocnici, snad i v bezvědomí po tom, co se mu něco stalo…Přiznal se, že byl bohužel opilý. Je po druhé léčbě alkoholismu, abstinoval cca 3 měsíce. A nyní to zase začalo, můj největší strach. Máme spolu 13 měsíčního chlapečka. On mě drží na nohou, ale jinak jsem úplně v háji. Nevím, jestli jsem ho neměla vzít domů, ale domluva zněla jasně, pokud bude zase pít, nebudeme spolu a já jsem věděla, že když bych ho vzala domů, tak by to pro mě bylo hrozně težké. Nevím, co mám dělat, jen cítím, že bych to měla tentokrát ustát a nevzít ho zpátky. Snad aby věděl, že se to nepromíjí?…Jsem sama se synkem v baráku na vesnici, nemám moc kamarádů, spíš dost známých, které nechci otravovat. S rodinou také moc mluvit nemůžu…Vyčítám si, že jsem mu asi moc s léčbou nepomáhala, často jsme se hádali…Ale teď jsme měli hezčí období, myslela jsem že se to nemůže stát. Nevím co mám dělat, budu se snažit být se synkem v pohodě, aby nic nepoznal, ale jinak mě stíhá hrozný strach a nejistota. A hrozně se o něho bojím, že se mu něco stane, že si něco udělá, nevím…Děkuji…
Alkoholizmus je tezka nemoc muj tchan to ma.Byl uz 2× na leceni a stejne mu najde tchyne nekde flasku. Cela rodina jsme ho podporili ale kdyz on nechce je to k nicemu. Nevycitej si to udelala si spravne. On se musi sam postavit na nohy.Drzim palce a preji hodne sil.
Vyrůstala jsem v rodině alkoholika. Mé vzpomínky na dětství:
… Dodnes (je mi 40), vyčítám matce, že se s ním nerozvedla a nechala nás děti, abysme se bály „co dnes zase bude“, „snad nám něco neprovede“.
Zakladatelko, nedopusť, aby se Tvůj chlapeček bál!
@Korculalala píše:
Ne, to fakt neani nemám psychické problémy a ani nefetuji. Jen pomáhám lidem kteří kvůli tomu přišli o vše.
To by mě teda zajímalo jak taková pomoc vypadá. Koupíš týpkovi co se zrovna probral z kocoviny krabičák a uklidňuješ ho, že je vlastně nemocný? Že si tu „nemoc“ způsobil on sám mu řekneš?
Udelala jsi dobre. V potencialnim rozhodnuti muze, ze finalne a navzdy prestane pit, to je lepsi starter nez jakoze rodinna pohoda s ozralou v domacnosti.
Tvuj syn by ti za opacne rozhodnuti jednou nepodekoval.
@Anonymní píše:
To je právě pro mě velmi důležité. On má synka velmi rád a chová se k němu krásně. Říkám si, že je to dost o mě. Já mám problém s tím, že pije, že mu nemohu věřit. K synovi se chová hezky, pokud bych to zvládala já dobře, třeba by to vedlo k lepšímu…
Využij toho, jako důvodu k léčbě......bohužel i toto přejde, za chvíli mu nebude záležet jen na ničem, jen na něm a alkoholu. Pokud je tady ještě něco na čem mu záleží (syn), tak třeba najde sílu se kvůli němu léčit. U nás to tak bohužel nedopadlo.....jako dítě, které v tom vyrůstalo -) neber ho zpět, dokud se opravdu nevyléčí a nebude abstinovat. Ty strachy, co děti alkoholiků s nimi zažívají, si žádné dítě nezaslouží. Držím palce.
@Anonymní píše:
Ještě bych chtěla říct, že on je nesmírně zajímavý, charizmatický člověk, nikdy jsem se s nikým takovým nesetkala a nikdy jsem nebyla tak zamilovaná jako do něho.....
Asi začnu chlastat, koukám, že bych mohl mít více šancí ![]()
@Korculalala píše:
Takže by jsi opustila člověka se záchvaty úzkosti? Panickými ataky nebo třeba depresí?
Víš že je to stejný jako třeba kdyby měl třeba rakovinu?
Tohle přirovnání je dost přes čáru. Alkoholikem se staneš z vlastní blbosti. Rakovinu dostaneš i když se snažíš žít zdravě apod. Jasně, někteří lidé té rakovině pomohli. Ale alkoholik? Nikdo do něj ten chlast na sílu nelil.
Udělala jsi dobře. Ty co tu radí zůstat a pomoct neví jaky je život s alkoholikem. Brácha když nepije tak slibuje hraje na city má dva kluky na který neplatí alimenty. Ale nikdy nevydrží bez alkoholu. Momentalne nepracuje všude dávají dýchat. A prakticky na to ze deti má rád a když je střízlivý tak by se pro ne rozdal na to balí partnerky. Jenže ty pak poznají jaky je a nechají ho byt. Jen sliby dluhy pretvarka. Pokud se léčil udělala jsi pro něj vse a je čas ho nechat byt.
@Tinuvien píše:
Tohle přirovnání je dost přes čáru. Alkoholikem se staneš z vlastní blbosti. Rakovinu dostaneš i když se snažíš žít zdravě apod. Jasně, někteří lidé té rakovině pomohli. Ale alkoholik? Nikdo do něj ten chlast na sílu nelil.
Přesně to sem chtela napsat. To je fakt nazor na ránu.
@adgamka píše:
Toto je lidský přístup, ale taky je jasné že jste nikdy s alkoholikem nežila. Ano, žít s alkoholikem je katastrofa. A zakladatelka udělal to nejlepší co mohla. Kdo nezažil, nepochopí, co život s takovým člověkem obnáší.
Alkoholik byl můj otec i můj bývalý, a i přesto souhlasím s Korculalala.
@Anonymní píše:
Alkoholik byl můj otec i můj bývalý, a i přesto souhlasím s Korculalala.
v tom případě nechápu, proč s tím bývalým nejsi
měl horší chyby než alkoholismus? ![]()